18. 6. 2014 VRH J12 AMY + JEFF

Main Menu

Nove články / nově upravené

18. 6. 2015 VRH J12 AMY BRILIANTS SKINNY + JEFF Z WARTENBERKA
Někdy to prostě nevychází, jak by si člověk přál. Amy, pěkná samička po našem aguti stříbrném Timurkovi, kterou jsem dostala z CHS Briliants Skinny, měla již čas k tomu, aby byla včas nakrytá, a tak, když se naskytla možnost k zapůjčení aguti stříbrného samce, přidala jsem i tuto hezkou samičku ke dvěma dalším. Byl to již starší, téměř čtyřletý sameček, ale hodný a ještě pěkný a čilý. Ze tří samiček nakryl dvě - Wawe a Amy. Zatímco Wawe porodila již v květnu jedinou holčičku - a nakonec to nedopadlo dobře, jak o tom píšu dříve, Amy neměla do poslední chvíle žádný problém. Jen mě děsilo to obrovské břicho. Nemám to ráda, když má samička miminek hodně, zbytečně ji to vysiluje. Amy byla do poslední chvíle žravá a ještě včera večer vyhlížela zeleninu k mé hrůže ve stoje na zadních nožičkách. Bylo patrné, jak se v ní miminka přímo hemží. A jelikož už břicho jakoby padlo trochu dolů, bylo zřejmé, že se porod blíží.
Amy si bohužel ke svému prvnímu vrhu vybrala chvíli, kdy jsem nemohla být poblíž. Přišla jsem již k hotovému a na první pohled jsem viděla, že je zle. Pohublá Amy stála nad hromadou nehybných tělíček.

Bože, tak krásná, velká miminka - a všechna definitivně mrtvá s hlavičkami v obalech. Zdravá, donošená miminka v zajímavých barvách. Amy stála uprostřed té spouště a dívala se na mě tak trochu nechápavě. Jakoby netušila, co se stalo, proč se její děti nehýbají. Všechny placenty snědla, celé místo porodu vzorně očistila, co tedy udělala špatně, že to nefunguje, jak má? Ach Amy, škoda, že jsem nebyla u tebe, mohla kolem tebe poskakovat krásná, zdravá miminka, stačilo k tomu tak málo.. Teď ti je musím vzít. S pocitem obrovské lítosti jsem si šla pro fotoaparát a noviny, abych se na ten smutek již nemusela dívat ani já, ani Amy. Vtom jsem uviděla, že se v zadní části poměrně velkého boxu něco pohnulo. Opravdu se mi to nezdálo!

Úplně vzadu, stranou vší té hrůzy, se krčil nádherný, živý, vzorně očištěný sameček! Měla jsem takovou radost!

Poté, co jsem odstranila uhynulá miminka, ho Amy vzala na vědomí. A když jsem se vrátila zpět k boxu, již ho měla pod sebou a miminko hledalo cecík. Tak alepoň ta tragédie není úplná.

Amy nezůstala sama - a já doufám, že jí s chlapečkem nebude smutno. Nakonec - mohlo to dopadnout i hůř. Také si říkám, že Amy se snad rychleji vzpamatuje, když bude kojit jen jedno mládě. Pět obříků ji stálo hodně sil, je opravdu poloviční. Ale snědla všechno, co jsem jí dala, tak snad se brzy zase zakulatí.

Sameček J12 - porodní váha 89 g, foto 18. 6. 2014

No a když jsem byla již dost vyděšená z pěti mláďat, našla jsem posléze v boxu ještě jedno mrtvé mládě, samičku. Pravděpodobně unikla mé pozornosti po překvapení s živým samečkem. Tato byla jediná vyndaná z obalu i s čumáčkem, ale stejně nepřežila. Asi toho prostě bylo na samičku moc. Všech šest mláďat vážilo dohromady 475 g! Když k tomu připočtu ještě všechny placenty atd.. A to Amy není žádný obr. Chudinka, jak se to do ní mohlo vejít! Tak jen doufám, že to pro ni nebude mít žádné následky a že se z toho brzy zotaví. Pohybuje se normálně a jíst jí chutná, ale nožičku má v kyčli uvolněnou a je hrozně hubená.

Obvykle to nedělám, ale tak nějak mě napadlo, že je Amy na to všechno moc sama. Celá nakrčená po těžkém porodu, určitě vyčerpaná. A malý sameček se již hlásí o svá práva - nějak mám pocit, že to Amy ještě není moc příjemné, potřebuje se vzpamatovat. Po šesti placentách může být děloha dost poškozená, prostě na ni nahlížím jako na nemocnou. Urielka má porod již týden za sebou. Sice je to též drobnější samička, ale narozdíl od Amy je teď jistě v lepší kondici a kojí pouze jediné miminko - svou holčičku Inéz. Možná by všem mohlo být lépe pospolu. Zkusila jsem to velice opatrně, hlídala jsem, aby nedošlo k nějakým šarvátkám. Amy hned pookřála, Urielka byla trochu vyplašená. Za chvíli se situace uklidnila a zdá se mi, že vše funguje docela dobře. Sameček - nenasyta je chvíli u své maminky, ale už jsem ho viděla i pod urielkou, která si to nejen nechala líbit, ale pečlivě mu olizovala zadeček. Prostě ho přijala. No a zdá se mi, že i malá holčička je ráda, že jí přibyl malý kamarád.
Toto nedoporučuji zkoušet bez rozmyslu - sloučit dvě kojící samice může dopadnout i špatně. Viděla jsem již i zcela potrhané miminko. Tady se mi zdá, že by to mohlo fungovat. Tak pokud toto někdo čtete, tak držte palce se mnou.

Tak má Amy kolem sebe přece jen velkou rodinu - a zdá se, že je spokojenější. Malý sameček se nejenže nebojí, ale drze "tankuje" i u své nové tety (to se mi zachytit nepodařilo, ale viděla jsem to na vlastní oči). Tak snad jsem neudělala chybu. Foto 18. 6. 2014

Amy a Jonášek, foto 30. 7. 2014
Amy vše zvládle skvěle. Opět je to veselá, žravá samička, která již vůbec nepřipomíná vyhublou chudinku po porodu. Jonáš již běhá v boxu s Uranuskem, se kterým si moc rozumí.

Jonáš, foto 30. 7. 2014