2. POROD NA NÁVŠTĚVĚ - 16. 2. 2011
16. 2. 2011  VRH Š5  GAIA  + YONATHAN SKINNY VELVET
Ze skinny samiček z jiné CHS, které u nás přezimují, zabřezla Gaia. A ačkoli jsem přesně věděla, kdy jsem ji dala k samečkovi, a že vrh může být až po 13. 2., již asi čtrnáct dní mi připadalo,
že už je porod na spadnutí.

Březí GAIA ještě dávno před termínem - a již takovéhle břicho.
Aby měla dostatek pohybu, umístila jsem ji se samečkem do poměrně velkého boxu. Ona ale stejně stále seděla v pelíšku a čím dál tím víc vypadala jako "placatá želva".
Ke konci březosti (a po "odlovení" samečka) už své místo téměř neopouštěla. Chudák holka, celá hlava jí obrůstala, vypadala jak s plnovousem) a bylo jasné, že vrh bude mnohočetný. A to vůbec nemám ráda.
Bohužel mé obavy se naplňovaly, ke konci březosti nevydržela kyčel.

GAIA, foto 15. 2. 2011

Ve skutečnosti to vypadalo snad ještě hůř - a Gaia prakticky nemohla chodit.
Co s tím ale? Je schopna porodu? Nebo bude nutný císařský řez? Snad každou půlhodinu v noci jsem se na ni chodila dívat. Pochopila jsem, že nepije proto, že k napáječce nemůže dojít, a tak dostávala všechno možné - hlavně okurku, červenou papriku. Lačně se na vše vrhala. Dopoledne jsem si chvilku zdřímla - a přišla jsem bohužel pozdě. Porod musel být velice rychlý, až překotný. A Gaia si s tím evidentně neporadila. Přišla jsem ve chvíli, kdy Gaia sice překousla všechny pupeční šňůry a žrala placenty, ale minimálně vyndavala mláďata z obalů. Taková škoda - všechno donošená mláďata, která se v břiše pěkně mrskala! O chvilku dřív a mohla být na světě. Sundavala jsem blány z tlamiček, i když mi bylo jasné, že je to zbytečné. A přece! Slabé ťuknutí, záchvěv života! Honem! Nic... Zdálo se mi to? Najednou otevřená tlamička. Dusí se! Pokouším se oživovat, moc tomu nevěřím. Dýchá!!! Chrčí při tom, leží mi na dlani jako kus hadru, ale snaží se. Stejně myslím, že nevydrží. Je to ale bojovník, zvedá se. Trochu je podchlazený, třu ho. Otáčí hlavu, dívá se na svět. Opatrně ho dávám mamince, která mezitím stále pečlivě čistí svá mrtvá miminka. Beru jí je. Přijímá svého živého chlapečka. Zůstali dva. Jsem moc ráda, statečná Gaia si svoje první miminko moc zasloužila. Ani nevypadá moc zbědovaně. Vzorně se stará, je plná života.
Chci podávat pravdivé a úplné informace o tom, jak to v chovu chodí. Proto, kdo nemáte rádi nepříjemné zážitky, nedívejte se dál. Tenhle morčecí příběh ale mohl dopadnou i hůř.
Někdy katastrofu nepřežije nikdo. Ale z tohohle "Titaniku" se zachránil alespoň "obětavý kapitán a jeden statečný pasažér".

Přežil někdo?

Jediný ze všech! (62, 74, 71, 72, 76, 76 g)

Zůstali dva - nebylo to zbytečné, život přece jen zvítězil!

Poznámka z 19. 2. 2011 Gaia je skvělá. Zatím ještě nemůže dobře na zadní nohy, ale s podpůrnou terapií se to pomalu lepší. Nepije z napáječky, ale na vodu s vitamínem C a glukopurem ve stříkačce se vrhá. O miminko se vzorně stará. Vždy si lehne na bok a vystrčí cecík, aby k němu mládě mohlo. I ten malý chlapeček je vzorný. Je to škoda, vrh byl zdravý, všichni donošení... Gaia je z toho chudák celá poničená, loupe se jí břicho, jak si ho asi tím sezením a tou vahou zapařila. Ale promazávání se jí líbí, není nikterak smutná, hojí se to. Tak snad se zase vyhojí. Je to mladá, zdravá samička - a hned napoprvé taková hrůza! Chudák holka!
Poznámka ze 6. 3. 2011 Gaia se nadále vzorně stará o svého malého, ale krásného černého tan chlapečka. Říkám mu zatím Šmudla. Nakonec jsem po dohodě s majitelkou tento vrh zařadila mezi své odchovy, takže výjimečně máme vrh Š. Gaia se po porodu již pěkně zotavila. Na břiše má krásnou novou kůžičku a zdá se, že i nohy budou v pořádku. Má úžasnou regenerační schopnost. Je to nenáročná, hodná, miloučká samička.

Malý ŠMUDLA, foto 4. 3. 2011, 171 g

Gaia už zase chodí, kyčel se spravila. Poprvé vzala Šmudlíka na "vycházku", tedy nahoru na rampičku. Šmudla prozkoumával okolí, ale kdykoli jsem se přiblížila s fotoaparátem, běžel se schovat mamince "za sukni".

Šmudlík 7. 4. 2011, váha 365 g

Tak takhle vypadá ten maličký Šmudlík 6. 6. 2011. Váží již 619 g a říkáme mu Šimon.