18. 4. 2016 ÚHYN březí JASMÍNKY

Main Menu

Nove články / nově upravené

18. 4. 2016 (psáno 9. 6. 2016) ÚHYN BŘEZÍ JASMÍNKY

Tak na tento vrh jsem se obzvláště těšila. Krásná, zdravá černo - bílá baldwinka Jasmína konečně zabřezla a v plné síle očekávala své potomky. Nemohla jsem se dočkat. Oddělila jsem ji do samostatného boxu a dopřávala jsem jí veškeré pohodlí. Jasmínka byla moje oblíbená samička, jediná v této barvě, vypadala tak ušlechtile, důstojně. Skoro to vypadalo, že i ona se na miminka těší.
Já to píšu v červnu a ještě stále se s tím nemohu srovnat, z očí mi tečou slzy... Ona prostě nebyla "jenom" morče .... Ale to snad každý ze "zasvěcených" pochopí. Je to vážně smutek.
Neuvěřitelně přibývala, ale byla "zdravá a žravá", jen břicho nabývalo obřích rozměrů. Snad ještě nikdy jsem u březí morčecí samičky takové břicho neviděla.. Radostné očekávání se začalo mísit s obavami. Je to ještě normální? Nepřenáší?
Jasmínka se ale chovala normálně, a tak jsem se snažila zůstat klidná. Potom se mi ale najednou zdálo, že se miminka přestávají hýbat. Jenže totéž se mi stalo při minulém vrhu, kdy jsem již málem s Kassandrou běžela na císařský řez, protože měla břicho zcela tuhé a pohyby jsem již tři dny necítila. Potom ale v naprostém klidu a pohodě porodila pět zdravých miminek, ani moc nepohubla a s přehledem všechna odkojila. I Jasmína se tvářila, že zbytečně plaším. Vše se samozřejmě odehrávalo, jak jinak, o víkendu. Zjistila jsem si, jak funguje ordinace tam, kam chodíme. Byla neděle dopoledne, Jasmínka začala slabě krvácet, respektive z ní začaly vycházet zarůžovělé hleny. Nejprve jsem se radovala, že se porod konečně blíží, ale žádné pohyby nenastávaly. Navíc břicho na jedné straně se mi zdálo již opravdu hodně tuhé. Na veterinární klinice ordinovali až odpoledne, nebyli jsme objednaní.. Poté, co jsem jim vše vysvětlila, mě samozřejmě přijali. Jasmínka byla klidná, oči měla ještě celkem jasné, ale již nic nežrala. Jen si ode mě brala ze stříkačky vodu s glukopurem.
Na první pohled to ještě úplně tragicky nevypadalo. Jasmínka dostala podpůrné preparáty a injekci na urychlení porodu, který již začal. Byla krásně otevřená. Jen k pohybům stále nedošlo a Jasmínka byla stále "spavější". Dostala ještě jednu injekci, začala nepatrně tlačit, ale brzy to ustalo... Ultrazvuk nezaznamenal tlukot žádného srdíčka. Miminnek v ní bylo tolik, že se ani nedala spočítat, to, co jsem viděla, byla krásná, velká morčátka, asi až moc velká. Zřejmě se v břiše umačkala. Jasmínka slábla před očima. Císařský řez by prý nepřežila, nabídli mi eutanázii. Já jsem stále doufala, že se ještě spustí porod, ale bylo to bez šance. Byli jsme na veterině až do zavírací doby, dokonce přes čas. Jasmínka nedostala eutanázii, jen injekce proti bolesti. Neměla žádné křeče, jen prostě usnula. Zůstala krásná až do konce, bez poskvrnky. I po smrti vypadala jak živá, bylo to hrozné - s tím plným břichem. Byla mi nabídnuta i pitva, a i když by mi bylo zjímalo, kolik dětí v sobě vlastně měla, jakou měla miminka barvu, nakonec jsem to nedokázala. A tak tady teď brečím a krásná Jasmínka spí svůj věčný sen i se svými miminky pod naší borovicí.