21.10.10 VRH J5, ZINA + CHAMPION

Main Menu

Nove články / nově upravené

21. 11. 2010 VRH J5 ZINA SKINNY VELVET + CHAMPION SKINNY VELVET

Po radosti, kterou nám včera nadělila Vanesa, přišel opět chovatelský smutek. A výčitka - bylo by se vše stalo i v případě, kdy bychom obě březí samičky od sebe včas oddělili, tak, jak to vždycky děláme? Těžko říct.. Zina už byla trošku divná včera dopoledne - zatímco Vanesa se cpala, ona zeleninu jen tak uždibovala. To se mi moc nelíbilo, sáhla jsem jí na břicho - měla ho takové hodně tvrdé. No a potom odpoledne porodila Vanesa - vše již bylo uklizeno, očištěno - a o dvě krásná, velká miminka pečovaly obě samičky. Samozřejmě, že o nebezpečí vlivu oxytocinu na další březí samičku v boxu vím, bylo to první, co mě napadlo, ale již bylo vlastně po všem (a porod jsem přece jen ještě tak brzy neočekávala, při dvou mláďatech nebyla Vanesa tolik "nafouklá") - a Zina bránila své mladší sourozence vlastním tělem, když jsem si je chtěla "vypůjčit". Spíš jsem měla strach o ně než o ni. Pod samičkami byl takový žár, že jsem se bála, aby se miminka nepřehřála či nezadusila. A také se mi nelíbilo, že chlapeček se pokouší pít od Ziny, přendala jsem ho zpět pod Vanesu. Přitom jsem si při odstrkování Ziny všimla, že má opravdu velmi tvrdé břicho. Pohyby jsem necítila, ani neviděla.
Ze všeho jsem byla nervózní, a tak jsem se v noci šla na morčátka podívat, zkontrolovat miminka. Zina právě rodila. První mládě, černo - bílé, úplně čerstvé, leželo za ní a nehýbalo se. Nedalo se již nic dělat. V tu chvíli se již rodilo další mládě, černo - červeno - bílá holčička, ale též již jí nebylo pomoci. Bez jakékoli námahy Zina porodila ještě třetí mládě, opět holčičku, bílou s tmavýma očima. Okamžitě jsem protrhla obal - ale veškeré oživovací pokusy marné - miminka se rodila již bez života. No a potom se vše "zaseklo". Zina pobíhala po boxu s tvrdým břichem - a hledala ochranu u Vanesy. Odstrkávala miminka a lezla pod ni. Měla problémy - napadlo mě, že přijdeme i o samičku. Zina netlačila. Donesla jsem zeleninu, někdy pomůže, když se samička posílí. Obě holky včera též vůbec nepily, když jsem si toho všimla, napájela jsem je ručně (bez vyndavání z boxu), obě vodu vděčně přijaly. Teď se ovšem posílila pouze Vanesa. Zina opět zoufale běhala po boxu, zalézala pod seno, pod Vanesu.. Vyndala jsem ji ven a masírovala jí břicho. Dělalo jí to dobře, jako by mně při tom i pomáhala. Jen jsem se bála nějak víc přitlačit, bála jsem se třeba nějakého vnitřního krvácení - nejsem doktor. Dvě mláďata jsem ale po stranách v bocích, ještě nesestouplá do porodních cest, nahmatala. A hodně tvrdá, pohyby žádné.ˇ
Zina se ale klidnila, vrátila jsem ji do velkého boxu a šla připravit náhradní boxík. Byly tři hodiny ráno. Neměla jsem nic připravené, tak to chvíli trvalo. Když jsem se vrátila, byla celá rodinka pohromadě. Zina i obě mláďata se tiskly k Vanese. Zdálo se, že se Zina nějak stabilizobala, že nemá tak velké problémy. Tak jsem si šla lehnout s myšlenkou na císařský řez a vše kolem toho.. Na tři hodiny jsem usnula.. Plna obav jsem se šla podívat, v jakém stavu vše najdu.. Zina se nadále tiskla k Vanese a kojila jejího chlapečka. Holčička byla někde mezi nimi. V boxu, mimo "hnízdo", jsem našla ještě dvě mrtvá, již chladná mláďata, jedno zcela v obalu.
Nevím, kde se stala chyba. Zda to byla chyba chovatelská - že jsem včas od sebe neoddělila obě samičky. To mě samozřejmě napadlo jako první varianta. Když se ale dívám na Zinu, jak je vyhublá a že již prakticky nežrala a nepila ještě předtím, než Vanesa porodila, napadlo mě i to, že vše již nebylo v pořádku. Již poměrně velká mláďata (73 g, 69 g, 56 g, 78 g, 66 g), barevně opravdu výjimečně krásná, s velikánskýma ušima a kulatými hlavičkami, nejevila při porodu sebemenší známku života. Tak mě i po počáteční velké lítosti napadlo, že třeba to, že oxytocin možná vyvolal porod u Ziny ve chvíli, kdy by již měla s donošením mláďat potíže a třeba se potom o ně ani nebyla schopná starat, že ji to třeba uchránilo rozvoje toxémie a pod. Teď má to "své" jedno miminko od Vanesy a Vanesa druhé - a vypadají vcelku spokojeně. Samozřejmě je to ale velká škoda, že tato krásná miminka nejsou na světě. Byl by to jeden z nejkrásnějších vrhů v historii naší CHS.

Zina 21. 11. ráno - hubená jak nitka, ale živá a, co je hlavní, hladová!!! Právě jsem se na ně šla podívat, když manžel nesl zeleninu. Když má morčátko zájem, je téměř jistě vyhráno . A že Zina zájem měla, je patrné z následující fotografie.

Tak takhle se Zina rozběhla pro svou porci. "Však my si tě, nudličko, zase vykrmíme!"

A hned bylo z boxu slyšet chroustání.. Dobré znamení. Nejprve paprika...

Potom celer.... Mrkev počká.

No a teď se postarám o miminka, jako by byla moje vlastní!

I my doufáme, že všechno zlé je již za námi. Omluvte sníženou kvalitu fotografií - vše to jsou momentky dělané bleskem. No a co říci na závěr? Snad jen to, že když se se vším tak pěkně vypořádala samotná chudinka Zina, musíme tak tento chovatelský neúspěch přijmout i my - a ať už se to stalo z jakéhokoli důvodu, nechávat spolu březí samičky až do konce již raději v budoucnu zkoušet nebudu.

23. 11. 2010 Obě samičky si miminka rozdělily, Zina se teď vzorně stará o to svoje. Chudinka hubená! Bez této své rodinky by ale nejspíš zahynula. Když vidím, jak je vyhublá, spíše se přikláním k názoru, že s vrhem nebylo něco v pořádku. Zina zůstala pěkně tlusťoučká - a ke své starší dceři Zině se chová velice ohleduplně.