Novinky

6. 1. 2019 byla na ČT2 v pořadu Chcete mě odvysílána reportáž o nás a našich morčátkách. Kdo by se chtěl podívat  https://www.ceskatelevize.cz/porady/1095970013-chcete-me/218562221300038/ nebo na https://www.youtube.com/watch?v=EiUd1oyLH4A (zde ale špatný zvuk)
Květen 2019 - baby boom v naší CHS
Domů Nemoci NEMOC 2011
12. 9. 2011  NEMOC V CHOVU (A bohužel nejen v našem - viz níže!)
Je smutné, že po mnohaleté chovatelské zkušenosti musíme založit i tuto kapitolu. Tedy vlastně nemusíme, ale jelikož nás nemoc postihla, chtěli bychom v rámci již zavedené tradice, že budeme pravdivě informovat své příznivce o všem, co se u nás v chovu děje, podat informaci i o této neradostné události.
Začnu poněkud zeširoka. V průběhu existence naší CHS jsme samozřejmě načerpali spoustu zkušeností a rádi jsme přispěli radou těm, kteří s chovem teprve začínali, či těm, kteří nás o radu požádali. Myslím tím tedy "poradenství" v takových situacích, kterými jsme v chovu prošli, tedy v oblasti, kterou jsme si sami vyzkoušeli, a tudíž jsme si mohli dovolit udílet rady.
Pokud se na nás ale někdo obrátil se zdravotním problémem morčátka, který jsme neznali, vždy jsem odkazovala na rady odborníků, kterým jsem rozhodně nechtěla fušovat do řemesla. Především to jsou stránky MVDr. Denisy Vítkové, odkud jsme se i my mnohému přiučili. Dosud nás ale trápily víceméně "drobnosti". Tedy myslím tím, že jsme se nesetkali s nemocí, která by nějak ohrozila chov. Největší katastrofou byl pro nás např. úhyn březí samice, císařský řez, přerostlé zuby a pod. To vše jsme průběžně podrobně popisovali v kapitole Odchovy.
Naše CHS byla poměrně uzavřená. Ti, kteří nás znají, vědí, že máme morčátek hodně, několik chovných okruhů s nepříbuznými zvířaty (takže jsme v chovu byli soběstační), a že za léta chovatelského úsilí a šlechtění se nám podařilo vypěstovat morčátka opravdu kvalitní. Prosím, neberte to jako neskromnost, že si svá morčátka takto chválíme - ona si to opravdu zaslouží! Časem nám ale chov přece jen stárnul, měnily se požadavky a nároky na standard, přibývaly další barvy. Pokud jsme chtěli i my "držet krok" s dobou - a také naše morčátka trochu více ukázat světu, museli jsme slevit ze své odtrženosti a trochu více se "ukázat". A jelikož člověk je tvor marnivý a rád se pochlubí, moc nás těšilo, že se naše morčátka tolik líbí, že obstojí i v dnes již značné konkurenci. Prostě i my jsme je začali více pouštět do světa - i když nabídka morčat nikdy nebyla oblíbenou součástí našeho chovu (časem nám ale došlo, že si do nekonečna opravdu nemůžeme všechna morčátka nechávat), zvykli jsme si a měli radost z toho, že je o ně zájem a že ve velké většině případů se nám pro ně podařilo zajistit krásný domov, ve kterém je noví majitelé dokázali ocenit.
Tím ale, jak rostl zájem o naši CHS a naše morčátka, rostla i naše zodpovědnost. Nejprve jsme si ty naše "skinny hrošíky či prasátka" chovali jen tak pro vlastní potěšení, postupně jsme se snažili o to, nezklamat naše příznivce, a největší odměnou nám vždy bylo dobré jméno naší CHS a milá slova, kterými jste nám vyjadřovali vaši přízeň.
A snad i proto, že se nám nějaké vážnější zdravotní problémy po celá léta vyhýbaly, přestali jsme být ostražití. Do chovu přibyly nové posily, občas jsme někomu připustili samičku, nic špatného se nedělo... V posledním roce se těch zvířat u nás ale sešlo víc, kdo čtete pravidelně naše stránky, dočetli jste se tam o tom. Nemá cenu "plakat nad rozlitým mlékem", i když k pláči to opravdu je. Naše neopatrnost nás prostě přivedla až sem, k napsání této kapitoly.
A i když se mi tyto řádky rozhodně nepíší snadno, vím, že spolu s vámi, kteří je budete číst, zároveň na tento problém nebudeme sami. Již teď vám chci poděkovat za podporu, která po zveřejnění našich potíží okamžitě přichází, kde nám poskytujete cenné rady a dokonce se svěřujete (nejednou) s podobnými zkušenostmi. Věřím, že chápete naše obavy o chov, vždyť k těm našim rozmazlencům máme opravdu velký citový vztah, zatím se ale nemoc pravděpodobně týká jen miminek, respektive odstávčat. Tam jsme zatím trochu bezmocní. Samozřejmě všechny držíme tak, aby nijak nepřišli do styku s ostatními, a snažíme se na vše "vyzrát". Zdá se, že problém byl v letních vrzích, tak jak o tom podrobně píši v kapitole Odchovy 2011, článek Letní vrhy - hodnocení. Nyní se zdá, že mají problém ještě dvě až tři morčátka z tohoto období, ale opravdu bych zatím nechtěla vyslovit žádnou prognózu, ani tu optimistickou.

Spíš jsem vám všem, kteří pro svá morčátka žijete, tak jako my, chtěla předat naši zkušenost, a ty, kteří již mají podobnou zkušenost, požádat, aby se s námi podělili o její řešení. Na vaše přání vám zajistíme plnou diskrétnost. Ale pokud by to šlo, ráda bych na stránky napsala alespoň nějaké informace, které by i ostatním mohly být cennou radou.

Uhynulá zvířata obvykle nefotografuji, jak říkám, pro slzy nevidím do hledáčku, tady ale asi udělám výjimku. Chtěla bych, abyste si udělali představu, co je pro tuto nemoc typické, proto musím zveřejnit alespoň několik snímků. Jsou až z poslední doby, předtím jsem si totiž nemyslela, že takových případů budu řešit víc.

Následující záběry budou i drastické, předem na to upozorňuji:

Ptáte se, jak nemoc vypadá, abyste ji eventuelně i vy ve svém chovu včas rozeznali:
Prostě vám najednou pěkná, zdravá, dosud prospívající morčátka začnou ubývat na váze, i když přijímají potravu. Začnou vypadat tak nějak divně, mění se jim tvar těla. Nenapsala bych to lépe než chovatelka, postižená podobným problémem, která nemoc u své samičky popsala takto: "Jedla, ale hubla, kostlivé tělíčko, nafouklé bříško, jakoby dehydrovaná." Přesně tak se to projevovalo i u nás. Ještě bych dodala, že ke konci měla některá morčátka slinění, celkově byla upatlaná, jakoby zanedbaná. Dokonce chorobu při první návštěvě u veterináře diagnostikovali jako zánět dásní. Bohužel mě nenapadlo hned od začátku dělat fotodokumentaci. Zde je poslední případ:

Nemocný sameček z vrhu T6, naroz. 11: 8. 2011, foto 12. 9. 2011 Sedí u maminky, strká jí hlavu k cecíku, na omak je kostnatý, má vystouplé lícní kosti, den za dnem je menší a menší... Moc naděje nemá...

Další nemocné morčátko z vrhu M6 z  9. 7. 2011 Takto vypadala samička den před úhynem, 10. 9. 2011, ve věku dvou měsíců!¨

Další uhynulé morčátko z vrhu M6

Zdravý Andy

Krasavec Andy zhubnul během pěti dnů ze 600 g na 300 g, v červenci jsme ho nechali pitvat. Do poslední chvíle měl velký hlad. Giardie v jeho útrobách, které pitva prokázala, si všechnu výživu uzmuly pro sebe.

Malý Doryan, vpravo, dopadl stejně. Jeho bratříček David, vlevo, přežil. Bude to mohutný sameček.

I tuto samičku jsme pohřbili. A už byla tak pěkná!


Tento sameček se vyléčil, bohužel na zanesenou nemoc doplatilo jeho okolí.
Byla to překrásná nadějná samička. Do poslední chvíle žebrala o jídlo a tulila se k mamince..

Ani tohle morčátko nemělo šanci...

Již nemocný sameček v pátek, kdy ještě usilujeme o jeho záchranu...

Ovšem v sobotu je již jasné, že mu nepomůže nikdo...
(Okoralá, suchá kůže a zanedbaný vzhled jsou pro nemoc typické.)

Já myslím, že pro představu, jaká je to hrůza, to úplně stačí. Už nějak nemám sílu připomínat si vše znovu a vyhledávat další dokumentaci.

Moc nám pomáhají Vaše e-maily, nejenom proto, že nám vyjadřujete podporu, ale i proto, že se nám svěřujete s tím, že nejsme jediní, koho toto potkalo, že se vám stalo totéž. Děkujeme za upřímnost - snad toto vše pomůže i dalším, kteří čtou tyto stránky. Nemá cenu před problémy zavírat oči, bát se o nich mluvit. Nadále sbíráme informace a snažíme se získat vaše cenné zkušenosti. Aby smutek vystřídala opět radost, aby se nikomu z vás již nestalo to, čím teď prošla naše CHS.


19. 9. 2011 Zveřejnění nemoci v našem chovu vyvolalo četné diskuze na toto téma. Nevím, zda se vždy ubíraly správným směrem. Naše CHS teď musí řešit víc než to, jak se k nám nemoc dostala, možnost, jak se s ní s konečnou platností vypořádat. Ono se může zdát, že je již vše v pořádku (až na dvě morčátka, u kterých je prognóza ještě nejistá) - a vskutku to tak vypadá, jelikož žádné dospělé morče nejeví známky nemoci, všem prospěl prázdninový pobyt, jsou krásná - jenže, my po této opravdu nepěkné zkušenosti chceme mít naprostou jistotu, že tomu tak skutečně je. Že ta krásná miminka, která se nám tady do všech těch zmatků narodila, nebudou již ničím ohrožena a že neskončí jako ti chudáci na výše uvedených fotografiích. Proto jsme se svěřili do rukou odborníků a uděláme vše pro to, aby naše morčátka opět byla v bezpečí.

A ještě pro všechny, které jsme vyděsili. Ne každé morčátko, které vám hubne, musí mít nutně právě toto onemocnění. Samozřejmě je to vždy varovný příznak, že se něco děje, ale ještě nemusí jít o nic nakažlivého. Může jít třeba o potíže se zuby a pod. Každý velký chov řeší čas od času nějakou nesnáz, to je normální stav. Varovné by ale mělo být, pokud se tato "nesnáz" vyskytne u více jedinců, buď naráz, nebo postupně - a vykazuje stejné příznaky. V tom případě je potřeba okamžitě udělat opatření, mezi něž rozhodně patří karanténa. Nepřijímat ani nevydávat žádná zvířata, neohrozit jiným chov, nejezdit na výstavy ani se zdánlivě zdravými zvířaty z chovu atd..
Někteří z Vás se domnívali, že se jedná o potíže samic, úhyn mláďat po porodu. To je ale úplně jiná "kapitola". Morčecí samičky to nemají při porodu lehké, ne vždy se vše povede tak, jak má, kdo se chovem morčátek zabývá delší dobu, zná to dobře. Toto se ale děje odstávčatům ze zcela bezproblémových vrhů, silným, nadějným zvířatům, nejvíce ve věku jednoho až dvou měsíců. Např. Andy (viz foto) měl již 600 g! Jejich maminky zůstávají zdravé, tedy doufejme, bude to předmětem zkoumání.
Nechceme tu ale rozdávat "rozumy", dokud sami nebudeme mít konkrétní výsledky z vyšetření, na které čekáme. My můžeme pouze popisovat situaci tak, jak nás postihla. Závěrečné slovo bude mít na každý pád odborník.
21. 9. 2011 STEJNÉ PROBLÉMY HLÁSÍ CHS FRAMON SKINNY! (Děkuji za souhlas ke zveřejnění.)
Již nějakou dobou vím, že problém s touto krutou nemocí neřešíme pouze my. Dnes za mnou přijela chovatelka z CHS Framon Skinny (viz Framonskinny) - a její podrobné informace mnou hluboce otřásly. Poté, co si v srpnu vzala do péče 18 morčat z oné CHS, které jsme se o morčátka starali i my a odkud přišešel nemocný Taras, začala hynout její vlastní morčata. Karanténu dodrželi 10 dnů, přesto za dalších cca 14 dnů nákaza vypukla, ačkoli se žádné z hlídaných zvířat nejevilo nemocné. Naprosto stejné příznaky - morčátko se jakoby nahrbí, "spadne" mu bříško - je veliké, tenkne za krčkem, vystoupí kosti, hubne, sliní, někdy má průjem, léky nezabírají, rozbor bobečků je negativní... 
Jediným rozdílem je, že u nás umírala (doufám, že minulý čas mohu skutečně již použít) vesměs morčata mladá, odstávčata, v CHS Framon Skinny uhynulo přes usilovnou veterinární péči již 13 dospělých a několik mláďat, již značné procento chovu!!!
Dle popisu a fota podobné potíže řešila i na Moravě počínající CHS po zakoupení morčat ze stejného zdroje. Popis příznaků jsem si vypůjčila z informace chovatelky již výše: "Jedla, ale hubla, kostlivé tělíčko, nafouklé bříško, jakoby dehydrovaná."(Informace o uhynulém zakoupeném mláděti a následný úhyn několika jejích zvířat. Karanténu nedodržela.)
Ve spolupráci s odborníky pevně doufáme, že se podaří odhalit příčinu nemoci - ono to není tak jednoduché: Jsou na vině prvotně giardie, nebo spíše bakterie, či dokonce viry? Poslední slovo nechme povolaným.
A ještě radostnější zpráva. Několik morčátek nemoc přece jen překonalo a uzdravují se. Žádné další prozatím neonemocnělo. Tak snad již ta naše přísná hygienická opatření přinášejí ovoce, kéž by!
A pokud Vás potkalo v chovu něco, co se podobá tomu, s čím teď zápasila naše CHS (a další výše jmenované), a nechali jste třeba zvíře vyšetřovat či pitvat, ozvěte se! Porovnání výsledků by jistě bylo velkým přínosem!

24. 10. 2011  POZOR!!!! Vážení chovatelé, brzy na těchto stránkách - v této kapitole zveřejníme článek, kde se souhlasem paní doktorky popíšu, jak se vyvarovat nákaze v chovu, jak postupovat při karanténě atd...
BUĎTE OSTRAŽITÍ PŘI KOUPI NOVÉHO MORČÁTKA!

Otřesné svědectví o této zákeřné nemoci vydává další CHS!!! (Děkuji za souhlas ke zveřejnění!)
Poté, co si přivezli domů nové morčátko, začala hynout jejich vlastní! 23!!! zmařených morčecích životů v CHS NA VĚTRNÉ HŮRCE!! Vím samozřejmě i to, odkud morčátko pocházelo, po dohodě s chovatelkou, i pro svůj vlastní klid, to nebudeme zveřejňovat. Jde spíš o to, že nemoc se projevila opět stejně, že není zlikvidovaná - a může tedy nakazit jakýkoli chov! A na morčeti, které přibíráte do chovu, nemusí být vůbec nic patrné. Ani karanténa nemusí nic odhalit, vše je mnohem komplikovanější.
Obě výše jmenované CHS nasadily tak jako my veškeré síly k ozdravení chovu. Těší nás, že právě zmiňovaná CHS Na Větrné Hůrce požádala o morčátka pro znovuobnovení chovu právě nás. Pokusíme se vyhovět přednostně.
Snaha nemlčet, vydat svědectví, kvůli vám všem, kterých by se v budoucnu mohla podobná situace týkat - to si žádá uznání. Takovéto CHS mají naši plnou  podporu.

Jaká je tedy obrana? To se opravdu těžko radí. Já bych řekla, po zkušenostech, které máme, že chránit si svůj chov, jak nejlépe to jde. Snad je dobré každé nově příchozí morče nechat veterinárně prověřit, udělat koprologické vyšetření (rozbor trusu) - a to opakovaně, alespoň dvakrát, po čtrnácti dnech!  Z jediného rozboru totiž ještě nic nemusí být patrné. Prodlužte karanténu, držte nové morčátko stranou ostatních! Pozor na půjčování zvířat (či přibírání zvířat do chovu) za účelem krytí a pod.!
No a asi je i důležitá spolupráce s těmi CHS, které dobře znáte, znáte jejich zvířata - a víte, že pokud by i náhodou nějaký problém vznikl, přistoupí k němu zodpovědně a budou se ho snažit s vámi vyřešit.
Cesta k nápravě je dlouhá a složitá (o smutku nad zmařenými morčecími životy ani nemluvě).

Ještě jednou chci poděkovat všem postiženým chovatelům, že se nám ozvali - a ve výše zmíněných případech souhlasili se zveřejněním. Utvrdilo nás to v přesvědčení, že nemá smysl snažit se takovýto problém řešit podomácku. Prostě víc hlav víc ví. A zodpovědný přístup budí důvěru - o tom jsme se měli možnost již přesvědčit.
Tak teď již jen velké přání, aby se již podobná pohroma nedostala do žádného dalšího chovu!
A pokud vás něco podobného přece jen postihlo či postihne, nebojte se nám napsat! Rádi se s vámi podělíme o naše zkušenost - a naopak, třeba nějaký cenný poznatek, který by mohl pomoci dalším chovatelům, získáme i od vás.

A závěrem trocha optimismu pro všechny. Žádný další případ se v našem chovu již nevyskytl. Nic jsme ale neponechali náhodě.
O tom, jak jsme při karanténě postupovali, si přečtěte v našem článku, který brzy zveřejníme.
(Viz výše - JAK SE ZBAVIT PARAZITŮ V CHOVU).

11. 11. 2011
NOVÉ INFORMACE O ONÉ ZÁHADNÉ NEMOCI - ZŘEJMĚ JSME MĚLI CO DO ČINĚNÍ SE ZÁKEŘNĚJŠÍM NEPŘÍTELEM NEŽ POUZE S GIARDIEMI
Naše karanténa pomalu končí a na to hrozné období, kdy jsme nevěděli, proč nám hynou krásná, nadějná morčátka, se snažíme zapomenout... Ono to ale tak úplně nejde... Stále ještě zůstalo hodně otázek nezodpovězených.
Přesvědčili jsme se, že zbavit chov giardií je poměrně snadné (tedy myslím u morčat jinak zdravých, která je pouze mají v sobě, nikoli u těch napadených odstávčat, tam již byla každá snaha marná) - stačí pět dnů podávat Aldifal (či Panacur) v doporučených dávkách - a chov je čistý. Na kokcídie stačí jednorázově použít Baycox, na vnější parazity potom např. Advocate. O tom je podrobně napsáno výše... A zjistili jsme též, že všechny tyto "breberky" mohou mít v sobě či na sobě i zvířata, která se jeví jako naprosto zdravá.
Půjčíte si třeba samce na krytí - a on Vám zamoří chov. Nebo naopak - zapůjčíte svého samce na krytí - a vrátí se napadený. Přijmete nová morčátka do chovu - držíte karanténu a zdají se vám zdravá. Pustíte je mezi svá zvířata - a plíživě se Vám ony breberky rozlezou mezi vaše dosud nenakažená morčátka. Třeba zatím jen tu a tam, do některých boxů, ale "vetřelec" našel své působiště... A vyčkává a pomalu ale jistě se množí... A příležitostně, třeba ve zvířeném prachu, hupne do vedlejšího boxu... A vy nemáte ani tušení... A přitom stačilo tak málo! Nechat udělat koprologické vyšetření (ale v určitých intervalech, několikrát po sobě) - a v případě nálezu přeléčit!
Jenže, jak jsem již psala výše, když se člověku léta letoucí v chovu nic neděje, přestane být ostražitý.
A najednou přijde pohroma! A jak správně řekla MVDr. Hofmannová z Parazitologie VFU v Brně, boj s parazity je sice náročný, obzvlášť ve velkém chovu, avšak zvládnutelný. Mnohem horší je boj s bakteriální infekcí, či dokonce viry.
Jak jsem již psala, nebyli jsme jediní, koho postihla pohroma hromadných úhynů. A nebylo nám jasné, proč se najednou giardie tak zbláznily a přemnožily, že morčátko vlastně zabily (prokázáno pitvou). Vždyť jiná morčata s giardiemi v útrobách zdánlivě vesele hopkají - a nic se na nich neprojeví.
Postižená CHS Framon Skinny má další zprávy, které do problému vnesly více světla. Opět mám souhlas výsledky jejich šetření zveřejnit na našich stránkách, a osvětlit tak dalším chovatelům či našim čtenářům více tuto problematiku:
Vše nasvědčuje tomu, že se jedná o vir (bakteriologie u uhynulých zvířátek v CHS Framon Skinny neprokázala žádné napadení bakteriemi) - a giardie či jiné "breberky" jsou jen doplńující jev. Probíhá to asi tak, že morče napadne vir, který oslabí imunitní systém, díky tomu se začnou rychleji množit giardie, morče se snaží zvýšit imunitu, ale na dvě příčiny nemoci již nestačí, proto selhává metabolismus a umírá..

Všichni jsme sice poukazovali na to, že jsme "nakoupili" do chovů giardie, ale nikoho nenapadlo, že je pes zakopaný ještě hlouběji, než jsme mysleli. Černého Petra v podobě třeba na pohled zdravého morčátka, které  nákazu pouze roznášelo, jsme tak do chovu dostali my (čtrnáct mrtvých odstávčat), CHS Framon Skinny - tam bylo úhynů ještě víc - a také mezi dospělými, Větrná hůrka měla úhynů 23, paní Polonyová na Moravě čtvrtinu svého počínajícího chovu. Všude byly stejné příznaky, všude do chovu přišlo morčátko/morčátka z jiného (téměř vždy stejného!) zdroje. A prostou nákazu giardiemi či jen zjištěné giardie, případně další parazity u zapůjčeného či koupeného zvířete evidujeme z více míst (veterinárně prověřeno).

Ovšem 8. 11. 2011 jsem dostala od nejmenované chovatelky delší e-mail - cituji z úvodu a závěru:
"Z laboratoře od veteriny přišlo oficiální potvrzení, že testy dopadly dobře, giardie v mém chovu nejsou a nebyly, protože jsem morčata před odběrem vzorků nepřeléčovala - ani jsem nemohla, protože všechny samičky byly nakryté. Veterinář ze SVS, který sbíral vzorky, trval na tom, aby morčata přeléčená nebyla, aby výsledky byly průkazné, takže jsem Aldifal dala jen zvířatům, která ode mě odcházela. Mám opět několik úspěšných vrhů a jsem ráda, že už mám konečně i potvrzrno, že mám chov naprosto zdravý, a to, že by se u mě vyskytovaly giardie v minulosti, veterináři vyloučili, protože samy od sebe nezmizí.  Myslím, že je dost odvážné tvrdit, že jsem někomu nakazila chov, jak jste uvedla na svých stránkách, aniž jste k tomu měla sebemenší důkaz (pominu to, že jste tam přímo nenapsala moje jméno, to by bylo i hloupému jasné, když jste to uvedla v souvislostech). Nyní se ukázalo, že to nemohla být pravda a že to byly buď pomluvy nebo se prostě našel obětní beránek.
Takže hledejte někde jinde, já jsem vám chov nenakazila, jsem ráda, že to mám veterinárně potvrzeno.
S chovem rozhodně nekončím a budu odchovávat dál kvalitní a zdravá zvířata."

Mohla jsem jenom konstatovat, že toto sdělení je pro mě naprosto bezcenné. Aby výsledky byly průkazné, nesměla by zvířata být předtím přeléčená Aldifalem a Entizolem, dokonce několikrát!
A zda náhodou nejsou přenašeči ještě něčeho dalšího, tedy virů či bakterií, to se z takového vyšetření bohužel poznat nedá vůbec.  

Proč by morčata paní XY neměla být na giardie negativní, když mi již 8. 10. 2011 psala:
"Nemám jiná, mám stále stejná zvířata a jsou několikrát přeléčená, pokud jsem někomu něco prodávala, tak byli přeléčeni Aldifalem a Entizolem."
A 19. 10. 2011 to potvrdila v dalším e-mailu:
Jestli byl Taras nebo jiné morče přenašečem, nemohu potvrdit ani vyvrátit - a vy ani nikdo jiný také ne. U mě se tak neprojevovali. Morčata jsem přesto přeléčila.

Že předtím byla situace v chovu zmiňované chovatelky zcela jiná, svědčí další sdělení.
9. 11. 2011 jsem dostala z CHS Framon Skinny následující zprávu: "Co se týče bobečků z parazitologie, tak giardie jsou prokázané právě jen u samice nejmenované chovatelky." 

Já jsem člověk opatrný, než něco zveřejním, raději se dvakrát přeptám.

11. 11. 2011 mi přišlo tedy toto ujištění:
"Ano, samička nejmenované chovatelky má potvrzené giardie. Navíc je nemůže mít ode mě, protože jsem si ji dovezla a měla ji v karanténě až do odběru bobečků a v podstatě i teď nemá kontakt s mými morčátky."

Ujišťujeme všechny, kteří dočetli až sem, že všem postiženým chovatelům jde především o to, aby ochránili své chovy, aby přišli na kloub tomu, proč tak strašným způsobem hynula jejich zvířata. Je přirozené snažit se vypátrat, co nákazu způsobilo a zabránit jejímů dalšímu šíření. A myslím, že toto by mělo zajímat každého, kdo s tím měl, ať již jakýmkoli zůsobem, něco společného. Každý zodpovědný chovatel se přesvědčí, jak na tom jeho chov je, pokud někomu způsobí újmu, omluví se, projeví účast, bude se třeba snažit spolupracovat, nějakým způsobem bude nápomocen při řešení problému, bude ho to celé přinejmenším zajímat, když tu předtím pobývalo mnoho měsíců tolik  zvířat právě z jeho chovu! Není ostuda mít v chovu parazity, může se to stát každému chovateli. Utíkat ale před problémem se známým "Já nic, já muzikant" nic nevyřeší. Rozdíl je asi v přístupu¨. Zatímco většina zúčastněných se snažila za každou cenu odhalit, co má v chovu za problém - a pokaždé se nějaký našel, zmíněná chovatelka, která se cítí tolik poškozena, se snažila za každou cenu přesvědčit celý svět, že ona jediná má chov naprosto zdravý a nikdy (ani  teď ani kdy předtím) v něm nic špatného neměla. K čemu je ale takové momentální veterinární osvědčení (zajisté veterinární kontrolou pečlivě provedené a v laboratoři náležitě prošetřené)? Problémy v našich chovech začaly již v zimě (první vlna - to jsme s onou paní chovatelkou giardie v chovu osobně řešily, když jsem jí zachraňovala vrh, asi na to zapomněla) - a pokračovaly na jaře a v létě. Morčata paní XY přebývala ve větších skupinkách v našich chovech přes celou zimu až do pozdního jara, posléze i v létě. Je to zázračný chov, když my všichni jsme čelili takovým potížím, sčítaly se škody, jen ten jeden jediný chov - její - prošel tím vším bez úhony a bez jediného parazita v těle! Bez léčení! Klobouk dolů!

Paní chovatelka, které jsme se řadu měsíců zcela nezištně starali o tolik morčátek, neprojevila o naše problémy sebemenší zájem. Ba naopak, dostávala jsem e-maily typu, že jsem se zbláznila, že nejsem asi normální (opravdu to takto v e-mailu stálo!), když jsem to zveřejnila, že všem bude okamžitě jasné, o koho jde atd..  Dostávalo se mi pouze ujišťování, že ona má zvířata zdravá atd.. viz výše. To popudilo řadu postižených - no prostě nešlo již jen o problém s giardiemi, ale, řekněme, o "chovatelskou kulturu".

Naše CHS se snažila vždy s ostatními jednat slušně, na úrovni. Ani tady jsme na nikoho nechtěli ukazovat prstem. Chybu jsme od začátku dávali pouze sami sobě. Propříště rozhodně budeme opatrnější, a to nejen při kontaktu s novými morčátky.

No ale abych se vrátila zpět k tomu, co vás bude více zajímat - a trochu toto smutné téma odlehčila, tak na závěr několik fotografií z průběhu naší karantény. Trvá od léta, většina chovu je již přeléčena, březí a kojící samičky tvoří poslední skupinku, kterou držíme od ostatních odděleně. Vše byla při velikosti naší CHS obrovská dřina - ale snad jsme vše zlé zažehnali a zase se budeme radovat z prosperujícího chovu.

Místnost, ve které bydlí morčátka, jsme celou vyklidili.

Aby to mělo smysl, nesmělo se při čištění zapomenout na nic. Vyčistit klimatizaci bylo důležité.

Prázdné boxy připravené k desinfekci.

Toto už jsou samozřejmě pouze zbylé boxy, ostatní již procházejí karanténou.

Někdy to bylo až komické. Každopádně patří mému manželovi velké poděkování. Ke konci již ani nenadával :), byli jsme vyčerpaní. Pokud jsme ale chtěli naši CHS ozdravit, bylo nám jasné, že toto vše podstoupit musíme. Vysmýčit celou místnost, vymalovat, vydesinfikovat horským sluncem, to vše by ještě šlo. Ale karanténa morčátek, jejich každodenní čištění a desinfekce boxů - to bylo skutečně náročné. Postupně začal být na desinkekční prostředky alergický i manžel. Od léta jsme prakticky nemohli vynechat - nebyla to procházka růžovou zahradou.
Obrovskou vzpruhou pro nás byla zpráva od MVDr. Hofmannové - první velká skupinka přeléčených zvířat je negativní.
Povedlo se, funguje to, jsou zdraví!
Unavení a poničení, ale velmi povzbuzení pokračujeme dál. Celý byt (i ten vedlejší, babiččin) se změnil v polní lazaret.
Morčátka byla prostě všude:

Ta v malých boxech se ocitla u babičky na gauči:


Ta, co se nevešla, byla provizorně umístěna do maličkých boxíků. Chudák babička, měla je i na stole! A jako vždy nám i ona až do vyčerpání denně pomáhala - s desinfekcí misek, napáječek, s krmením a rozmazlováním morčátek, která u ní našla azyl.

Stůl naší babičky

Původní "Morčatov" zaplnil místnosti v našem bytě.


Každé zákoutí vypadalo podobně.

Ručníky se také každý den praly a žehlily - i naše oblečení, abychom nic nepřenesli z jedné skupinky na druhou. Každé morčátko mělo svou stříkačku, kterou se podával lék, před sáhnutím na další morče jsem si vždy umyla ruce, snad stokrát a víckrát denně.
oči nám slzely z desinfekce, pálilo nás v krku
..

Nakonec, tak jako vždycky, nás opět "podržel" pohled na naše morčátka. Byla úžasná. Narozdíl od nás zachovala klid za každé situace. Dokonce ani stísněné polní podmínky jim nevadily.
Doufáme, že všechno zlé je opravdu za námi - a že našim "hrošíkům" již nic nenaruší jejich pohodu a "morčecí štěstí":

Foto 15. 11. 2011
 

Na prodej

Anketa

Kolika let se dožilo vaše skinny morčátko?
 

Počítadlo přístupů

mod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_counter
mod_vvisit_counterDnes19
mod_vvisit_counterVčera2732
mod_vvisit_counterTento týden4966
mod_vvisit_counterMinulý týden15278
mod_vvisit_counterTento měsíc35813
mod_vvisit_counterMinulý měsíc43087
mod_vvisit_counterVše938343

Online (20 minutes ago): 34
Vaše IP: 54.209.227.199
,
Dnes: Čer 18, 2019

Copyright 2009 by MaraXa