Novinky

6. 1. 2019 byla na ČT2 v pořadu Chcete mě odvysílána reportáž o nás a našich morčátkách. Kdo by se chtěl podívat https://www.ceskatelevize.cz/porady/1095970013-chcete-me/218562221300038/

 nebo na https://www.youtube.com/watch?v=EiUd1oyLH4A  a 25.1.2014  v pořadu Hobby naší doby https://www.ceskatelevize.cz/porady/10314241266-hobby-nasi-doby/213562223000039/cast/304475/

1. 10. 2020 Morče divoké v našem chovu také na youtube ve videu Eduarda Nováčka. https://www.youtube.com/watch?v=KgCUd7tDeV8

18. 9. 2023 Po dlouhé době postupně obnovujeme a doplňujeme novinky v našem chovu. Více v jednotlivých článcích, které postupně zveřejníme.

Domů SKINNY - odchovy 2012
SKINNY - odchovy 2012
21. 5. 2012 VRH M8  FATIMA SKINNY VELVET + EBONIT SKINNY VELVET
Poté, co jsem popsala dnešní dramatické dění kolem Fatimy, celý článek se někam ztratil - a stránky se musely opravovat. Ještěže máme v rodině odborníka - alespoň vím, že vše je zazálohováno a přišla jsem pouze o dnešní článek. Vše tedy doplním později.
22. 5. 2012
Tak se Fatima včera postarala o pořádný rozruch. Byla již dlouho připuštěná s Ebonitem, a i když jsem viděla, že ji nakrývá, nezabřezla. Myslela jsem, že budou rodit přibližně ve stejném termínu s Celine, ale stále jsem si vlastně nebyla jistá, zda Fatima je či není březí. V posledních dnech jsem o tom již nepochybovala, ale vůbec jsem netušila, kdy to bude. Naposledy jsem ji kontrolovala 21. 5. dopoledne, ale měla pouze zájem o to, co dostane k jídlu. Odpoledne potom jsme nebyli doma. Po návratu jsem se na ni zběžně podívala - a něco mě vrátilo zpátky. Fatima měla na boku obrovskou, nepřirozenou bouli, na pohmat zcela tvrdou. když jsem si ji chtěla víc osahat, začala přede mnou utíkat. no a po chvilce jsem viděla, že tlačí. Nevím, zda porod začal právě v tuto chvíli, nebo již tlačila před naším příchodem, každopádně to bylo velice dramatické. Fatima je již zkušená několikanásobná matka, silná, zdravá samička. Snažila se ze všech sil - nohy napínala dozadu, převalovala se na bok, jednu chvíli dokonce ležela na zádech a úporně se snažila srovnat mládě a dostat ho do porodních cest. Bylo vidět, že je zřejmě obrovské a že leží napříč.

Mládě leželo v břiše napříč, foto 21. 5. 2012
(Nezachytila jsem největší vyboulení, nefotografovala jsem již, protože jsem se Fatimě snažila pomoci).
Trvalo to všechno již dlouho.. Mládě bylo tvrdé, připadalo mi, že nežije. Pomalu jsem začala být zoufalá - největší hrozba chovatelů, císařský řez, byla nadosah. Fatima úporně tlačila a tlačila, šlo o čas. Snažila jsem se jí břicho masírovat a mládě vtlačit do porodních cest, ale nešlo to - a já jsem měla obavu, abych jí nějak neublížila.
Zvedla jsem tedy telefon a vytočila číslo na veterinární kliniku Na Hůrce. Vylíčila jsem situaci - no a bylo mi sděleno, že máme hned přijet, zaklepat, vezmou nás akutně, nejspíš bude nutné provést císařský řez. Ach jo, vím, co znamená císařský řez, velké procento samiček ho nezvládne.. A zrovna krásná Fatima, která nikdy neměla zdravotní problémy.. Chtělo se mi brečet. A Fatima znovu bezúspěšně tlačila.. Již i hůře dýchala...
Dala jsem ji do přepravky. Potom jsem si to ale rozmyslela, připadalo mi, že by tam byla moc stísněná, a přendala jsem ji do jednoho z boxíků, do kterých odkládáme morčátka při čištění.
Ještě jsem se vrátila a pokryla ji hrstí sena, aby měla větší pocit jistoty. Přidala jsem okurku, ale ničeho si nevšímala, opět úporně tlačila.
V autě to házelo, prosila jsem manžela, aby jel šetrněji, že Fatima v boxu "lítá" ze strany na stranu.
Dojeli jsme na kliniku. Zaklepala jsem na dveře a sestra ode mě převzala Fatimu i s boxíkem a zavřela dveře. Nastalo čekání. Minuty se vlekly. Tak už ji možná operují...
Z ordinace vyšel pejsek, paní si odnesla kočičku po operaci, další pes šel dovnitř..
No a potom se otevřely dveře a šla ke mně MVDr. Sekyrová - bez Fatimy. Asi je po operaci.. Paní doktorka ale říká, že mládě je již venku, že vyšlo samo, že nemusela operovat! Abych se šla podívat!
"Je asi mrtvé, že?" ptám se. "Není, zdá se, že je v pořádku." Vůbec se mi tomu nechce věřit! Ale to již vidím Fatimu, jak okusuje seno v našem boxíku - a za ní se "batolí" obrovské mládě. To je neskutečné. No a paní doktorka vypráví, že sice píchla Fatimě oxytocin a nějaké podpůrné injekce, ale že mládě vpodstatě vyšlo samo - ovšem zadečkem napřed. Paní doktorka vše obstarala a podvázala pupeční šňůru. Obě jsme se radovaly, že to takhle báječně dopadlo. Evidentně byla ráda, že nemusela  operovat, protože císařský řez je vážný zákrok s nejistým výsledkem. Říkala, že Fatima by mládě doma určitě sama nevytlačila, že jí ale povzbudil ten "adrenalin", ta divoká jízda autem. Prostě to drncání pomohlo Fatimě mládě srovnat do porodních cest - a rychle ho porodit. Nebylo vůbec přidušené. Je to nádherný sameček, jedináček, váží 133 g!
Na fotografiích se můžete radovat spolu s námi:
 
Jedeme domů!! Miminko se narodilo ve veterinární ordinaci. Foto 21. 5. 2012

Fatima s chlapečkem (133 g). Foto 21. 5. 2012

Miminka si Fatima hledí. Foto 21. 5. 2012

Tak honem zpátky do boxu, potřebují si oba odpočinout a zvyknout si na sebe.
Tentokrát má vše dobrý konec.

Moonwalker, černý sameček, foto červen 2012
 
12. 5. 2012  VRH L8  XANDA SKINNY VELVET + VAMOS Z DOBRÉ VODY
Když jsem včera viděla u dcery Xandu, bylo mi jasné, že miminka budou na světě již každou chvíli. Jen jsem se při velikosti jejího břicha obávala, že jich bude moc. Dnes mi dcera volala, že jsou již na světě - a že jsou tři. Ovšem pěkní cvalíci. Jen bohužel Vamos na miminka přenesl svůl "drátěnka gen", tak máme poněkud osrstěný vrh.

Xanda je pěkná solid aguti zlatá samička. Je to její první vrh. Foto 1. 6. 2012

Aguti stříbrný Vamos z Dobré Vody se nám pěkně rozmnožil. Sám má hodně osrstěnou hlavičku, a tento svůj gen přenesl i na své potomky. Máme tedy poněkud "osrstěné" vrhy. Čekáme, co z nich vyroste. Moc zkušeností s "drátěnkami" nemám, v poslední době se nám narodila pouze jedna, Xisa. Té ale postupně všechny nadbytečné chloupky opadaly a je z ní krásná skinny samička. Ta ale není po Vamosovi, tady si situaci netroufám nijak odhadnout. Každopádně je dcera moc ráda, že její dvě samičky, prvničky, tak dobře odrodily, kojí, miminka vážila po narození přes 100 g a mají se čile k světu. Obzvlášť největší miminko, klasická drátěnka, holčička, je úplný obr. Věříme, že i takové miminko se vám bude líbit - byť to tak chovatelsky být nemá, jsme z ní úplně u vytržení.
 
L8 - 1, drátěnka, holčička, barva zřejmě solid aguti zlatá s červenou, porodní váha 117 g

Nádherná veliká "drátěnka" s krásnou hlavičkou.

Sice jsem si zapomněla zapnout makro režim a fotky jsou rozostřené, ale i tak je vidět, jak se naše drátěnka "oloupala". Jmenuje se LOVISA. Foto 1. 6. 2012

Lovisa, červen 2012, zřejmě solid aguti zlatá s červenou. VOLNÁ


L8 - 2, samička, asi solid aguti zlatá - bílá, porodní váha 96 g. I tady Vamos "úřadoval". Miminka jsou ale i s těmi chloupky navíc moc hezká, silná, kvalitní.

Stejné miminko zleva.

I samička LOLA nám zkrásněla. Foto 1. 6. 2012

Lola, asi solid aguti zlatá s bílou, červen 2012


L8 - 3, sameček, barva černá - bílá, porodní váha 110 g. Tak tohle miminko se Vamosovi ale docela povedlo. Ona zásluhu má i moc hezká samička Xanda, maminka tohoto vrhu.
 
Stejné miminko zleva.

LABAKAN 2. 6. 2012

Labakan, černý sameček s bílou, ROZHODUJEME SE


Všechna miminka z jednoho boxu - vrh K8 a L8

Celá rodinka, foto 30. 5. 2012

Naháčci se "oloupali", tedy opadaly chloupky, z drátěnek jsou pěkná skinny morčátka. Foto 30. 5. 2012
 
Dovětek
 Pro vás všechny, kterým jsem neodepsala na četné dotazy, jak se má Coffinka, jsem napsala dovětek ke článku o ní (Coffinka). Najdete tam i "čerstvou" fotografii.
 
5. 5. 2012  VRH K8 BREBERRY SKINY VELVET + VAMOS Z DOBRÉ VODY
Dnes jsem se konečně dostala k tomu, abych se šla k mé dceři podívat na první vrh genové samičky Breberky, dcery Gemmy a Otella.. No a protože dcera momentálně nemá svou CHS aktivní, dohodly jsme se, že zapíšeme morčátka sem, aby byla zaevidovaná. Stejně si asi některé z miminek vezmu, tak aby v tom nebyly zmatky. Močátkům již bude týden. Vamos splnil sexmisi na jedničku - nakryl dvě samičky, první porodila Breberry, bez problému první tři miminka, dvě holčičky (jednu genovou) a skinny kluka. Posléze, když to již nikdo nečekal, se narodila ještě jedna skinny holčička v barvě aguti stříbrná - bílá, která nepřežila. Na ukázku tedy první fota, barvy později upřesníme.

Breberry a její první miminka. Foto 1. 6. 2012


Vrh K8 - chlapeček mezi dvěma holčičkami. Foto 11. 5. 2012

Ve výběhu s maminkou (genová samička) a skinny samičkou Xandou.
Foto 11. 5. 2012


Morčátka z tohoto vrhu:

KOLETKA - genová holčička, "strakatá". Pravděpodobně si ji dcera ponechá. Váha 114 g (12. 5. 2012)

Koletka je zajímavě strakatá. Foto 1. 6. 2012


KELIŠOVÁ - jak se dobarví tato skinny holčička, zatím nevíme, vyčkáváme. Váha 126 g (12. 5. 2012)

Je opravdu roztomilá. Foto 1. 6. 2012



KORYANDR - sameček, barva aguti stříbrná, 1 zálomek, váha 132 g (12. 5. 2012)

Škoda toho zálomku, je to pěkný sameček. Foto 1. 6. 2012


No a protože ani druhá samička v boxu (Xanda - viz výše) na sebe s porodem nenechala dlouho čekat, je tu teď dětí jako smetí :).
 
2. 5. 2012  VRH J8 CELINE SKINNY VELVET + EBONIT SKINNY VELVET
Tak tento porod byl sice neplánovaný, ale nakonec vše dobře dopadlo, tak snad nám to samička promine. Vypadá vcelku spokojeně, ani nijak nepohubla. Ona totiž již Celine s Ebonitem jedno miminko, holčičku Fabii, porodila v únoru. Vůbec jsem netušila, že je tak vysoce březí, své jediné miminko skrývala tak dokonale, že to pro mě bylo velké překvapení, když jsem je ve společném boxu našla i s krásným potomkem. Ebonit ovšem stačil Celine znovu nakrýt. Miminka se tedy narodila dnes, ještě trochu nečekaě, 66. den od nakrytí. Spíše jsem v noci běhala kontrolovat Kofču, naši genovou baldwinku, která měla naopak termín již včera, no a také Fatimu, u které se schyluje k porodu, ovšem Celine všechy předběhla (Kofču ale asi jen o dvě hodiny, bylo u nás veselo!). Ráno jsem ji našla v boxu těsně po porodu se čtyřmi miminky. Bohužel nepřežil chlapeček, černo - bílý, 56 g, nevyndala ho z obalu.
Čile k světu se ale mají tři holčičky, dvě černé 61 g a 74 g, a černá s bílou, 86 g (tu si určitě ponecháme). Hned se draly mamince k cecíkům. Jejich starší sestřička všemu zvědavě přihlíží. Budu je muset přendat do většího boxu, tolik ženských najednou :).

Zatím jen foto s bleskem (barvy jsou zkreslené), ještě nechci moc rušit. Vlevo maminka Celine, pod ní a za ní tři právě narozené holčičky, vpravo starší dcera Fabia. Foto 2. 5. 2012

5. 5. 2012 0:58 Jedna z holčiček je slabší, hladově se vrhá na "Borisovku", kterou dokrmuji baldwiny (podrobnosti v kapitole Baldwini). Celine ale snad již má mléko, svá morčátka vzorně kojí, ta nejmenší se zřejmě nedostane k cecíku. Již jsem uvažovala o tom, že ji dám k baldwiům. Ale zatím nic nechci pokazit, vím, jak je toto nejisté. Abych je nakonec "nepřepečovala". Zatím se snažím jen pomáhat, nechci převzít celou péči. U baldwinů to bohužel na to již vypadá..
27. 5. 2012
Tak všechny tři holčičky se o sebe nakonec postaraly samy. Ta nejmenší se sice stále dožadovala "Borisovky", ale já už jsem byla opravdu unavená. Když jsem viděla, že pije běžně i z cecíku, postupně jsem ji od "Borisovky" odstavila. Je sice stále nejmenší ze všech, ale myslím, že všechna tři miminka prospívají dobře.
Konečně jsem se dostala k tomu je vyfotografovat - ovšem to jsem si dala! Jsem zvyklá, že mi morčátka neutíkají, nebojí se mě. Obvykle se při fotografování pouze hemží, nebo sedí a zavírají oči a pod.. Co mě ale čeká při fotografování prvního miminka, to jsem tedy netušila. Bez jakéhokoliv varování se prudce odrazila, z místa, opravdu jako veliká blecha - a konal se doslova skok daleký. Nebylo to z velké výšky - a na měkký koberec, ovšem nebylo vůbec jednoduché ji dostat zpátky, protože zaběhla pod nábytek, který jsme museli složitě posunovat. Vybrala si ten nejzazší, prakticky nepřístupný kout. No nakonec to dobře dopadlo, jak ale morčátko po takovém výletě vypadalo, se můžete podívat na následujících fotografiích.

Jovanka zaujala pózu k fotografování. Foto 26. 5. 2012, váha 250 g

Jenže jsem si ji chtěla vyfotografovat ještě z druhé strany - a to se jí vůbec nelíbilo.
Potom již následoval "lov" na morčátko.

No comment.

Teď se Jovanka již fotografovat nechala - se závojem byla v pohodě (spíš asi "ztuhla" - uši tak držela ještě nějakou dobu).

No ale nesmíme opomenout zbývající - hodné - holčičky:

Johanka, foto 26. 5. 2012, váha 220 g

Nejmenší, roztomilá Jolanka fotografování poněkud prospala.
A to jsem si myslela, že to bude hračka - vyfotografovat tři miminka!
Foto 26. 5. 2012, váha 174 g
 
 
15. 4. 2012    VRH I8   ZUZA SKINNY VELVET + TARAS...
Pro stálou péči o Coffinku (viz článek COFFINKA níže) nic nestíhám. Již v neděli večer porodila Zuza svá pvní miminka, holčičku a kluka, obříky přes 120 g. Radost byla zkalena tím, že chapeček má kýlu. Ne takovou tu velikou, ale vidět to je. Ale teprve se uvidí, jak vše bude.
Přišla jsem právě včas, abych ještě stihla dosundat z hlavy miminka obal, chlapeček se trochu dusil. Jinak Zuza zvládla vše perfektně. O miminka se velmi pěkně stará, od začátku jsou pod ní a sají.
Zde jsou první fota:

Sice Zuza miminka porodila do koutku, kam chodí na záchod, hlavně ale, že se vše podařilo.

Zuza byla při porodu svých obříků moc šikovná. Foto 15. 4. 2012

Zuza s miminky, vlevo chlapeček, vpravo holčička (zůstává doma).

V bezpečí u maminky: "fotografovat se nebudeme!" Foto 17. 4. 2012

I8 - sameček. Asi mu zůstane pupeční kýla, uvidíme. Foto 16. 4. 2012 Barvu upřesníme později.

I8 - sameček, foto 27. 4. 2012 Tak kýla se naštěstí nepotvrdila, byl to je špatně ošetřený pupíček, vše, co bylo nadbytečné, zaschlo a odpadlo. Je to krásný červeno - černý sameček se "sloníma" ušima. Již je REZERVOVANÝ.


I8 - samička. Barva zřejmě čokoládová - oranžová. Zůstane doma.

Vrh I8 s maminkou. Foto 27. 4. 2012
 
IRISH COFFEE RUGANTINO (Psáno od  5. 4. 2012)

Coffinka, naše hladká čokoládová samička (na fotu v listopadu 2O11), bojuje o život. Tato bitva trvá již týden, od 30. 3. proto, prosím, omluvte výpadek v psaní, odpovídání na množství e-
mailů, přání k Velikonocům atd...
Samička k nám do chovu přibyla v létě 2011. Byl to dárek - abych měla radost a do chovu novou krev, poté, co nás opustilo několik nadějných mladých morčátek. Měla jsem z Coffinky radost, i z jejího bratříčka, dalmatince Indíka.
Když nastal čas k připuštění, výběr samečka byl vcelku jasný, čokoládová samička dostala čokoládového samečka. Spolu s dalšími samičkami vytvořili pěknou, spokojenou chovnou skupinku.

Coffinka se zabřeznutím nespěchala. Trochu občas prohnala zbylé samičky, byla vždycky hodně temperamentní. Proto jsem se podivila, když jsem ji minulý týden uviděla v pelíšku, takovou podivně klidnou, namáčknutou mezi dvě další samičky.Už předtím se mi zdálo, že trochu víc polehává, pro jídlo si ale vždycky přišla, tohle ale nevěstilo nic dobrého.
Vyndala jsem ji z boxu. Hned mi bylo jasné, že je zle. Coffinka byla jak pápěrka, vyhublá, malátná, apatická, pod sebou průjem. Dobře se jí to přede mnou podařilo utajit - tím, že má kožíšek, jsem si hned nevšimla, že pohubla.
V pvní chvíli mi napadlo, že se jedná o dietní chybu, že jsem samičkám dost přilepšovala, dostávaly zvýšené příděly zeleniny - no a přivezli jsme již první travičku.. Všichni ostatní v boxu vypadali zdravě.
Coffince jsem hned dala probiotika a nějaké podpůrné látky, zabalila ji, zahřála. Podařilo se mi zastavit průjem, který byl takový podivný - ani nezapáchal. A Coffinka měla ještě mokré celé břicho, jakoby jí unikala i moč. Jídla a pití si vůbec nevšimla, byla vláčná jako kus hadru, oči zapadlé.
Probděla jsem s ní noc a snažila se jí alespoň rehydratovat, ale špatně polykala, měla jsem strach, že se zalkne. Alespoň trochu jsem ji stabilizovala a po telefonické dohodě nás přednostně vzali v ordinaci Na Hůrce. Byla sobota dopoledne, fungují tam od devíti hodin.
Potvrdili mi to, co bylo již i mně jasné, že je v kritickém stavu. A co víc, na ultrazvuku se ukázalo, že je březí. Máďata jsou sice živá, ale naděje na záchranu samičjy je prý tak 5 %. Vyšetření moči ukazuje na rozvinutou toxémii, ketózu. Ještě nikdy prý se jim samici v takovém stavu nepodařilo zachránit. Rozhodnutí je tedy na mně, zda chci svést ten marný boj... Asi je vám všem, kdo čtete mé články, jasné, že má odpověď byla ano.
Coffinka tedy dostává infúze, podpůrné injekce a ATB a odvážím ji domů. Ketóza znamená to, že hladověním, ať již z jakékoli příčiny, se uvoňují tukové zásoby v těle. Játra tyto tuky neumí zpracovat a škodlivé látky, ketony, přecházejí do těla. Způsobují nechutenství, tělo si pomáhá odbouráváním dalších tukových zásob, játra to nezvládají, zvíře hyne. Je to samozřejmě mnohem složitější proces, toto je pouze laicky nastíněno. Tento stav může mít různé příčiny, nejčastěji se stává březím samičkám. Proč vznikl u Coffinky, jejíž březost ještě není pokročilá, nikdo neví.
V pondělí 2. 4. se mláďata na ultrazvuku nehýbala, srdíčka netepala. Zabily je zřejmě nadměrné ketolátky, které má Coffinka v těle. Císařský řez nelze udělat, navrhují eutanázii. Beru si 24 hodin jako poslední šanci.
Coffinka vyslyšela mé prosby  - a potratila.

 Jsou to dva nevyvinuté plody (41 g a 43 g) a jedna placenta. Dělá mi starost, že se nikde nenašla ta druhá. Moc nevěřím tomu že by ji snědla. Noc poté je kritická. Coffi leží, stáčí hlavu pod sebe, chladne. Zahřívám ji, píchám gukózu s fyziologickým roztokem a Duphalytem. Ráno je čilejší - trochu okusuje okurku a seno. Svitla jiskřička naděje.
Na ultrazvuku se úplně přesně nedá zjistit, zda vypudia ven všechno. Zdá se, že snad ano, ale jisté to není.
Tentokrát dostávám větší zásobu léků - a další boj je na mně. Zvítězíme nad nepřízní osudu?Další dny se podobají jeden druhému - krmení každé dvě hodiny s delší pauzou v noci, střídání nadějnějších okamžiků s těmi špatnými. Chtěla bych věřit na dobrý konec, ale na veterině mi nechtějí dávat falešnou naději:"Ještě nikdy se to nepodařilo." Kdyby nebylo těch lepších okamžiků, asi bych Coffinku netrápila. Ona ale bojuje také, což je důležité. V tu chvíli si říkám, že to snad přece jen vyjde... 
Psáno 8. 4. 2012 2:30 Coffinka stále ještě žije, ale boj je to opravdu marný. Dnes ráno to vypadalo trochu nadějně ( večer a noc předtím byly naopak zlé) - sama začala v boxu něco okusovat, potom ale začala být apatická - a prudce zhubla. Opět měla průjem. Krmím uměle, píchám injekce s podpůrnými látkami a umělou výživou, ATB, léky na podporu trávení.. Nevím, zda Coffinka ráno ještě bude. Dnešní vyšetření moči nebylo dobré - pH moc nízké, ketolátky vysoké.
 
 
Coffince je špatně - večer 6. 4. 2012


A na další fotografii je jí opět lépe:





Ráno 7. 4. 
mě překvapila tím, že se sama pustila do zeleniny. Dělala drobné bobečky, které vypadaly normálně. Odpoledne ale měla průjem, prudce zhubla a byla apatická. Podařilo se mi ji stabilizovat, je ale již zesáblá. Nad takto rozvinutou formou této nemoci se asi opavdu zvítězit nedá..
9. 4. 2012 večer Coffinka stále žije.
Celé Velikonoce jsem o ni pečovala. Zdálo se mi, že to má smysl - všechny ty injekce, infúze, podpůrné preparáty. Potom jsem udělala kontrolu moči - a bylo po radosti. pH v barevné škále někde na žluté barvě (má být tmavě zelená), ketolátky snad nejvyšší, jaké  kdy byly. Když prý na veterine má morče takovýto nález, vědí již, že nemá smysl ho zachraňovat. Jenže Coffinka na mě čeká - a snaží se. Podívejte, jak se dnes ráno zaradovala nad travičkou. Stále ještě je krásná. A dnes měla i takové jasné oči, ne ty zapadlé, unavené.

Coffinka 9. 12. - Velikonoční pondělí

Je to statečná samička - bojujeme o nemožné již 11 dní.
Je to náročné a vyčerpávající. Tyto chvíle jsou pro mě odměnou. I Coffinka vypadá taková spokojenější, i ona bojuje. Netrápila bych ji, kdybych viděla, že má bolesti, že trpí. Jak to dopadne, nevím - ale obě děláme vše pro to, abychom se alespoň pokusily ten smutný úděl mnoha morčecích samiček zvrátit. Kéž by to vyšlo! Je neuvěřitelné, jakou má tato mladičká samička touhu žít. Dokud se bude snažit, neopustím ji, nevynechám..
Je úterý 10. 4. 1:43 a ukládáme se s Coffinkou k spánku.
Měla velkou žízeň. Stále ještě může polykat, sedí v boxu s hlavou vztyčenou, otáčí se za mnou. Je ale pohublá a slabá. Naučila se vyčůrat se do odstavného boxíku - prostě ji tam dám, ona zacouvá, udělá loužičku, já ji za to pochválím a dám zpátky do pelíšku. Tak tomu bylo i teď. Přikládám lakmusový papírek a doufám. Marně - nález je hrozivý. Naděje zcela odchází..
Celou tu dobu, co se tak intenzivně starám o Coffinku, přemýšlím o nás, o lidech. Jak asi musí být lékaři, který se pustí do bitvy třeba o nemocné dítě. Ta zodpovědnost musí být strašná - aby se dobře zvolil lék, aby se nic nezanedbalo.... Tady se jedná o morčátko - a nejsem schopná nikam odejít, opustit ho, dokud mě potřebuje. Může doktor odejít v klidu domů, nemusí stále myslet na svého pacienta? Asi se musí umět odpoutat, jinak by to vyčerpání neunesl a brzy by skončil.. No nejsem profesionál a lakmusový papírek mi říká, že bohužel nedokážu bojovat proti tomu, co jsem si o ketóze a toxémii přečetla a co mě vlastně od počátku říkali odborníci - že nedovedou pomoci, že jsme již všechny možnosti vyčerpali.

Ten čtvereček vpravo by měl být tmavě zelený, pH moči je nesmírně nízké, to je moc špatné. To fialové uprostřed jsou ketolátky na maximu. Coffinko, proti tomuhle bojovat neumím, bohužel!

12. 4. 2012 Již 14. den krmím Coffinku uměle.
Přestala jsem dávat ATB, nakoupila jsem podpůrné prostředky. Jedním z nich je ostropestřec mariánský. Coffince z něj vařím čaj. Měl by pomoci detoxikovat játra, vyčistit organismus. Proti průjmu jsme v lékárně koupili ORS 200 - rýžovo - mrkvový rehydratační přípravek pro kojence. Coffince docela chutná. Jinak je s jídlem velká potíž. Sama si nevezme vůbec nic. Poslední dny potravu jakoby dáví, Rodicare vůbec nechce. Včera jsem dokonce zažila velký šok, kdy se Coffinka při jídle najednou začala dusit. V okamžiku padla na bok a zůstala bezvládně ležet. "Ona je snad mrtvá!", držím v ruce bezvládné tělíčko a křičím na manžela, ať mi honem přinese brčko. Mezitím ale na nic nečekám a intubuji prázdnou stříkačkou, ze které vytrhávám horní díl, aby vzduch měl volnou cestu. "Coffinko, dýchej!" To zvířátko je neskutené, opravdu se vrací do života. Nemohu tomu věřit. Právě se mi podařilo resuscitovat morčátko!!! Přichází manžel s brčkem a má pocit, že jsem se asi zbláznila. S trochou nadsázky říká, že je zvědavý, zda bych takhle pečovala i o něj. No a dodává, že se stejně zbytečně vysiluji, že Coffinku nezachráním. Jenže já toho neumím nechat, je to již opravdová výzva. Coffinka opět nabrala normální teplotu a tváří se, že se nic nestalo. Dalšího krmení se ovšem již bojím, a tak přichází na řadu glukóza, fyziologický roztok a Duphalyte přímo pod kůži. Dávám větší dávku a Coffince to udělá velice dobře.
Jsem z toho zážitku úplně vynervovaná.
Ale musím pokračovat. Míchám všechny ty lektvary, dávám pít čaj z ostropeřce, krmím doma vařenou směsí zeleniny s vločkami s rozmixovanými granulemi vojtěšky. Přidávám bobeček od zdravého morčete. Coffinka polyká trochu lépe. Naposledy nakrmím ve tři v noci a nechám trochu delší pauzu. Najdu ráno Coffinku živou?
Je tam, pod pelíškem se to hýbe, je teploučká! Zvedám ji a nacházím pod ní maličké, ale pěkné, lesklé bobečky. Dávám ji do odstavného boxíku, již to zná a loužičku udělá okamžitě. Lakmusový papírek sice neukazuje nic pěkného, pH moči je stále jen 6, ale ketolátky jsou tochu nižší.
Pouštíme se tedy spolu do dalšího boje!
15. 4. 2012 1:49 Tak Coffinka přežila daší den na umělé výživě.
A ačkoli se podařilo téměř nemožné, snížit ketolátky v moči téměř k normálu - a naopak k normáu zvýšit pH, není to bohužel důvod k oslavě. Coffinka sama nejí již 18. den - a pojevilo se to na zubech. Nemůže jíst, zuby vrže o sebe, nejde jí polykat, dáví se. Je to obrovská smůla! Přišlo to ve chvíli, kdy se vlastně začala uzdravovat, kdy překonala téměř nemožné. A zatímco se mi ji dosud poměrně dařilo držet na váze, teď hodně pohubla. Píchám ji pod kůži výživu, ale to není řešení. Dnes jedeme na Hůrku, kam jsme objednali Coffinku na korekci chrupu. Mám obavu, že to bude konečná. Narkóza atd..
No ale takhle ji také nechat nemohu, zemřela by stejně. Ani se mi o tom moc nechce psát.

Coffinka nesnáší, když je upatlaná (foto 14. 4.), proto ji pravidelně koupu. To se jí líbí. Potom spí pod ručníkem. Pod sebou má pelíšek ušitý z kousku antidekubitní podložky. Ta se dává douhodobě nemocným, aby se jim nedělaly proleženiny.

V tomto směru oproti poslednímu nálezu velký pokrok. Foto 14. 4. 2012
15. 4. 2012 18:21
Coffinka je v nemocnici, tedy pouze na odpoledne. Čekáme, až bude mít paní doktorka čas na to, dát ji v klidu do narkózy. Jsem z toho samozřejmě nervózní, odborná pomoc je teď ale potřeba. Coffinka skřípe zuby, sliní, při polykání se dáví, polknout nemůže. Živa je pouze z toho, co jí píchnu uměle pod kůži. SAmozřejmě i dost hubne. Přitom se vše ostatní velice zlepšilo!! Téměř nemožné se podařilo a potvrdili to i dnes odpoledne ve veterinární ordinaci, kde Coffince zkontrolovali moč. Měla jsem možnost dívat se jí dozadu do tlamičky na zuby, je možné, že zadní stolička je zaháčkovaná, vypadá to ale, že je za zadními zuby v hubičce aft. Tak jsem si říkala, že to snad není možné, že Coffinka přežila mrtvá miminka v těle, selhávání orgánů a chvilkové bezvědomí, kdy musela být intubována - po celých sedmnáct dnů se mi ji podařilo prakticky udržet na váze - a teď hubne a strádá kvůli aftu! Dostala další umělou výživu, injekci poti bolesti, zkoušeli jsme, zda polkne. No a polkla. Celkově pookřála. Tvářila se pobaveně, žádná umírající chudinka :). Nechci to celé vůbec zlehčovat, Coffince jde teď opravdu o všechno. Všichni, kteří její příběh sledujete, teď moc držte palce. Je jasné, že je po všem velice zesláblá - a i když je to velká bojovnice, je známo, že u morčátka stačí málo, aby se rozholo to vzdát. Už teď je to naprostý zázrak, co všechno přežila. Na řadě je celková anestézie, RTG, možná odběr krve. Výsledek je zatím velice nejistý. Za chvíli vyrážíme zpět na Hůrku. Po 19. hodině se bude o všem rozhodovat. Pevně věřím, že domů se vrátíme i s Coffinkou.

Veterinární klinika Na Hůrce v Praze 5, místo, kde se momentálně nachází Coffinka (foto 15. 4. 2012)

Tak se k psaní dostávám až teď, již po půlnoci, 16. 4. 2012. Coffinku jsme přivezli, je to ale chudinka, dalo jí to zabrat. Za jediný den zhubla víc než za celou dobu nemoci. Je smutná a vyčerpaná.
Vyšetření v narkóze
ukázalo pouze dva malé háčky na stoličkách, které její potíže pravděpodobně nezpůsobily. Vše ukazujespíše na zánět dásní, který se teď , rozvíráním tlamičky při zákroku, ještě rozbouřil a zhoršil. Dásně má oteklé, rozpraskané, prasklý koutek. Ve všem má velkou horkost. Bue muset znovu brát ATB. Znovu jsme přivezli všemožné podpůrné preparáty, budeme píchat vitamin C, podávání do tlamičky zřejmě nestačilo.
Je to škoda, že se vše tak zbytečně muselo zkomplikovat. Na klinice nám znovu říkali, že to je první samička v historii, která přežila ketózu, že se nám podařilo nemožné. Snažili se pomoci, vše se bude ještě konzultovat s velkým odborníkem na morčátka, MVDr. Jeklem z VFÚ v Brně. Jen aby Coffinka do té doby vydržela, je teď opravdu ubohá. Po zákoku byla ještě nějakou dobu v kyslíkovém boxu, doma jsem se ji snažila všemožně podpořit. Znovu dostala infúzi. Oteklé dásně jsem jí chladila okurkou, potom omývaa vlažným heřmánkem. To jí trochu pomáhalo. Stále ale za nic nestojí. Je neskutečné, kolik toho tohle morčátko již přestálo. Moc bych si přála, aby přestála i tohle trápení. Máme i léky proti bolesti, když by byla potřeba, což vidím, že bude. Dnes již ale dávku dostala. Ach jo, to se to všechno pokazilo..

Coffinka po příjezdu domů, foto 15. 4. 2012

16. 4. 2012 0:55 Všem, kteří máte o Coffinku zájem, děkujeme za to, že nám píšete, ptáte se na ni a držíte jí palce.
Obzvlášť zdravíme mateřskou stanici CHS Rugantino, ve které se Coffinka narodila a kde se o ni od začátku strachují spolu se mnou.
2.55 Coffinka je zavrtaná pod pelíškem a spí, nebudu ji rušit.
V 7:30
již ale s netrpělivostí běžím za Coffinkou. Moc se mi nelíbia, tak se obávám, zda ji najdu živou. Moc dobře jí asi není, protože leží skrčená pod napáječkou, hlavičku do rohu. Je lehoučká jako věchýtek, přes noc opět zhubla. ten otok kolem tlamičky se mi ale zdá menší. Honem připravuji RodiCare instant. Nejdříve nechce ani slyšet, musím se s ní trochu poprat, potom ale přece jen něco sní. Zdá se mi, že polyká trochu lépe.
Jdu si připravit všechny ty injekce, které sice nepíchám ráda, obzvášť podkožní infúze, bez nich by ale Coffinka již dávno nežila. Dostává fyziologický roztok s glukózou a Duphalitem, vitamíny B, C, dále ATB a lék proti bolesti. Dávám jí obklady na rozbouřenou tlamičku - tiskne se k namočené vatičce. Jdu namíchat znovu Rodicare, trochu hustší a zkouším to Coffince dát znovu, pěkně teplé. tentokrát mám větší úspěch, po dvou dnech se Coffinka zase trochu nají. Dotahujeme tím trochu váhový úbytek. Obě jsme vyčerpané. Rozdávám ještě ranní zeleninový příděl ostatním morčátkům - a jdu si ještě lehnout. Mám toho opravdu dost, je to náročné. Vastně začínáme zase znovu, od začátku. A nikdo netuší, zda konec bude dobrý.

Coffinka a RodiCare instant, foto 16. 4. 2012 ráno
Při této příležitosti, když jsem se tak zadívala na fotografii, na které má Coffinka již o poznání méně zapadlé oči než včera večer, jsem si uvědomila, kolik máme kolem sebe těch, kteří se spolupodílejí na pomoci - ať již přímo, nebo nepřímo. Když se zadívám na prošívanou podložku, na které právě Coffinka odpočívá, musíme poslat poděkování paní Lucii Forejtové (CHS Chomutničky), která nám několik takových ušila - a poslala jako dárek. RodiCare akut, kterého Coffinka spořádala již dvě takovéto piksly, antidekubitní materiál (zabraňuje proleženinám), ze kterého se šily pelíšky, a mnohé další mi obstarala a až domů dovezla paní Eva Bukričová (CHS Z kouzelné pohádky). Jí také vděčím za kvalitní seno pro všechna morčátka, právě tak jako paní Blance Písařové (CHS Vandulka) za kvalitní podestýlku.
No a samotná Coffinka, kvůli které je teď takový rozruch, to je společný dárek od paní Věry Rysové (CHS Rugantino) a paní Radany Zachové (CHS Terra Punctata). Chtěly mi udělat radost, když jsme loni přišli kvůli nemoci o tolik morčátek, a podpořit náš čoko chov hezkou samičkou.
No a výčet všech ostatních, kteří nám píšete, to by se sem snad ani nevešlo.
Díky za podporu, díky za to, že čtete tyto stránky. Coffinka i celá CHS Skinny Velvet vás všechny moc zdraví a přeje vám i vašim morčátkům krásné dny. Gratulujeme všem, kteří jste uspěli na výstavě For Pets. Omlouváme se, že nestíháme odepisovat na všechny e-maily, proto jsme zvolili tuto cestu.

16. 4. 2012 odpoledne.
Tak teď jsem o Coffinku zase málem přišla, zase se dusila při krmení. Vždy toho trochu spolkne, jde jí to ztuha, ale spolknuté snad neprojde dolů do žaludku, někde v krku se hromadí. Až to v ní žbluňká, "dáví se", jde jí to zpátky i nosem. Připomíná to miminka, která nejdou dokrmovat, protože nemají vyvinutý sací reflex. Coffinka lapala po vzduchu, obracela oči v sloup, potácela se. Myslela jsem již, že jsem ji zabila, že to všechno vdechla. Tak jsem s ní třepala a snažila se jí co nejvíc uvolnit dýchací cesty. No sice se zase stabilizovala, ale co dál? Je evidentní, že sama jíst nebude, ani to nejde - a já už se takovýchto pokusů bojím. Nikdo si s tím neví rady, žádný nález vastně nemá. Že by měla nějaký otok uvnitř v krku, který by bránil polknout? Je zajímavé, že ráno polykala vcelku dobře. A tak zesláblá, jako bývají morčátka, když jsou nemocná či na kost vyhublá, že už kousat a polykat nemají sílu, to též není.
Vidím to opravdu velice černě.
17. 4. 2012 01:45
Coffinka trochu špatně dýchá, přece jen trochu něčeho vdechla. Již jsem se neodvážila ji krmit, jen jsem jí dala léky a infúzi. Až do večera spala pod pelíškem. Když se probudila, zjistila, že má hlad. V boxíku se pokoušela sníst list ze ředkvičky. Bohužel jí to nešlo, jen žmoulala, ale pokus to byl. Dásně již vypadají o něco lépe, Coffinka začíná přece jen o jídlo projevovat zájem, naskočí ale žvýkací svaly a polykání? Domnívám se, že je to přece jen určitá slabost. Trávení by bylo v pořádku, z toho, co Coffinka snědla ráno, se udělaly docela pěkné bobečky. Je to boj o čas, teď už by se uzdravit i mohla, jen moc zeslábla tím nejedením. Hned ráno jí píchnu další výživu, vit. C a Ketosan - a budeme muset zajet pro další zásoby, už nám  zase dochází.
18. 4. 2012 00:05
Coffinka tu stále je, ale stále sama nejí. Péče o ni je skutečně velice náročná, protože krmit ji musím jen po troškách, vždycky je nutné dlouho čekat, než se jí podaří sousto spolknout, trvá to celou věčnost. Včera se pokoušela sama něco sníst, ale nejde jí to. I lísteček ze ředkvičky jen neúspěšně žmoulala. Jediné, co začala sama pojídat, jsou vlastní bobečky.
 
  
Coffi a bobečky
Snažím se ji trochu převádět na drobná sousta, donutit ji žvýkat. Sama si nic nevezme, musím se s ní vždycky trochu poprat, potom ale poměrně s chutí jí. Jen to nepředstavitelně dlouho trvá.

Coffinka by jíst chtěla, ale z nějakého důvodu to nelze. Její snaha je zatím vždy marná.

Takhle sedíme třeba hodinu. Víc toho jde ven než dovnitř, ale aspoň něco.
Tak se tímto omlouvám, že jsem vám opět nestiha odepsat na vaše e-maily. Jsou tu i další morčátka, která vyžadují své. A naše prvnička Zuza porodila dvě miminka, ani jsem to ještě nestihla zapsat.
Stále nevím, zda toto vše má smysl, zda celé to snažení k něčemu povede. Coffinka sama jíst nemůže, je čím dál slabší. Teď již vlastně nikdo neví, co jí je. Už jsem zkoušela ji i trochu nechat vyhladovět, snažila se, ale marně, nakonec jsem musela zasáhnout. Váha šla okamžitě rychle dolů. Zítra zavolám na kliniku, zda vše již konzultovali s MVDr. Jeklem.
Teď již Coffinka spí, uvidíme, co přinese další den.

Coffinka většinu času prospí pod pelíškem. Foto 17. 4. 2012

18. 4. 2012 11:56 Coffinka po ránu zkoušela něco sníst,
tentokrát se pokoušela uchopit něco z krmné směsi, ale nepodařilo se jí to. Tak jsem jí opět dala RodiCare instant, stejně jako v noci. Zdálo se mi, že má docela hlad, vše snědla celkem ochotně. Jakmile ale vynechám a pauza je delší, začnou se odbourávat z těla do jater tuky a do těla se poté dostávají ketolátky. Naštěstí Coffinka již zase lépe polyká. Je ale plně závislá na mně. Volala jsem proto znovu na Hůrku, jelikož mi též již opět došly všechny podpůrné preparáty. Paní doktorka slíbila, že se pokusí něco vymyslet. Večer si máme přijet pro léky.
Myslím, že i je, odborníky, zaujala snaha tohoto morčátka přežít téměř nemožné. Konec je ale stále ještě otevřený, boj o přežití nekončí.
18. 4. 2012 22:30
Coffinka má za sebou bohužel jeden ze tří nejhorších dnů,
které v průběhu své nemoci zažila. Poté, co snědla poměrně dost Rodicaru instant, měla trávicí potíže. Nejprve udělala velkou hromadu mazlavých bobečků, potom ale dostala průjem. Takový divný, který nezapáchá, spíš je celá mokrá, jde z ní horká voda. Velice rychle ubývá na váze. Píchla jsem jí podkožní infúzi. Byla to poslední, další prý již dávat nemám. Podávala jsem Bio Lapis, večer jsem potom dala vše, co nám nově předepsali. Změnili jsme jídelníček - jenže tím to asi nebude. Já tedy před tímhle morčátkem smekám, jiné na jejím místě už by to dávno vzdalo. U ní je to vždycky tak, že si myslím, že za chvíli už nebude, no a potom ji najdu, jak si čistí kožíšek a pod. Dnes jsem ji opět bya nucena vykoupat, přijala to ale vděčně, nesnese, když je od něčeho upatlaná. Tak nějak si říkám, že to asi byl náš poslední společný den, že tohle už to zvíře nemůže přežít. Už nějak vím, že to přijde a že mi to bude nesmírně líto..

Tady jdou ještě bobečky, ale také hromada vody. Určitě jí není dobře, je to zlé. Foto 18. 4. 2012

Tady je to již trochu lepší - Coffinka je vykoupaná, má čisté pelíšky, dnes již asi popáté.. Foto 18. 4. 2012

18. 4. 2012 Coffinka...

19. 4. 2012 00:55 To zvíře je opravdu statečnější, než jsem já. Zažila jsem již s morčátky ledacos, tohle ale nemá obdoby. Dnešek byl zcela kritický, z Coffinky půl dne tekl vodový průjem, váha šla prudce dolů, bolelo ji břicho, měla zapadlé oči. Již jsem jí moc šance nedávala, rozhodovala jsem se, zda ji mám vůbec krmit, zda to již není trápení. Umíchala jsem osmizrnnou kaši, přidala do ní Bio Lapis, zelený ječmen a kapičky Sab Simplex. Na radu paní doktorky jsem píchla vit. C, Ketosan, Neuron B, Ranital a ATB. Coffinku to nijak nerozhodilo, je zvyklá. Dokonce mám pocit, že je áda, když je kolem ní rozruch, když si ji vezmu - jen ten Rodicare instant již nemohla ani cítit. Když zjistila, že nesu něco jiného, projevila zájem. Tedy ne zas takový, že by se po jíle sama natahovaa, ale krásně polykala a vypadala spokojeně. V ruce sice stále držím věchýtek, ale přece jen jsme se s váhou zase dostaly na slušnou hodnotu.

Coffinka dokonce nechce být přikrytá pod pelíškem. Přece jen již má zase trochu jiskru v oku. Pomůže změna stravy a nové léky? Foto 19. 4. 2012 v noci. Stále ještě je to moc vážné na to, abych věřila na zázrak. I když zázrak se již stal - to,že je vůbec ještě tady. Dělám, co mohu, ale kdyby ona sama nechtěla a nesnažila se, nezmohla bych nic.
19. 4. 2012 Coffinka od rána seděla na pelíšku, vypadala, docela spokojeně, stále mě sledovala. Snědla osmizrnnou kaši s přísadami, které jsem jí do ní namíchala, no a potom zase jen seděla a koukala.

Coffi sedí v pelíšku. Na rozdíl od včerejšího akutního průjmu dnes, 19. 4. 2012, "nevyrobila" ani bobeček, i když osmizrnné kaše snědla poměrně dost. Jen si stále nic nebere sama. Automaticky vše dostává s ostatními, alespoň kousek, aby ucítila vůni toho, co mívala ráda, ke všemu se ale obrací zády. Již 21. den je Coffinka krmena uměle, sama nejí.

Již jednou jsem Coffinku prosila, ve chvíli, kdy v sobě měla mrtvá mláďata: "Coffinko, musí ven, jinak umřeš"! A ona je po chvíli skutečně vypudila! I v tom stavu, ve kterém se nacházela! Je samozřejmě naivní se domnívat, že to bylo na mé přání. Dnes jsem jí domlouvala znovu :"Coffi, musíš jíst sama, takhle to nejde do nekonečna, zkus to, snaž se!" Coffi jen seděla a dívala se na mě. Naskládala jsem kolem ní trochu zeleniny, tak, jako každý den. Co jsem za chvíli uviděla, mi vehnalo slzy do očí. Draly se samy, tekly proudem.

Já vím, svět se nezboří a možná někdo "cizí", nemyslím teď tu velkou chovatelskou rodinu nás stejně "postižených", si řekne, že to není normání, co se tady nadělá kvůli jednomu morčeti, že asi nemám na práci nic užitečnějšího. Ono je to ale ještě o něčem jiném, nejen o Coffince. Je to o naději. O tom, že nemusí být úplně ztraceno to, co se ztracené být zdá. Že když vám někdo v životě řekne, že nemáte naději prakticky žádnou, nebo jen nepatrnou, neměli byste to vzdát. Nemusí to tak být. Třeba i vy budete první, kterým se povede zvítězit nad něčím beznadějným, v co nikdo nevěří. Musíte ale chtít sami, nejen spoléhat na pomoc jiných, potom je vždycky šance, že se vám podaří nemožné. Tak jako se to podařilo, alespoň doufám, tomuto statečnému morčátku.

Všem těm, kteří se mnou každý den drželi Coffince palce, je určena následující nahrávka. Snad bude odměnou i pro vás, za váš soucit, za vaši účast.

 http://youtu.be/UJ-5r5-D9l0
Pokud vám nahrávka nejde otevřít (zítra se pokusíme zprovoznit ji pro všechny), tak alespoň foto:

Coffinka se vrací do života. Foto 19. 4. 2012

Coffinka i já vám děkujeme za váš čas a vaši podporu. (Dopsáno 20. 4. 2012)

11. 5. 2012 NOVÉ INFORMACE O COFFINCE
Potože prakticky každý den dostávám e-maily s dotazy, jak se daří Coffince, dokonce jste se někteří obávali, že snad již nežije, když už o ní nepíšu, tak bych vám touto cestou chtěla odpovědět. Poté, co Coffinka sama začala jíst, nebylo ještě vyhráno. Měla totiž problémy s trávením, zřejmě i horší průchodnost střev, bolesti. Opět dostala ošklivý průjem. Vypadalo to opravdu zle, prudce zhubla, byla kost a kůže.
To morčátko je ale neuvěřitelné, opět si nechala domluvit: "Coffinko, udělej s tím něco, začni jíst seno, zbav se toho průjmu. Je to špatné, ale nevzdávej to, přece všechno to, co jsme spolu vytrpěly, nemohlo být zbytečné!" A Coffinka se opavdu snažila, jenže byla velice ubohá. Zkoušela jsem Bio Lapis, živočišné uhlí, opět dostávala infúze.

A někteří z Vás to byli, kteří řekli: "Ne, my Coffinku nedáme!" Ve svém volném čase běžela Adrejka Zusková sehnat léky, které pomohly její samičce od úporných průjmů, a přivezla mi je, paní Macháčková, která též příběh Coffinky sledovala, posílala na dálku energii, další drželi palce, či psali rady, bylo to úžasné. Ovšem Coffince bylo zle, byla slabá jako moucha. "Tak dobře, Coffinko, už tě dál nebudu trápit, jestli to opravdu nejde, nedá se nic dělat. Nechci, abys měla takové bolesti, abys trpěla." Vyhodila jsem z boxu další špinavé pelíšky, zabalila jsem Coffinku do čistého, no a vlastně jsem se s ní loučila.. Byla chladnější, zapnula jsem elektrickou dečku, přiložila k ní láhev s teplou vodou, pohladila ji. Dala jsem jí lék proti bolesti. Šla jsem si lehnout s tím, že už je to opravdu beznadějné, bylo mi hrozně. 
Brzy ráno se mi k morčátkům ani nechtělo jít. Bála jsem se, co najdu. Že sáhnu do pelíšku - a bude
tam studené tělíčko..

Ono je to asi neuvěřitelné, já nějak moc nevěřím na kouzla a zázraky, tady se ale zázrak skutečně stal - a myslím, že hned několikrát. V pelíšku spala kásně teploučká Coffinka - a pod ní jsem našla hromádku úplně normálních bobečků. Sice maličkých, ale krásných.. Od této chvíle zmizely trávicí potíže a Coffinka postupně začala jíst všechno. Sice pomaloučku, ale šlo to!
Přes veškerou péči ale měla Coffinka otlak na přední nožičce a oteklo to. Také po "chemoterapii" prakticky olysala, vypadala příšerně. Vše se ale pomalu vrací do normálu.
Váhou se dostala z 850 g na 541 g, teď má již krásných 660 g a každý den trochu přibere. Zpočátku byla hodně spavá, jedla pouze v mé přítomnosti, čekala na mě, byla hodně závislá. Jenže jsem právě piplala vrh baldwinů a zdálo se mi, že je Coffinka smutná i z toho, že ji celé dny nechovám. Velice si zvykla, že jsem stále u ní. Zkoušela jsem k ní dát jiné morčátko, ale nešlo to - samice jí brala jídlo, v boxu bylo napětí. Až mi napadla samička, která má chromou zadní nožičku a žije jako mazlíček u naší babičky. No a vyšlo to! Coffinka se necítí sama, i druhá samička je spokojená.
Příběh Coffinky tedy prozatím končí následujícím fotem. Sice je ještě trochu olysalá, to ale jistě zvládneme a Coffinka se opět předvede ve své plné kráse.

Coffinka a Quella, foto 11. 5. 2012
 
    
 
22. 2. 2012   VRH CH8  GHANA SKINNY VELVET + INDIANA JONES RUGANTINO (dalmatin, hladký)
Tak konečně nás Ghana přestala napínat a dlouho očekávaný porod je tady!! Stále jsem se na ni chodila dívat - a stále se nic nedělo. Ghana se kulatila a kulatila - a já jsem začala mít strach, aby se něco zlého nepřihodilo, jako tomu bylo u Isabelly - ta také byla až do konce v pořádku. Ghana, zkušená matka, to ale zvládla téměř na jedničku. No ale, jak píšu, pouze téměř.
Manžel dnes odcházel časně, probudila jsem se také, a i když jsem šla pozdě spát a vstávat jsem ještě zdaleka nemusela, něco mě donutilo se úplně probrat a jít se podívat na Ghanu.
Říkám tomu "morčecí instinkt" :). Nahlédla jsem do boxu - a stále nic. Už jsem chtěla zase odejít a pokusit se ještě dvě tři hodinky dospat, když jsem si všimla, že Ghana jakoby poskakuje a točí se dokolečka. Je to mohutná samička - po chvíli letěl i pelíšek o kus dál. To mi již bylo jasné, že se schyluje k porodu. A opravdu - Ghana si přisedla do připraveného "důlku" v podestýlce a začala tlačit. Je to černá samička, a tak byl hned vidět barevný kontrast vytlačovaného miminka. Rodil se malý dalmatinek! A miminko je živé, mrská se! A Ghana čistí a čistí. Nechtěa jsem zasahovat, vše se zdálo být v pořádku. V boxu ale byla téměř tma, detaily jsem neviděla. Jen to, že miminko v mrskání se ochabovalo. Je všechno v pořádku? Nedalo mi to a sáhla jsem do boxu. Že jsem to neudělala dřív! Malá dalmatinka - holčička má na části hlavy přes čumáček nesundaný obal. Mám na sebe neuvěřitelný vztek. Sedím, dívám se a krásné živé miminko se mi téměř udusí před očima. Teď lape po vzduchu a není jisté, jak to dopadne.
Mezitím se rodí další mládě, vypadá černé. Tam již nesundaný obal z hlavy strhávám okamžitě. Ghana opět a pečlivě předlouho čistí. Myslím, že ji chupatá miminka zaskočila - stále a stále jim čistila srst, měla jsem pocit, že ji začne okusovat. Za choupky tahala tak, až jedno z mláďat vylétlo do výšky.
Na závěr se začala ještě jednou točit dokolečka, po dvou prvorozených příšerně dupala. Tu přidušenou holčičku jsem tedy raději vyndala z boxu a hřála ji v dlaních, aby Ghana měla prostor k porodu velkého černého kuka. U toho vše již zvládla skvěle, tam jsem nikterak zasahovat nemusela.
Malou holčičku jsem opět vrátila k ostatním - no a potom jsem jen přihížela, jak je Ghana nekonečně dlouho čistí a čistí. Když už konečně snad dočistila (říkala jsem si již, že ta mláďata snad nastydnou, když vůbec nemají šanci, aby jim srst oschla), vypudila Ghana na  své děti placenty - a rázem se všechny ocitly v krvavé lázni. Ach jo.. Tak na to již opravdu nemám trpělivost. Zívám - a jdu si ještě na chvíli znovu lehnout. Ještě předtím jsem ale Ghaně dala do boxu pořádný příděl zeleniny, na který se hladově vrhla.
Dlouho jsem v posteli nevydržela, nedalo mi to. S úlevou jsem zjistia, že vše se jeví zcela v pořádku.
Konečná bilance je zatím pozitivní - všechna tři miminka již oschla a mají se k světu. Na svět přišli dva kluci (černý a černý s bílou,115 g a 86 g, a holčička - dalmatinka či šimlík, 82 g).

Potěšte se s námi z prvních fotografií:

Ghana porod, foto 22. 3. 2012

Ghana s miminky, foto 22. 3. 2012

Vrh CH8 se představuje, foto 22. 3. 2012

CHA CHA, genová holčička, černý dalmatin, váha 82 g, foto 22. 3. 2012

Tomuto miminku říkám zatím CHYBA - přes slepené chloupky jsem včera genovou HOLČIČKU omylem určila jako kluka :). Foto 23. 3. 2012, porodní váha 86 g

CHARLESTON je ovšem sameček, genový, černý jako uhel, určitě. Foto 23. 3., porodní váha 115 g


Indiana Jones Rugantino, damatin čokoládový, hladký, otec vrhu CH8, foto 22. 3. 201


A ještě pro zajímavost - babička vrhu, matka Indíka, Emma Terra Punctata, čoko dalmatin hladký, momentálně ve vlastnictví CHS Rugantino, která se specializuje na chov dalmatinů. Foto 22. 3. 2012
Jsme moc rádi, že se tento vrh vydařil. Jednak jsme znovu poněkud "oprášili" náš dřívější chov dalmatinců, jednak je vždycky dobré do chovu "přilít" novou krev přes genová morčátka.
Miminka zatím určitě nenabízíme - jednak jsme si holčičku - dalmatinku již dlouho přáli, jednak proto, že o zbylých dvou mláďatech, klucích, se teprve bude rozhodovat. V době našeho smutku, kdy nám loni hynula naše morčátka, se našla řada příznivců, kteří se snažili nám nějak pomoci - ať již dobrým slovem či skutkem. A protože jsme právě do chovu zaváděli barvu čokoládovou, nabídla CHS Rugantino tohoto samečka a CHS Terra Punktata čokoládovou samičku. Zcela nezištně, zdarma, pro radost. Moc nás to potěšilo. I když se zaměřujeme prakticky výhradně na chov naháčků, je hezké mít mezi těmi našimi "svlečenými" občas nějaké močátko v kožíšku. Obě naše chlupatá morčátka jsou z krásné, prošlechtěné linie dalmatinů. Jsme rádi, že se Indíkovi s Ghanou náš chov podařilo obohatit o krásná, zdravá morčátka.
 
Ghana vypadá, že je v pořádku - a její neobvyklá miminka již pilně hledají cecíky.
 
GHANA SKINNY VELVET
Poznámka z 13. 3. 2011 Vím, že na naše stránky často chodíte a že je Vám, stejně jako mně, líto těch dvou posledních událostí.
Tak snad alespoň trocha další naděje:

Ghana chystá překvapení. Nevím přesně kdy, se samečkem ale byla od začátku ledna. Takže to může být již kdykoliv.

No a podívejte se na nová fota, která zařadím k vrhu E8. Podařilo se mi zachytit Elvíru, jak učí miminka pít z napáječky. Bylo to úžasné :).
 
28. 2. 2012  VRH H8  NORMA SKINNY VELVET + VITTO SKINNY VELVET
Kdybych ta morčátka nehlídala, pomalu ve dne v noci! Sotva jednou u toho nejsem, už je zle! Naše prvnička Norma očekávala svá první miminka již každým dnem, právě tak jako Isabella, na kterou se soustřeďovala veškerá moje pozornost. Pohled do boxu k hladové a radostně hopkající Normě mě ale vždycky ujistil, že je všechno v naprostém pořádku. Zdravá, svěží, mladá samička.
Jenže to pokazila, a to opravdu pořádně. Ve chvíli, kdy jsme objevili, že v naší nepřítomnosti porodila, už se opravdu nedalo nic dělat. A zatímco nás pohublá Norma vítala jako obvykle - radostně hopkala a vykukovala z boxu v naději, že dostane nějakou lahůdku, vzadu vedle pelíšku ležela tři nádherná mláďata, radost pohledět, jenže se nehýbala. A skutečně nežilo ani jedno! Taková škoda! Co se jenom mohlo stát, to se můžeme jenom dohadovat. Miminka byla vyndaná z obalů, očištěná, vše v pořádku.
Holčička, černý tan, 79 g, další samička černá, 96 g a černý kluk 72 g. Krásná, tlusťoučká mláďata s nádhernými hlavičkami.
Jediné vysvětlení, které mě napadá, je nezkušenost samičky, která zřejmě nejprve všechny porodila a teprve dodatečně je vyndavala z obalů.

Normě se to napoprvé nepovedlo. Foto 28. 2. 2012

Miminka to byla překrásná, dvě holčičky a kluk.

Jediná dobrá zpráva z dnešního dne je ta, že Norma snad je zcela v pořádku. Foto 28. 2. 2012

Někdo mi říkal, proč vlastně zveřejňujeme i neúspěšné vrhy, proč je jednoduše nepřeskočíme. Přiznávám, že by to bylo jednodušší. Ono o úspěchu se píše opravdu lépe..
Jenže mně to nedá. V první řadě je to z úcty k těm samičkám. Vrh G a H tady přece byl, Isabella za svá miminka dokonce zaplatila životem! Každý chovatel ví, jak dlouhá cesta je k tomu, než samička dospěje, než je poprvé připuštěná, no a u plánovaných vrhů to očekávání, zda to vyjde. Na miminka se těší nejenom chovatel, ale i samička. Ňěkdy mi připadá, když se taková dvojice vydaří a morčátka si padnou do noty, že skutečně prožívají nejkrásnější období svého života.
Očekávání vrhu a porod nových morčátek, to je vždy zázrak. Je to odměna jak pro samičku, tak pro chovatele. Kdo má vztah ke zvířatům, přírodě, určitě chápe, o čem píšu.. Zrození nového života je vždy mocný okamžik.
Ne vždy se všechno povede, jak má. A domnívám se, že čím jsou zvířata přešlechtěnější, tím je vše obtížnější. Morčecí samičky to nemají jednoduché, skinny samičky obzvlášť. A tak v chovatelských stanicích občas místo radosti zavládne smutek, obzvlášť když spolu s miminky odejde i vaše milovaná samička, domácí mazlíček.
I při počtu morčátek, která máme, si na toto též asi nikdy nezvyknu. Obzvlášť když zvláštní volbou osudu padne los právě na ta morčátka, která nám obzvlášť přirostla k srdci. A člověk má i takový pocit, zda něco nezanedbal atd., prostě pocit zodpovědnosti i spoluviny za to, co se stalo, protože za svůj chov neseme přece zodpovědnost.
A to je druhý důvod, proč vše zveřejňujeme. Abyste vy všichni, kteří s láskou o svá morčátka pečujete, a přesto se vám třeba občas nedaří, věděli, že tomu tak je všude, že nikdo nemá "patent" pouze na úspěch, i při vší péči, kterou svým svěřencům věnujeme.
Často nám totiž píšete, jak to děláme, že se nám rodí taková pěkná miminka, že se vrhy daří - a u vás že to tak úplně nefunguje. Tak vězte, že v tom nejste sami, že i naše CHS dnes měla svůj "černý den".
 
28. 2. 2012  VRH G8  ISABELLA SKINNY VELVET + YNX
Tak tohle se mi píše hodně těžko...
Již několik dní jsem porod krásné Isabelly očekávala každým okamžikem. Byly v boxu spolu s Elvírou a Ynxem v jednom boxu, no a připadalo mi, že by mohly obě rodit v podobném termínu. A zatímco Elvíra již dávno kojí svá miminka, Isabella nás stále napínala. Aby měla na vše klid, byla sama v boxu a již několik dnů se mi zdálo, že břicho má hodně dole. Moc se mi to nelíbilo, nějak jsem neviděla pohyby, jakoby se to velké břicho, co samičky před porodem mají, trochu propadlo a přestalo "být živé". Byla to jen taková potlačená obava, nic konkrétního, Isabella mě tím, že normálně přijímala potravu, přesvědčovala, že je vše v pořádku, ještě včera pozdě večer v boxu stála na zadních a vyhlížela "druhou večeři" pro březí a kojící samičky..
Vstávala jsem hodně brzy - a jako vždy běžela hned za ní, byla v posledních dnech středem mého zájmu. Zase nic?!! Sklonila jsem se k boxu, v přítmí pohladila samičku - byla dost chladná. To tedy nevěstilo nic dobrého. Rozsvítila jsem velké světlo a naskytl se mi tento pohled:

Vyčerpaná, chladnoucí Isabella a v pelíšku dvě mrtvá mláďata....
Hned mi bylo jasné, že je zle. Dvě mrtvá miminka vzadu v pelíšku určitě nejsou všechna, která v sobě Isabella měla. A ona je slabá, netlačí, chladne..
Tohle je pro chovatele velice těžká situace, to rozhodnutí, co dál? Je mi jasné, že pokud by měla mít Isabella šanci přežít, musí miminka ven. Císařský řez v tomto stavu? No ale přece ji tak nemohu nechat?
Chvilku jsem jí masírovala bříško, dala napít vody s Glukopurem - a ona opravdu trochu ožila. Mezitím, co jsem se oblékala a uvažovala jsem, zda odvolat svého lékaře, u kterého jsem měla termín, a kam nejlépe, a zda vůbec jet s Isabellou, ona to vyřešila sama:

Snad přece jen trochu posilněná nápojem a masáží vytlačila dvě zbylá miminka. A myslím, že se ozřejmila i příčina jejích potíží. Zatímco tři miminka byla absolutně bez vady, "čerstvá", to čtvrté, které vytlačila závěrem, bylo takové celé rozměklé. Zřejmě v ní z nějaké příčiny odumřelo již dříve..
Tak to je zlé. Isabelle se viditelně ulevilo, mně se to ale celé nelíbí..
I když jiskřička naděje tu je - Isabella se zahřívá, je trošku živější. Znovu jí dávám posilující nápoj, zkouším zeleninu. No a okurku si skutečně bere!
 
Opět ve mně svitla naděje, že bude dobře. Isabella je velká, silná samička. I když ten pohled, který se mi ráno naskytl, moc šancí nedával, člověk rád věří na pohádky s dobrým koncem. A já jsem uvěřila ráda. Samička se zahřála, trochu ožila, i placenta z ní ještě vyšla. No a tak jsem ji ještě dala nový, čistý pelíšek a s nadějí, že snad přece jen vše překoná, jsem sama odešla k lékaři.
Po mém návratu však byl všem nadějím konec. Isabella už nebyla....
A to černý den v naší CHS ještě neměl končit (viz vrh H8)
 
<< Začátek < Předchozí 1 2 3 4 5 6 7 Další > Konec >>

JPAGE_CURRENT_OF_TOTAL

Nabízíme

Anketa

Kolika let se dožilo vaše skinny morčátko?
 

Počítadlo přístupů

mod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_counter
mod_vvisit_counterDnes226
mod_vvisit_counterVčera412
mod_vvisit_counterTento týden2010
mod_vvisit_counterMinulý týden3109
mod_vvisit_counterTento měsíc15920
mod_vvisit_counterMinulý měsíc11172
mod_vvisit_counterVše2208227

Online (20 minutes ago): 16
Vaše IP: 44.199.225.221
,
Dnes: Bře 29, 2024

Copyright 2009 by MaraXa