15. 7. 2016 VRH S12 MIGNONKA SKINNY VELVET + URANUS TESORO
Mignonka se zvětšuje a zvětšuje. Už jsme v kontaktu s veterinářem, který je připraven okamžitě zasáhnout, kdyby bylo potřeba.
Čekání na porod bylo nekonečné, toto není finální fotografie, byla ještě větší. Obávala jsem se, aby to nedopadlo jako u Jasmínky (Baldwini), stále jsme ji hlídali. No a potom, kdy jsem již ani nedoufala, že to dopadne dobře, jsem přišla k boxu na pravidelnou kontrolu - a bylo hotovo! Čtyři nádherná velká živá miminka, opodál ještě jedno mrtvé s okousanou hlavou. Mignonka v naprostém pořádku. Spadl mi kámen ze srdce. Myslím si, že porod se odehrál opravdu na poslední chvíli, domnívám se, že miminko s okousanou hlavou porodila již mrtvé, doslova ho vytáhla, a uvolnila tak místo těm živým. Každopádně to tentokrát dobře dopadlo. Malí obříci, tři kluci a samička, jsou nádherní.
Mignonka zůstala i po porodu paterčat mohutná. Kojení i péči o miminka zvládla skvěle.
Sameček Slade, foto 2. 9. 2016
Sameček Slim, foto 2. 9. 2016
Sameček Salvatore, foto 2. 9. 2016
Samička Slida, foto 2. 9. 2016
|
10. 7. 2016 VRH R12 MIRANDA SKINNY VELVET + PAŠÍK SKINNY VELVET
Březí Miranda, foto červenec 2016 Druhý letní vrh na chatě. Horký letní den, nějak se necítím dobře,proto nejedu s rodinou na koupaliště. Dodatečně mohu dodat, že naštěstí. Chodím březí samičky pravidelně kontrolovat, ale jak Miranda, tak Mignonka se zdají být jako nedobytné trezory. To nedělní odpoledne jsem ale přišla k morčátkům právě ve chvíli, kdy Miranda - prvorodička právě rodila. Pečlivě čistila dvě živá morčátka, za ní jedno nehybně leželo s hlavičkou v obalu. Tak jsem mu obal bleskově sundala, ale vypadalo to špatně. znám tyto případy, kdy chvilka rozhoduje o tom, zda morčátko bude či nebude. A tenhle krásný velký kluk měl nakonec štěstí. Poté, co jsem ho trochu promasírovala a uvolnila mu dýchací cesty, zalapal po vzduchu. to má člověk opravdu radost, když se to podaří! Zbytek porodu jsem již nenechala náhodě, s Mirandou jsme si rozdělily úlohy. Ona rodila (a stále čistila ta první dvě miminka), já jsem sundavala obaly z čumáčků. Uf, zvládly jsme to, všech pět miminek se raduje ze života. Je zajímavé, že kluk s nejvyšší porodní váhou se neprodral k cecíkům, musela jsem ho krmit uměle. Nakonec se ale přece jen chytil, a tak se mohu kochat pohledem na pět skotačících miminek a jejich krásnou maminku.
Miranda porodila, foto 10. 7. 2016
Paterčátka, foto 10. 7. 2016
Rosalie, foto 16. 8. 2016 - v novém domově
Rheia, foto 17. 8. 2016 - v novém domově
Riki, sameček oranž - bílý, foto 2. 9. 2016
Ronny, sameček oranžový, foto 2. 9. 2016
Reddy, sameček červený, foto 2. 9. 2016
|
|
16. 6. 2016 VRH Q12 OSKARKA SKINNY VELVET + VARHAN SKINNY VELVET Dnešek je pro nás chovatelsky opravdu významný. Ale to musím začít někde hodně daleko, abych to vysvětlila. Vždycky se mi líbila čokoládová barva a když se i v našem chovu poštěstily krásné čokoládové vrhy, měla jsem z toho vždycky velkou radost. Asi největší radost jsem měla z vrhu I 10 v r. 2013, kdy se naráz narodilo pět krásných, zdravých čokoládových holčiček. Dokonce se mi líbily tolik, že jsem jim přidělila ten největší plastový box a v něm jsem je všechny společně ponechala. Asi jako když přijdete do akvaristiky a tam vidíte velké akvárium s nádhernými rybami, na kterém je napsáno NEPRODEJNÉ. Já jsem se o holky tak bála, abych je nikterak nepoškodila, že jsem je ani nepřipustila, jenom jsem se kochala. A kochám se vlastně dosud, i když jedna ze samiček již bohužel chybí... Jenže se mi stalo to, co by se chovateli asi stát nemělo - najednou jsem si uvědomila, že o tu krásnou čokoládovou barvu (alespoń já ji určitě za krásnou považuji) asi definitivně přijdu, že chov mi stárne a já jsem v posledních dvou letech množila morčátka tak málo, že teď už se jich většina dostala do věku mazlíků. Ovšem stal se tak trochu chovatelský zázrak. Vloni na chatě jsem černo-bílého samečka Samera přidala do boxu k samičce Veroně, černo - červeno - bílé. Dlouho se nic nedělo, a tak už jsem si myslela, že se ani nic dít nebude. Ovšem byla jsem velice překvapaná, když v boxu najednou jedno morčátko přebývalo a hrdý otec Samer ho kryl vlastním tělem. Tak jsem rodince tu radost dopřála a nechala jsem je spolu. Verona již samozřejmě byla nakrytá znovu, a tak se koncem léta narodil další vrh. Verona se tentokrát zachovala macešsky - miminka po porodu kousala. Jedno to nepřežilo, druhé se podařilo zachránit, ovšem má okousané zadní nohy, třetí později uhynulo také. Poté, co se Verona zklidnila, začala se o zmrzačenou holčičku dojemně starat, kojila ji snad dva měsíce. A mládě rostlo a vybarvovalo se nečekaně do barvy čoko - oranž - bílé. Vyrostla z něj statná samice, která barvu snad podědila od svých dánských prapředků "Mamutů". A jak samička rostla a dospívala, nechtěla jsem nic ponechat náhodě, a tak jsem ji připustila s jediným čokoládovým samcem, který k ní byl v našem chovu vhodný a strašně moc jsem si přála, aby se čokoládová barva v chovu opět obnovila. No a právě dned odpoledne, krátce před večerní bouřkou a krupobitím, porodila Oskarka naprosto bez problémů dvě velké celočokoládové holčičky (111 a 129 g) a čokoládového kluka - s příměsí oranžové (119 g). U kluka jsem nejprve myslela, že nemůže na nohy, v přítmí jsem si totiž nepovšimla, že má na dolní polovině těla přischlý obal, který ho omezoval v pohybu. Zdá se, že vše je v nejlepším pořádku a že se mohu radovat z krásného, zdravého vrhu a mé znovu vzkříšené oblíbené barvy, ve kterou jsem již ani nedoufala. Oskarka s vrhem Q12, foto 16. 6. 2016
Miminka z vrhu Q12, foto 16. 6. 2016
Jedna z čokoládových samiček Q, druhá utekla pod maminku, foto 16. 6. 2016
Kluk Q s příměsí oranžové, foto 16. 6. 2016
Čoko kluk zepředu, foto 20. 6. 2016
Čokoládová samička Q, co se nerada fotografuje, foto 20. 6. 2016
Čoko sestřičky 20. 6. 2016
Oskarka je po porodu trochu pohublá, spíše má ještě uvolněné kyčle. O mláďata se vzorně stará. Foto 20. 6. 2016
Oskarka 20. 6. 2016
|
|