16. 11. 2017 VRH N13 AFFRA + EMIL

Main Menu

Nove články / nově upravené

16. 11. 2017 VRH N13 AFFRA SKINNY VELVET + EMIL SKINNY VELVET
Tak dnes snad začnu opravdu věřit na zázraky! Alespoň v našem chovu se dnes jeden udál. O všem chci napsat - psala bych v každém případě, čekala jsem spíš, že to bude velký smutek, ale.... musím začít od začátku...
V létě na chatě jsem od sebe chtěla oddělit dva mladé samečky, kteří se spolu přestali snášet. Vymyslela jsem si nové přeskupení v boxech a změnu - spíše pokus o ni - jsem naplánovala na den, kdy jsme čistili, abych nově sestavené skupinky morčat dala do čistého. A ono mi to vyšlo na první pokus! Nikdo se nepral, nikdo nikoho nestresoval, naprostá idyla.
I jinak dost nesnášenlivý Emil se tulil ke starému skinny samečkovi, bylo to až dojemné, jak ho zahříval. A ten již poněkud vyhublý stařík vedle něj úplně pookřál, úplně omládl, spravil se. A Emil ho bránil vlastním tělem, olizoval mu čumáček, ouška. Málem jsem slzela dojetím.
Stařík se ale začal kulatit nějak moc - a mně to konečně došlo. Zaměnila jsem je!!! Při tom čištění a změnách v boxech jsem dala k Emilovi téměř pětiletou Affru a toho staříka samce do boxu k holkám! Oba jsou černí, vypadají podobně, nenapadlo mi je později nějak podrobněji prohlížet... A Affra je teď evidentně březí! Tak to je tedy průšvih, to přece nemůže přežít! Brzy jí bude pět let a nikdy nerodila, nikdy jsem ji nepřipustila.... Bylo mi z toho úplně nanic. Připadala jsem si jako vrah, a i když Affra se nadále tvářila velice spokojeně. Ve šťastný konec jsem nevěřila ani ve chvíli, kdy se již miminka viditelně mrskala Affře v břiše, protože jsem byla přesvěčená, že je nevytlačí, že porodní cesty nebudou pružné, nerozestoupí se jako u mladých samiček. Nevěděla jsem, kdy má Affra rodit, ale sledovala jsem ji s velkými obavami. Co se bude dít? Bude nutný císařský řez, donosí miminka, neuhynou jí v břiše?
Affra projevovala skutečně velký apetit, byla veselá, oči jasné. Ráda se nechala pohladit, byla taková přítulná. Jako by se na ta miminka vyloženě těšila. Ach jo, o to horší to potom bude, tohle si budu vyčítat... A jak se na porod u samiček vždycky těším, tak tady tomu bylo právě naopak. Určitě je nevytlačí...
Chovala se stále stejně, nevšimla jsem si, že se schyluje k porodu. Sice jsem ji kontrolovala mnohokrát za den, pokud možno i v noci, ale dnes ráno jsem si všimla, že za ní v boxu něco leží. Bylo to mrtvé miminko! Obrovský černý sameček, nevyndaný z obalu (čumáček jsem sice odkryla, ale bylo mi jasné, že to k ničemu nebude). Affra v pohodě snídala. A i když mě toho miminka bylo líto (bylo krásné), zaplavila mě i vlna úlevy. Ona ho vytlačila, to je zázrak! Takového klacka!

Já vím, že to není hezký pohled a že je toho miminka škoda, ale v tomto případě je opravdu ze všeho nejdůležitější, že se jí povedlo ho vytlačit.
Jenže problém byl v tom, že uvnitř evidentně bylo ještě jedno mládě a Affra se vůbec neměla k tomu, aby porod pokračoval. A mně se dokonce zdálo, že se již začíná uzavírat.....
Dala jsem jí pořádnou dávku zeleniny, vše snědla s velkou chutí. Toho mrtvého samečka jsem našla v ranních hodinách, teď již bylo téměř poledne.... Začala být taková trochu nahrbená - a mně se zase svět začal hroutit. Ale pořád mi nebylo jasné, proč by ven nemohlo jít další mládě, když jedno velké již vytlačila a nijak vyčerpaná mi nepřipadala. Tlačit jsem ji vůbec neviděla.
Prohmatala jsem jí břicho a cítila jsem, že miminko leží napříč. Pokoušela jsem se ho srovnat a dostat do porodních cest. Affra mi začala pomáhat, tlačila a zdálo se mi, že se na mě dívá celkem vděčně, dvěřovala mi. Bála jsem se, že jí ublížím. Necítila jsem žádné pohyby, obávala jsem se, že je mládě již mrtvé. Postupně pomalu, za spolupráce se samičkou, se podařilo miminko nasměrovat. Celé to trvalo asi dvě hodiny. A potom Affra zatlačila a najenou se jí u zadečku objevila část bílé hlavičky. Ale byla tak napnutá, že jsem v první chvíli spíše doufala, že je to hlavička a ne zadeček. Affra běhala po boxu s tou vykukující hlavičkou a ujídala další várku zeleniny. Bylo to již asi jedno, ale Affru jsem přidržela a protrhla jsem obal. Šlo to špatně, objevil se čumáček, ale mládě nedýchalo. Tak jsem to tak nechala, stejně se nedalo nic děla. Doufala jsem, že přijde další stah a Affra již mládě samovolně vytlačí.
Po chvíli jsem zaslechla takový mlaskavý zvuk. Vážně se mi to nezdálo, ta tlamička trčící Affře u zadečku se začala otvírat - mládě lapalo po vzduchu. A Affra stále nic. Popotáhla jsem za ni, ale nešlo to, měla jsem pocit, že mládě přetrhnu. Navíc začalo modrat, škrtilo se. Co teď, dokážu to, neublížím tomu miminku nebo Affře? Zatáhla jsem víc - a takovým pomalým, šroubovitým pohybem jsem mládě pozvolna vytáhla. Leželo za Affrou v hoblinách, ještě k ní připojené pupeční šňůrou - a zdálo se mrtvé. Moc mě to mrzelo, ale zároveň to byla úleva, že je venku.

Affra se vůbec k ničemu neměla. Opatrně jsem oba (tentokrát s pomocí manžela) podebrala a vyndala z boxu na čistý, vyvařený ručník. Mládě jsem masírovala a vytřela jsem mu všechny nečistoty z tlamičky. Opět slabě zalapalo po vzduchu. Stále ale promodrávalo a bylo dost chladné. Oddělila jsem pupeční šňůru a mládě jsem se pokoušela zahřát. Affra zatím v boxu pořádala svůj pozdní oběd (bylo již něco po druhé hodině). Miminko dýchalo nepravidelně, nejprve málo, potom zase velice zrychleně, ale postupně se stabilizovalo. Opravdu jsem zažívala pocit štěstí, když jsem ho Affře dala zpátky živé a zdravé.

Něco, v co jsem vůbec nedoufala. Affra se seznamuje se svým obříkem.Olizuje ho a po chvíli již miminko hledá cecík.
TÉMĚŘ PĚTILETÁ PRVORODIČKA (jak se to stalo, najdete v textu) PORODILA DVÉ MIMINKA. PRVNÍ (nevyndala z obalu) VÁŽILO 125 Kč, DRUHÉ, ŽIJÍCÍ, 144 g! Affra je pohublá, ale je naprosto v pořádku. ZÁZRAKY SE DĚJÍ!

Sameček N, PV 144 g, foto 16. 11. 2017

Neuvěřitelné! Tento malý zázrak není na prodej :).