14. 7. 2011 VRH P6 ZOE + VITTO

Main Menu

Nove články / nově upravené

14. 7. 2011 VRH P6 ZOE SKINNY VELVET + VITTO SKINNY VELVET
Když smolný morčecí týden, tak se vším všudy! U zkušené a pečlivé Zoe jsem skutečně žádný problém neočekávala. I když napínala tedy nesmírně. Vitto ji totiž nakrýval 1. 5., tak jsem porod očekávala již o něco dříve. Zoe se ale tvářila, že je vše v pořádku, tak jsem si říkala, že jim to asi napoprvé nevyšlo.. Jsem tolik zaujatá péčí o Lindu, která je stejně marná, že jsem v první chvíli, kdy jsem od morčátek zaslechla sténání, běžela honem k jejímu boxu. Linda je na tom moc špatně, tak jsem si myslela, že má bolesti. Zjistila jsem ale, že bolesti má Zoe, že marně tlačí. Tak tohle už snad nemůže být pravda, přece nepojedeme na další císařský řez! Vždyť ještě před chvílí tu Zoe bezstarostně pobíhala a sháněla něco k snědku! Tlačí a sténá, znova a znova. Tak co teď? Jak dlouho mám čekat? V hlavě se mi honí, co všechno se bude dít dál, opravdu jsem z toho zoufalá. Trochu Zoe masíruji břicho, zdá se, že jí to dělá dobře. Konečně se pod zadečkem něco objevuje. Ach bože, nožičky. A dál to nejde. Zoe tlačí a sténá. Snažím se pomoci. Mám to bezvládné morčecí tělíčko zmáčknout? Klouže to, nejde to. Bojím se zmáčknout víc, tahat silou, abych neublížila. Čekám vždy na další stah, nechávám samičku odpočinout. Jde to milimetr po milimetru. Potom dlouho nic. Nějak se mládě zaseklo. Snažím se prst protáhnout podél mláděte. Dostávám se za hlavičku. Zoe zatlačí, já též. Konečně je mládě venku. Mrtvé, samozřejmě, ale je to úleva. Byl by to pěkný kluk, aguti zlatá. No ale Zoe zase sténá a tlačí. Další mládě jde ven již správným směrem. Mrská nožičkama, Zoe protrhla obal u zadečku. Honem uvolňuji hlavičku, nadechuje se. Ale radost trvá krátce. Po chvíli mládě zvláční, nehýbe se, nedýchá. Oživovací pokusy jsou marné. Vcelku snadno potom přijdou na svět ještě další tři mláďata. Ale pouze vždy chvíli lapají po vzduchu - a konec. Asi se vlivem špatné polohy prvního mláděte všichni nějak přidusili v porodních cestách. Takových pět krásných kluků! Čtyři zlatí aguti, jeden strakáček. Pěkná, vyvinutá mláďata. Je to smutné, i Zoe je smutná. Pečlivě vše čistí, žere placenty. Okurka i paprika zůstávají ležet. Snad bude v pořádku, byl to těžký porod. Hlavně ale, že měla tolik síly, aby vzpříčené mládě přece jen vytlačila. Nepíše se mi to všechno moc dobře. Ale zachovávám odhodlání naší CHS pravdivě informovat o tom, jak to v chovu chodí.
Poslední chovatelské dny jsou opravdu smutné. U srdce ale hřeje přece jen něco. Všechna miminka z vrhu M6 zatím žijí a prospívají. Trochu starostí je s bílým chlapeček, ten si totiž vybral za maminku mě. Tak se podílím spolu s Waco a Hlavičkou na jejich odchovu.
Tak teď ještě starost o Zoe. Je to velká samička, dosud byla v plné síle, snad se ze všeho brzy vzpamatuje.

Na následující fotodokumentaci se snad ani nedívejte:

Ani teď nemohla Zoe mládě vytlačit. Foto 14. 7. 2011

Chybělo tak málo - a čtyři z nich tu mohli být s námi. Foto 14. 7. 2011 (Porodní váhy: 63, 57, 59, 60, 46 g).

Zoe zůstala sama, smutná... Foto 14. 6. 2011

20. 7. 2011 Zoe byla smutná i druhý a třetí den. Už jsem o ni začínala mít obavu, paprika zůstala ležet, okurky se nedotkla, trávy trochu, miska plná... Maličko okusovala seno. "No tak, Zoe, takhle tedy ne! Kam tě, holka, dáme, abys nebyla sama?" Zoe zase není až tak snášenlivá samička. Ze všech variant se jeví jako nejlepší možnost větší box s důchodkyněmi. Jenže i ty jsou poněkud nevraživé, je tam napětí, Zoe je pro ně vetřelec.
Nezbyde než k naší babičce dojít pro neplodného Jasmína. Už byl takto "vypůjčený" mnohokrát. Jasmín již svou úlohu dobře zná. Tentokrát si ale samiček vůbec nevšímá, jen sedí na misce a žere a žere... Přesto asi budí respekt, dámy kolem něj chodí obloukem a situace se postupně stabilizuje.
No a hlavně - Zoe zapomíná na přestálé útrapy - má jiné starosti: Jak se dostat co nejrychleji k misce se žrádlem, aby jí ostatní náhodou vše nesežrali! Vše vypadá velice nadějně!