Novinky

KVĚTEN 2018
Děkujeme Vám, že stále přispíváte do ankety KOLIKA LET SE DOŽILO VAŠE SKINNY MORČÁTKO. Pokud máte nějakého skinny rekordmana, který se dožil více než sedmi (osmi) let, napište, pošlete foto, rádi tuto skutečnost zveřejníme u nás na stránkách.
Momentálně jsem dopřála všem našim morčátkům i sobě trochu zaslouženého odpočinku. Pro velký zájem jsem ale připustila dvě skinny samičky a dvě baldwinky k samečkům, aby se dostalo i na ty z vás, kteří jste zatím neměli štěstí a na miminko z našeho chovu trpělivě čekáte.
Sledujte kapitoly Odchovy (Skinny, Baldwini), které doplňujeme nejvíce.

Domů Odchovy SKINNY 2017
Odchovy 2017
4. 12. 2017  VRH Q13  CLEA SKINNY VELVET + OUTLOŇ Z RAMBÍKOVA SNU
Dvě pěkná tříbarevná morčata Clea a Outloň - a pěkný vrh. Sice se nepovedl zcela na 100 %, ale z pěti zůstala tři krásná silná mláďata, dva kluci a samička. Zbylým dvěma miminkům prvorodička Clea nevyndala z obalů čumáčky, vzorně je očistila od zadečku. Je to škoda, byla to pěkná, donošená mláďata s váhou 119 g a 92 g, ale jsem ráda za ty tři zbývající. Clea je po porodu paterčat čilá, kojí, vše je v nejlepším pořádku.

Vrh Q, foto 4. 12. 2017

Clea kojí
 
20. 11. 2017  VRH P13  NOBLESA SKINNY VELVET + FALCO SKINNY VELVET
Tak tohle je opravdu extrémní případ v chovu! Noblesa se měla stát matkou již potřetí. Zabřezla s tímto mladým samečkem.
Falco, otec vrhu O13 a P13
Noblesa byla viditelně březí již dlouho. Už začátkem prosince se zdálo, že bude rodit každou chvíli. Chovala se normálně, jedla, pila, miminka v břiše kopala, prostě vše bylo v naprostém pořádku. Jenže ona stále nerodila a nerodila. Byla tak široká, že jsem se obávala hodně početného vrhu. Potodila již i její dcera Bella, která takto velké břicho neměla (březí se stejným samcem). Ale břicho se divoce vlnilo, chuť k jídlu ji neopouštěla, oči jasné, nezbylo než trpělivě čekat.
V pondělí ráno byla stále ještě "celá". A asi v deset hodin dopoledne mě volal manžel, že UŽ!!!!!! Běžela jsem se podívat, v boxu se mrskalo krásně živé, velké miminko.

Noblesa s dcerou poté, co ji očistila. Miminko mělo Porodní váhu (PV) 128 g.

P samička, foto 20. 11. 2017
Až potud vše bylo v nejlepším pořádku. Samička vše pečlivě očistila, snědla obaly, prostě po sobě "uklidila", ale tvářila se, že je hotovo, že už dál rodit nebude. Tak jsem se vzdálila, abych ji nerušila, viděla jsem, že břicho je plné, čekala jsem tedy, že za chvíli přijdou další miminka. Za určitou dobu jsem se šla zase podívat: Miminko se úspěšně přisálo k cecíku, ale žádní sourozenci mu nepřibyli. Už to vážně začínalo být divné. Čas plynul a já jsem začala chápat, že to asi úplně v pořádku není.
Kdyby samice tlačila a nemohla mládě vytlačit, samozřejmě bych ji nenechala trápit. Už jsem ale měla špatnou zkušenost s tím, že samice takto porodila mládě a protože další nerodila, jela jsem s ní na veterinu, kde jí píchli oxytocin s tím, že za chvíli porodí. No a ona se po chvíli vzepjala, šíleně se napnula a padla. Byla na místě mrtvá.
A že císařský řez nepřežila miminka a dodatečně po třech týdnech trápení ani samička, to jsem již zažila také... A Noblesa je moje oblíbená samička, oči má jako laňka, navíc je stále docela svěží, žere, stará se o miminko... Znám případy, kdy samice dorodila až druhý den, tak snad i Noblesa to tak nějak bude mít....
Postupně jsem ztrácela nervy, snažila jsem se zjistit, jak na tom Noblesa je, zda ucítím pohyby... Zdálo se mi, že cítím mládě jen jedno, velké, které v břiše leží napříč. Snažila jsem se ho pootočit a dostat do porodních cest. Pohyby jsem cítila jen malé, ale žilo.
Večer jsem zavolala ke svým přátelům z našeho letního pobytu. Je to rodina veterináře. Známe se již dlouho, znají i naše morčátka, vím, že mohu volat kdykoli. Potřebuji se poradit, slyšet názor, vím, že je to na dálku těžké.... Pan veterinář ale ještě není doma, povídám si s paní veterinářovou, dlouho, přes hodinu, sedím naproti boxu se samicí, mám ji na očích. No a najednou vidím, že samice začíná konečně tlačit. Trochu neslušně rázem ukončuji hovor, vidím, že samičce to moc nejde. Snažím se jí pomoci mládě "srovnat", potvrzuje se, že je jen jedno.
Zápas to byl dlouhý, když mládě konečně "vykouklo" ven, neradovala jsem dlouho. Samičce totiž z těla vykukovaly zadní nohy a mládě se zaseklo. Snažila jsem se neublížit, ale musela jsem ho z ní tahat jak z krávy tele.
To, co ze samičky nakonec "vypadlo", mě naprosto šokovalo. Je zázrak, že to přežila, že něco takového vyšlo přirozenou cestou.


Mládě, bílá samička, dlouhý porod nepřežilo. Porodní váhu mělo nejvyšší, jakou jsem u skunny morčete viděla - 185 g!!!!

Zda samička tolik přenášela, že miminko vyrostlo do obřích rozměrů, to opravdu nevím. Každopádně jsem moc ráda, že Noblesa se svou holčičkou, která se narodila již ráno, jsou v naprostém pořádku. Alespoň v tomto směru to má dobrý konec.

P samička (PV 128 g) - REZERVACE

Noblesa s dcerou, foto 22. 11. 2017

 
18. 11. 2017  VRH O13 BELLA SKINNY VELVET + FALCO SKINNY VELVET
Tak to teď byly opravdu náročné dny. Měly rodit tři samičky, kupodivu nejprve rodila ta, u které jsem se domnívala, že má ještě dost času, po ní přišla na řadu Bella, její matka Noblesa, která se též k porodu chystala a již od začátku listopadu mi připadalo, že to bude každou chvíli, zůstávala stále jako nedobytný trezor.
Nejmladší z nastávajících matek mi trochu dělala starost. Bella totiž již dva dny před porodem začala slabě krvácet. Kdyby vzápětí porodila, bylo by to v pořádku, ale takhle jsem stále netušila, jestli je to všechno ještě v normě. Navíc se mi zdálo, že se miminka nehýbají. Ale již jsem jednou v chovu podobnou situaci zažila, tak jsem jen stále byla ve střehu připravena zasáhnout.
Když po dvou dnech napětí, právě ve chvíli, kdy probíhalo "generální čištění" celého chovu, začala Bella rodit. Vydechla jsem úlevou, když se miminko mrskalo jak divé :). S trochu delší pauzou se narodila i dvě další. Jen Bella se s nimi moc nemazlila. Čistila je víc než vehementně, navíc je tahala za uši, nadhazovala je. Moc cituplná matka to nebyla. Ale nakonec se zklidnila, přestala před svými potomky utíkat, začala kojit. Vše se zdá být v naprostém pořádku. Na světějsou dvě velké morčecí holčičky (119 g a 134 g) a bílý kluk (108 g).

První miminko, foto 18. 11. 2017

Další miminko je na světě, foto 18. 11. 2017

Bella s miminky, foto 18. 11. 2017

18. 11. 2017 Bella kojí

O samička bílá, PV 119 g

O samička aguti (barvu doplním) - bílá, PV 124 g

Stejná samička zprava

O samec bílý, PV 108 g
 
16. 11. 2017  VRH N13  AFFRA SKINNY VELVET + EMIL SKINNY VELVET
Tak dnes snad začnu opravdu věřit na zázraky! Alespoň v našem chovu se dnes jeden udál. O všem chci napsat - psala bych v každém případě, čekala jsem spíš, že to bude velký smutek, ale.... musím začít od začátku...
V létě na chatě jsem od sebe chtěla oddělit dva mladé samečky, kteří se spolu přestali snášet. Vymyslela jsem si nové přeskupení v boxech a změnu - spíše pokus o ni - jsem naplánovala na den, kdy jsme čistili, abych nově sestavené skupinky morčat dala do čistého. A ono mi to vyšlo na první pokus! Nikdo se nepral, nikdo nikoho nestresoval, naprostá idyla.
I jinak dost nesnášenlivý Emil se tulil ke starému skinny samečkovi, bylo to až dojemné, jak ho zahříval. A ten již poněkud vyhublý stařík vedle něj úplně pookřál, úplně omládl, spravil se. A Emil ho bránil vlastním tělem, olizoval mu čumáček, ouška. Málem jsem slzela dojetím.
Stařík se ale začal kulatit nějak moc - a mně to konečně došlo. Zaměnila jsem je!!! Při tom čištění a změnách v boxech jsem dala k Emilovi téměř pětiletou Affru a toho staříka samce do boxu k holkám! Oba jsou černí, vypadají podobně, nenapadlo mi je později nějak podrobněji prohlížet... A Affra je teď evidentně březí! Tak to je tedy průšvih, to přece nemůže přežít! Brzy jí bude pět let a nikdy nerodila, nikdy jsem ji nepřipustila.... Bylo mi z toho úplně nanic. Připadala jsem si jako vrah, a i když Affra se nadále tvářila velice spokojeně. Ve šťastný konec jsem nevěřila ani ve chvíli, kdy se již miminka viditelně mrskala Affře v břiše, protože jsem byla přesvěčená, že je nevytlačí, že porodní cesty nebudou pružné, nerozestoupí se jako u mladých samiček. Nevěděla jsem, kdy má Affra rodit, ale sledovala jsem ji s velkými obavami. Co se bude dít? Bude nutný císařský řez, donosí miminka, neuhynou jí v břiše?
Affra projevovala skutečně velký apetit, byla veselá, oči jasné. Ráda se nechala pohladit, byla taková přítulná. Jako by se na ta miminka vyloženě těšila. Ach jo, o to horší to potom bude, tohle si budu vyčítat... A jak se na porod u samiček vždycky těším, tak tady tomu bylo právě naopak. Určitě je nevytlačí...
Chovala se stále stejně, nevšimla jsem si, že se schyluje k porodu. Sice jsem ji kontrolovala mnohokrát za den, pokud možno i v noci, ale dnes ráno jsem si všimla, že za ní v boxu něco leží. Bylo to mrtvé miminko! Obrovský černý sameček, nevyndaný z obalu (čumáček jsem sice odkryla, ale bylo mi jasné, že to k ničemu nebude). Affra v pohodě snídala. A i když mě toho miminka bylo líto (bylo krásné), zaplavila mě i vlna úlevy. Ona ho vytlačila, to je zázrak! Takového klacka!


Já vím, že to není hezký pohled a že je toho miminka škoda, ale v tomto případě je opravdu ze všeho nejdůležitější, že se jí povedlo ho vytlačit.
Jenže problém byl v tom, že uvnitř evidentně bylo ještě jedno mládě a Affra se vůbec neměla k tomu, aby porod pokračoval. A mně se dokonce zdálo, že se již začíná uzavírat.....
Dala jsem jí pořádnou dávku zeleniny, vše snědla s velkou chutí. Toho mrtvého samečka jsem našla v ranních hodinách, teď již bylo téměř poledne.... Začala být taková trochu nahrbená - a mně se zase svět začal hroutit. Ale pořád mi nebylo jasné, proč by ven nemohlo jít další mládě, když jedno velké již vytlačila a nijak vyčerpaná mi nepřipadala. Tlačit jsem ji vůbec neviděla.
Prohmatala jsem jí břicho a cítila jsem, že miminko leží napříč. Pokoušela jsem se ho srovnat a dostat do porodních cest. Affra mi začala pomáhat, tlačila a zdálo se mi, že se na mě dívá celkem vděčně, dvěřovala mi. Bála jsem se, že jí ublížím. Necítila jsem žádné pohyby, obávala jsem se, že je mládě již mrtvé. Postupně pomalu, za spolupráce se samičkou, se podařilo miminko nasměrovat. Celé to trvalo asi dvě hodiny. A potom Affra zatlačila a najenou se jí u zadečku objevila část bílé hlavičky. Ale byla tak napnutá, že jsem v první chvíli spíše doufala, že je to hlavička a ne zadeček. Affra běhala po boxu s tou vykukující hlavičkou a ujídala další várku zeleniny. Bylo to již asi jedno, ale Affru jsem přidržela a protrhla jsem obal. Šlo to špatně, objevil se čumáček, ale mládě nedýchalo. Tak jsem to tak nechala, stejně se nedalo nic děla. Doufala jsem, že přijde další stah a Affra již mládě samovolně vytlačí.
Po chvíli jsem zaslechla takový mlaskavý zvuk. Vážně se mi to nezdálo, ta tlamička trčící Affře u zadečku se začala otvírat - mládě lapalo po vzduchu. A Affra stále nic. Popotáhla jsem za ni, ale nešlo to, měla jsem pocit, že mládě přetrhnu. Navíc začalo modrat, škrtilo se. Co teď, dokážu to, neublížím tomu miminku nebo Affře? Zatáhla jsem víc - a takovým pomalým, šroubovitým pohybem jsem mládě pozvolna vytáhla. Leželo za Affrou v hoblinách, ještě k ní připojené pupeční šňůrou - a zdálo se mrtvé. Moc mě to mrzelo, ale zároveň to byla úleva, že je venku. 

 
Affra se vůbec k ničemu neměla. Opatrně jsem oba (tentokrát s pomocí manžela) podebrala a vyndala z boxu na čistý, vyvařený ručník. Mládě jsem masírovala a vytřela jsem mu všechny nečistoty z tlamičky. Opět slabě zalapalo po vzduchu. Stále ale promodrávalo a bylo dost chladné. Oddělila jsem pupeční šňůru a mládě jsem se pokoušela zahřát. Affra zatím v boxu pořádala svůj pozdní oběd (bylo již něco po druhé hodině). Miminko dýchalo nepravidelně, nejprve málo, potom zase velice zrychleně, ale postupně se stabilizovalo. Opravdu jsem zažívala pocit štěstí, když jsem ho Affře dala zpátky živé a zdravé.

Něco, v co jsem vůbec nedoufala. Affra se seznamuje se svým obříkem.Olizuje ho a po chvíli již miminko hledá cecík.
TÉMĚŘ PĚTILETÁ PRVORODIČKA (jak se to stalo, najdete v textu) PORODILA DVÉ MIMINKA. PRVNÍ (nevyndala z obalu) VÁŽILO 125 Kč, DRUHÉ, ŽIJÍCÍ, 144 g! Affra je pohublá, ale je naprosto v pořádku. ZÁZRAKY SE DĚJÍ!

Sameček N, PV 144 g, foto 16. 11. 2017

Neuvěřitelné! Tento malý zázrak není na prodej :).

 
5. 11. 2017  VRH M13  SLIDA SKINNY VELVET + UFFO SKINNY VELVET
Tak tohle opravdu nikdo nečekal! Někdy na jaře jsem připustila Uffa postupně s několika samičkami. Když jsem viděla, že je některá již viditelně březí, oddělila jsem ji do samostatného boxu, aby měla klid na porodd i péči o miminka. Jedna ze samiček, právě Slida, se ovšem březí ještě moc nezdála, a tak jsem byla překvapená, že jsem jednou koncem léta (31. 8.) našla v boxu tři drobnější miminka. Vše se zdálo být v klidu, Uffo se tvářil jak neviňátko, samičku neobtěžoval. Hned jsem ho oddělila a myslela jsem, že se ještě nic nepřihodilo. Slida normálně kojila, starala se o miminka, později jsem od ní oddělila kluky - syny a ponechala jí jen holčičku, ke které jsem přidala ještě malou baldwinku. Holky vytvořily spokojenou skupinku. Na přítomnost samce při porodu jsem úspěšně zapomněla, a tak jsem byla opravdu překvapená, když jsem zjistila, že se Slida kulatí nejen proto, že jí chutná. A poslední dva týdny se "kulatila" opravdu hodně.
Jelikož si o všem vedu evidenci, dalo se snadno spočítat, kdy by měla rodit. Termín porodu mi vycházel na 7. 11. (68. den od nakrytí, t. j. v tomto případě i od porodu a dne, kdy jsem od ní oddělila samce).
Byla jsem ráda, že ji to časné zabřeznutí nijak viditelně neoslabilo, normálně se samičky nechávají po porodu a kojení odpočinout, znovu se připustí až podle toho, v jaké jsou kondici. No a u nás bývají vzhledem k dostatečnému počtu jiných samiček pauzy opravdu dlouhé. Další vrh z tohoto spojení ani v plánu nebyl. Samička je slate, otec, jak se ukázalo, je lila, což není vhodná kombinace....
Ale stalo se, a tak jsem v posledních dnech samičku začala hlídat. Vše bylo v naprostém pořádku, ale včera mě vyplašila. Seděla nehnutě v rohu, nešla k misce. Vypadala jako socha, vůbec se nehýbala. Neviděla jsem ani pohyby miminek. O samičku jsem se začala bát, chovatelé toto jistě znají, apatická samička nevěstí nic dobrého. Jen se mi zdálo, že oči má jasné, nevypaala nějak smutně či nemocně, prostě jen "ztuhla".
Ráno jsem si přivstala a šla jsem s obavami k boxu, připravená na všechno. Tedy myslela jsem, že jsem připravená na všechno, na tohle nadělení jsem ale opravdu připravená nebyla. Naskytl se mi tento pohled:


Slida s miminky, šest živých, jedno porod nepřežilo
SEDMERČATA!!!!, foto 5. 11. 2017
Je to neskutečně šikovná samička, vše zvládla zcela bez pomoci (jen u jednoho miminka jsem pomáhala s obalem a pupeční šňůrou). Narodily se čtyři holčičky a tři kluci, nejmenší holčičku jsem našla již bez života. Vypadá to na barvy slate (4x) a lila (2x). Porodní váha všech dohromady je 493 g + obaly, placenty... A drobnější samička Slida ani není nějak moc pohublá.

Vrh M13, foto 5. 11. 2017

Slida se již chystá kojit, ale zřejmě budu muset pomáhat. Nevím, zda miminka spojenými silami vypipláme všechna, je to prostě nadělení.
Tak držte palce. Foto 5. 11. 2017

Siesta kolem misky.
 
9. 10. 2017  VRH L13  NERINKA SKINNY VELVET + OUTLOŇ Z RAMBÍKOVA SNU
Nerinka si dávala pořádně načas. S Outloněm žila v boxu řada měsíců, takže se zdálo, že žádná miminka asi nebudou. Až v posledních týdnech jsem viděla, že se samička kulatí a že se "zadařilo". Jen jsem netušila, kdy bude rodit. Již jsem měla připravený volný box na odstavení Outloně s druhou samičkou, aby Nerinku při porodu nerušili, jen jsem ještě potřebovala novou napáječku, tak byli stále ještě všichni pohromadě. Když jsem dnes po poledni k morčatům přišla (chodím často, dokrmuji jedno malé baldwinče), Nerinka na mě začala pískat. Tak nějak nezvykle vysoko pískala a natahovala se ke mně. Úplně přesně jsem nevěděla, co chce, ale říkala jsem si, že třeba chce rodit a nemá na to klid. Rychle jsem tedy přendala Outloně s Cleou do jiného boxu. A potom již šlo všechno ráz na ráz. Za chvilku byla na světě tříbarevná holčička s porodní váhou 130 g. A brzy po ní se narodil ještě její bratříček. Ten má dokonce porodní váhu ještě vyšší , 141 g. Nerinka zůstala pěkná, svěží, miminka se hned přisála k cecíkům. A já mohu mít jen radost z krásného, zdravého vrhu. Jsem ráda, že jsem byla přítomna v ten správný okamžik a že jsem správně porozuměla tomu, co po mně Nerinka chce :).

Nerinka rodí, foto 9. 10. 2017


Lejla, samička trikolor, PV 130 g, zůstane doma.
 
Ladan zprava, sameček bikolor, PV 141 g

Ladan zleva

 
19. 9. 2017  VRH K13 TWIGGY SKINNY VELVET + UFFO SKINNY VELVET
Twiggy je sestra Terry, která přivedla se stejným samečkem svá miminka před měsícem. Twiggy si dala načas. Nakonec se vysoce březí stěhovala do Prahy v autě v přepravce na mém klíně. Z letního pobytu na venkově nás vyhnalo chladné počasí, které již nesvědčilo nám ani morčátkům.
Hned první den po příjezdu Twiggy vcelku v pohodě porodila paterčátka. Porod proběhl klidně, jednomu miminku jsem musela stáhnout obal přilepený přes nosní dírky a hlavu. Naštěstí mládě mohlo trochu dýchat tlamičkou, i tak ale pěkně lapalo po vzduchu.
Twiggy se "tvářila" statečně, ale trochu za sebou táhne nohu, která se jí při porodu uvolnila. Doufám, že se to spraví. Těch miminek opět bylo moc,a i když miminka již hledají cecíky a samičce se dělá mléko, je mi jasné, že to samice sanezvládne a že mě čeká dokrmování...
Opět jsem překvapená z barev mláďátek. Agutičokoládovou/oranžovou jsem očekávala, ale dvě miminka vypadají na tan černou. Ale ještě si nejsem jistá, uvidíme.

Dnes již jen první fota:


Těch je... Foto 19. 9. 2017

Foto 19. 9. 2017

K samec, aguti čokoládová/oranžová s bílou (na nožičce), PV 95 g

K samec, aguti čokoládová/oranžová, PV 90 g

K samec, aguti černá/červená, PV 100 g

K samice, aguti čokoládová/oranžová s bílou, PV 79 g

K samice, aguti černá/červená, PV 73 g

 
31. 8. 2017 VRH J13 SLIDA SKINNY VELVET + UFFO SKINNY VELVET
Tak Uffo se zpočátku nezdál. Bydlel se samičkami řadu měsíců a nic se nedělo. A jen jsme přijeli na chatu, nakryl hned čtyři (jedna ještě bude rodit). A jelikož u něj byla chybně určena barva (jevil se jako bílý, ale je lila), tak jsou i v tomto vrhu miminka slate a lila. Dva kluci a samička. Vrh opět proběhl v klidu, Slida, dcera Mignonky, svůj první vrh zvládla skvěle.

Jáchym (PV 95 g), Jeremiáš (PV 95 g), Jadwiga (PV 100 g)

Jáchym v říjnu 2017

Jeremiáš v říjnu 2017

Jadwiga v říjnu 2017



 
13. 8. 2017   VRH I 13  TERRY SKINNY VELVET + UFFO SKINNY VELVET
Tak tohle byl moc hezký vrh. Jednou ráno jsem přišla, nahlédla do boxu a objevila jsem Terry obklopenou pěti miminky. Všechno holčičky. Barva se teprve ukáže, ale zdá se, že tři jsou aguti černá/bílá (aguti stříbrná - napadlo mi, jak dlouho jsem o tuto barvu stála, a teď se tu naprosto nečekaně objevila), dvě se teprve dobarví.

Terry s paterčátky
Jedno z miminek se bohužel po několika dnech přestalo vyvíjet a nepodařilo se mi ho zachránit. Ostatní jsou zcela v pořádku, Terry také.

Ionesca, samice aguti černá/bílá, foto 20. 9. 2017

Imala, samice aguti černá/bílá, foto 20. 9. 2017

Isha, samice tmavá (sable?), foto 20. 9. 2017

Issa, samice sable, foto 20. 9. 2017

 
2. 7. 2017  VRH H13  MIGNONKA SKINNY VELVET + UFFO SKINNY VELVET
Tak tohle bylo jedno z nejdelších čekání na miminka v celé historii chovu. Se samečkem byli spolu několik měsíců, potom bylo konečně jasné, že je Mignonka březí. Obrovsky nakynula a již koncem června vypadala, že každou chvíli porodí. Proto jsem ji od samce oddělila - a začalo nekonečné čekání. Celý červenec. Už jsem myslela, že to není možné, že to špatně dopadne. K porodu si vybrala tropickou noc, bylo vedro k zalknutí. V půl jedné v noci byla miminka na světě, přišla jsem, když byla na světě čtyři, páté bylo ještě v břiše. Asi se nějak vyplašila, nevím, páté miminko sice v pohodě porodila, ale podařilo se jí při tom zalehnout jednoho z krásných, živých samečků. Byla to chvilka - a již se mi ho nepodařilo vzkřísit. Takže počáteční obrovskou radost, že je Mignonka s miminky živá a zdravá, vystřídal smutek nad zmařeným, sotva narozeným životem. Chudinka sameček byl zdravý a velký, přesto žil jen pár minut....

březí Mignonka

Mignonka se po porodu rychle vzpamatovala a brzy začla svá čtyřčátka (čtvrté miminko je za ní) kojit.

Potvrdilo se mi podezření, že sameček Uffo není bílý, ale je lila. Proto i miminka jsou v těchto barvách (asi lila, slate, ještě uvidíme, jak se dobarví).

Tak tohle miminko mělo prostě smůlu, maminka ho zalehla. Zdravý, vážil téměř 90 g.
Foto 2. 7. 2017

Jediná Ch samička z vrhu, zřejmě lila. Pravděpodobně zůstane doma.

Sameček Ch Slate? Pravděpodobně zůstane doma.

Sameček CH lila. Maminka mu trochu "označila" ouško.

Další sameček Ch, pravděpodobně též lila, ještě se uvidí.
 
18. 7. 2017  VRH H13  QUENDOLINA SKINNY VELVET + OUTLOŇ Z RAMBÍKOVA SNU
Tak Quendolínka tentokrát vše zvládla naprosto skvěle. Ještě ráno se hnala při krmení k misce, širší než delší, o dvě hodiny později jsem ji našla obklopenou miminky.

Quendolina s miminky po porodu 18. 7. 2017
Narodila se krásná paterčátka, všichni s porodní váhou v průměru kolem 100 g. Quendolínka zůstala v plné kondici. Jen si postavila hlavu, že dvě miminka nebude kojit, tak jsem musela nastoupit já. Snad to společnými silami spolu zvládneme.

Harry, sameček černý s červenou. Ten flek na tváři není plíseň, ale je "upatlán" od Borisovky, jak dokrmuji :). Už se ale prodere i mamince k cecíku a krásně prospívá. Foto červenec 2017 REZERVACE

Harry


Homer, krásný tříbarevný kluk, foto červenec 2017, REZERVACE

Homer


Huron, sytě černý sameček se k cecíku neprodral. Je zcela závislý na náhradní výživě. Ale již se má k světu a prvotní hubnutí jistě brzy dožene. Pravděpodobně zůstane doma.

Hurricane, tříbarevný samec, kterého si ponecháváme do vlastního chovu, foto červenec 2017

Hessy, černá s červenou, jediná samička ve vrhu, ovšem u cecíku všechny kluky předběhne, foto červenec 2017, REZERVACE

Hessy
 
15. 6. 2017   VRH G13  MIRANDA SKINNY VELVET + TOMMY SKINNY VELVET
Dlouho očekávaný vrh se bohužel moc nevydařil. Do poslední chvíle vše v pořádku. Již se nedozvíme, proč Miranda ze svých pěti dětí nechala žít pouze dvě. Ty pěkné, silné, nechala uhynout. Dvě slabší ponechala. Ale, jak říkám, nejhorší je varianta, kdy samičce nezbyde miminko žádné. Nebo když ona odejde se svými dětmi... Tady je přece jen i důvod k radosti.
Mláďat bylo pět - čtyři kluci a holčička. Tři velké, silné kluky jsem našla již bez života. Bylo mi jich strašně líto - mohli mít hezký morčecí život - v jejich budoucích domovech na ně již tak dlouho čekají!

Vrh G - bohužel to nevyšlo, respektive pouze částečně. Foto 15. 6. 2017

Tihle tři kluci (čoko - bílý, oranžový a bílý tmavooký) rozhodně štěstí neměli (83 g, 86 g a 106 g), foto 15. 6. 2017
Miranda ponechala naživu tato dvě miminka:

Snad bílý tmavooký sameček G, PV 88 g - po dvou strakáčích mě to docela překvapilo.

G samička, PV 84 g, snad též bílá tmavooká, alespoň zatím.... Foto červen 2017

Omlouvám se těm, co čekají na dvojice kluků - je to vážně škoda, byla to pěkná, silná mláďata. Zdá se, že jedna ze samiček v chovu je březí. Tak snad tam, konečně... Ale zas je to čekání....

 
12.5. 2017. VRH F13 QUICHOTTA + WHITE SPIDER
12. 5. 2017  VRH F13  QUICHOTTA SKINNY VELVET + WHITE SPIDER VANDULKA
Mám velkou radost, že v týdnu úspěšných porodů našich baldwinek, se podařil krásný vrh i naší skinny samičce Quichottě. Je to sestra nešťastnice Quendoliny, která nám nadělala tolik starostí, když šlo mládě opačnou stranou.
Quichotta si vybrala den, kdy jsme odjeli - no a v době našeho návratu již bylo hotovo. Na světě jsou tři pěkná skinny morčátka - dva kluci, černý (118 g) a černo - bílý (118 g) a samička černá s bílými drápky na nožičce.
Na to, jak byla Quichotta obrovská, jsem byla překvapená, že vrh není početnější. Ale je to tak lepší, samice zůstala silná, miminka jsou velká. Vše probíhá v naprosté pohodě.

Quichotta krásně kojí, foto 13. 5. 2017

Falco - sameček černá - bílá, PV 122 g, foto 13. 5. 2017 Tento chlapeček zůstane doma, protože jsme před nedávnem o č-b samečka přišli. Navíc má asi vlohu pro slate a čokoládovou, je do chovu zajímavý.

Frank - sameček černý, PV 118 g, foto 13. 5. 2017

Frank 21. 5. 2017 - předběžná rezervace

Francisca - samička černá s bílými prstíky na nožičce

Francisca 21. 5. 2017 - předběžná rezervace

Myslím na všechny, kteří čekají na skinny morčátko od nás. Bohužel jich zatím moc k nabídnutí nemáme. Snažím se nejdříve vyhovět těm, kteří předlouhé čekání nevzdali. Snad přes léto ještě nějaká morčátka budou, ale sami vidíte, že to nezáleží na nás, ale na morčátkách samotných, jak se vše vydaří.
 
27. 4. 2017  VRH E13  NIRVANA SKINNY VELVET + OUTLOŇ Z RAMBÍKOVA SNU
Tak už to vypadalo, že se situace z předchozího porodu bude opakovat. U Nirvany jsem si dlouho ani nevšimla, že je březí. Byla totiž se samečkem řadu měsíců, aniž zabřezla, navíc již zmeškala svou dobu, mysleli jsme, že je neplodná. A najednou se jí při stříhání drápků v břiše něco pohnulo!
Moc jí bříško nerostlo, cítila jsem jediné mládě, ale velké. V posledních dnech před porodem leželo v břiše napříč. Moc jsem se netěšila.... A když se minulý týden začala Nirvána v boxu všelijak kroutit a natahovat, byla jsem již opravdu vyplašená. Porodní cesty ještě otevřené nebyly a já jsem se bála, že se vůbec neotevřou.
Později jsem pochopila, že si mládě v břiše jen otáčela do správné polohy.
Ráno při krmení na mě totiž již čekali dva - Nirvana se svým jedináčkem - bílým !!! klukem s váhou 131 g, oba v naprostém pořádku. Po dvou barevných morčatech bych bílé mládě nečekala, uvidíme, zda se ještě nějaká barva neobjeví, bílého samečka do chovu potřebujeme. Zatím je trochu chlupatější, uvidíme, co z něj bude. Zatím je mi velkou odměnou, že jsou oba živí a zdraví.
Všem případným zájemcům se omlouváme, že miminka stále nejsou. Sami vidíte, že to není tak jednoduché. Ještě je viditelně březí jedna skinny samička, několik je jich připuštěných, ale zda již nějaká zabřezla, ještě není vidět.

Drobnější Nirvana po porodu svého obříka, foto 27. 4. 2017

Malý Emil po porodu, váha 131 g, foto 24. 4. 2017

Emil v květnu 2017


Otec vrhu Outloň, foto duben 2017

 
19. 4. 2017   VRH D13  QUENDOLINA SKINNY VELVET + WHITE SPIDER VANDULKA
Tak dneska pro všechny z vás, kteří trpělivě čekají na miminko z našeho chovu, nemám potěšující zprávu. Mladá čokoládová samička Quendolina, prvorodička, byla připuštěna k samečkovi již v listopadu. Zatímco její sestřička Quendolina i maminka Oskarka (všechny s jedním samcem) již dávno odrodily, ona sama si dávala na čas. Konečně i ona se začala kulatit, ovšem netušila jsem, kdy zabřezla. I když břicho nebylo nijak velké, už jsem miminka (domnívala jsem se, že budou dvě) dlouho netrpělivě vyhlížela. Myslím si, že asi nějakou dobu přenášela, ale chovala se naprosto normálně.
Až dnes ráno jsem si všimla, že mistička s krmením zůstala od večera netknutá a že Quendolina sedí vzadu v boxu a tak nějak úpěnlivě mě sleduje. Sáhla jsem jí k zadečku a na prstech mi ulpěly krvavé šlemy. Bylo jasné, že se schyluje k porodu. Co se mi ovšem nezdálo, bylo úplně tvrdé břicho. Ono před porodem to tak někdy bývá, ale tohle bylo tvrdé nějak divně, vytrčené do strany. Bylo mi jasné, že mládě/mláďata už nežijí a že začíná boj o záchranu samičky... Nežrala, nic si nevzala, to se zdálo být zlé.
Tato situace je zlým snem každého chovatele. Že místo radosti bude smutek, a to mnohdy nejen nad ztrátou dlouho očekávaných miminek, ale i mladé, nadějné samičky.
Přemýšlela jsem, co dál. Zda jet ihned na císařský řez (ze všech mi ho dosud přežila jediná samička) či ještě počkat, zda se nespustí porod a samička mládě sama nevypudí. Nechala jsem tomu trochu času.... Že je něco špatně, bylo víc než zřejmé....


Quendolina má v sobě mrtvé mládě, foto 19. 4. 2017
Po chvíli jsem si všimla, že Quendolína tlačí, ale nic nemůže vytlačit. Každopádně to bylo dobré znamení, je to vždy lepší, když stahy přijdou, s tím se již dá něco dělat. Snažila jsem se jí pomáhat, ale mládě nechtělo sestoupit do porodních cest, leželo stále napříč. Samička znovu a znovu tlačila, naštěstí je mladá a silná, do včerejška nijak nestrádala.
Konečně se u zadečku něco objevilo, jenže úplně špatně!!!


Quendolina rodí mrtvé mládě, které je v obrácené poloze, foto 19 4. 2017
Mládě evidentně nežilo již delší dobu. Quendolině se podařilo ho trochu vytlačit, ale dál to nějak nešlo, přestaly stahy. Příliš za nožičky tahat jsem se neodvažovala, nešlo to a bála jsem se, že samičce ublížím. Naštěstí přišly další stahy, při kterých se nám mládě spojenými silami podařilo zase o kus vytáhnout. Vůbec to nebylo jako při normálním porodu, kdy mládě vyklouzne celé prakticky naráz, stačí trochu zatlačit....

Bylo to pracné a šlo to po kouskách, foto 19. 4. 2017
Samička již začínala pomalu umdlévat, mládě nešlo vytlačit, já jsem se zase bála tahat moc (klouzalo, vracelo se zpátky, z větší části bylo stále uvnitř). Konečně zase pár slabších stahů, mládě mi připadá neskutečně dlouhé a velké. Ještě to vše není u konce, ještě čekáme na poslední stahy, kdy se konečně podaří dostat ven mládě celé. Není to pěkný pohled...

Porod mrtvého mláděte (byla to holčička) se nakonec podařil, foto 19. 4. 2017

Na poměrně drobnou samičku bylo mládě příliš velké, foto 19. 4. 2017
Nemám ráda mnohočetné vrhy, kdy je samice vyčerpaná a mnohdy nezvládne se svými pouze dvěma cecíky následné kojení. Ale tohle je opačný extrém. Příliš velké, možná i přenošené mládě.. Prostě to morčecí samičky nemají vůbec jednoduché.
A tak se všem zájemcům, kteří již dlouho a trpělivě čekají na mimino/miminka od nás omlouváme a doufáme, že plně chápete, že člověk sice může něco naplánovat, ale příroda to potom zařídí jinak.
Tak teď se mnou všichni držte statečné Quendolíně palce, na to, jak to bylo strašně náročné, to nakonec zvládla skvěle. Doufám, že bude bez následků, alespoň se hned po tom neskutečném výkonu pustila s chutí do do zeleniny, což je určitě velice dobré znamení.


Mrtvé mládě jsem jí chvilku ponechala, ale ona věděla, že nemá cenu ho čistit, raději se pustila do zeleniny. Tak snad alespoň ona bude zase v pořádku. Foto 19. 4. 2017

Nakonec jsme k veterináři přece jen jeli. Samozřejmě jsem po porodu sledovala, zda v pořádku vyjde placenta. Toto (foto 19. 4. 2017) bylo přece jen divné, bála jsem se s tím cokoli podniknout. Ponechala jsem Quendolinku v péči doktora a netrpělivě jsem čekala na zprávu. Naštěstí to nebyl výhřez, vše se dalo odpreparovat (zbylý obal, placenta), ani sono neukázalo nic špatného uvnitř. Quendolínka je čilá, žere.. Doma ji ještě nemám, ale když se chová takto, je u "veterinářových" určitě zcela v pohodě. Péči má jistojistě luxusní. Ale byl to včera pěkný nervák.
 Pozn.: Quendolínka se vrátila domů v naprostém pořádku. Tímto děkuji MVDr. Ondřejovi za odbornou péči a Míše za veškerou ostatní péči, které se jí u nich dostalo. Ne vždy vše dopadne takto šťastně, tedy když odmyslím to miminko a zmařené naděje.
 
23. 3. 2017  VRH C13  OSKARKA SKINNY VELVET + WHITE SPIDER VANDULKA

Oskarka v předvečer porodu 22. 3. 2017
Oskarka měla obrovské břicho, ale již jednou v pohodě porodila a bezproblémově kojila, tak jsem doufala, že to tak dopadne i tentokrát. Chovala se normálně, miminka "kopala" jak divá, všichi jsme se již na ně moc těšili.
Brzy ráno to vypadalo ještě zcela normálně, o dvě hodiny později (stejně jako v případě nedávného porodu samičky Noblesy) jsem již přišla k hotovému.
Je mi opravdu nesmírně líto, že dva nádherní, silní kluci, 115 g a 131 g, porod nepřežili. Tentokrát obal přes čumáček neměli, nevím, proč se toto stalo, podle mě jsou dvě možnosti. Z důvodu velké váhy je samice rodila delší dobu a udusili se již v porodních cestách, nebo opět porodila nejprve všechna mláďata a zachránila se jen ta poslední, kluk a holčička 110 g a 111 g. Z hlediska té váhy se přikláním spíše k té první možnosti. Tělíčka byla ještě vláčná a teplá, život z nich odešel teprve před malou chvílí. S lítostí jsem myslela na paní, se kterou jsem v kontaktu a společně čekáme na dva bratříčky z jednoho vrhu. Byla to skutečně kvalitní, silná morčátka a mohla jistě rozdat mnoho radosti. Je to velká škoda.


Bohužel..., foto 23. 3. 2017
Abychom ale nekončili takto smutně, vraťme se k těm, kteří přežili. Vždycky se raduji spolu se samičkou, že alespoň částečně se porod podařil, že celá ta její snaha, dlouhá příprava a čekání nebyly marné. I když ona sama mi tentokrát připadá víc poničená, než je obvyklé (dost krvácela a ztrácela tělesnou teplotu), doufám, že se vše brzy spraví a bude mít dostatek síly na kojení a starost o zbylá dvojčátka. Ti se již dobývají k cecíkům a jsou plná životního elánu.

C sameček, PV 110 g, zřejmě barva zlatá s bílou, foto 23. 3. 2017

C samička, PV 111 g, foto 23. 3. 2017
 
18. 3. 2017  VRH B13  NOBLESA SKINNY VELVET + OUTLOŇ Z RAMBÍKOVA SNU

(17. 3. 2017 NOBLESA BŘEZÍ NEKONEČNĚ DLOUHO)
Všem, kteří čekají na miminko od nás a kterým od února říkám, že vrh čekám každým dnem, se musím přiznat, že snad ještě nikdy za dobu, co chováme morčátka, mě samička nenapínala až takhle dlouho.
Se samečkem Outloněm spolu byli od 6. 11. 2016. Vlastně byli tři, druhá samička ještě stále březí není. Ale Outloň je mladý sameček, teprve sbíral zkušenosti - a nebylo kam spěchat. Nevím, kdy Noblesa zabřezla, ale začátkem února již vypadala hodně "kulatá",proto jsem ji raději 12. 2. 2017 od samečka již oddělila. Břicho
ros
tlo, toto je foto z 20. 2. 2017

Mláďata již "kopala" jak divá, prostě to vypadalo, že porod přijde již brzy. Všechny ostatní březí samičky již dávno porodily (např. Keliška či baldwinka Olivia), jiná samička, Oskarka, se začala kulatit a ve velikosti břicha teď Noblesu pomalu dohání, ale píšu to proto, že vlastně prakticky měsíc od zveřejnění této fotografie NOBLESA STÁLE JEŠTĚ NEPORODILA! Je čilá, přijímá potravu zcela normálně, jen to břicho je již napnuté k prasknutí a na zádech se jí dělá brázda, ve které by se daly "sázet brambory". Jednoduše otřít to nejde, jsou to šupinky kůže s kožním mazem a prachem, musela bych drhnout záda, což nechci. Jednak se plaší a začne pobíhat, jednak s ní již vůbec nechci manipulovat, jakkoli ji stresovat a pod. Jen se bojím jedné věci - že některé mládě se již do břicha nevejde a udusí se, což by byl průšvih. To už se nám v chovu stalo. A při svém minulém (prvním) vrhu Nobleska ani jedno ze svých pěti urostlých a životaschopných dětí nevyndala z obalu. Ale teď se zdá být všechno v pořádku, samice je žravá, miminka kopou, začíná se otevírat - velice pomalu. Kéž by se vše zdařilo, jak má být. Ale mám z toho strach - mláďat bude buď hodně, nebo budou extrémně velká. Ani jedno není dobré...

Noblesa 17. 3. 2017
Ve skutečnosti je to snad ještě horší než na té fotografii, myslím velikost břicha, ta záda jsou též hrozná :), ale dovolila jsem si pouze otřít hlavu, oči. Ostatní teď musí počkat.

Outloň 17. 3. 2017, váha 1214 g


18. 3. 2017 A je to tady! Přes všechnu snahu Noblesu uhlídat, aby neopakovala stejnou chybu jako při posledním porodu, si našla chvíli, kdy jsem u ní nebyla. Hlídala jsem ji do dvou v noci, v šest ráno jsem se na ni šla podívat - seděla na stejném místě jakov ty dvě hodiny a nechápaa, proč už zase vyrušuji. No a ve tři čtvrtě na osm, kdy jsem šla opět na kontrolu, už bylo po všem. Již z dálky jsem viděla živá miminka, ale také nehybná tělíčka. Bohužel dvě zdravé, krásné holčičky (bílá, 95 g a aguti černá/červená - bílá, 79 g) nevyndala z obalu, na záchranu bylo pozdě.
Na světě jsou další dvě krásné samičky - bílá (93 g) a aguti černá/červená (85 g) a pěkný černo - bílý kluk (96 g). Zdá se, že "strakatá" miminka mají výstavní poměr barev. Bílou holčičku jsem si moc přála, absolutně jsem nečekala, že se narodí (s tou nerozbalenou) dokonce  dvě v tomto vrhu. Ta zůstane doma, zbylá miminka jsou předběžně rezervovaná. Ale brzy bude rodit další samička, tak snad se ještě něco poštěstí.


Bořivoj, foto 18. 3. 2017, samec černá - červená, PV 96 g

Největší sameček z vrhu bohužel nepije od maminky. Důvod neznámý, obě holčičky prospívají, z kluka je kostřička. Už ho ale mám v péči, vstávám v noci, krmím "Borisovkou", která mu chutná. Už zase začal přibývat, tak snad to zvládneme. Zkusila jsem ho přidat k Oskarce, ale asi nebude pít ani od ní, on to prostě nějak nepochopil, že se má přisát. Ach jo...


Bella, foto 18. 3. 2017, samice bílá, PV 93 g


Blanka, foto 18. 3. 2017, samice aguti černá/červení, PV 85 g


Těchto dvou holčiček je mi nesmírně líto, byla by to krásná, životaschopná morčátka. Samice je v pořádku, kojí, s mou pomocí (přikrmováním) by se to zvládlo. Ale takto už to bohužel v chovu chodí, musím být vděčná za to, že je samice po takovém výkonu v pořádku a spolu se mnou se raduje ze tří pěkných dětí. Posledně to bylo horší, to zůstala úplně sama. No a tentokrát jsem se bála, abych nepřišla i o ni. Když sečtu pouze váhu miminek (bez obalů, placent atd..), tak v sobě nosila váhu 448 g! Tak to vlastně ještě dopadlo docela dobře...

 
23. 2. 2017   VRH A13   KELIŠKA Z RAMBÍKOVA SNU + CANDY SKINNY VELVET
Jak říká Eda (mám od něj Kelišku), když se vrh neplánuje, jsou z toho pěkná miminka. No a u Kelišky se to potvrdilo. Byla se čtvrtým samcem, původně, protože je po lila otci, jsem ji v chovu chtěla uplatnit zcela jinak, ale nezdařilo se to. Tak jsem ji nakonec neplánovaně "odložila" k jednomu takovému aguti oranžovému rváči, který se s nikým nesnese, takže musí bydlet sám. (Ona Keliška je také nesnášenlivá, doufám, že když si teď porodila dcery, bude mít konečně k sobě společnost.) No a vida, "neplodná" Keliška nám ukázala, co dovede.
Opět se mi potvrdilo, že i trochu starší samička rodí svá první mláďata zcela bez problémú i ve věku rok až rok a půl. Keliška dnes naprosto v klidu přivedla na svět čtyři cvalíky (tři holky 110 g, 110 g, 95 g a kluka 114 g). K porodu jsem přišla, když byla na světě první dvě mláďata, pečlivě očištěná. Bylo mi jasné, že to není všechno, Keliška se ale tvářila, že už skončila. Odešla jsem, abych ji nerušila a nezpůsobila, že mládě v sobě zadrží příliš dlouho. Za trochu delší chvíli jsem se k ní vrátila, porodila mezitím dvě mláďata, zřejmě prakticky naráz. V tu chvíli mi zatrnulo, protože zatímco jedno pečlivě čistila, druhé za ní leželo bezvládně s blánou přes čumáček. Blánu jsem rychle strhla dolů, chvilku to vypadalo beznadějně, ale potom najednou mládě zalapalo po vzduchu. Chvíli mi sice ještě zemdleně leželo v ruce, ale poté, co jsem mu vysušila dýchací cesty a trochu ho třela, jsem viděla, že se mu chvějí oční víčka a že slabě dýchá. Za chvíli se mu ustálila tělesná teplota a i tahle pěkná samička se mohla přidat k těm úspěšně narozeným. Někdy jde opravdu o vteřiny. Včera jsem to u baldwinky Kaliopy bohužel nestihla a jedno z jejích mláďat se již vzkřísit nepodařilo. Vždycky je mi líto, když to prakticky v cíli nevyjde, u Kelišky je to ale dneska s plným počtem hvězdiček. Krásný, zdravý vrh a silná maminka!

Keliška dočišťuje zachráněné miminko. Foto 23. 2. 2017
První fota:


Jediný sameček vrhu A, aguti čokoládová/oranžová, PV 114 g, foto 23. 2. 2017

A samička, černá, PV 110 g, foto 23. 2. 2017

A zachráněná samička, PV 119 g, foto 23. 2. 2017

A samička, aguti černá/červená s bílou, PV 95 g
 
KELIŠKA Z RAMBÍKOVA SNU (otec Candy) A NOBLESA SKINNY VELVET (otec Outloň) A OSKARKA SKINNY VELVET(otec White Spider)
Držte palce!!! Keliška je březí poprvé, podařilo se to až se čtvrtým samcem, mysleli jsme již, že je neplodná. Na první porod je již trochu pozdě, rok jí již byl, ale snad to ještě zvládne, zatím je zcela v pohodě. Noblesa již jednou rodila, v září, dokonce paterčata (krásná morčátka s PV 124 G, 116 g, 102 g, 102 g, 96 g), jen asi vůbec netuší, že se miminka mají vyndavat z obalů. Nepokusila se o to ani u jednoho. Tak mám teď v obou případech nervy, jak to dopadne. Jelikož netuším ani u jedné samičky, kdy byla nakryta, je těžké přesně odhadnout, kdy to bude. Tipuji, že první by mohla rodit Keliška, vypadá to, že se již trochu otevírá...


Keliška z Rambíkova snu, foto 20. 2. 2017

Noblesa Skinny Velvet, foto 20. 2. 2017

Poznámka z 8. 3. 2017 Noblesa to už ale opravdu přehání. Mám u ní již od poloviny února pocit, že bude rodit každou chvíli - a ona stále nic. Jen kyne a kyne. Už z toho začínám mít obavy, posledně taky bylo do poslední chvíle vše v pořádku - a pět krásných miminek zůstalo po porodu v boxu ležet nerozbalených. Tak jestli to tak vyvede i tentokrát... Stále ji hlídám, ale nemohu u ní bohužel být pořád.. Ach jo.

Březí Noblesa, foto 7. 3. 2017

Noblesa 13. 3. 2017
Tak já vážně nevím, jak tohle dopadne. Netuším, kdy samička zabřezla, ale od samečka jsem ji oddělila již 12. 2., kdy vypadala, že to "za chvíli bude". Už se sotva valí, potřebovala by vykoupat, na hřbetě se jí hromadí oloupané šupinky kůže. Ale nehodlám s ní teď manipulovat. Děsím se, kolik těch miminek bude a jak to dopadne. Samička zatím vypadá v pohodě, normálně žere, komunikuje. Jsem z ní ale už vážně na nervy.
Otcem vrhu by měl být Outloň z Rambíkova snu.

Nicmédě další samička je březí, Oskarka. V době, kdy jsem již myslela, že Noblesa bude každou chvíli rodit, to na ní nebylo ještě znát, teď se již pomalu "nevejde" do boxu. Je to obrovská samice.

Březí Oskarka, foto 7. 3. 2017

Oskarka 13. 3. 2017 - kyne velice rychle, trochu méně přijímá potravu, ale snad je zatím vše v pořádku. Otcem vrhu by měl být White Spider Vandulka
 
27. 1. 2017  VRH Z12  QUICHOTTA SKINNY VELVET +  WHITE SPIDER VANDULKA
Mladá čokoládová samička a sameček bílý se slate, oba nádherní. První porod, na který jsem netrpělivě čekala. Měla jsem obavu, zda to samička zvládne, zdálo se mi, že přenáší. Ale snad bylo vše, jak má být, samička "počkala", až se vrátím z nemocnice. Měla jsem pocit, že bych ji měla hlídat - a opravdu. Ve chvíli, kdy jsem se na ni šla podívat, lítala po boxu jako divá, pískala, vyskakovala do výšky. Všimla jsem si, žemá něco u zadečku, mládě vykukovalo. Tak jsem ji chytila, rychle protrhla obal, mládě jsem vytlačila. Nadechlo se, ulevilo se mi. Samička mu pak při čištění trochu nakousla ucho, no prostě se to teprve učí. Druhé miminko sice vytlačila, ale vůbec mu neprotrhla obal, nějak jí ten instinkt schází. Udělala jsem to za ni. Na světě jsou dva kluci, klackové 110 g a 134 g. Jako první se rodil ten menší. Jsou krásní, mám radost, že jsem je zachránila. A to dnes bylo opravdu vše, co jsem zvládla. Mám pocit, jako bych rodila já a ne to morče. Snad bude brzy líp...

Quichotta 27. 1. 2017

Zambie - sameček černý, foto 27. 1. 2017

Zambie, foto 18. 2. 2017


Zaffir - sameček černá - červená - bílá zleva, foto 27. 1. 2017

Zaffir 18. 2. 2017


Zaffir - sameček zprava, foto 27. 1. 2017

Zaffir 18. 2. 2017
 
10. 1. 2017   VRH Y12  AMY BRILIANTS SKINNY + PAŠÍK SKINNY VELVET
Amy je úžasná samička, rozená matka. Stále by chtěla miminka, ale je již ve věku, kdy samičky obvykle nepřipouštím. Jenže ona se s jinými samičkami nesnese a s Pašíkem byla tak šťastná. Ještě jednou jsem tedy "povolila" a trnula jsem hrůzou, jak to všechno dopadne. Amy si ale poradila i tentokrát se vším skvěle a bez sebemenších problémů přivedla na svět "malého Pašíka", jedináčka s porodní váhou 122 g, o kterého se vzorně stará. Je to ale opravdu již naposled, teď již půjde do morčecího důchodu.

Yarison, foto leden 2017



 


Na prodej

Anketa

Kolika let se dožilo vaše skinny morčátko?
 

Počítadlo přístupů

mod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_counter
mod_vvisit_counterDnes47
mod_vvisit_counterVčera109
mod_vvisit_counterTento týden338
mod_vvisit_counterMinulý týden697
mod_vvisit_counterTento měsíc2952
mod_vvisit_counterMinulý měsíc4381
mod_vvisit_counterVše473606

Online (20 minutes ago): 3
Vaše IP: 54.144.16.135
,
Dnes: Čer 21, 2018

Copyright 2009 by MaraXa