SKINNY - odchovy 2014

Main Menu

Nove články / nově upravené

18. 6. 2015 VRH J12 AMY BRILIANTS SKINNY + JEFF Z WARTENBERKA
Někdy to prostě nevychází, jak by si člověk přál. Amy, pěkná samička po našem aguti stříbrném Timurkovi, kterou jsem dostala z CHS Briliants Skinny, měla již čas k tomu, aby byla včas nakrytá, a tak, když se naskytla možnost k zapůjčení aguti stříbrného samce, přidala jsem i tuto hezkou samičku ke dvěma dalším. Byl to již starší, téměř čtyřletý sameček, ale hodný a ještě pěkný a čilý. Ze tří samiček nakryl dvě - Wawe a Amy. Zatímco Wawe porodila již v květnu jedinou holčičku - a nakonec to nedopadlo dobře, jak o tom píšu dříve, Amy neměla do poslední chvíle žádný problém. Jen mě děsilo to obrovské břicho. Nemám to ráda, když má samička miminek hodně, zbytečně ji to vysiluje. Amy byla do poslední chvíle žravá a ještě včera večer vyhlížela zeleninu k mé hrůže ve stoje na zadních nožičkách. Bylo patrné, jak se v ní miminka přímo hemží. A jelikož už břicho jakoby padlo trochu dolů, bylo zřejmé, že se porod blíží.
Amy si bohužel ke svému prvnímu vrhu vybrala chvíli, kdy jsem nemohla být poblíž. Přišla jsem již k hotovému a na první pohled jsem viděla, že je zle. Pohublá Amy stála nad hromadou nehybných tělíček.

Bože, tak krásná, velká miminka - a všechna definitivně mrtvá s hlavičkami v obalech. Zdravá, donošená miminka v zajímavých barvách. Amy stála uprostřed té spouště a dívala se na mě tak trochu nechápavě. Jakoby netušila, co se stalo, proč se její děti nehýbají. Všechny placenty snědla, celé místo porodu vzorně očistila, co tedy udělala špatně, že to nefunguje, jak má? Ach Amy, škoda, že jsem nebyla u tebe, mohla kolem tebe poskakovat krásná, zdravá miminka, stačilo k tomu tak málo.. Teď ti je musím vzít. S pocitem obrovské lítosti jsem si šla pro fotoaparát a noviny, abych se na ten smutek již nemusela dívat ani já, ani Amy. Vtom jsem uviděla, že se v zadní části poměrně velkého boxu něco pohnulo. Opravdu se mi to nezdálo!

Úplně vzadu, stranou vší té hrůzy, se krčil nádherný, živý, vzorně očištěný sameček! Měla jsem takovou radost!

Poté, co jsem odstranila uhynulá miminka, ho Amy vzala na vědomí. A když jsem se vrátila zpět k boxu, již ho měla pod sebou a miminko hledalo cecík. Tak alepoň ta tragédie není úplná.

Amy nezůstala sama - a já doufám, že jí s chlapečkem nebude smutno. Nakonec - mohlo to dopadnout i hůř. Také si říkám, že Amy se snad rychleji vzpamatuje, když bude kojit jen jedno mládě. Pět obříků ji stálo hodně sil, je opravdu poloviční. Ale snědla všechno, co jsem jí dala, tak snad se brzy zase zakulatí.

Sameček J12 - porodní váha 89 g, foto 18. 6. 2014

No a když jsem byla již dost vyděšená z pěti mláďat, našla jsem posléze v boxu ještě jedno mrtvé mládě, samičku. Pravděpodobně unikla mé pozornosti po překvapení s živým samečkem. Tato byla jediná vyndaná z obalu i s čumáčkem, ale stejně nepřežila. Asi toho prostě bylo na samičku moc. Všech šest mláďat vážilo dohromady 475 g! Když k tomu připočtu ještě všechny placenty atd.. A to Amy není žádný obr. Chudinka, jak se to do ní mohlo vejít! Tak jen doufám, že to pro ni nebude mít žádné následky a že se z toho brzy zotaví. Pohybuje se normálně a jíst jí chutná, ale nožičku má v kyčli uvolněnou a je hrozně hubená.

Obvykle to nedělám, ale tak nějak mě napadlo, že je Amy na to všechno moc sama. Celá nakrčená po těžkém porodu, určitě vyčerpaná. A malý sameček se již hlásí o svá práva - nějak mám pocit, že to Amy ještě není moc příjemné, potřebuje se vzpamatovat. Po šesti placentách může být děloha dost poškozená, prostě na ni nahlížím jako na nemocnou. Urielka má porod již týden za sebou. Sice je to též drobnější samička, ale narozdíl od Amy je teď jistě v lepší kondici a kojí pouze jediné miminko - svou holčičku Inéz. Možná by všem mohlo být lépe pospolu. Zkusila jsem to velice opatrně, hlídala jsem, aby nedošlo k nějakým šarvátkám. Amy hned pookřála, Urielka byla trochu vyplašená. Za chvíli se situace uklidnila a zdá se mi, že vše funguje docela dobře. Sameček - nenasyta je chvíli u své maminky, ale už jsem ho viděla i pod urielkou, která si to nejen nechala líbit, ale pečlivě mu olizovala zadeček. Prostě ho přijala. No a zdá se mi, že i malá holčička je ráda, že jí přibyl malý kamarád.
Toto nedoporučuji zkoušet bez rozmyslu - sloučit dvě kojící samice může dopadnout i špatně. Viděla jsem již i zcela potrhané miminko. Tady se mi zdá, že by to mohlo fungovat. Tak pokud toto někdo čtete, tak držte palce se mnou.

Tak má Amy kolem sebe přece jen velkou rodinu - a zdá se, že je spokojenější. Malý sameček se nejenže nebojí, ale drze "tankuje" i u své nové tety (to se mi zachytit nepodařilo, ale viděla jsem to na vlastní oči). Tak snad jsem neudělala chybu. Foto 18. 6. 2014

Amy a Jonášek, foto 30. 7. 2014
Amy vše zvládle skvěle. Opět je to veselá, žravá samička, která již vůbec nepřipomíná vyhublou chudinku po porodu. Jonáš již běhá v boxu s Uranuskem, se kterým si moc rozumí.

Jonáš, foto 30. 7. 2014

10. 6. 2014 VRH I12 URIELA SKINNY VELVET + URANUS TESORO
Na světě je další jedináček, krásná holčička s porodní váhou kolem 100 g! Nevím to přesně, narodila se za mého pobytu v nemocnici, no a první informace, kterou jsem od manžela dostala byla, že je to velký tmavý kluk. Na mé přání mi ještě sdělil, že oči jsou tmavě červené. Byla jsem opravdu zvědavá, co je to za barvu :). Hlavně ale, že miminko bylo čilé a samostatné a samička hned začala kojit.
Po příchodu domů jsem zjistila, že se jedná o holčičku. Barva není tmavá, ale též nedokážu s určitostí říct, o jakou se jedná. Že by slate blue? Oba rodiče jsou lila - ale tak nějak "náhodně" vzniklí. Musím počkat. Může to být i lila s pigmentem. Každopádně je to pěkné, zdravé mládě - a to je v tuto chvíli pro mě nejdůležitější.

I12 samička, foto 11. 6. 2014

Inéz, foto 30. 7. 2014

26. 5. 2014 VRH CH12 WAWE SKINNY VELVET + JEFF Z WARTENBERKA
Nevíme, co se stalo, ale z nějakého důvodu po narození jediné holčičky (pěkná, velká - váha přes 100 g) začala Wawe strádat. Velice rychle jsme o ni přišli. Miminko jsem začala dokrmovat, ale také to nějak nefungovalo. Chuť k jidlu mělo pramalou. Vyzkoušela jsem i jinou možnost, než je "borisovka", ale s trávením byly problémy. Z pěkné, velké "drátěnečky" byla za pár dní úplná chudinka. Uhynula 29. 5. - nakonec se přidal průjem. Miminko již mělo i své jméno - Charizma. Fota mám bohužel až z poslední doby - tak alepoň jedno, na památku.

Charizma, foto 28. 5. 2014

27. 3. 2013 Nový vrh skinny morčátek sice nemáme, můžete ale sledovat pokus o záchranu malých baldwinů - sirotků v kapitole BALDWINI NOVĚ V NAŠEM CHOVU. Narodili se včera v CHS Z Rambíkova snu a jsou to potomci samičky CUBA LIBRE OD GOLEMA (zvané CUCHTA) a našeho BALTAZARA BDW SKINNY VELVET. Cuchta porodila čtyři krásná, velká, zdravá miminka. Poslední šlo ale ven i s její dělohou a vnitřnostmi, a tak musela být uspána.

19. 3. 2014 VRH H13 ELOISE SKINNY VELVET + GABOR SKINNY VELVET
Tak máme neplánovaně nová miminka. Teď už je Gabor stranou, pěkně daleko od samiček, když se tak rozdováděl. Naštěstí je Eloise mladá, zdravá, silná samička, která to opět zvládla skvěle. Dnes bez sebemenších potíží porodila tři zdravé holčičky v barvách čoko-oranž a oranžová aguti s oranž. Hlavně že vše dobře dopadlo.
Dnešek byl na události v naší CHS vůbec bohatý. Do chovu nám přibyla posila - pěkný lila skinny sameček Uranus Tesoro a vypůjčili jsme si také stříbrného aguti samečka Jeffa z Wartenberka. Potřebovala jsem je pro zachování těchto barev, jelikož já jsem ke svým samičkám neměla nepříbuzné protějšky. Ale o tom více v Novinkách, až udělám fotky a až se k tomu dostanu.

Eloise s holčičkami. Foto 20. 3. 2014

O tom, proč Eloise přibrala do své péče čtyři malé baldwiny, si přečtěte v kapitole BALDWINI NOVĚ V NAŠEM CHOVU
Foto 26. 3. 2014

13. 2. 2013 VRH G12 VULA SKINNY VELVET + GABOR SKINNY VELVET
U Vuly jsem si již dělala starost, aby těch miminek nebylo moc. Zabřezly spolu s kamarádkou Eloise se stejným samečkem, Gaborem, no a zatímco Eloise svá tři miminka porodila již před měsícem, Vula stále napínala. Byla již hodně široká. Žila spokojeně v boxu s Eloise a její malou holčičkou, pěkně se k sobě tulily. Stále jsem se rozhodovala, jestli ji nechám porodit ve společném boxu. Čím víc jsem o tom uvažovala, tím větší jsem z toho měla obavu. O půlnoci jsem nevydržela a připravili jsme malý boxík. Oddělila jsem do něj nikoli Vulu, tu jsem nechala v tom velkém, ale Eloise s maličkou Enigmou. S Vulou jsem nikterak nemanipulovala. Dívala se na mě sice udiveně, ale ai to bylo dobré rozhodnutí, protože do rána v klidu a pohodě porodila paterčátka, tři kluky a dvě holčičky - krásně barevné. Jedno mládě je menší, tomu jsem oloupávala zaschlou blánu ze zad, aby se mu lépe chodilo. Jinak vše samička zvládla sama. Až na to, že miminek je pět a bude to asi práce, je to samozřejmě velká radost. Ovšem spolu s včerejším vrhem máme naráz o devět morčátek více, a tak opravdu nyní vyhlašuje naše CHS pauzu v množení :).

Vula před dvěma dny - pod stříškou odpočívá spolu s Eloise.

Vula posspává po porodu, foto 13. 2. 2014

Paterčátka zleva (foto 13. 2. 2014):
G1 sameček aguti zlatý, PV 74 g
G2 samička oranžová, PV 90 g
G3 samička černá PV 97 g
G4 sameček aguti oranžový, PV 113 g
G5 sameček aguti oranžový, PV 106 g

Černá samička G. Ann

Oranžová samička Gallery

Aguti zlatý Goofy

Aguti oranžový Garfield

Aguti oranžový Google

12. 2. 2014 VRH F12 ORANKA SKINNY VELVET + TRAVIS SKINNY VELVET
Momentálně jsem dala samičkám zimní prázdniny. Plánovaně jsem pozastavila chov, aby miminka již tolik nepřibývala, abych měla opravdu čas na to si vše uspořádat, rozhodnout se, která morčátka si ponecháme a která naopak můžeme pustit do světa. Část chovu již i hodně zestárla, je potřeba si ujasnit, ze kterých nových morčátek lze vytvořit nepříbuzné páry, jaké barvy atd...
Takže teď ještě měly odrodit dvě samičky, no a potom zřejmě bude nějakou dobu pauza, připouštět budu opravdu jen s velkým rozmyslem.
Každopádně musím říci, že i za ta léta chovu jsem se nikdy nenabažila toho zázraku zrození. Když se vše podaří a z boxu se na mně dívá svýma krásnýma očima zdravá samička, která má kolem sebe nádherná buclatá miminka, derou se mi slzy do očí. A mladé Orance, prvorodičce, se dnes všechno opravdu povedlo na jedničku!! Po dlouhém očekávání, kdy už to konečně bude, jsme se všichni konečně dočkali. Předcházela tomu moje neklidná noc, kdy se mi zdálo, že porodily naráz tři samičky, no a jedna měla hejno neuvěřitelně malých morčátek - a celkově jsem se jich nemohla dopočítat. Naštěstí se nic takového nekonalo. Ačkoli již Oranka začala vypadat jako želva a boky se jí stále zvětšovaly, z boxu si mě zvědavě prohlížely čtyři páry tmavých očí. A Oranka se dívala tak nějak pyšně. Již mnohokrát jsem si všimla, že některé samičky se svému chovateli jakoby svými miminky chlubí - no a já nikdy nezapomenu chválit a říkat, že právě ta její jsou nejkrásnější na světě.
Nejprve jsem všechny přírůstky nechala trochu oschnout, i když jsem samozřejmě byla zvědavá, co se nám narodilo. No a posléze jsem, zatím bez záruky, zjistila, že jsou to zřejmě tři kluci (váhy 102 g, 99 g a 79 g) a jedna holčička, nejbuclatější - 119 g. Všichni zřejmě budou červení, ještě nevím. V úvahu přichází i oranžová, uvidíme, jak se dobarví.

Pro začátek zatím tato fota:

Oranka očekává své první potomky. Již jsem s ní raději vůbec nemanipulovala, byla opravdu "na rozsypání".
Foto 11. 2. 2014

12. 2. 2014 v ranních hodinách přivedla Oranka na svět čtyři krásná, zdravá miminka (čtvrté ukrývá někde pod sebou, ale je tam).
Foto 12. 2. 2014

A tady již v plném počtu - tři kluci a holčička Foto 12. 2. 2014 ve 12:45

Bráškové - pokud by se vám líbili, napište si. sestřička je již v novém domově.
Foto březen 2014

12. 1. 2014 VRH E12 ELOISE SKINNY VELVET + GABOR SKINNY VELVET
První vrh roku 2014 a opravdu velké překvapení! A další chovatelská zkušenost! Eloise se narodila 21. 9. 2012 - a jako prvničku jsem ji připustila 16. 3. 2013 Celé jaro a léto se nic nedělo. Viděla jsem, že sameček (narozen 17. 5. 2011) samičky občas nakrývá, ale nezabřezla žádná. Nejsem zvyklá morčátka nějak "uhánět", nechávám to na nich, no a v jarních a letních měsících se miminek rodilo tolik, že jsem nevěděla, kam dřív skočit. Tak jsem skupinku nechala v pohodě si užívat prázdnin - a abych pravdu řekla, nijak bedlivě jsem je nezkoumala. Při posledním čištění sice manžel podotknul, že to je hrozné, jak jsou některá z těch "mých" morčat vyžraná, ale já už jsem byla natolik zvyklá, že se v tomhle boxu nic neděje, že jsem skutečně zůstala nevěřícně stát, když se večer při krmení najednou u misky objevilo ještě miminko. Zíralo na mě a já na něj. Když mě to došlo, honem jsem nahlédla ještě pod stříšku. Tam se k sobě tulila ještě další dvě miminka. Všechna očištěná, zdravá, krásná. A Eliise opravdu dost tlustá i po porodu. Žravá a spokojená, plná mléka. Tak tady si vše příroda vyřešila parádně.
Vzápětí jsem si uvědomila, že Eloise je vlastně prvorodička - a jelikož k porodu došlo až deset měsíců po připuštění, že samička je již na první miminka vlastně hodně stará. Stalo se mi to již kdysi, že starší samička bez potíží poprvé porodila. V žádném případě nechci tuto praxi doporučovat, jen jsem se poučila, že se vůbec nic nemusí stát - a jsem tomu opravdu moc ráda. Tak máme nečekaně tři krásná nová miminka, dva kluky a holčičku.