|
19. 1. 2024 VRH P3 JULIA BDW SKINNY VELVET + PABLO TESORO Dvě sestry, Julia a Jennifer, byly spolu s Pablem od 3. 11. Nakryl je prakticky okamžitě, byla jsem ráda, protože jiný samec předtím zcela selhal. Akorát mě již znepokojovalo, že obě kynou a kynou, už se sotva hýbaly. Každá byla v samostatném boxu, aby na porod měly co nejvíce klidu. A Pablo, který zůstal ve třetím boxu sám, se donucen okolnostmi stará o osiřelá miminka z vrhu N. Holky jsem kontrolovala velice často, už proto, že i osiřelá mláďata chodím krmit v pravidelných intervalech. Přesto si Julia našla k porodu skulinku, kdy jsem v místnosti nebyla. Když jsem přišla, byl již v plném proudu. A nešlo to tentokrát, jak by jít mělo.... Za Julií ležela bez povšimnutí dvě miminka, zcela nevyndaná z obalů. Julia se pokoušela vytlačit další mládě, což se jí moc nedařilo. Strhla jsem obaly z ležících mláďat, nebylo jim pomoci. Byla chladná, již zcela bez života. Taková škoda. Ale nebyl čas k pláči nad zmařenými životy, šlo o další mládě, které se škrtilo v porodních cestách. Sáhla jsem dovnitř a protrhla blánu na čumáčku. Porod moc nepokračoval, zdálo se, že samice přestala tlačit. Hlavička byla napůl venku, ale dál se nic nedělo. Nevěděla jsem, co mám dělat, v tu chvíli člověk jedná spíš instinktivně. Snažila jsem se dostat ven hlavičku, pomalu, opatrně, nechtěla jsem ublížit ani samičce, ani mláděti - to ale stejně již nedýchalo... Samice opět nepatrně zatlačila a já jsem si troufla zatáhnout víc. A ono to šlo! Postupně jsem ze samičky to obrovské miminko dostala - jak z krávy tele, ufff. Vůbec si ho nevšímala, leželo tam za ní zcela bezvládně. Toaletním papírem jsem mu otřela čumáček - a ono se pohnulo. Honem jsem sundala obaly z hlavy, těla, začalo se hýbat a dýchat, byl to zázrak. Ale samice o něj neměla sebemenší zájem. Viděla jsem, že má v sobě ještě další mládě a začala jsem se obávat nejhoršího - akutního císařského řezu, navíc s hodně vyčerpanou samicí. Ale po delší pauze začala znovu tlačit a vše se opakovalo, snad jen to trvalo ještě déle. Škrtící se přidušené miminko. Již jsem se tolik nebála pomoci a samice se ani nebránila, vypadalo to dokonce, že je ráda, že to někdo "vzal" za ni. Druhého obra jsem z ní opravdu vytáhla. A opět se nejprve miminko ani nepohnulo, nedýchalo, ale po chvilce tření a vyčištění dýchacích cest "naskočilo". To byl vážně velice těžký porod a dalších 24 hodil ještě velký strach o samičku. Dnes, kdy to píšu, 20. 9. se samice zdá již silnější, hlavně si bere vše, co jí dávám, zeleninu, seno, granulky, bylinky... Kdyby bylo něco špatně uvnitř, nejedla mi. I mléko se jí dělá, ale kojit zatím nechce. A miminka? To je k neuvěření!!! Ti dva obříci běhají po boxu, pískají a dožadují se potravy!!! Tak jsem je nakrmila jako ta miminka, která piplám. A ona si hned brala tak, že jsem je musela omezit, zdálo se mi to napoprvé moc. Ale pokouší se i lézt pod samici, hledají cecíky, snad to bude v pořádku. Je to opravdu chovatelsky náročné období!!! Ale výsledek stoji za to! Podívejte se: Byl to velmi těžký porod. Miminka, co přežila, jsou ale naprosto úžasná, čilá a naprosto zdravá. No a chudák Julia, o kterou jsem měla velký strach, se již plně vzpamatovala, už se vyhojila, kojí, běhá po boxu a náramně jí chutná. (Pozn. z 25. 1. 2024)
Pazourek a Perla, foto 19. 1. 2024 OBĚ MIMINKA ZŮSTÁVAJÍ
Tricolor Pazourek, baldwin, PV 111 g, foto 20.1. 2024 Pazourek foto 25. 1. 2024 Pazourek, foto 27. 1. 2024 Pazourek, foto 1. 2. 2024 Pazourek 6. 2. 2024 ZŮSTÁVÁ Pazourek je obrovský, foto 3. 7. 2024 Trochu se nepohodli se spolubydlícím, ale zdá se, že již se bouřka přehnala.
Dalmatin NS Perla, baldwin, PV 114 g, foto 20. 1. 2024
Perla zleva a zprava, foto 25. 1. 2024 Perla 27. 1. 2024 Perla foto 1. 2. 2024 Perla 6. 2. 2024 ZŮSTÁVÁ Perla 6. 2. 2024 Perla 3. 7. 2024
|
|
19. 1. 2024 VRH O3 ARTEMISA PÉTALO DE ORO + FREEDOM BDW SKINNY VELVET Cca za týden po předchozí události nadešel opět den plný událostí. No a zatímco v loňském roce se udály v chovu baldwinů dva vrhy za celý rok, tak letos máme v lednu již třetí, navíc se dva odehrály ve stejný den. A zatímco jsem měla plné ruce práce s vrhem P(viz výše), v naprostém tichu, klidu a pohodě někdy předtím porodila Artemisa dvě nádherné obří baldwinní holčičky. Nečekala jsem, že už bude rodit, oproti dvěma dalším těhulkám byla poloviční, takže překvápko se vším všudy. A již i pilně kojí, kéž by to takto mohlo být vždycky. Každé miminko má svůj cecík, no a váží pomalu víc hned po narození, než ti mí týden staří piplánci. Akorát barevně se vůbe neprojevilo, že otcem vrhu je dalmatin. Okarína, samička slate, PV 112 g, foto 20. 1. 2024 - ZŮSTÁVÁ DO NAŠEHO CHOV
Okarína zprava, foto 25. 1. 2024 Okarína, foto 1. 2. 2024 Okarína 6. 2. 2024  ¨
Okarína zprava 6. 2. 2024 - proces svlékání u baldwinů mě asi vždycky bude fascinovat. Okarína 3. 7. 2024
Sestřičky Oldřiška a Okarína, foto 19. 1. 2024 - takhle to vypadá na začátku. A za měsíc jsou miminka holá.
Oldřiška, samička černá s červenou, PV 123 g Oldřiška, foto 25. 1. 2025 Oldřiška, foto 25. 1. 2025 Oldřiška,foto 1. 2. 2024 Svlékání postupuje rychle. Foto 6. 2. 2024 Oldřiška 3. 7. 2024
|
|
11. 1. 2024 VRH N3 KAYLA BDW SKINNY VELVET, BG + JONATHAN BDW SKINNY VELVET Není to vždycky radost, někdy přijde i obrovský smutek. A chovatel má chuť přestat chovat, tak jako já před týdnem.
Moje krásná Kayla - tady na fotografii mladičká, z projektu, který trval snad dva roky, než se poštěstil krásný dalmatin, BG. Měla mít svá první miminka, teprve na třetí pokus se třetím samcem to vyšlo, že zabřezla, tolik jsme se těšili.
No a 11. 1. 2023 jsme se konečně dočkali. Kayle se to povedlo! Pyšně seděla v boxu obklopená třemi miminky. Opodál leželo ještě jedno, krásná malá dalmatinka, bohužel bez života. Někdy se to stane... Zbylá miminka - dvě holčičky, BG a jeden kluk, baldwin, byla důvod k radosti. Pořád jsem je chodila obdivovat. Kayla normálně pobíhala po boxu a měla zájem o to, co jí nesu na přilepšenou.
Kaylu s miminky jsem našla ráno, dopoledne vše probíhalo zcela obvykle. Miminka byla vzorně očištěna, suchá, prostě to vypadalo na spokojenou rodinku. A potom to přišlo jako blesk z čistého nebe. Z boxu jsem zaslechla obrovské rány, okamžitě jsem vystartovala. Hobliny i miminka létaly vzduchem, uprostřed se točila Kayly do kruhu, spíše se zmítala, hrabala pod sebe a zadní nohy vyhazovala do výšky. Chtěla jsem ji zvednout, ale ohnala se po mně jak nepříčetná. Běžela jsem si honem pro ručník, že ji do něj zabalím, ale to už ležela na boku, škubala nohama, oči v sloup. Bylo to strašné, pochopte, Kayla byla nejen samička, co porodila, byl to můj mazlíček, morče, které na mě reagovalo, no prostě asi víte, o čem mluvím... Po Kayle zůstali tři sirotci, naprosto vystrašená miminka, která chvíli před skonem své maminky létala vzduchem. Ke slovu přišla "borisovka". Ale jednoduché to vůbec nebylo. Sameček nechtěl pít, bylo to obrovské piplání, vstávání k nim několikrát za noc. Jak jsem pauzu trochu prodloužila, lehal si na bok, chladnul. Nedokázala jsem je nechat strádat. Týden trvalo, než se vše zaběhlo do normálu. Mně už není dvacet, budit se a usínat na povel též nedokážu. Zkoušela jsem i náhradní matku, kojící skinny samičku, ta ale sama měla paterčata, která jsem jí pomáhala přikrmovat. Ona by je byla i přijala, byla moc hodná, ale baldwinní miminka se nepřisála, marná snaha... Po týdnu pouhého pracného udržování při životě nastal obrat. Miminka začala pít, zvyšují dávky, jsou hladová. Okusují seno, zeleninu, granulky - a konečně přibývají. Já nechci psát, že je vyhráno, abych to nezakřikla. Snad již budou noční pauzy delší, snad trochu dorovnám ten spánkový deficit, potácím se bytem jak mátoha. A velké díky patří baldwinovi Pablovi, který je přijal pod svou ochranu, dodává jim jistotu a zahřívá je. Je to jejich dědeček, normálně trochu nerudný samec, co se jen tak s někým nesnese. Tady jse dá říct, že je až něžný. 
Toto je samička Nena, dalmatinka S BG, foto 20. 1. 2024 Nena zleva a zprava, foto 25. 1. 2024, bohužel jeden zálomek, přesto zůstává Nena, foto 1. 2. 2024
Nena 25. 1. 2024
Nena, foto 1. 2. 2024
Neva, samička s BG, černá s červenou, foto 20. 1. 2024, má jeden zálomek Neva
Noir, černý baldwin, foto 20. 1. 2024 Noir, foto 25. 1. 2025, černý baldwin, zůstává v našem chovu Noir, foto 1. 2. 2024
25.1.2024: Všem miminkům se daří dobře, dnes jim bylo 14 dní. Už jsou samostatná, pijí z napáječky a spořádají vše, co dostanou. Já samozřejmě stále krmím "Borisovkou", ale intervaly jsou již lidské, již se vyspím.
Ale proč zrovna Kayla... Vím, že to musím brát jako chovatel, že se to v chovu občas stane... Ach jo.
6. 2. 2024 Noir, má již 300 g, byl krmen od narození uměle. Ale všechna tři miminka jsou úžasná. Zůstanou asi doma. Noir je dokonalý, holky bohužel mají zálomky, ale nechci úplně zrušit chov dalmatinů, když to dalo takovou práci. Tak ještě uvidíme, jak budeme pokračovat.
A aby to neštěstí nebralo konce, našla jsem Noira 11. 2. 2024 v boxu mrtvého. Byl nádherný, silný, zdravý, čilý. Měla jsem k němu velký vztah, protože jsem mláďata z tohoto vrhu odchovala ručně. Navíc byl po Kayle, moc bych ho potřebovala i do chovu. Absolutně netuším, co se mu tak náhle mohlo stát, nic jsem nezjistila, byl bez poskvrnky. I po dvaceti letech, co chováme morčata, jsem si na tohle nezvykla. Navíc jsem ho měla spíš jako mazlíčka. Těžko se mi o tom píše.
|
|
BALDWINI V NAŠEM CHOVU Baldwini v našem chovu mají své pevné místo. A i když první skinny morčata se nám začala rodit někdy před dvaceti lety, s baldwiny jsme přece jen otáleli. A nakonec neodolali. Chováme je od roku 2012. Nikdy to nebylo úplně jednoduché. On se málokdo do jejich chovu pustil v nějakém větším měřítku. A také není baldwin jako baldwin. Získávat novou, kvalitní "krev" též nikdy nebylo (a není) nic jednoduchého. Přesto by nám bylo velice líto, kdyby toto neobvyklé plemeno mělo úplně zmizet z chovů - a v posledních letech to tak již vypadalo. Až nyní zaznamenáváme opětné vzplanutí zájmu o tato bezsrstá morčata. I my jsme se je opět pokusili trochu více probudit k životu, ne je jen udržovat, jako v posledních letech. Tak až přijdou dlouho očekávané vrhy - a pokud se vydaří - nejprve si vybereme posily do vlastních řad. No a samozřejmě jsme připraveni spolupracovat i s ostatními chovateli, s některými jsme již v kontaktu. Je to vždycky běh na dlouhou trať, ale věříme, že toto zajímavé plemeno opět najde své místo pod sluncem.
|
|
|
BALDWINI - odchovy 2024
