9. 4. 2013 U10 ANGELA + FABIO

Main Menu

Nove články / nově upravené

9. 4. 2013 VRH U10 ANGELA SKINNY VELVET + FABIO Z DOBRÉ VODY
Úplně čerstvá informace! Tři černoušci, vše se zdá být v pořádku. Pohlaví znám zatím u jednoho, je to holčička.

Angela po porodu 9. 4. 2013

U10 - 1, samička černá, porodní váha 81 g, foto 9. 4. 2013

U10 - 2, samička černá, porodní váha 96 g, foto 9. 4. 2013
REZERVACE

U10 - 3, sameček černý, porodní váha 89 g, foto 9. 4. 2013

Pozn. z 11. 4. 2013 Angela má zřejmě nějaké ulekané období. Nejdříve špatně nesla oddělení od samečka, ale muselo to již být. No a jelikož se nám těmi porody, co se týká boxů a příslušenství, naše CHS momentálně hodně rozrostla, došly napáječky a mističky. Napáječky jezdíme kupovat neustále, protože buď nějaká protéká, nebo nám ji morčátka zničí. Posledních několik týdnů nám jeden ze samečků napáječky pravidelně prokousává. Zřejmě by chtěl bydlet v bazénu a je mu zcela jedno, že nová stojí 75 Kč a musí se pro ni jet do Hornbachu ve chvíli, kdy jsme vůbec nikam jet nechtěli.. Nejprve jsme mysleli, že je to náhoda, ale teď již vím, že kdykoli slyším manžela při výměně vody nadávat, je zřejmé, kolik uhodilo. Já sice nenadávám nahlas jako on, to morče bych už ale nejraději plácla, protože již opět došly i všechny napáječky náhradní a ještě manžel musel do sklepa pro 25kilový balík hoblin, i když měl v tuto chvíli již zcela jiný večerní program. Musíme nejspíš koupit napáječku skleněnou.
V Hornbachu ale nemají misky menší kulaté betonové, na které jsou naše morčátka zvyklá, a tak jsem pro jejich momentální nedostatek dala Angele do boxu místo misky popelník - z černého, neprůhledného skla. Opravdu jsem netušila, že se černé morče bude tolik bát černé barvy.
Jako bych jí do boxu přidala strašidlo! Chvíli mi trvalo, než jsem pochopila, proč po boxu splašeně pobíhá a vysoce březí se z něj snaží vyskočit! Vyměnila jsem tedy popelník za obvyklou misku - a vše bylo v pořádku. Další den vpodvečer porodila tři zdravá miminka. Byla jsem u toho, prostřednímu jsem musela protrhnout obal na čumáčku, již se trochu dusilo, ale vše nakonec dopadlo dobře. Myslela jsem, že rodí trochu dřív, ale porodní váhy jsou pěkné a miminka také.
Angela rodila 9. 4. večer. Spát jsem šla v klidu, vše bylo v naprostém pořádku. Ráno 10. 4. jsem se běžela podívat, zda všechna miminka, i to přidušené, žijí. No a i když si myslím, že už mám zkušeností s morčátky poměrně dost, tak tohle se mi opravdu ještě nestalo. V boxu byla miminka sama, bez maminky! A i když bylo opravdu jasné, že Angela tam není, ještě několikrát jsem nevěřícně odkryla pelíšek, tak jsem tomu nemohla uvěřit! Nejprve jsem prohlédla okolní boxy, jestli Angela k někomu nevskočila. Byla umístěná tak, aby měla klid, menší boxík jsem postavila do rohu místnosti na větší box, naštěstí to tedy nebylo příliš vysoko. Ve spodním boxu ale nebyla, ani jinde, kde by to ještě připadalo v úvahu. Napadlo mi to nejhorší a volala jsem manželovi, který odcházel brzy ráno, ještě když jsem spala, zda byl u morčat, zda se Angele po porodu něco nestalo, zda neuhynula, zda ji neodnesl ven na zahradu... Nebylo mi večer dobře, a tak jsem si říkala, že mě třeba nechtěl budit.. I když to bylo nepravděpodobné, ani on by jistě nenechal sotva narozená miminka takhle opuštěná.
A opravdu o ničem nevěděl, u morčat v místnosti ráno vůbec nebyl.
Angelu jsem nakonec našla pod oknem v těžko přístupném místě za řadou boxů. Jelikož je tam i radiátor, nemohla jsem k ní shora, a ona to věděla a hrála si se mnou na schovávanou. Trvalo to dvě a půl hodiny, než jsem ji konečně nalákala do rohu a znemožnila jí utéci zpět pod radiátor. Byla zcela v pořádku, snědla hromádku zeleniny a ujala se role matky, jako kdyby se nic nestalo. Je mi naprostou záhadou, proč opustila své potomky. Že by se třeba za ranního rozbřesku vyděsila jejich černé barvy, když se dva dny předtím tolik bála černého popelníku?
Jsem ráda, že se vše stabilizovalo. Angela je moc hezká samička, i miminka vypadají, že z nich budou pěkná morčátka.

Když už píšu tento příběh, který se stal Angele, musím ještě doplnit, že jsem včera vůbec měla chovatelsky náročný den. Na přání budoucí majitelky jsem jí chtěla vyfotografovat její nádherné morčecí miminko, aby viděla, jak roste. Morčátka fotografuji většinou v ložnici v křesle na kožešince, v klidu, u okna, za denního světla. Většinou vše probíhá hladce, miminka se po chvíli zavrtají do kožešiny a usnou. Takže jediným problémem je vystihnout při fotografování moment, kdy mají otevřené oči. Morčecí holčička, kterou jsem si tentokrát přinesla k fotografování, též na kožešince již slastně přivírala oči, no a já jsem ji levou rukou jemně poťukávala do hlavičky, aby je otevřela, v pravé ruce fotoaparát s prstem na spoušti. Miminko ne a ne se vzbudit. Ovšem do chvíle, než zazvonil mobil. Reakce byla okamžitá a tak rychlá, že jsem se nezmohla vůbec na nic. Morče skočilo způsobem žáby a rychlostí blechy z křesla na zem a šipkou pod postel - pod velké "letiště".
Postel je na míru, včleněná do výklenku půdní vestavby, nízká. Bylo mi do breku. Ještě jsem byla celá polámaná z honění Angely, teď se mi miminko dostalo do zcela nepřístupného terénu. A zvonění mobilu mě také pěkně vyděilo, naše babička totiž zmáčkla SOS tlačítko, naštěstí omylem, což se záhy vysvětlilo, ale přesto..
Tak jsem ve chvíli, kdy mi můj rozbouřený trojklaný nerv zase jednou pěkně "tepal" a ukazoval, co dovede, rozebírala naše letiště. Naštětí máme zvedací rošty, což mi usnadnilo práci. Stejně to ale byla pořádná dřina, než jsem miminko v přítmí vůbec objevila. Samozřejmě úplně vyplašené. A jestli jsem se domnívala, že mám pod postelí krásně čisto, opak byl pravdou, což dokazuje i fotografie miminka, které se změnilo v domácí strašidlo. Takže poté, co jsem holčičku očistila a vrátila k mamince, jsem ještě musela všechen ten nepořádek vygruntovat.

Krásné miminko se naráz proměnilo v domácí strašidlo. Foto 10. 4. 2013