Novinky

6. 1. 2019 byla na ČT2 v pořadu Chcete mě odvysílána reportáž o nás a našich morčátkách. Kdo by se chtěl podívat https://www.ceskatelevize.cz/porady/1095970013-chcete-me/218562221300038/

 nebo na https://www.youtube.com/watch?v=EiUd1oyLH4A  a 25.1.2014  v pořadu Hobby naší doby https://www.ceskatelevize.cz/porady/10314241266-hobby-nasi-doby/213562223000039/cast/304475/

1. 10. 2020 Morče divoké v našem chovu také na youtube ve videu Eduarda Nováčka. https://www.youtube.com/watch?v=KgCUd7tDeV8

Srpen 2024 Postupně obnovujeme a doplňujeme novinky v našem chovu. Více v jednotlivých článcích. Případně nám pište na tiefenbock@seznam.cz

Domů SKINNY - odchovy 2010
SKINNY - odchovy 2010
ODKAZ NA NOVOU KAPITOLU - ODCHOVY 2011

7. 1. 2011 Nějaké novinky v letošním roce již jsou, i když vše je zas trochu jinak, než jsme očekávali. Podrobnosti se dočtete v nové kapitole - ODCHOVY 2011 - kterou se mi pravděpodobně kvůli mé nešikovnosti nedaří zprovoznit. Takže prosím o strpení - mužská část rodiny, doufám, brzy vše vyladí do normálu :).
 
31. 12. 2010 DO NOVÉHO ROKU S NADĚJÍ

Zdravíme všechny naše příznivce, kteří sledují tuto kapitolu. Již dlouho se tu nic neudálo. Omlazovali jsme chov, přibírali jsme nová morčátka. Do nového roku vstupujeme s velkou nadějí - a také vděčností, že se nám vyhnuly všechny nemoce, že momentálně jsou všechna naše morčátka v dobré kondici - a zdá se, že i v dobré pohodě, protože několik samiček je již viditelně březích. Tak se budeme těšit na nové přírůstky a budeme doufat, že všechno dobře dopadne.
Přejeme všem ostatním chovatelům, aby se jim také dobře dařilo - a všem těm, kterým třeba štěstí nepřálo, aby to přesto nevzdávali - i když člověk občas má pocit, že už to nemá cenu..
Naše morčátka jsou po delší pauze připravena posílit náš chov - a pokud se jim to dobře podaří, rádi se s Vámi o nové přírůstky podělíme. 
Úspěšný nový rok přeje všem chovatelům i příznivcům morčátek CHS SKINNY VELVET a hlavně MORČÁTKA!

 
 
8. 12. 2010  VRH K5  SAMANTHA SKINNY VELVET + PEDRO Z GALAXIE MORČAT
03:45 Je noc a já jsem tak rozrušená, že nemohu spát. Něco takového jsem v chovu ještě nezažila.
Že se u Samanthy schyluje k porodu, bylo již několik dnů víc než jasné. Jednak jsme přesně věděli, kdy byla nakrytá, jednak ji koncem minulého týdne začal Pedro obtěžovat, tak jsem ho urychleně oddělila. Bála jsem se, zda jí něco neudělal, protože jsem si všimla, že slabě špiní, ale možná ji obtěžoval právě proto. Od té doby jsem ji chodila neustále kontrolovat, i když porod jsem očekávala až tak včera či spíše dnes (69. den od nakrytí). O Samantě jsme si mysleli, že je neplodná, předtím nezabřezla již se dvěma samečky, a tak jsme trnuli hrůzou, jak vše dopadne, když už jí rok byl v létě. Doufala jsem ale, že dobře, protože už jednou jsem měla poprvé březí samičku až tak pozdě - a porodila bez problémů. No ale říká se, že by to tak nemělo být, kvůli zkostnatění chrupavek a neschopnosti pánevních kostí při porodu se dostatečně rozestoupit. Doufám, že to interpretuji správně.
Včera večer jsem v boxu na pelíšku i na hoblinách našla jasnou krev. Sice mě to znepokojilo, když jsem ale viděla, že Samantha je v pohodě, vyhlíží mě na zadních nohách a neustále žebrá o něco k snědku a že se jí na obou bocích dělají boule, jak miminka kopou a převracejí se, snažila jsem se být klidná. Jestli se říká, že samička před porodem přestane žrát a třeba jen sedí a zrychleně dýchá, nic z toho u Samanthy neplatilo. Posledních několik dní měla obrovskou chuť na zeleninu, konzumovala ve velkém papriku, rajčata, okurky, mrkev a celer. Pila a neustále uždibovala seno.
Dnes jsem již na rozdíl od Samanthy začala být nervózní. Stále jsem se chodila dívat, zda už tam ti chlupáčci nejsou a byla jsem zvědavá, jaké barvy se červené Samantě s bílým Pedrem povedou.
Pustila jsem si televizi, že budu co nejdéle ponocovat, zdálo se mi, že vše již musí každou chvíli začít.
V 0:45 jsem viděla, že Samantha tlačí, že je to tady. Vzdálila jsem se, abych ji nerušila, jen jsem nechala svítit lampičku. Stále mi není jasné, zda je to pro samičky lehčí, když rodí zasvětla, zda se lépe orientují atd., nebo zda to vše stejně dobře zvládnou i potmě. Cca za čtvrt hodiny jsem se šla podívat. Samantha stále tlačila. Už teď mi bylo jasné, že to nebude lehký porod. A jak minuty ubíhaly a chudák Samantha tlačila neúspěšně víc a víc, začaly myšlenky na noční můru všech chovatelů, císařský řez, nabývat konkrétní podobu. Žádný chovatel nenechá rodící samičku trápit (tedy pevně tomu věřím, to by bylo zvěrstvo!), ale kdy je ten správný okamžik, kdy už by se mělo jet...? Tolik jsem si přála, aby ta divoká, silná a zdravá Samantha toto absolvovat nemusela. Tlačila znovu a znovu, urputně, již přes dvě hodiny. Spící nemocný manžel, já po týdenních horečkách ještě slabá a na ATB, venku auto pod haldou sněhu - a otázka: Vezmou nás teď v noci někde? Bude tam nějaký odborník na morčata? Hledám radu na stránkách MVDr. Vítkové a je mi ještě hůř, když se tam dočítám, že když samička tlačí déle než čtvrt hodiny a neporodí mládě, že je něco špatně, a že pokud samička zabřezne starší než devět měsíců, že je císařský řez téměř jistý. Ten ale přežije málokterá samička. Proboha, ať se jí podaří mládě vytlačit - je jasné, že po takové době už nebude živé, ale to v tuto chvíli není podstatné. Jde o Samanthu. Je to silná samička, vidím, jak se napíná a říkám si, že je to určitě tím, že je již stará a že mládě neprojde.
Ve 2:45 jsem se již na to utrpení nemohla dívat. Mimo jiné jsem se dočetla, že v případě problému se může člověk prstem podívat do samičky dovnitř, zjistit, zda tam třeba nezůstalo mládě v porodních cestách, chytit ho třeba nehtem za zoubky a snažit se vytáhnout.
Když je zle, tak se asi člověk odhodlá k čemukoliv. Vzala jsem čistý, vyžehlený ručník, položila ho na psací stůl, připravila si i nějaké další věci, vydesinfikovala si ruce a vyndala Samanthu na stůl. Nebyla vyplašená, důvěřuje mi - a očekávala pomoc. Nejprve jsem ji hladila, jemně masírovala boky, hřbet, prohmatávala břicho. no a potom jsem se odhodlala - a sáhla dovnitř. Vše se mi zdálo úzké a sevřené - ale jemná masáž Samantě pomáhala, uvolňovala se. Zatlačila - a najednou jsem cítíla - ale ještě hodně daleko - "předmět", snad mládě? Chvilku jsem Samanthu nechala odpočinout a při stejném postupu jsme mládě po malých kouskách dostávaly v porodních cestách dál a dál. Snažila jsem se ho uchopit, ale bylo to těžké, bylo kluzké, bála jsem se, že bych Samantě nějak ublížila. Hlavně, že postupovalo - byla naděje. A ta se vyplnila cca ve 3:15. Dokázaly jsme to! Ta statečná morčecí holka to zvládla! To byla úleva! A hned mi bylo jasné, že se stal naprostý zázrak, že je vůbec něco takového možné. Samanthu jsem vrátila zpět do boxu, aby si odpočinula. Mrtvé mládě jsem přece jen vybalila z obalu - a nevěřícně jsem zírala na naprostého obra! Krémová genová holčička, zdá se, že saténová, vážila neuvěřitelných 172 g!!! Obrovské uši, nohy, všechno! Čumáček již promodralý, škoda zmařeného života - jednalo se ale o záchranu Samanthy. Postarší prvorodička - a zvládla něco takového bez císařského řezu! Běžela jsem pro novou dávku zeleniny - Samanha byla v tratolišti krve - a pod ní ještě jedno mládě, nevyndané z obalu. Viděla jsem ale, že se trochu hýbe, honem jsem chtěla protrhnout obal, ale nešlo mi to, vteřiny ubíhaly. Konečně. Mládě sice trochu lapalo po dechu, ale žilo, a Samantha ho začala olizovat. Ani jsem ho ještě nemohla zvedat, částečně ještě bylo v ní i s placentou. Tak jsem šla uklidit ten nepořádek na stole, vyfotografovala na váze to neskutečně velké mládě a šla se podívat, zda je v boxu vše v pořádku. Mládě tam bohužel leželo bez známek života. Placenta byla venku, nepřekousnutá pupeční šňůra. Asi moje chyba, neměla jsem se od boxu hnout, měla jsem ale pocit, že když dýchá a maminka ho olizuje a žere obaly, že bych jí do toho neměla zasahovat. Asi bylo též přidušené, stejně nevím, zda bych ho zachránila, ale moc mě to mrzelo. Byl to genový kluk s krásně klopenými oušky, červený, 90 g. Je to vždycky smutek, když to takhle dopadne a před vámi leží mrtvá miminka, která vypadají jako živá, která před pár hodinami kopala jak o závod - a nepodaří se jim podívat se na svět. Ale to bych toho chtěla opravdu moc. Je zázrak, že to takhle dopadlo - Samantha je živá, nemusela na císařský řez! Ta větší ztráta krve, obrovské placenty, to se mi sice nelíbí, uvnitř bude celá poničená, ale když jsem ji naposledy kontrolovala, žrala právě jednu z placent, snad ji to posílí. Jen miminka nejsou, doufám, že nebude moc smutná - a hlavně, snad se ze všeho zase vzpamatuje!
Je 5:00, stále se mi nechce spát, ale jdu se podívat ještě za Samanthou a potom se pokusím usnout. Vždyť již za několik hodin je tu "kolegyně chovatelka" se senem, tak ať jsem trochu fit!
Fota jsem udělala - a abyste viděli, o čem píšu, zveřejním je. Nejdříve ale večer, až se vrátí manžel z práce, je to složitější. I když mě mrzí, že poslední dobou nemám radostnější zprávy. Snad jen, že Vanesčina miminka pěkně rostou a musím je znovu vyfotografovat. Ale to je opravdu již jiná kapitola. Tak ať se vám všem v chovu daří lépe než mně!
Je 7:41, stále nespím. Když jsem šla Samanthu kontrolovat, seděla v pelíšku a třásla se. Sáhla jsem na ni - ztrácela tělesnou teplotu. Tak to ne, to už se mi stalo s Afroditou, že zemřela na jakýsi poporodní šok. Takže honem rozpouštím glukopur a vitamín C. Samanthu musím vyndat z boxu, sama pít nechce. Při té příležitosti ji vážím, má po tom těžkém porodu 936 g. Vůbec vypadá moc pěkně, bez poskvrnky, byla by jí škoda! Jednu větší stříkačku s roztokem si jakž takž vezme, zeleninu nejí, ale pustila se do sena. Za chvíli hřeje jak kamínka. Ale protože jsem to již zažila, Afrodyta též byla zdánlivě v pořádku., chodím ji po chvílích kontrolovat, dávám dva čisté pelíšky, zesiluji topení. Manžel mezitím již vstal a odešel do práce, nakrájel mi ještě zeleninu pro všechny, protože i ostatní morčátka ponocovala a již mají hlad. Ačkoli tam Samantě leží okurek ještě několik kusů, běží ke mně, tak též dostává - a tu žere. Dosypávám jí do misky krmnou směs - a též ji to velmi zajímá. Snad to bude dobré, doufám.

Následují fotografie mrtvých mláďat - i to patří k chovatelství:

K 5 - 1, obrovská holčička, 172 g, foto 8. 12. 2010


K5 - 1 a K5 - 2 (sameček, 92 g) - neskutečné! Foto 8. 12. 2010


Byli by tak krásní! Ten "malý" měl šanci Foto 8. 12. 2010


Samantha po porodu 8. 12. 2010 - tady váží 835 g, večer již měla 860 g. Je to zdatná, silná samička. Do poslední chvíle vše fungovalo skvěle. Nevím, co mohlo způsobit ten nerovnoměrný růst obou mláďat. Byla moc statečná - jsem velice ráda, že jsme to spolu nakonec zvládly :). Samantha je teď naopak čilejší než já po té probděné noci.

9. 12. 2010 Přesto, že se Samantě daří dobře, přece jen tu jeden problém nastal - dělá se jí obrovské množství mléka, které tvoří až zatvrdávající boule. Snažila jsem se situaci řešit, sháněla jsem přes den pro Samanthu náhradní miminka. Když jsem měla pocit, že se mi to podařilo (poněkud předčasně jsem domů přivezla nová morčátka, která měla ještě chvíli zůstat u maminky - více o tom bude v Novinkách), tak mi Samantha udělala čáru přes rozpočet. Na ty malé, roztomilé a důvěřivé bobečky okamžitě tvrdě vystartovala. Měla jsem co dělat, abych je uchránila. No, komu není rady, tomu není pomoci - už někde jsem četla úvahu, zda může mít morčecí samice laktační psychózu. No tak ta moje ji nejspíš má a koleduje si o zánět. Osamělá miminka naštěstí převzaly pod svá ochranná křídla Vanesa se Zinou, tak již vesele skotačí s Isabelkou a Isidorem. Doufám jen, že dostanou i trochu mateřského mléka. Sice již přijímají potravu, ale ještě jsou maličcí.
11. 12. 2010 Samantha se po tom úděsném zážitku rychle vzpamatovala - jenže: Co se spoustou zatvrdávajícího mléka, které se jí tvoří? Je opravdu velká škoda, že nepřijala cizí miminka, že nemá žádná miminka, mohla by jich krmit klidně celé hejno.
Celý den jsem mléko odstříkávala, tedy alespoň, pokud to šlo. Stejně to Samanthu tlačilo, horké prsní žlázy začínaly být zarudlé. Volala jsem na veterinu, tam mi ale řekli, že na to nic nemají, že Samantha bude muset dostat ATB. Chudák Samantha! Snažila jsem se odstříkat, co se dalo a zároveň zabránit, aby se vytvářelo mléko další. Sebrala jsem "babské rady", něco, co už mi kdysi zachránilo morče, a to zábal do tvarohu. Přichystala jsem si bílý vyvařený hadřík, mikrotenový sáček, ručník a tvaroh. Na pruh hadříku jsem vyklopila cca 1/2 měkkého tvarohu, z lednice poměrně chladného. Pěkně jsem do toho Samantě namočila cecíky, zabalila ji do hadříku. Protože se mlela a tvaroh přece jen trochu vytékal ven, vložila jsem ji zadečkem do mikroténového sáčku, celou jí zabalila do ručníku a ještě si ji vzala do postele a trochu zakryla peřinou. Nevím, zda jsem jí ten tvaroh nedala příliš studený, no ale i obklady, pokud si sama vzpomínám na své potíže po porodu, by měly být ledové, aby to k něčemu bylo. Samantha se celá třásla, bála jsem se, aby nenastydla, třela jsem jí uši. Zdálo se mi ale, že si to jinak docela užívá. Postupně se zase zahřívala, krásně se uvolnila a opravdu pěkně odpočívala. Nechala jsem ji tak poměrně dlouho, určitě přes hodinu, potom jsem již měla pocit, že by se jí mohlo chtít třeba "na záchod", no a naše morčátka jsou opravdu tak ohleduplná, že to drží do poslední chvíle. Samantha již byla zase pěkně zahřátá. Trochu jsem ji opláchla, abych odstranila zbytky tvarohu - měla po něm krásně hebkou kůži. Ona vůbec nevypadá jako po porodu, je to až zázrak, jak je pěkná po všem, co přestála. No ale to hlavní! Zapálená místa jakoby zmizela - jako když splaskne otok. Samantha hned byla veselejší. Čekala jsem, co to udělá do rána - a zdá se to na dobré cestě. Ještě to nechci zakřiknout, v případě nutnosti budu tvarohový zábal opakovat, ale doufám, že to již nebude nutné.
 
6. 12. 2010 Do chovu dočasně přibyly dvě posily z CHS Z DOBRÉ VODY - HARVEY OD KAZBUNDY a FABIO Z DOBRÉ VODY (podrobnosti v kapitole Novinky a v kapitole Chovní samci).

Fabio Z Dobré Vody, foto 9. 12. 2010


Harvey Od Kazbundy, foto 9. 10. 2010
 
27. 11. 2010 PODZIMNÍ VRHY - HODNOCENÍ
Do období podzimních vrhů počítáme období září - listopad. Uskutečnilo se jich v něm sedm, bohužel ne právě úspěšných. Nejvíc nás mrzí, že dvě samičky, Dasha a Galaxie, zaplatily za svou březost životem. Celkem přežilo deset mláďat, z toho čtyři samičky (dvě genové) a šest kluků (tři genoví). Z převážně mnohočetných vrhů se předčasně narodilo, či uhynulo při porodu nebo krátce po něm dalších dvacet tři mláďat. Vše je podrobně popsáno u jednotlivých vrhů.
Dále jsme se zaměřili především na celkové ozdravení chovu - nějak se nám při vší péči, kterou morčátkům věnujeme, nedařilo. No a přesvědčili jsme se, že méně někdy znamená více. Ve snaze přilepšit těm žroutům jak nejlépe to jde, začali jsme kromě zeleniny nosit z hypermarketů i tašky různého lupení - z kedluben, ředkviček, celeru, petržele a pod. Morčátka nás vítala hlasitým pískáním, div neskákala z boxů - kdo by odolal! Vždy jsme s tou "kořistí" spěchali domů a těšili se, jak jim zase nadělíme jejich oblíbené pochoutky. Jenže... občas se stalo, že některé morče dostalo průjem - a občas to bohužel dopadlo špatně. I když jsme vybírali lupení čerstvé, zdánlivě čisté.. Stále jsem tu souvislost spíše jen tušila. Po několika rozhovorech s chovateli s podobnými zkušenostmi mi bylo jasné, že musím být "tvrdá". A i když se teď na mě v obchodě "smějí" plné bedýnky lákavě vypadajícího lupení, zatnu zuby a jdu dál.. A vyplatilo se! Od té doby, co krmíme "pouze" krmnou směsí, dvakrát denně čerstvou, kvalitní zeleninou (tu jsme předtím dávali ještě k tomu lupení) - tj. paprikou, okurkou, celerem, mrkeví, rajčaty - a dostatečnou dávkou kvalitního sena, nevyskytly se ani jednou!!! zažívací potíže a všichni (kromně jedné samičky) parádně prospívají. Ono jim to vážně škodilo! Snad ne všem, ale ti mladí na to jsou rozhodně citlivější. Teď se zase konečně kocháme pohledem na zdravá, spokojená zvířata. Pokoušíme se kromě vit. C přidávat do vody i další vitamíny, zatím dost neúspěšně. Ale opravdu to teď nevypadá, že by jim něco chybělo. Všichni (snad s výjimkou postarších samečků) přibývají a rostou jako z vody. Tak jsme je trochu v boxech přeskupili, některá starší morčátka si již zaslouží odpočinek, a čekáme, co předvede dospívající generace našich nových nadějí. Připustili jsme několik samiček... Ale opravdu to všechno nechci zakřiknout - kdo morčátka již nějakou dobu chová, ví, jak snadno ty plány nevyjdou dle představ chovatele... Ale již je nám v naší CHS bez nových miminek smutno :).  No nebudu předbíhat, uvidíme, co nám nadělí vrhy zimní..   
 
21. 11. 2010  VRH J5  ZINA SKINNY VELVET + CHAMPION SKINNY VELVET

Po radosti, kterou nám včera nadělila Vanesa, přišel opět chovatelský smutek. A výčitka - bylo by se vše stalo i v případě, kdy bychom obě březí samičky od sebe včas oddělili, tak, jak to vždycky děláme? Těžko říct.. Zina už byla trošku divná včera dopoledne - zatímco Vanesa se cpala, ona zeleninu jen tak uždibovala. To se mi moc nelíbilo, sáhla jsem jí na břicho - měla ho takové hodně tvrdé. No a potom odpoledne porodila Vanesa - vše již bylo uklizeno, očištěno - a o dvě krásná, velká miminka pečovaly obě samičky. Samozřejmě, že o nebezpečí vlivu oxytocinu na další březí samičku v boxu vím, bylo to první, co mě napadlo, ale již bylo vlastně po všem (a porod jsem přece jen ještě tak brzy neočekávala, při dvou mláďatech nebyla Vanesa tolik "nafouklá") - a Zina bránila své mladší sourozence vlastním tělem, když jsem si je chtěla "vypůjčit". Spíš jsem měla strach o ně než o ni. Pod samičkami byl takový žár, že jsem se bála, aby se miminka nepřehřála či nezadusila. A také se mi nelíbilo, že chlapeček se pokouší pít od Ziny, přendala jsem ho zpět pod Vanesu. Přitom jsem si při odstrkování Ziny všimla, že má opravdu velmi tvrdé břicho. Pohyby jsem necítila, ani neviděla.
Ze všeho jsem byla nervózní, a tak jsem se v noci šla na morčátka podívat, zkontrolovat miminka. Zina právě rodila. První mládě, černo - bílé, úplně čerstvé, leželo za ní a nehýbalo se. Nedalo se již nic dělat. V tu chvíli se již rodilo další mládě, černo - červeno - bílá holčička, ale též již jí nebylo pomoci. Bez jakékoli námahy Zina porodila ještě třetí mládě, opět holčičku, bílou s tmavýma očima. Okamžitě jsem protrhla obal - ale veškeré oživovací pokusy marné - miminka se rodila již bez života. No a potom se vše "zaseklo". Zina pobíhala po boxu s tvrdým břichem - a hledala ochranu u Vanesy. Odstrkávala miminka a lezla pod ni. Měla problémy - napadlo mě, že přijdeme i o samičku. Zina netlačila. Donesla jsem zeleninu, někdy pomůže, když se samička posílí. Obě holky včera též vůbec nepily, když jsem si toho všimla, napájela jsem je ručně (bez vyndavání z boxu), obě vodu vděčně přijaly. Teď se ovšem posílila pouze Vanesa. Zina opět zoufale běhala po boxu, zalézala pod seno, pod Vanesu.. Vyndala jsem ji ven a masírovala jí břicho. Dělalo jí to dobře, jako by mně při tom i pomáhala. Jen jsem se bála nějak víc přitlačit, bála jsem se třeba nějakého vnitřního krvácení - nejsem doktor. Dvě mláďata jsem ale po stranách v bocích, ještě nesestouplá do porodních cest, nahmatala. A hodně tvrdá, pohyby žádné.ˇ
Zina se ale klidnila, vrátila jsem ji do velkého boxu a šla připravit náhradní boxík. Byly tři hodiny ráno. Neměla jsem nic připravené, tak to chvíli trvalo. Když jsem se vrátila, byla celá rodinka pohromadě. Zina i obě mláďata se tiskly k Vanese. Zdálo se, že se Zina nějak stabilizobala, že nemá tak velké problémy. Tak jsem si šla lehnout s myšlenkou na císařský řez a vše kolem toho.. Na tři hodiny jsem usnula.. Plna obav jsem se šla podívat, v jakém stavu vše najdu.. Zina se nadále tiskla k Vanese a kojila jejího chlapečka. Holčička byla někde mezi nimi. V boxu, mimo "hnízdo", jsem našla ještě dvě mrtvá, již chladná mláďata, jedno zcela v obalu. 
Nevím, kde se stala chyba. Zda to byla chyba chovatelská - že jsem včas od sebe neoddělila obě samičky. To mě samozřejmě napadlo jako první varianta. Když se ale dívám na Zinu, jak je vyhublá a že již prakticky nežrala a nepila ještě předtím, než Vanesa porodila, napadlo mě i to, že vše již nebylo v pořádku. Již poměrně velká mláďata (73 g, 69 g, 56 g, 78 g, 66 g), barevně opravdu výjimečně krásná, s velikánskýma ušima a kulatými hlavičkami, nejevila při porodu sebemenší známku života. Tak mě i po počáteční velké lítosti napadlo, že třeba to, že oxytocin možná vyvolal porod u Ziny ve chvíli, kdy by již měla s donošením mláďat potíže a třeba se potom o ně ani nebyla schopná starat, že ji to třeba uchránilo rozvoje toxémie a pod. Teď má to "své" jedno miminko od Vanesy a Vanesa druhé - a vypadají vcelku spokojeně. Samozřejmě je to ale velká škoda, že tato krásná miminka nejsou na světě. Byl by to jeden z nejkrásnějších vrhů v historii naší CHS.


Zina 21. 11. ráno - hubená jak nitka, ale živá a, co je hlavní, hladová!!! Právě jsem se na ně šla podívat, když manžel nesl zeleninu. Když má morčátko zájem, je téměř jistě vyhráno . A že Zina zájem měla, je patrné z následující fotografie.


Tak takhle se Zina rozběhla pro svou porci. "Však my si tě, nudličko, zase vykrmíme!"


A hned bylo z boxu slyšet chroustání.. Dobré znamení. Nejprve paprika...


Potom celer.... Mrkev počká.


No a teď se postarám o miminka, jako by byla moje vlastní!

I my doufáme, že všechno zlé je již za námi. Omluvte sníženou kvalitu fotografií - vše to jsou momentky dělané bleskem. No a co říci na závěr? Snad jen to, že když se se vším tak pěkně vypořádala samotná chudinka Zina, musíme tak tento chovatelský neúspěch přijmout i my - a ať už se to stalo z jakéhokoli důvodu, nechávat spolu březí samičky až do konce již raději v budoucnu zkoušet nebudu.

23. 11. 2010 Obě samičky si miminka rozdělily, Zina se teď vzorně stará o to svoje. Chudinka hubená! Bez této své rodinky by ale nejspíš zahynula. Když vidím, jak je vyhublá, spíše se přikláním k názoru, že s vrhem nebylo něco v pořádku. Zina zůstala pěkně tlusťoučká - a ke své starší dceři Zině se chová velice ohleduplně.
 
20. 11. 2010  VRH I5  VANESA SKINNY ELEGANS + CHAMPION SKINNY VELVET

Vanesa již není nejmladší samička, rozhodovala jsem se, jestli ji ještě vůbec mám připouštět. Byla ale vždycky tak zvyklá být v boxu společně se svou dcerou Zinou, že jsem to ještě jednou riskla. Společně s Championem vytvořili spokojenou trojici. A mívám zkušenost, že některé samičky se na březost a mateřství jakoby těší a vše u nich jde bez problému. Vaneska taková je. Nejprve se mi zdálo, že je březí jen ona, kulatila se ale jen decentně, Zina ji za nějaký čas začala předbíhat. Tušila jsem, že se každým dnem již něco udá, ale stejně to bylo překvapení, když jsem našla dnes vpodvečer obě samičky přitulené k sobě a vedle nich velikánské mládě - holčičku, 123 g. Spíš jsem jen tušila, než viděla, že mládě by mohlo být ještě jedno. A bylo to tak. Vanesa i "teta" Zina mezi sebou ukrývaly velkého kluka, 122 g. Jsou to nádherná mláďata, taková ta "dvojnásobná", člověk jich má již po narození plnou ruku. Tak teď ještě aby bylo vše v pořádku s kojením. Normálně mívám samičky před porodem zvlášť, když už to ale takhle dopadlo, uvidím, jak to půjde dál, bylo by to fajn, kdyby spolu mohly zůstat i nadále. I s tou novou holčičkou, je moc krásná.

První "rychlé" fotografie:

Vanesa s miminky (vlevo), Zina vpravo, foto bleskem 20. 11. 2010

Barvy na všech fotografiích jsou zkreslené - buď bleskem, nebo při umělém osvětlení:

ISABELLA, foto 20. 11. 2010 - bleskem

ISABELLA, foto 20. 11. 2010 - bez blesku, ale při umělém osvětlení

ISABELLA, foto 24. 10. 2010, váha 140 g (Ty tatínkovy uši!)

ISABELLA, foto 24. 11. 2010 - barvy se teprvr dotvářejí, uvidíme..


ISIDOR, foto 20. 11. 2010 - bleskem

ISIDOR, foto 20. 11. 2010 - bez blesku, ale při umělém osvětlení

ISIDOR, foto z 24. 11. 2010 se moc nepovedlo - příště se polepšíme, Isidor je krásný sameček se sloníma ušima, žádná "koňská hlava". Váha 141 g


ISABELLA a ISIDOR - před chvílí jsme se narodili, foto 20. 11. 2010 bleskem


ISIDOR a ISABELLA další den, 21. 11. 2010, ráno, bez blesku. S barvami to zatím není zcela zřejmé.
Jsou to tlusťoučká, velice čilá miminka.

23. 11. 2010 Miminka se mají čile k světu - pěkně se dobarvují. Samičky si je rozdělily - obě vzorně vykonávají mateřské povinnosti - i chudinka hubeňoučká Zina. Myslím ale, že bez této své rodinky by zahynula. Vanesa je úplně v pohodě.




 
 
16. 11. 2010 ŽENICH PRO VICTORII
 
Tak to tedy zkusíme. Sameček Leonardo (matka Chyta Nickola, otec Blueberry z Podlesí) se seznamuje s Victorií. Ta je zatím poněkud namíchnutá, ale sameček je pohodář. Tak uvidíme, co z toho bude. Foto 17. 11. 2010 Váha: Leonardo 860 g, Victoria 691 g
 
UDÁLOST z 15. 11. 2010
Vím, že největší pozornost vždy přitahují nová miminka - a že CHS, kde se již delší dobu nic "neurodilo" přestává být tak trochu zajímavá. Ono již brzy něco bude, ale já po těch předchozích událostech snad raději už ty vrhy předem moc neinzeruji, víc než těšení se u mě převládá obava, co zase bude... Ale stejně se již každý den ráno hned běžím podívat, zda se již něco neudálo...
Teď bych se s Vámi ale chtěla podělit o rozruch, který včera způsobila Nancy. Slyšela jsem z jednoho boxu podivný hluk. Šla jsem se tedy podívat, co se děje mezi jinak klidnými samičkami, matkou a dcerami (Nancy +Yuccou a Yannou). Jsou to již velké holky, ale přece jen ještě na samečka trochu mladé, tak jsem vyčkávala, až ještě víc dospějí, že je připustím i s maminkou všechny zároveň (chovatelé jistě chápou i úsporná opatření - rozdělit je by znamenalo i další box navíc). Nancy se již z posledního porodu dávno oklepala, a tak se pěkně vztekala, že má na samečka tak dlouho čekat. Prostě předváděla hodně divokou říji - mručela, přešlapovala, ba téměř dupala - no a vrhala se na své udivené dcery jako by byla  samec sama. Její vztekání se a rány bylo slyšet po celé místnosti, nebralo to konce. Své neuspokojení si vybíjela i na napáječce - vyvlékla ji a shodila - další rána :).
Jelikož jsem tu právě měla jeden boxík volný - sameček Liam odešel do důchodu do "Ráje skiníků" k naší babičce, přendala jsem Nancy do něj, alespoň než se uklidní. Potom mi ale napadlo, že by ji nejlépe uklidnil sameček - a když to již posledně tak pěkně vyšlo s Fanfanem, proč to nezopakovat. Vpustila jsem tedy Fanfana k Nancy. No a děly se věci. Nancy zaujala neuvěřitelný postoj - uprostřed boxu se rozkročila, vystrčila zadek a temně mručela. Kdyby Fanfan nereagoval, nechci vědět, jak by to s ním dopadlo. Naštěstí je Fanfan šikovný a rychlý sameček. Sice mě vůbec nevnímali, ale bylo mi trapné je v tak soukromé záležitosti okukovat, a tak jsem se vzdálila. Po nějaké době již bylo hrobové ticho v celé místnosti, všechna morčátka spala a určitě si říkala, že je zaplaťpánbu konečně zase klid. Nancy a Fanfan spolu "nemluvili". Leželi zády k sobě každý na opačné straně boxu. Vyndala jsem je a odnesla zpět - Nancy k dcerám a Fanfana k Zoltanovi. Oba se jakoby s úlevou vrátili do svých domovů, kde pospávali až do večerního krmení. Boxík po Liamovi zůstal prázdný. No - taky způsob, i když u nás dosud neobvyklý. Jestli se vše podařilo, tak alespoň přesně víme, kdy se máme těšit na další miminka - přibližně 22. 1. 2011
 
1. 11. 2010 NOVINKA - ZABŘEZLA VANESA SKINNY ELEGANS
A možná i její dcera Zina, tam to ještě není úplně jisté. Otcem je Champion Skinny Velvet. Holky měly vždycky pěkná miminka, tak snad jim to vyjde i tentokrát. Ještě to ale nějakou dobu poradí, průběžně budeme informovat.

Březí Vanesa, foto 26. 10. 2010

Také jsme připouštěli další samičky, mnohdy jsem se musela přizpůsobit já jejich požadavkům - prostě holky si vybíraly ženichy samy jak chtěly ony. Měla jsem trochu jinou představu, poté ale, co samička pokousala samečka a druhou jsem od nechtěného partnera odtrhla coby vzteklou saň na poslední chvíli před tím, než ho "sežrala", jsem rezignovala - a k jejich spokojenosti jsou opět se svými favority. Postupně budeme informovat, jak to dopadá.
No a aby holky byly ještě spokojenější, pořídili jsme nového ženicha. Jmenuje se Xay Tesoro a doufáme, že se jim ten krasavec bude líbit. Ještě si ale budou muset počkat, je to ještě miminko, i když roste jako z vody.
 

LONDON "PIKÁSEK" SE SAMIČKAMI
23. 10. 2010 Tak aby to u nás nebyla jen samá teorie, připustili jsme poprvé tohoto samečka i tyto samičky. I když, protože bylo Londonovi bez bratříčka Laoska smutno - pískal a dožadoval se pozornosti - dali jsme mu již samičku, Fatimu, protože by z nich byl opravdu krásný pár. Ta mu ale dala! Naštěstí jsem ho od ní vytáhla ještě včas, takže to vcelku bez úhony přežil. Kolem Fatimy se ale pomalu nedalo projít, byla jak chřestýš. Vztekala se snad ještě půl hodiny. No ale co teď? Naštěstí to vyřešily holky z vrhu T4 - Tracy a Tiffany. Prostě nám dospěly. Zvlášť Tiffany, vždycky když má říji, napadá ostatní v boxu. A ta váha, za chvíli 800 g! Zvládne ji ten náš trochu nesmělý Pikásek? No, krčí se sice trochu v pozadí, ale Tracy a Tiffany jsou náramně spokojené. Naštěstí vše probíhá mírumilovně. Ovšem zda se poštěstí i miminka - tak to opravdu teprve čas ukáže :)


London Naked od Pikáska (v pozadí) s Tiffany(v popředí a Tracy - dcerami Oda of Golden Cave a Electry Skinny Velvet. Foto 23. 10. 2010

 
Průběžná informace z 22. 10. 2010
Já vím, že spousta z vás, co pravidelně čtou naše stránky, nejčastěji "zabrousí" právě sem, podívat se, co je nového, zda je nějaká samička v očekávání :) - no prostě miminka a mláďata jsou určitě nejpřitažlivější součástí chovu. Jenže... Ne vždycky dopadne všechno tak, jak by si člověk přál - a černá série z letošního léta potvrdila, že březost u morčecích samiček bývá velice riziková. Pomalu každý chovatel by bohužel mohl vyprávět... A protože došlo i na nás - a místo radosti z nových miminek jsme několikrát pohřbívali buď mladou, krásnou, nadějnou samičku, nebo její miminka, nějak jsme potřebovali na chvíli pauzu. Nějakou dobu jsem skutečně uvažovala o tom, že se na ta krásná zvířátka budeme jen dívat, že je nadále nebudu vystavovat takovému riziku.
Po všem zvažování pro a proti jsem ale dospěla k závěru, že CHS bez miminek by byla také moc smutná a že když jsme chov skinny morčátek v roce 2004 zakládali, bylo naším cílem vypěstovat z těch údajně neduživých, málo životaschopných a prý krátkověkých jedinců odolnější plemeno parádních "hrošíků" a "prasátek". Již sedmý rok vybíráme ty nejlepší z nejlepších, snažíme se jim dát po všech stránkách všechny podmínky k tomu, aby se jim dobře dařilo. Možná jsme trochu usnuli na vavřínech, po všechny ty roky se nám pohromy vyhýbaly. Tak jsme si nakonec řekli, že při prvních větších potížích nehodíme flintu do žita a že opět budeme v chovu pokračovat. A také nám tu již pěkně vyrostla a radostně hopsají plni sil naše "miminka" a někteří z těch větších nám již dávají jasně najivo, že by si ten svůj morčecí život chtěli také trocu užít, jak jim velí příroda. 
Momentálně rozvažujeme, které samičky připustit s kterými samečky, chceme do chovu přibrat i několik nových jedinců, jen stále nemůžeme sehnat přesně takové, jaké bychom si představovali. Ale na nic nespěcháme. Též se omlouváme, že jsme prakticky pozastavili prodej - jednak jsme si chtěli ponechat potomky po těch, kteří nám odešli, jednak omlazujeme chov. Mnohá morčátka nám již zestárla natolik, že je do chovu již nechceme používat, tak si chceme vybrat z vlastních odchovů nejdříve sami.
No ale teď již k dalším plánům - postupně budeme opět připouštět (mladé samičky krásně prospívají a již za chvíli nastane jejich čas) a na stránkách informovat o tom, až samička viditelně zabřezne. Máme i takové dvojice, kterým se do toho moc nechce.
Vypadá to, že momentálně je březí Vanesa s Championem, ale nebudeme předbíhat událostem.
  
 
 
NYNÍ SE V NAŠÍ CHS PŘEDEVŠÍM ZASLOUŽENĚ ODPOČÍVÁ.


Prosíme, nerušit!                               Foto 8. 10. 2010
 
PEDRO A SAMANTHA
8. 10. 2010
Jelikož Pedro umí taková krásná miminka, vystřídal v boxu u Samanthy Aarona. Myslíme si totiž, že je to jeho vina, že Samantha ani po několika měsících nezabřezla. I tak už máme starost, zda není na svá první miminka moc stará. Aaron se sice snažil, při svém počínání byl ale velice nešikovný. To Pedro využil toho, že Samantha měla právě říji, a okamžitě ji nakryl. Jestli se vše
dobře povedlo, miminka by měla na svět přijít brzy po Mikuláši.

 
Pedro a Samantha, foto 8. 10. 2010
 
19. 9. 2010  VRH CH5  GHANA SKINNY VELVET + EBONIT SKINNY VELVET

Po odchodu Galaxie zůstala najednou Ghana v boxu sama. Byla neklidná, nesvá, ale chuť k jídlu měla velikou. Dnes odpoledne jsem na chvíli odešla, což Ghana využila k porodu. Po příchodu domů se pohublá Ghana hnala v boxu dopředu, aby viděla, zda něco nesu.Bylo to jasné, vzadu v boxu se krčila miminka - a hýbala se, což bylo dobré znamení. Tedy hýbala se tři, čtvrté, krásně černá holčička, 57 g, již nežilo. Ovšem po předchozích zkušenostech beru všechno - hlavně, že Ghana běhá a snad je v pořádku. Jen k těm miminkům se nějak vůbec nezná, chová se, jako by je v boxu ani neměla. Tak jsem se na to nadělení blíže podívala - jedno morčátko je na první pohled moc malé - krásný, červený chlapeček, 50 g, slabý, to je špatné. Černá holčička s bílou lysinkou je větší, váží 67 g. Další mládě, černý chlapeček, má 62 g, to snad by mohlo být dobré. Bývám zvyklá na větší mláďata, ale toto je ještě v normě. No ale Ghana se opravdu chová divně. Dostala zeleninu, nažrala se - a teď sedí na druhé straně boxu. Jdu raději pryč, možná jí nějak vadím..



Nijak dlouho jsem ale pryč nebyla, nedalo mi to. Ghana pro mě měla překvapení. Sice stále seděla na opačném konci boxu, než byla miminka, ale nebyla sama. U sebe měla další mládě - a tvářila se, že toto je její rodina, ne ta ostatní mláďata. To malé černo - bílé stvoření je holčička, ale bohužel má pouhých 47 g. Narozdíl od malého bratříčka je dost čilá.


Černo - bílá holčička váží pouhých 47 g


 Slabý červený chlapeček (50 g) - oba žili jen krátce, narodili se příliš maličcí

Sloučila jsem všechna miminka dohromady - a Ghana k nim nejprve nešla. Po chvíli jsem ji našla, jak stojí plnou vahou tomu malému za krkem. Prakticky ho udusila, on ale stejně neměl šanci. Škoda! Je zajímavé, že jak jsem ho dala pryč, začala se chovat vcelku normálně. Miminka jsou ale stejně taková trochu divná, pomalá, přepadávají. Tak se teprve uvidí, jak vše dopadne, úplně dobré to zatím není. Ghana je ale žravá, tak snad alespoň v tomto směru tentokrát nic nehrozí.
20. 9. 2010 Tři zbývající mláďata se celý den pěkně držela. K boxu moc nechodím, Ghana se vždycky lekne, začne pobíhat, úplně je zadupe. Ale všichni tři byli pěkně čiperní, u té maličké holčičky ale předpokládám, že stejně uhyne.
20. 9. 2010 - večer Na chvíli jsem odešla - po příchodu mě čekalo nemilé překvapení. Ghana opět zvolila svou "oblíbenou metodu" - a další mládě udusila tím, že mu vší vahou stála na krku. A zrovna mládě největší, pěknou černou holčičku s krásnou hlavičkou a bílou lysinkou. Ani jsem ji nestihla vyfotografovat, nechtěla jsem mláďata brát, když samice takhle vyvádí. Trvá to potom celou dobu, než se uklidní a k miminkům se vrátí. Za chvíli jí nezůstane nic - zbylá holčička je moc slabá, a zda má šanci poslední trochu větší mládě, černý chlapeček, s takovouhle maminkou, to tedy nevím.. Přitom Ghana již sedí "do oblouku", má je pod sebou, copak to nějak nepozná, že je dusí, když na nich plnou vahou stojí? Je vážně jak slon!
21. 9. 2010 Ráno jsem bohžel dle předpokladu našla další mládě mrtvé - byla z něj placička. To i slepice sedí na vejcích opatrněji. I zbylý chlapeček byl celý zkřivený a zamáčknutý do podestýlky. A hrozně hubený. Včera jsem zkoušela, zda má Ghana mléko - a zatím se zdálo, že ještě ne. Proto jsem se pokoušela dát mláďatům alespoň vodu s glukopurem, ale nechtěla to. A protože jsem dnes ráno právě krmila černou holčičku z vrhu F5, přece jen jsem si při té příležitosti zkusila vyndat toho posledního Mohykána - a on se bez jakéhokoli pobízení pořádně napil. Ani bych do něj neřekla, že to tak umí. No ale jak já k tomu přijdu, to mám krmit další mládě? A Ghana se zas chvíli tvářila, že už ho vůbec nechce zpátky, ach jo.. No to jsem tedy zvědavá, jestli ho také zalehne - teď, když dostal takovou chuť k jídlu, už by ho vážně byla škoda! A jinou volnou kojící samici momentálně nemám.
23. 9. 2010 Tak zatím beze změny, poslední miminko sice žije, ale i když již tahá maminku za cecík, nepřibývá. Pokouším se dokrmovat, moc ale pít nechce. takže prognóza je zatím spíše špatná. Je to škoda, byl by z něj pěkný černý sameček.


I poslední mládě je maličké, nepřibývá - foto 24. 9. 2010


Přesto se drží již týden na světě - pokouší se pít z napáječky a žrát z misky! Je úžasný!
Foto 26. 9. 2010, váha se pohybuje mezi 53 g - 61 g)

Poslední zpráva ze 30. 9. 2010 Tak tahle zpráva se mi píše opravdu špatně. Včera večer jsem chlapečka - a měl již i své jméno - Chrudoš - našla v boxu mrtvého. Přitom náramně prospíval, přibýval, vážil již přes 80 g a začal pít od samice. Ještě cca hodinu předtím jsem ho ukazovala své známé - chovatelce, byl zcela v pořádku. Jen samice se chovala jak smyslů zbavená, dupala po něm, už i přes den každou chvilku vykvikl. Jestli tady je příčina, že ho prostě zase zadusila jako ty předchozí, já opravdu nevím. Přišla jsem zřejmě těsně poté, co se to stalo, byl teplý a vláčný, každopádně jsem ho již nevzkřísila - a moc se na Ghanu zlobím. Takové milé mládě - a tak byl rád na světě! V těchto případech se to ale bohužel nijak napravit nedá.
 
LETNÍ VRHY 2010 - ZHODNOCENÍ
Tak jestliže se zimní a jarní vrhy výjimečně dařily, tak při letních nám příslovečné štěstí ukázalo i svou odvrácenou tvář a zcela vyvrátilo domněnku, že když se budeme o morčátka a březí samičky co nejlépe starat, že to všechno půjde bez problémů... Nešlo. A mnozí chovatelé nám potvrzovali, že se tak děje i jim, že to tak u morčecích samiček často bývá... Moc za všechna slova podpory děkujeme, opravdu trochu pomáhalo vědomí, že v tom nejsme sami, že to snad není naší chybnou péčí, ale ten smutek z náhlého odchodu našich milovaných morčátek mě již téměř odradil od dalšího připouštění. Nějak se s tím nejprve musím vypořádat.
Naším chovatelským záměrem od začátku bylo vypěstovat z těch údajně neduživých, krátkověkých a choulostivých tvorečků, jak se zprvu na skinny morčátka pohlíželo, odolné, zdatné, životaschopné jedince, prostě normální morčata.
Asi jsme měli velké štěstí na dobrý základ, opravdu se to dařilo. Naši skinníci od počátku prospívali a dělali
nám velkou radost. Kromě drobností se nám vyhýbaly i nemoce a dá se říci, že naše CHS vzkvétala. Myslíme si, že se nám poměrně daří i nadále, děláme proto stále maximum, aby naše zvířátka měla vše, co potřebují, přesto jsme v poslední době přišli o mladá, nadějná zvířata, zdánlivě i zcela bez příčiny, což je nám moc líto. Již nás i napadlo, že naše nová morčata, která jsme v posledních dvou letech přibrali do chovu (z Polska a Maďarska), jsou, byť krásná a kvalitně živená, přece jen poněkud choulostivější. Nebo že by tmavá morčátka byla méně odolná než ta světlá? Ale je to opravdu jen domněnka, červencová vedra rozhodně nesvědčila nikomu, lidem ani zvířatům. Je ovšem zajímavé, že stará, a třeba již nemocná (po operacích a pod.) zvířata, naše skinní důchodkyně a staříčci, přežili všechno bez nejmenších problémů. Odcházeli ti mladí, nadějní, krásní...
Ale teď již zpět k bilanci:
Do letních vrhů počítáme miminka narozená od začátku června do konce srpna. V této době se uskutečnilo 12 VRHŮ (S4 - Z4), z nich 8 úspěšných a 4 neúspěšné. Samičky Fergie a Afrodyta bohužel zaplatily daň nejvyšší...
Mláďat, když počítám i vrhy nezdařené, bylo celkem 46, z toho 21 mrtvých či předčasně narozených. 
Ze živě narozených mláďat bylo 10 samečků a 15 holčiček, z toho dvě mláďata, již odrostlejší, sameček a samička, bohužel nepřežila (viz Yuccon a Codinka). Dvě mláďata jsou postižená od narození - samička Theresa se narodila slepá a samička Wera s chromou nožičkou.
Takže s konečnou platností se k 18. 9. 2010 raduje ze života 9 zdravých, krásných samečků a 12 zdravých, krásných holčiček. 2 postižené holčičky se radují též, nic jim neschází, jen jsem je vyřadila z chovu.
Tak nevím, je to úspěch, či neúspěch? Pokud se miminka narodí předčasně a samičce se vůbec nic nestane a další den pobíhá ve výběhu na zahradě s ostatními, zamrzí to sice, ale život jde dál.. Když však zaplatí životem i dospělá samička, je to asi to nejhorší, co se může chovateli stát. A ztráta dvou již odrostlých mláďat též moc bolí...
Ale ti ostatní! Skáčou radostí "vrtulky", pošťuchují se, panáčkují. Patří jim svět. Je to život, je to budoucí naděje.. A snad proto každý zapálený chovatel podstupuje celý ten proces znovu a znovu.. Ten okamžik zrodu nového života je totiž stále jedinečný, neopakovatelný, je to zázrak!
    
 
 
17. 9. 2010  VRH H5  GALAXIE SKINNY VELVET + EBONIT SKINNY VELVET

Ráno:Tak nevím, zdá se mi, že poslední dobou je více smutku než radosti. A tady opravdu vůbec není se z čeho radovat. Ale postupně....
Dlouho jsme váhali, zda máme naši krásnou tříbarevnou Galaxii vůbec připustit, či ji nechat pouze na výstavy, pro radost.. Nakonec jsme usoudili, že výstava udělala rozhodně větší radost nám než Galaxii, výstav se zúčastňujeme jen ojediněle a že Galaxii rozhodně víc potěší pospolitost se sestřičkou Ghanou a Ebonitem.
No ale ještě předtím jsme jí vybrali jiného ženicha, neméně krásného tříbarevného Izáka. Oba měli "titul" Nejhezčí tříbarevné morče výstavy - v kategorii samec i samička. Jenže člověk míní... Izákovi se Galaxie zřejmě vůbec nelíbila, po připuštění ji pokousal. Opravdu ošklivě se na ni vrhl - a naše hýčkaná princezna utržila velmi nepěkné šrámy. Tak jsme chtěli zkusit dalšího vhodného samečka do chovu tříbarevných, Liama, jenže v boxu s ním již byla připuštěná její sestřička Gladys ( viz vrh nádherných tříbarevných morčátek D5) a chudák Galaxie utrpěla další šrámy. Ty se naštěstí brzy zahojily, a protože Galaxie byla smutná, že je sama, zkusili jsme ji přidat do boxu k její druhé sestřičce, Ghaně, připuštěné již nějakou dobu s Ebonitem. To bylo radosti! Okamžitě si všichni padli do oka a vytvořili tu nejspokojenější skupinku na světě!


Nedávné chvíle štěstí - zleva Galaxie a Ghana, v pozadí Ebonit, foto září 2010

Až do včerejška vše probíhalo naprosto bezproblémově. Pomalu nastal čas oddělit Ebonita, kvůli Ghaně, u Galaxie jsem morčátka očekávala spíše až začátkem října. Již jsem Ebonita zkusila dát do boxu k jinému samci (někdy to vyjde lépe než se samičkami), ale pro opakované okamžité cvakání zubů jsem to dále již ani nezkoušela. Říkala jsem mu, že je pěkný "chřestýš", takové že vydává zvuky, k samičkám jsem ho dala zpátky.
Jelikož včera těch morčecích událostí probíhalo moc, tak jsem u nich byla téměř nepřetržitě. No a zvláště březí samičky kontroluji často, chodím jim i přilepšovat. Proto, jak mě Galaxie s Ghanou viděly, už stály i přes svůj požehnaný stav na zadních a vyhlížely, co dostanou. Jenže včera jsem u nich v boxu zaznamenala večer najednou velký rozruch. Ebonit obě samičky honil. Blesklo mi hlavou, že je ještě brzy na to, aby se schylovalo k porodu a aby měly říji.  A konkrétně u Galaxie jsem vše očekávala spíše až v říjnu. Tak jsem Ebonitovi nadávala, co blázní, proč honí březí samičky, a že když se neumí chovat, tak půjde okamžitě pryč, na samotku, když se s nikým nesnese. Vůbec nic dalšího mě ještě nenapadlo. Prožívali jsme právě velký smutek kvůli Dashe, měla jsem spoustu práce kolem miminek, která jsem přendala do boxu k Jezabell a která jsem neustále pozorovala, protože jsem se bála, aby jim něco neudělala, přesto jsem ale do boxu k březím samičkám občas mrkla. Zdálo se mi, že po té honičce sedí a odpočívají. Po chvíli se mi ale nelíbilo, že je Galaxie taková nahrbená, hlavičku téměř zabořenou do podestýlky. Boky měla takové tvrdé - to už jsem se opravdu lekla. Nejsou miminka mrtvá? Nestalo se něco? Mozek to nějak nechtěl brát, právě se dotrápila Dasha, i manžel říkal, že již slyším trávu růst, že prostě jen tak odpočívá. Kéž by býval měl pravdu!
Odpoledne: Jestliže ráno byla ještě jiskřička naděje, tak teď již není. To, čemu bych včera ještě nevěřila ani ve zlém snu, je skutečností. Ztrácíme Galaxii! Ebonit ji večer honil, protože byla mokrá. Něco se událo, zřejmě jí praskl obal u nějakého morčátka. Pokud se tedy dá říci, že jí praskla plodová voda, vypadalo to tak. V noci jsem chodila krmit sirotky a pozorovala i Galaxii. Tolik jsem si přála, aby miminka porodila - a doufala jsem, že jí potom bude dobře, i když jsem věděla, že ještě nemohou být životaschopná. K ránu porod začal a vcelku jich vypudila sedm, váhově od 34g do 47 g.


Ráno porod začal (v pozadí Ghana), foto 17. 9. 2010

Spolu s placentami to byla neskutečná hromada. (Upozorňuji, že následující foto je hodně drsné, chci vám ale chovatelství představit i s jeho odvrácenou tváří, neprezentovat jen úspěchy.) 


Je neskutečné, co chudák Galaxie měla v sobě, k tomu ještě všechny placenty...

Opravdu se mi o tom ani nechce psát - Galaxii to nepomohlo. Byla smutná, vyčerpaná, apatická. Nechtěla jíst ani pít (úplně se se mnou prala, když jsem jí chtěla dát vodu s glukopurem a vitamíny) - a stále ještě jakoby tlačila, i když žádné mládě jsem pohmatem necítila. Teprve po poledni z ní vyšla ještě jedna placenta. Ty jsem přesně spočítané neměla, nebyla jsem u celého porodu. Tak opět jiskřička naděje, že teď už snad bude dobře. Ale není a nebude, Galaxie chladne a odchází. Nic nepomáhá. Čímkoli to chci zlepšit, mám pocit, že jí ještě více ublíží. Již dvakrát jsem ji prakticky třením vzkřísila a navrátila do normální teploty. Chladne ale pod rukama. Zřejmě je problém někde uvnitř, možná v ní ještě něco zůstalo, nevím. Každopádně jde vše nesmírně rychle. Ani se mi tomu nechce věřit, ani se mi to nechce psát. A opravdu se mi už ani nechce žádné další samičky připouštět.
Poslední zpráva, 18. 9. 2010 0:34
Tak jestli jsem ještě brzy odpoledne věřila, že je samička jen vyčerpaná, že dodáním energie by se vše ještě dalo spravit, že jí předtím vadila jen nevypuzená placenta, tak postupně všechna naděje mizela.


Galaxie ještě odpoledne po porodu, poslední foto, 19. 9. 2010

Bylo to něco vnitřního, Galaxie měla bolesti, najednou se vše prudce zhoršilo. Manžel se uvolnil z práce a spěchal domů. Jenže cestou na veterinární kliniku, kde by nás byli po telefonické dohodě přijali jako akutní případ, to Galaxie vzdala. Stejně jsem si ale myslela, že v takovémto případě by nám nejspíš nabídli uspání.
Je těžké uvěřit, že smrt přijde tak rychle. Jeden den samička vesele skotačí, těšíme se na miminka, no a za necelý další den je po smrti, absolutně bez varování.
Již tolik morčátek se nám podařilo zachránit, dostala se ze zdánlivě beznadějných stavů, v tomto případě jsme jí pomoci nedokázali. Je nám líto každého zmařeného života, no a na Galaxii jsme byli obzvlášť pyšní.
Máme tu již i morčátka starší, po operacích nádorů aj. - a vesele skotačí dál. U březích samiček si ale osud vybírá opravdu krutou daň.
   
 

16. 9. 2010  VRH G5  DEBBIE LOVELY + PEDRO Z GALAXIE MORČAT
Tak jestli jsem se včera trápila kvůli maličkým potomkům, kteří se narodili Jezabell, tak z vedlejšího boxu na mě dnes ráno "zírali" čtyři obříci! Naprosto úchvatný pohled, nádhera! Čtyři obrovská miminka seděla v pelíšku, který jich byl téměř plný, a maminka Debbie se něčím ládovala u misky. Podělit se s vámi o ten první dojem nelze, neboť při pohledu na fotoaparát, jako když do vrabců střelí. Rozprchli se na všechny strany. Tak vše vyfotografuji a zkontroluji později, na první pohled to vypadá na tři kluky, dva bílé červenooké, jednoho bílého tmavookého, a holčičku trochu neurčité barvy (stříbrná či skořicová aguti - bílá). Vše později upřesním.
16. 9. večer Stále se na nová miminka nemůžeme vynadívat! Už dlouho jsme chlupáčky neměli, a tak si jich náležitě považujeme. Debbie vše zvládla skvěle, vypadá to, že je naprosto v pořádku, má velkou chuť k jídlu, vůbec jí navadí, že má místo naháčků chlupáčky, kteří za ní běhají po boxu a skáčou, jako by jim již bylo alespoň čtrnáct dní. Stále se mi je nedaří vyfotografovat pohromadě, tak snad ještě bude příležitost. Tak jen doufám, že to Debbie zvládne s kojením, že to na ni nebude moc, takoví "klackové"! Však už hned pod ni lezou a předhánějí se, kdo bude u cecíku první. Tak doufáme, že to našemu "dráčkovi" neublíží a že je všechny pěkně "srovná", jak už to tato temperamentní mladá samička dokáže.
Radost máme i proto, že jsme opět na dobré cestě znovu oživit náš chov bílých morčátek - a pokud se již nic zlého nestane, Debbie s Pedrem předvedli opravdu nádherná, silná miminka - viz následující fotografie!



Debbie a "obříci" 16. 9. 2010


G5 - 1, bílý sameček s červenýma očima, foto 16. 9. 2010


G5 - 1 po týdnu, 24. 9. 2010


G5 - 2, bílý sameček s červenýma očima, foto 16. 9. 2010


G5 - 2, možná bude himalájec, foto 23. 9. 2010


Bílí bratříčci G5 - 1 a G5 -2


G5 - 3, bílý sameček s tmavýma očima, foto 16. 9. 2010


G5 - 3 také pěkně roste, foto 23. 9. 2010


G5 - 4, samička, snad aguti skořicová(?), foto 16. 9. 2010


G5 - 4, foto 24. 9. 2010 Tento vrh se opravdu povedl.

19. 9. 2010 Tak jsem si říkala, jestli Debbie přece jen nechce trochu pomoci, obříci, jako všechna čerstvě narozená mláďata trochu pohubli, ovšem setkalo se to s odporem. Borisovky si ani nelízli. Místo toho již žerou z misky, okusují seno a chodí pít z napáječky. Tak tím lépe, budu přilepšovat pouze mamince! I když, mimochodem, ani s ní to není zcela jednoduché. Zatímco ostatní morčátka milují papriky, okurky atd.., tahle si jich ani nevšimne. Prostě byla asi z domova naučená jinak - a své zvyky stále ještě nechce změnit. Tak stále zkoušíme metodu pokus - omyl, no a, světe div se, největší úspěch zaznamenává mrkev! Ale i jablíčko a vše zelené. tak hlavně, že alespoň něčím se naší slečince (tedy pardon, již mladé paní) strefíme do noty!
Hlavně že je ale vše v pořádku a všem je dobře na světě!


Škoda, že maminka těch cecíků nemá víc!


A teď ještě mrkvičku - jako maminka...


A potom se všichni krásně vyspinkáme...

23. 9. 2010 Debbie je skvělá, miminka jsou skvělá... Vše funguje, jak má, Debbie kojí, miminka rostou a prospívají. Jen Debbie si, chudák, otlačila nožičku. Tak jsme ji zavázali, to ale smutně seděla a byla málo pohyblivá. Když oni jsou obříci moc velcí a ona, jak jim dělá "oblouk", aby mohli k cecíkům, tak stále stojí plnou vahou na předních nožičkách. A i když má velký pelíšek (z antidekubitní deky), do kterého by se vešli všichni, lehá si pod něj a ne do něj. Tak nožičku ošetřujeme a mažeme, zatím jí to nijak nevadí, ale vím, že tyto věci se hojí pomalu. Je to vynikající, obětavá matka.


Je to opravdu krásná rodinka          Foto 24. 9. 2010

8. 10. 2008 Nožička se Debbince docela dobře hojí a miminka rostou jako z vody. Když Debbie kojí, střídají se po dvou. Zbylá dvě morčátka se mezitím někde povalují po boxu, je jim jasné, že nemá cenu se pod Debbie tlačit. Už jsou tak velcí, že to vypadá, že Debbie kojí dospělá morčata. Všichni rádi vyspávají, do Gemmy jsem nedávno musela "rýpnout" prstem, abych se přesvědčila, že je skutečně živá, úplně mě vyděsila. No ale konec řečí, foto ukáže víc - za chvíli se mezi nimi Debbie úplně ztratí!


A za chvíli bude miska prázdná!       Foto 8. 10. 2010


Kluci - "bělásci" - v novém boxu, poprvé bez maminky. Foto 17. 10. 2010

 
15. 9. 2010  VRH F5  JEZABELL SKINNY VELVET + LESLEY "ČERNÍK" TERRA PUNCTATA 

Na začátku prázdnin nás cesta zavedla do CHS Terra Punctata. Odolala jsem spoustě morčátek, která mi pí Radana Z. zcela nezištně nabízela, byť srdce chovatele krvácelo. Tolik všemožných barev, tolik možností! Musela jsem se ale držet chovatelského záměru - přivést do chovu kvalitní černou barvu. Původně jsem si sice jela pro samečka genového, po "přehlídce" morčátek ale zvítězil pěkný hladký černý sameček. Po matce je z rodu Savonnier. Hodil by se i do chovu dalmatinů, v jeho rodokmenu je např. slavná černá dalmatinní samička Falabella (NL) a černí předci z UK.
Byl určen jako ženich skinny samičce Jezabell, dceři neméně slavných rodičů Oda of Golden Cave a Afrodyty Happy Cavia. Tolik slavných jmen, taková mezinárodní účast!
Jezabell březost snášela dobře, porod jsem ale očekávala spíše ještě o několik dní později. Mám teď plné ruce práce s miminky z vrhu E5, která jsou na mně závislá, krmím i jejich maminku. Právě jsem je vracela zpět do boxu, když jsem zaslechla typické "kňourání", která vydávají miminka po porodu, když je maminka "obhospodařuje". A bylo to takové zvukově zvláštní. Teprve potom mi to došlo. Jezabell rodila - pod pelíškem! Již několik dní se tam skrývala. Trochu jsem ho odhrnula, jestli se mi to nezdá, chvíli jsem sice nic neviděla, potom se ale přece jen něco pohnulo! Černé miniaturní chlupaté miminko! Už dlouho se u nás žádný chlupáček nenarodil, tak jsem se na ně moc těšila, takového drobečka jsem ale nečekala, spíš velké chlupáče! A Jezabell právě čistila druhé, trošku větší miminko. Bylo mi jasné na první pohled, že jsou moc malí. Vzala jsem toho prvního do ruky, úplně jsem se lekla, jak byl studený! Došlo mi ale, že má chlupy a že je mokrý. Jinak to bylo ještě horší, než jsem čekala - 39 g. To druhé miminko 54 g. Krásně sytě černí všude, kulaté hlavy. Mezitím ležela v boxu dvě další miminka - mrtvá. Krásná i tak, ovšem také jen 48 g a 45 g. A bylo jasné, že vše ještě nekončí. Jezabell si počínala rozvážně, nespěchala. Moc jsem si přála, aby alespoň jedno mládě bylo větší, aby jí zůstalo, aby všechna ta snaha, její i naše, nepřišla nazmar.
Kdo morčátka chová, ví, že je to poměrně dlouhá cesta od chovatelského záměru k jeho cíli, jímž je právě taková událost jako narození miminek, s nimiž jsou již v chovu další plány. Je to dlouhá cesta, která má řadu úskalí. Ale ten moment zrodu je vždycky jedinečný, ať se rodí miminka jakákoli, třeba barevně dle standardu "nevydařená", je to krása, je to vždycky znovu zázrak a člověk jen zírá v němém úžasu, jak to ta příroda zařídila. Je to úžasné, když vše dobře vyjde, a všichni, i s maminkou, jsou živí a zdraví.
Ovšem takhle to u morčecích samiček, a myslím, že zvlášť ještě u skinny samiček, bohužel nefunguje. Bývají bolestné ztráty. A to - když jsou ztráty "pouze" na miminkách - se dá říci, že to dopadlo ještě dobře. Když ale odejde i maminka za svými miminky, je to opravdu velice bolestné. Předpokládám a pevně věřím, že většina chovatelů má ke svým zvířatům vztah, že prožívá spolu se svými morčátky jejich starosti i radosti - to radostné období, kdy je samička šťastná ve společnosti samečka, protože je to tak přirozené, i období, kdy se již kulatí, chvíli, kdy musí být od samečka oddělena i její další trpělivé čekání na mateřskou roli, kdy již je širší než delší a kdy je to pro ni již každým dnem náročnější a kdy si všichni moc přejeme, aby to všechno dobře dopadlo.
I Jezabell ušla tuto dlouhou cestu - od připuštění začátkem července přes všechny peripetie červencových veder, stěhování se "do přírody" na chatu na ozdravný pobyt a potom zase zpět domů, oddělení od svého milého chlupáče - a nekonečné čekání. Z mladé samičky se najednou stala důstojná budoucí matka, shánčlivá a starostlivá. A tak, když dnes začala rodit a mně hned bylo jasné, že to nebude ono, bylo mi jí, při pohledu na ni, jak se nesmírně snaží, velice líto. V boxu to bylo jak na bitevním poli. Placenta se zdála být pomalu větší než miminko - čmeláček. Dvě mrtvá jsem radši hned vyndala. Na světě bylo další, snad trochu životaschopnější, 53 g, a poté přišlo ještě jedno, špatně dýchalo a mělo 48 g.
Vůbec nemám takové mnohočetné vrhy ráda, ach jo..
Když jsem viděla, že je po všem a že nemá cenu zasahovat, nechala jsem to na samičce a na přírodě. Moc jsem si jen přála, aby jí alespoň jedno mládě zůstalo!
Asi po hodině jsem se vrátila - a nebylo to tak, jak má být! Miminka neležela v chumlu pod maminkou, ale byla "rozutíkaná" po boxu, každé jinde. A dvě z nich teď již opravdu ledová - a stále mokrá. Ještě chvíli a špatně to skončilo! Ani teď nevím, jak vše dopadne, ale pro tento okamžik jsem vzala vyhřátý ručník, všechny čtyři  do něj zabalila a ještě zvrchu vyfoukala fenem. Jako zázrakem ožila, začala lézt, hýbat se! Co dokáže trocha tepla! Jezabell mezitím sežrala všech šest placent a ještě hromadu zeleniny, kterou po porodu dostala. Ovšem k miminkům se vůbec neměla. To je zase nadělení, co teď s nimi?
Potom mě napadl opět milovaný pelíšek, který jsem jí při porodu sebrala. Po chvíli to opravdu zabralo. Jenže si opět lehla pod něj. Po chvíli se za ní, nevím jak, odstěhovala i miminka. Konečně je jim teplo.
Trochu jsem je šla po další chvíli zkontrolovat. To maličké již nežilo, to se ale opravdu dalo očekávat. Jedno stále hůře dýchá, dvě vypadají alespoň trochu životaschopně. A pod pelíškem jsou pěkně zahřátí. Porod probíhal cca kolem 13. hod. Teď je 17:30 a tři zatím žijí. A já se jdu věnovat ještě dalším povinnostem. I když mám pocit, že jsem z toho snad vyčerpaná víc než ta samice :)
22:21 Tak jsme se vrátili z veteriny, kde jsme byli s Dashou. Mezitím je bilance následující. Oproti mému očekávání jako první odešlo největší mládě, holčička, u té jsem si myslela, že by mohla být nejvíce životaschopná. Mám podezření, že ji Jezabell zalehla, byla totiž úplně pod ní, vmáčknutá do podestýlky. Poměrně dlouho ještě žilo mládě s dýchacími potížemi, to ale od začátku nemělo moc šancí.
No a teď zbývá poslední černoušek, krásná maličká holčička, která též asi moc šancí nemá. Ale dokud je tady, moc doufám, že nám zůstane, že snad alespoň jedno jediné mládě se zachrání.
Je velká škoda zmařeného vrhu, ale alespoň chvilku jsem mohla vidět, jak by byli krásní. Nádherné hlavičky i barvu měli většinou po tatínkovi. Všichni byli černí, jen největší holčička s červenou a bílou.


"Bitevní pole" - Jezabell+6, 15. 9. 2010


Zahřívání v ručníku, 15. 9. 2010


Poslední naděje, večer 15. 9. 2010


Malá a opuštěná - ale maminka se určitě vrátí. 15. 9. 2010

16. 9. 2010 06:20 Miniaturní holčička žije a běhá v boxu za maminkou!
                   20.15 Tak idylické to ale přes den nebylo. Dopoledne jsem Černinku našla sice pod maminkou, ale nikoli u cecíku, nýbrž úplně přitisknutou, s hlavičkou na stranu, s přivřenýma očima. Tak ani ta poslední to asi nezvládne.. Někde jsem četla, že takhle malá miminka nemá smysl zachraňovat, že nemají šanci na přežití, cenu že to má tak od 60 g. Mnula jsem miminko mezi prsty, otevřelo oči, hlavičku zase drželo rovně, bylo teplejší. Když já to nedokážu jen tak ho nechat! I když cenu to asi opravdu nemá, váží 46 g. 
Tak zkoušíme po kapkách "borisovku", nejprve to nejde, trochu špatně dýchá, jsem velice jemná a opatrná, abych tu křehulku neudusila.
Jezabell mládě nechce, utíká před ním, sedí samo, opuštěné. Je to tím, že ví, že není životaschopné? A jinou náhradní maminku nemám, Dasha je na tom moc špatně, a Debbie, která dnes porodila, má čtyři chlupaté obříky, mezi těmi by se maličká holčička k cecíku nikdy nedostala. Takže je to na mně. Nejenže krmím celý vrh E5 včetně chudinky Dashi, teď je tu ještě tahle "bonsaj". Ona totiž nevypadá nějak neduživě, jen je nesmírně maličká. A ostatní svěřenci též nechtějí být zanedbávaní, prostě někdy je to náročné.
Takže jsem to zkusila trochu "razantněji" - a miminko začalo sát. A každé dvě hodiny sálo znovu! Opět mělo sílu běžet za maminkou a vnucovat se do její přízně. Momentálně sedí někde pod ní, doufám, že je v pořádku, že ho Jezabell opět nezalehla. Třeba jsem trochu napomohla tomu, že má sílu si maminku "rozdojit", od rána totiž přibralo 6 g! Ale spíš by to byl zázrak.. 


Jen pro porovnání: Černinka s právě narozeným chlapečkem z vrhu G5, foto 16. 9. 2010

17. 9. 2010
Tak večer neplánovaně přibyli do boxu Černince tři nevlastní sourozenci, sirotci po Dashe z vrhu E5. Úplně pookřála, hned se k nim hrnula, a oni, sami vyděšení tou změnou, ji přijali bez problémů mezi sebe a poskytli jí blahodárné teplo! Byl to pohled na tu semknutou, třesoucí se "rodinku". Jenže k tomu, aby "rodinka" byla úplná, chyběla maminka. Ta trucovala na druhé straně boxu, "Bělásek" se jí očividně nelíbil, a na mé domlouvání, proč že bych měla "kojit" já, když sama má mléka dost, prostě nebrala zřetel. Takže opět noční "šichta", Černinka potřebuje dodávat energii po malých dávkách, ale často. Skinníci po mé celotýdenní péči již něco vydrží.
V průběhu noci mě ale čekalo překvapení - morčátka se nakonec přece jen se samicí nějak domluvila a Jezabell se konečně chopila role matky. Sice stále pomáhám, jak mohu, tu maličkou jsem u cecíku ještě neviděla, ale minimálně "Strakáčka" již pod sebe pustila. Tak snad je to na dobré cestě. Se skinníky jsme se dostali již přes "magickou hranici" 100 g a s Černinkou přes 50 g (teď má dokonce 53 g).
Tak pevně doufám, že mě Jezabell vystřídá úplně, kašička Borisovka je sice výborná (a MVDr. Jeklovi za ni znovu tisíceré díky), ovšem skutečné mateřské mléko je nenahraditelné. Tak držte všichni palce, jsem již opravdu unavená. A do toho všeho Galaxie... (viz výše, vrh H5).
18. 9. 2010
Nová rodinka se sžila! Mí odchovanci z vrhu E5 jsou již pěkní divoši. Snaží se "rozdojit" Jezabell, která si to již jakžtakž nechává líbit. Dodávky mateřského mléka ale zatím ještě zřejmě nestačí, protože bez mé pomoci hubnou. Tak pomáhám, ale pauzy již nechávám delší. Stejně jsem ale stále jak po flámu. Je na mně závislá ta maličká černá holčička. Já si stále mylím, že moc šancí nemá, nepřibývá, moc nepije, vždy trochu ubyde a zase to doplní. Pokaždé ale můj první pohled směřuje k nim do boxu a jsem velice ráda, když vidím toho černého drobečka, jak tam běhá s ostatními - a radostně si přitom poskočí. Je teploučká, veselá, na světě se jí zatím evidentně líbí. Jen ta zodpovědnost - nesmím vynechat, nesmím se nadlouho vzdálit, usnout.. Dokud to ale má smysl pro ni, má to smysl i pro mě. Snad toto čtou ti, kteří to chápou, nějak vždycky zapomínám, že píšu "do éteru" a mnohým musí být takovéto počínání nejspíš nepochopitelné. "Záchranářství" mám ale tak nějak odjakživa v krvi - a vztahuje se na všechny živé tvory v mém okolí, kteří potřebují nějak pomoci, nedá se s tím prostě nic dělat :)

 
Důležité je nebýt sám...                   Foto 18. 9. 2010


Černinka objevuje svět                     Foto 18. 9. 2010

20. 9. 2010 je kupodivu stále vše v pořádku. Skinny miminka se již zcela sžila s náhradní maminkou Jezabell, pokouším se je pomalu odstavit od "borisovky", Černinka ovšem na svou porci již evidentně čeká. A pije s čím dál větší chutí, ne po kapičkách, již má pořádný "tah". Stále je to mini miminko (i když váhu jsme již zvedli ze 46 g na 55 g), ale nevypadá nijak neduživě. Stát se ovšem stále může cokoli. Je ale hezké se dívat, jak v boxu běhá s ostatními, poskakuje a okusuje seno..
23. 9. 2010 A zprávy jsou stále dobré, všichni prospívají, pijí od Jezabell, vesele poskakují - a mezi nimi malá černá holčička, která ve všem napodobuje své starší "sourozence". Moc bych si přála, aby tohle mládě - bojovník již zůstalo. má obrovskou chuť k jídlu, když má dostat "borisovku", netrpělivě mě kouše do prstů, že už to hlady nevydrží, ať si pospíším. Je to hezký pocit, je jak malá oživlá hračka. Včera dosáhla již jednoho týdne života a váhy 70 -75 g.


Rozčepýřená Černinka (80 g), foto 24. 9. 2010


Z Jezabell se stala skvělá náhradní matka.

8. 10. 2010 Omlouvám se za prodlevu všem pravidelným čtenářům :) Na četné dotazy, jak se daří malé Černince, zda se jí něco nestalo a pod. s opravdu velkou radostí mohu odpovědět, že prozatím je vše v naprostém pořádku. Černinku již zcela převzala do nenahraditelné péče její vlastní maminka. Miminko roste jako z vody a k dnešnímu dni váží 161 g. I všichni sirotci zatím v péči Jezabell báječně prospívají - a já se jí tímto omlouvám, že jsem ji snad zpočátku trochu vyčítala, že všechnu starost o miminka přenechává mně.
Jezabell si vede skvěle, všichni rostou do krásy - i ona sama. "Hormonální ochlupení" na zádech již opět úplně zmizelo, je ze všech moc pěkná morčecí rodinka. Tak jen abych to nezakřikla, poslední dobou se mi v chovu stává, že když mám z něčeho radost, přijde brzy nějaká nečekaná pohroma.
Fota doplním později, neměla jsem teď pár dní k dispozici fotoaparát.
 
FANTAZY - Černinka, foto 8. 10. 2010


"Hemžení", foto 8. 10. 2010 To když jsou morčátka rychlejší než spoušť fotoaparátu..


Z morčátka vzadu zbyla pouhá šmouha :) V popředí Edmond s Černinkou, foto 8. 10. 2010


Rodinka naposledy pohromadě, foto 11. 10. 2010
Kluky Edmonda a Edena převzal do péče Lesley - "Černík".


A tohle je již "dámská jízda", malá "Dashenka" se stále ještě drží náhradní maminky Jezabell "za sukně". Foto 23. 10. 2010
 
9. 9. 2010  VRH E5  DASHA SKINNY VELVET + CHAMPION SKINNY VELVET
Tak dneska jsem byla opravdu překvapená. Jednak jsem nevěděla, kdy Dasha zabřezla, a zas až tak do šířky se nerozpínala, spíš "bachratěla", tak jsem se jen domnívala, že by miminka již brzy být mohla a před dvěma dny od ní oddělila (naštěstí) Championa, a potom mě hlavně překvapilo to, co jsem dnes ráno uviděla. Mezi miminky je albínek! Již dlouho pěkného chlapečka pro oživení bílých sháním, a teď se mi krásný narodí z vlastních zdrojů! Samozřejmě ještě čas prokáže, jestli to není himíček, ale zatím na sobě nemá ani špetku pigmentu, koulí na mě velké červené oči a ouška má, jak jinak, velká a krásně klopená.
Ale zpět k naší dvojici. Dasha a Champion spolu byli již od jara - a stále nic. Již jsem měla strach, že Dasha bude na první miminka moc stará a bude to pro ni nebezpečné. Ale zřejmě potřebovali více soukromí. Pokud se miminka narodila 68. den od početí, jak to nejčastěji bývá, vychází mi to na 3. 7., den, kdy jsme s morčátky byli na výstavě v Toulcově Dvoře! No pěkně vše před námi utajili! Ale abych radostí nad tím bílým neopomněla ostatní z vrhu! Celkem jich bylo pět - když jsem přišla, nejmenší (45 g - kluk) a největší (99 g - kluk) mládě nežilo a další tři živá miminka se přede mnou krčila v rohu. Již bylo vše očištěno a Dasha měla velký hlad - běžela mi v ústrety, aby co nejdřív dostala zeleninu, kterou jsem všem právě nesla.
Tak jsem nevěděla, co dřív - zda krmit (samozřejmě, že všichni ostatní byli natažení z boxů a dožadovali se svého, takže tedy krmit), potom fotografovat a posléze teprve "zkoumat" miminka:
kluk bílý s červenýma očima, 74 g, nejmenší z těch, co přežili, ale moc pěkný, dále holčička, 91 g, barva mi zatím není zcela jasná, snad zlatá aguti - červená, a kluk 90 g, snad také aguti zlatá - červená, to ještě není určité. Fota postupně doplním, teď pro zajímavost Dasha, kterou jsem vyfotografovala náhodně včera, jelikož mě zaujala svou velikostí.

Dasha 8. 9. 2010, pár hodin před porodem.


9. 9. 2010 - v ranním přítmí


Krčí se v rohu a bojí se - ale jsou živí!

První neumělé fotografie:


Ten nejmenší, bílý sameček E5 -1 (Ty uši!)
Určitě zůstane doma, máme z něj velkou radost!


Budu se jmenovat EDMOND, promiňte, jsem stále špinavý - prý jak prasátko. A koupat se ještě bojím! Foto září 2010


Ale u cecíku byl první! Snad to i Dasha zvládne, je celá pohublá, ale chuť k jídlu má náramnou a miminka střeží jak oko v hlavě.


E5 -2, "strakatý" sameček


A já jsem dostal vznešené jméno EDEN, foto září 2010


Vzadu v rohu se krčí jediná holčička z vrhu, E5 -3


E5 - 3, holčička


A já se jmenuji ELVÍRA, tak nevím, poč mě stále říkají Dashenko. A byl o mě zájem, ale nedali mě, prý jim moc připomínám maminku... Foto září 2010

13. 9. 2010
Tak bohužel nejde vše tak, jak bychom si přáli. Dasha má velké problémy, otékají jí nohy. Pečuji o ni i o miminka. Ponocuji, vstávám, krmím. Prognóza je zatím velice nejistá, naděje se střídá s beznadějí. Opravdu nevím, zda na to "borisovka" postačí, miminka jsou droboučká, přibývají nepatrně. A Dasha se chvílí tváří, že to vzdává, leží na boku, nehýbe se, sotva dýchá, když ji uměle krmím a dopuji vitamíny, tak zase chvíli může, ale potom se vše zase zhorší - a tak už válčíme třetí den. Ach jo.. 
15. 9. 2010 Tak jsou na mně všichni závislí, miminka i samice. Naštěstí jim všem chutná. I když je to stále klubko drobečků, sotva jsem je dostala zpět na porodní váhu. Ovšem snaží se, již okusují seno, zeleninu. I Dasha se snaží, žere sice poměrně dost, ale pouze rozmixovanou stravu ze stříkačky a trochu sena. Mírně okusovala okurku. Ze zeleniny pouze nať a trávu, vše tuhé odmítá. Mláďata sice jakoby kojí z jednoho cecíku, ale nepřibývají, jakmile se trochu zpozdím s umělou výživou, hned hubnou. Nevím, zda se mi podaří je odchovat, jak to dopadne s nimi i s Dashou, dnes se zřejmě pojedeme ještě radit na veterinu, zdá se, že ATB Dashe na její problém moc nepomáhají. Stále polehává, nohy nesplaskly. Jinak ale má o vše zájem, snaží se. Tak se samozřejmě snažím také, ale již mě dochází fantazie.
15. 9. 2010 večer Tak jsme byli na veterině. Onemocnění samičky je stále poněkud záhada. Jelikož se jí ale začaly kromě otoků dělat i hematomy, moc se mi to nelíbí. Dasha dostala místo Baytrilu Borgal, nějaké další injekce na podporu organismu, no a uvidí se. Miminka jela s sebou, pěkně již řádí, alespoň z nich mám radost. Ale raději to snad ani nebudu říkat, nebo se zas něco stane.

 
 
Trpělivá Dasha

16. 9. 2010 Tak se mi zdá, že to Dasha vzdává. Stále je tak horká, malátná. Nechá o sebe miminka hřát, nastavuje jim cecíky, i když mléko prakticky nemá. Je trpělivá, nechá se ode mě krmit. Potom chvilku stojí a žere seno, učí to i miminka, vidím na ní ale, jak strádá, nevím již, jak více pomoci. Taková velká, zdravá, krásná samička! Jak je to štěstí draze vykoupené! Přitom byla spousta zeleniny, tráva, prázdniny v přírodě, výběh! Je mi z toho smutno, tak dlouho byli se Championem tak radostní, spokojení! Nechci předbíhat událostem, ale natolik již své samičky znám, že je mi jasné, že tahle miminka Dasha zaplatí životem.

Krásná obětavá samička Dasha zemřela večer 16. 9. ve 23.23 hod. Měla dýchací potíže, konec přišel rychle. Nebylo jí pomoci. Nevím přesně, co se jí stalo, domnívám se, že se jednalo o celkovou sepsi.
Tak si říkám, zda to má vůbec všechno cenu. Tím, že samičku připustím, vystavím ji riziku, že to nepřežije.. Kdybych ale nepřipouštěla, nebyla by na světě ani Dasha... Kdyby se alespoň podařilo zachránit miminka, aby smrt mladé, krásné samičky měla nějaký "smysl"! Prozatím jsem je dala do boxu k Jezabell, čímž jsem udělala radost té maličké černé samičce, která ještě přežívá, ale Jezabell moc nadšená není. Dokonce se trochu ohnala po "Běláskovi", tak snad jim nic neudělá.
Tak to před týdnem tak pěkně začalo. A nezdálo se, že by Dashe po porodu bylo něco závažného. Byla sice pohublá, ale žravá. Přišlo to tak nějak plíživě, zákeřně. Do posledního dne měla zájem o miminka i o jídlo, které jsem jí dávala. Dnes ale jí opouštěly síly, bylo vidět, že je zle.

17. 9. 2010 Tři malí sirotci se u Jezabell v boxu napřed báli. Tiskli se k sobě, ostrůvek tří rozklepaných uzlíčků. Malou černou holčičku, která viditelně pookřála, mezi sebe ale po chvíli přijali a vytvořili tak na jedné straně boxu skpinku MY DĚTI , na druhé straně trucovala JÁ MATKA - Jezabell. Alespoň že jim ale neubližovala.
Ale rozhodně jsem si myslela, že by mi to mohla ulehčit. Samička po porodu, plná mléka - a kojím já. A už jsem z toho opravdu vyčerpaná, a to je mi jasné, že toho opět moc nenaspím, protože drobečka, který měl ráno 46 g, nemohu nechat přes noc jen tak. Alespoň že holčičku skinny morčátka hřejí, už to jí velice pomáhá.
A protože jsem nespala prakticky vůbec kvůli Galaxii (viz výše, vrh H5), měla jsem možnost pozorovat, jak ti malí nahatí drzounci, zvláště "Strakáček", tu netečnou Jezabell přece jen "přemluvili", aby vytvořili rodinu. V průběhu noci již všichni leželi kolem ní i pod ní. A minimálně "Strakáčkovi" dovolila přístup k cecíku. Teď ve dne se sice tváří, že s tím vším nemá nic splečného, všechna miminka, i její nepatrná černá holčička, kolem ní radostně hopsají a usvědčují ji z toho, že si na špatnou mámu jenom tak trochu hraje.

 
Trochu jsme v nové rodině ještě nejistí. Až nám z toho vstávají uši. Foto 18. 9. 2010
 
2. 9. 2010 PRŮBĚŽNÁ INFORMACE - POPRVÉ ZABŘEZLY TYTO SAMIČKY:

DASHA SKINNY VELVET
Již dlouho je s Championem, stále jsem mu domlouvala, že je to již ostuda, že nedělá čest svému jménu a že Dasha bude za chvíli na první miminko moc stará. A přitom mě tohle spojení dvou krásných zvířat se sloníma ušima tolik lákalo! Tak konečně se to podařilo, Dasha je březí! Jaká asi budou miminka?


Vlevo DASHA, vpravo CHAMPION, foto 1. 9. 2010

DEBBIE LOVELY
Naše malá milá dračice zabřezla s Pedrem z Galaxie morčat! Ten je opravdu skvělý! Statečně snáší rozmary své současné manželky. A my se na malé chlupáčky už moc těšíme - to už tady dlouho nebylo!


"Když jsou březí, tak prý mají různé rozmary.. Co se dá dělat, musím to nějak vydržet, jsem přece chlap!"Foto 1. 9. 2010


Debbie 8. 9. 2010, prozatím je vše v nejlepším pořádku. Pedra jsme již raději oddělili - asi byl opravdu již trochu "přetížen", protože místo smutku běhal kolem boxu a skákal "vrtulky". Ani Debbie viditelně nesmutní, hlavně se stále shání po něčem dobrém k snědku, tak raději vždy pospíchám, aby svůj příděl dostala jako první. Staví se totiž na zadní a bříško velice napíná - ještě by ale vše bylo předčasně! Vůbec na sebe není opatrná.


DEBBIE, foto z 8. 7. 2010


PEDRO, foto z 8. 7. 2010


JEZABELL SKINNY VELVET Pro dceru Afrodyty Happy Cavia a Oda of Golden Cave jsme jako ženicha vybrali černého samečka z CHS Savonier, po kvalitní linii rodičů z UK a NL. Je krásně černý, má nádherně kulatou hlavu a velké oči. I tady jsme na genové chlupáčky moc zvědaví!


Sameček "ČERNÍK" SAVONIER, foto červenec 2010


JEZABELL a "ČERNÍK", foto bleskem 1. 9. 2010


Samičky GALAXIE a GHANA, siesta s EBONITEM, září 2010
 
24. 8. 2010  VRH D5  GLADYS SKINNY VELVET + LIAM CARYS

Gladys, jedna z Odíkových tříbarevných dcer, byla po dlouhé úvaze připuštěna s Liamem. Ten má svůj původ v USA, ale, což je hlavní, v jeho rodokmenu jsou samí tříbarevní.
Mladá samička Gladys brzy zabřezla, do poslední chvíle byla čilá, i když již trochu méně pohyblivá. Byla totiž širší než delší a obávali jsme se mnohočetného vrhu. Nevěděli jsme přesně, kdy se mají miminka narodit, už se mi zdálo každým dnem, že to musí přijít. Chodila jsem se na ni dívat i v noci a doufala jsem, že nebude rodit 24. 8., v jediný den, kdy jsem musela odjet do Prahy. Samozřejmě, že rodila právě tehdy, ve chvíli, kdy již byl nejvyšší čas k odjezdu! Porod probíhal s rozvahou, pomalu, miminko za miminkem. Jen s tou "malou chybičkou", že Gladys miminku prokousla obal ne u hlavy, ale u zadečku. Ach jo. Nezbylo, než "pomáhat". Gladys čistila zadeček a já uvolňovala přívod kyslíku k čumáčku. Gladys si to nenechala vymluvit ani u dalších miminek, porod se táhl, prostě narozdíl ode mě nikam nepospíchala. Miminka byla obrovská, když vykouklo poslední, čtvrté, uvolnila jsem mu čumáček ve chvíli, kdy mu teprve vykukovala hlava. Gladys v poklidu mezitím svlékala z obalu miminko třetí. Když jsem viděla, že všichni dýchají (i to miminko, které se na svět rozhlíželo jen s hlavou venku), musela jsem již opravdu odjet a svěřit vše do péče naší babičky. Naštěstí již žádný problém nenastal a večer, po mém návratu, všechna čtyři miminka vesele pobíhala po boxu a okusovala seno! Je to nádherný vrh! Čtyři kluci jako buci, váha každého mezi 110 až 120 g!! Barevně překrásní- aguti zlatá -červená - bílá. A konečně pěkná tmavá červená barva!


Gladys zatvrzele prokousávala obaly u zadečku (fotografováno samozřejmě až poté, co jsem oběma mláďatům zajistila přísun vzduchu na správné místo), foto 24. 8. 2010

 
Gladys + 4, nádhera!


Sameček DEAN, aguti zlatá - červená - bílá, foto 1. 9. 2010 (147 g)
Tento zůstává doma určitě, u ostatních se ještě rozhodujeme.

DEAN, 26. 9. 2010 ( váha 359 g)


Sameček DEPP, aguti zlatá - červená s bílou, foto 1. 9. 2010 (132 g)

DEPP, 26. 9. 2010 (350 g)


Sameček DANNY, aguti zlatá - bílá s červenou, foto 1. 9. 2010 (127 g)

DANNY, 26. 9. 2010 (339 g)


Sameček DAVE, aguti zlatá - bílá - červená( spíše s červenou), foto 1. 9. 2010 (146 g)

DAVE, 26. 9. 2010 (378 g)

DAVE na rozlučkové fotografii před cestou do nového domova - CHS Z DOBRÉ VODY
Foto 17. 11. 2010, váha 755 g


Gladys s miminky, foto 1. 9. 2010
 
17. 8. 2010  VRH C5  ORSOLYA OF GOLDEN CAVE + ODO OF GOLDEN CAVE

Do tohoto vrhu byly vkládány velké naděje, čekání bylo nekonečné. Vždyť se měla narodit poslední Odíkova miminka, a to s krásnou "Maďarkou" Orsolyí. Moc jsme si přáli, a nejenom my, aby se vše povedlo, tajně jsme doufali v "malého Odíčka". Orsolya už nás měla dost, jak ji stále pozorujeme, chodíme se na ni dívat. Ovšem to, že vždy dostala něco na přilepšenou, to se jí líbilo. 17. 8. ráno přiběhla (na chatě) naše babička, abych honem běžela, Orsolka že rodí, ale miminka že tam leží mrtvá. Krve by se ve mně nedořezal! To ne, tenhle vrh musí!!! dopadnout dobře! První pohled byl hrozný, ale hned úleva! Miminka pouze ležela jako mrtvá, to už znám, říkám tomu "líný vrh". Orsolya na mě vrhla hrozný pohled:"Co blbnete? Jděte se vycpat a nechte to na mně! Vůbec tomu nerozumíte, tak se mi do toho nepleťte!" Poslechla jsem s úlevou na slovo a vše přenechala Orsolyi. Teprve, když bylo vše u konce, vzorně očištěno a úhledně srovnáno, jsem si (s nelibostí Orsolye - "Když to musí být") vypůjčila její tři miminka - holčičky, černou s Odíkovýma očima, 108 g, černou s bílou, 103 g a nejmenší, černou s bílou lysinkou, 99 g. No a od té chvíle se již o ně Orsolya stará zcela sama, zvládá to "levou zadní", holčičky pěkně přibývají a Orsolya snad konečně bude mít i do budoucna společnost, dosud se totiž s jinými samičkami nikdy nesnesla. Jen Odíkovi jsem tentokrát jeho miminka již nemohla ukázat - ale byl tam s námi taky, místo svého posledního morčecího odpočinku našel pod nedalekou borovicí. A jeho tři malé "Odinky" tu vesele poskakují a radují se z každého nového dne.


Orsolya a "Odinky" po porodu 17. 8. 2010


Hrdá Orsolya
 

 
1. 9. 2010 , Orsolya stále vzorně kojí

A miminka rostou:


"ODINKA 1" (197 g), foto 1. 9. 2010 Tato holčička určitě zůstane doma - a nejspíš i obě další "Odinky".
Zpráva z 13. 9. 2010 Této překrásné holčičce bohužel nebyl přosouzen dlouhý život. Bůhví, proč právě na ni padl takový los! Tolik mi na ní záleželo, bylo to takové miloučké, komunikativní, ušlechtilé zvířátko. Zdravá, bezproblémová, největší z vrhu. 10. 9. posedávala v boxu nahrbená - průjem a křeče. Ne nafouklé bříško, spíš propadlé. Nepomohlo vůbec nic. Byla brzy malátná, měla bolesti. Nejspíš byla na vině tráva, ktero jsem jim dva dny předtím dávala, nevím, vyčítám si, zda jsem ji dobře prohlédla. Opravdu nevím, co jí tolik ublížilo. Již měla své jméno - Codinka. Zemřela krátce po půlnoci, 11. 9. 2010
Orsolya i obě zbývající "Odinky" jsou v pořádku, ale pohled do boxu moc bolí. Ani se tomu nechce věřit, je to jak zlý sen. Ta nejkrásnější "Odinka" již mezi nimi  opravdu není!


"ODINKA 2" (185 g), foto 1. 9. 2010

Bude se jmenovat CLAUDIA, foto 8. 9. 2010


"ODINKA 3", foto 1. 9. 2010

A Odinka 3 se jmenuje CELINE, foto 1. 9. 2010
 
15. 8. 2010  VRH B5  QUILLA SKINNY VELVET + SAMSON SKINNY VELVET

Tak tentokrát se to Quille bohužel nepovedlo. Do poslední chvíle byla pohyblivá, hladová, svěží. Tu nešťastnou neděli (vedro, večer bouřka a krupobití) to na ni ale najednou přišlo a ona začala rodit, bohužel trochu předčasně, pět miminek. Ani je nevyndala z obalů, škoda, stačilo opravdu již jen několik dní! Quille porod naštěstí nijak neublížil, rychle se vzpamatovala a užívala si s ostatními venkovního výběhu. Tento den měla termín porodu i Orsolya, tak to bylo opravdu o nervy. Ta nás ovšem napínala ještě další dva dny!


Předčasný porod, 15. 8. 2010


Nezdařilo se, škoda - ale Quilla je zcela v pořádku, alespoň něco!
15. 8. 2010
 
1. 9. 2010 PRŮBĚŽNÁ INFORMACE

Tak jsme zpět doma i na internetu, z "ozdravovny" v přírodě nás vyhnala zima a deštivé počasí. Brzy doplníme všechny novinky, nafotíme miminka a doufáme, že jste nám po prázdninové odmlce zachovali přízeň!
 
3. 8. 2010  VRH A5  NUTELLA SKINNY VELVET + FANFAN SKINNY VELVET

Byl červenec, strašné vedro. Březím samičkám se viditelně nedařilo. A Nutella nám dělala opravdu velké starosti. Nevěděli jsme přesně, kdy byla nakrytá, ale posledních čtrnáct dní prakticky sama nejedla a nepila - jen nať ze zeleniny, trávu. Okurka, paprika a pod., vše zůstávalo ležet. Vodu s vitamíny a glukoprem jen ze stříkačky. Potom začala tlačit - a nic.. Byly to nervy. Ještě čekat, nebo již jet nejspíš na císařský řez? Sobota - místo, abychom jeli zařizovat letní bydlení pro morčátka, sedíme doma a čekáme, co bude.. No a najednou Nuttela stojí na zadních a dožaduje se něčeho k snědku. Je čilá, spokojená. o dvou dnech sedí, nežere, mhouří oči, tlačí.. A plánovaný odjezd je tu! To přece nemůže přežít! Jedeme v noci - aby bylo na silnici volno, aby byl chládek.. Vezu Nutellu na klíně, snažím se, aby otřesy pro ni byly co nejmenší. Zatímco já jsem ze všeho již úplně vyřízená, ona si to v klidu užívá. Hlavně, že jsme to všichni přežili, říkám si, když ubytováváme poslední "várku morčat" a v pět ráno se konečně ukládáme k spánku.
Dva dny poté, brzy ráno, na mě Nutella vyhlíží z boxu, a za ní se hemží pět živých miminek! Tak to je snad zázrak. Říkala jsem si, že bych byla tentokrát ráda, kdyby to přežila alespoň samička, tohle jsme opravdu nečekali! Jedno miminko je slabé, ale další dvě holčičky a dva kluci se mají čile k světu - a Nutella ani není moc pohublá. Všichni jsou tmaví, jeden sameček tříbarevný. Trochu pomáháme krmit, i ta slabá holčička se má k světu, Nutella ji ale bohužel "tak trochu zalehla". Zbývající čtyři vše přestáli bez úhony a Nutella nyní, po čtyřech týdnech, jen kvete.


Bylo nás pět, foto 3. 8. 2010



AMBRA, foto 1. 9. 2010 (246 g)
2. 9. Ambra odjela do nového domova. Nebude daleko, zůstává v Praze. Jsem přesvědčená, že u paní M. o ni bude výborně postaráno, a jen držím palce, aby ji měla ráda i morčecí holčička, kterou již doma mají.


ARANKA, foto 1. 9. 2010 (227 g), pravděpodobně zůstane doma, u kluků se teprve rozhodneme.


ATHOS, foto 1. 9. 2010 (280 g),


ARAMIS, foto 1. 9. 2010 (194 g)
Ani Aramis neodešel daleko - vyrostl sice u nás, ale v únoru 2011 jsem se ho konečně "vzdala" ve prospěch spřátelené CHS Z Kouzelné pohádky. Stále jsem se s tímto přátelským chlapíkem totiž nemohla rozloučit. Ale doma bych ho využívala jen málo - a tam na něj čekají potřebné samičky. Tak hodně štěstí!
 
PRÁZDNINY

Od 1. srpna 2010 jsou morčátka na prázdninách v přírodě. Horký červenec byl pro ně i přes všechnu naši péči v rozpáleném bytě velice zátěžový (ani klimatizace pro ně není dobrá), zvláště březí samičky vedro a dusno špatně snášely. O některá morčátka jsme bohužel přišli, a tak jsme se rozhodli celou naši CHS dočasně přestěhovat. Akce to byla velice náročná, příprava bydlení i transport morčat. Všichni stěhování ale bez úhony zvládli a po čtyřech týdnech pobytu se zdá, že jsme dobře udělali. Morčátka viditelně pookřála, za pěkných dnů si užívají prostorného venkovního výběhu - a co je hlavní - dlouho očekávaný vrh, poslední miminka po Odíkovi, se Orsolyi zdařil! Podrobnosti a fota dodatečně doplníme, teď nám trochu vázne signál, a tudíž i internetové spojení se světem. Všem, kteří rádi čtou zprávy z naší CHS, se dodatečně omlouváme za dlouhou pauzu v informacích a přejeme hezký zbytek léta! 
 
SMUTNÁ ZPRÁVA

Naše CHS prožívá smutek. V pondělí 27. 7. 2010 nám odešel ODO.
ODO OF GOLDEN CAVE
 
Bylo to opravdu nevšední morčátko, ve svém zvířecím druhu osobnost. Byl to přítulný mazlík a zároveň výborný plemeník. Získal obdiv a lásku jak nás - lidí, tak svých samiček. Snad u nás prožil hezký morčecí život, i když jsme doufali, že nás bude pohled na něj těšit ještě dlouho, nezvládl nemoc, která se u něj poprvé objevila začátkem června. RTG objevil stín u srdce. Ještě dvakrát se u něj podařilo jeho potíže překonat, vypadal opět zdravě, a i když extrémně horké léto bylo velkou zátěží pro všechny nemocné - lidi i zvířata, zdálo se, že již bude vše v pořádku, dokonce nakryl černou Orsolyi a spokojeně spolu žili. O to větší to byl pro nás šok, když jeho odchod pak přišel nečekaně. Již nebylo pomoci. Jedinou útěchou je nám teď Orsolya, která někdy v půli srpna očekává svá miminka. Snad mezi nimi bude i "malý Odík". I tak je nám ale jasné, že toto morčátko bylo opravdu výjimečné a
hnedtak ho žádné další nenahradí.

Několik fotografií z Odíkova šťastného období:

 
Odík a Lízinka (samička je pí Blanky Písařové, CHS Vandulka)


I Naomi byla jeho velká láska..


Na svou oblíbenou vyhlídku pozval i Frídu...


Afrodytu podporoval do poslední chvíle...


Již nemocný Odo na poslední fotografii.



 
21. 7. 2010  VRH Z4  ELSA SKINNY VELVET + LORENC SKINNY VELVET

Naštěstí další dobrá zpráva. Časně ráno se Else narodila tři velká miminka, dvě holčičky a kluk. Elsa vše zvládla rozvážně, naprosto skvěle. Myslela jsem, že miminek bude víc, byla opravdu "hodně březí", ona ale pěkně přibrala, i miminka jsou tlouštíci. Elsa, kterou jsem loni po velkém úsilí zachránila z toxémie, nám po roce předvedla, že je v nesmírně dobré kondici. Její březost nebyla plánovaná, již jsme ji po té loňské zkšenosti ani nechtěli připouštět. Dali jsme ji nejprve do boxu k "důchodkyním", později našla novou společnost v boxu s Pamelou a do té doby "neplodným" Lorencem.
Takže se konalo velké překvapení, které naštěstí má dobrý konec.
Miminka později vyfotografujeme, barvy doplníme.
 


A to jsme mysleli, že je Lorenc neplodný! 21. 7. 2010


Elsa se svými tlouštíky.                    Foto 21. 7. 2010

Zatím nejsme na prodej (rozhodnutí později).


ZONKA, samička, aguti zlatá, foto 22. 7. 2010 (váha 70 g)


ZONKA 1. 9. 2010


ZOE, samička, aguti zlatá s červenou, foto 22. 7. 2010 (váha 112 g)


ZOE 1. 9. 2010


ZOLTAN, sameček, aguti zlatá s červenou, foto 22. 7. 2010 (váha 103 g)


ZOLTAN se bojí :)


Strašpytel ZOLTAN našel útočiště v boxu u Fanfana.
Foto 1. 9. 2010



 
16. 7. 2010   VRH Y4  NANCY SKINNY VELVET + FANFAN SKINNY VELVET

Snad aby ztráta krásné, mladé Ropy tolik nebolela, povedl se Nancy krásný vrh čtyř černých miminek. Otcem je právě syn Ropy, Fanfan. Ten má sice oba rodiče černé (Ropa Reny Destiny + Orlando Reny Destiny), sám však má na předních nožičkách bílou. Jedno z mláďat ji po něm zdědilo na špičce prstů. Sice jsem ji objevila až o pečlivém zkoumání, ale pár chloupků tam bílých bude.
Nancy to jako posledně zvládla a zvládá opět skvěle. Byla to první úleva a radost po šoku z náhlého odchodu Ropy i Afrodity. Narodili se dva kluci a dvě holčičky. Velká, krásná, zdravá miminka. (Zatím nejsou na prodej - po ztrátách, které nás potkaly, si nejprve chceme v klidu vybrat do vlastního chovu, porovnat s předchozími i následnými vrhy. Děkujeme za pochopení).


Tak jsme na světě!                První foto - 16. 7. 2010


Již jsme se trochu rozkoukali.                 16. 7. 2010


A už víme, jak na to!       16. 7. 2010 (foto bleskem)

Již máme jména a zatím nejsme na prodej (rozhodneme se později).


YUCCA, samička, černá s bílou na zadní nožičce, foto 22. 7. 2010 (váha 127 g)


YUCCA 1. 9. 2010 (420 g)


YANNA, samička, černá, foto 22. 7. 2010 (váha 115 g)


YANNA, foto 1. 9. 2010 (375 g)


YONATHAN, samec, černý tan, foto 22. 7. 2010 (váha 117 g)


I YONATHAN roste do krásy, foto 1. 9. 2010 (429 g)


YUCON, samec, černý, foto 22. 7. 2010 (váha 117 g)
O nádherného, již velkého Yucona jsme bohžel 30. 8. 2010 přišli. Večer si ještě na všem pochutnával a vesele poskakoval, ráno již nebyl. Zdálo se mi, že má trochu nafouklé bříško. Byl krásně černý a měli jsme z něj velkou radost. Je ho veliká škoda.
 
15. 7. 2010 NEZDAŘENÝ VRH X4
Tak bohužel ani dnešek nepřinesl dobré zprávy. I přes zvýšenou péči o morčátka, a zvláště březí samičky, v těchto extrémně horkých letních dnech, se to dnes ráno nepovedlo Afrodytě (s Odem). Miminka se narodila předčasně. V noci jsem nespala, klimatizace na noční eco program běžela i u morčat, měla jsem strach z nočního dusna a přehřátí. Je jasné, že jim, ani nám lidem to moc nesvědčí, ale kvůli včerejšímu náhlému úmrtí Ropy jsem byla obzvlášť opatrná. Specielně březí Afrodytu jsem několikrát kontrolovala. Spali pod rampičkou pod žebříčkem spolu s Odíkem a Orsolyí. Sebrala jsem jim dokonce i ten žebříček, bála jsem se, aby si v rohu nevydýchali vzduch. Ještě zrána jsem viděla, že Afrodyta spí, plná miminek. No a potom jsem konečně usnula i já. Zeleninu jsem rozdávala po 9. hodině. No a na tom místě, kde Afrodyta předtím spala, v rohu pod rampičkou ve velkém boxu, tam, kde jsem odstranila žebříček, leželo pět mrtvých miminek. Až na jedno byla všechna v obalech. Byli by to krásní skinníci (pohlaví nevím) - ovšem bylo jasné, že jsou ještě moc malí, vážili 38 g (barva černá - bílá, v krásném poměru), 42 g (černé mládě), 48 g (černé mládě s bílou lysinkou a bílým břichem), 49 g (tříbarevné mládě s nádherně rozloženými barvami) a 52 g (tmavé se světlým bříškem, asi tan). Z chovatelského hlediska je to nesmírná škoda - a teď je tu ještě starost o Afrodytu. Zatím je smutná. Nechala jsem ji s Orsolyí a Marlen, Odíka jsem hned oddělila. Trochu, nepatrně žrala, ale je smutná. Tak doufám, že nepřijdeme o další, nadějnou, krásnou samičku... 

Doplněno 21. 7. 2010 To, čeho jsme se obávali, se bohužel vyplnilo. 16. 7. 2010 odešla naše krásná Afrodyta za svými miminky.
Co k tomu dodat.... 
 
6. 7. 2010  VRH W4  FATIMA SKINNY VELVET + EBONIT SKINNY VELVET

Tak tento vrh se opravdu povedl :) Vůbec jsem si nevšimla, že Fatima má miminko. Byli jsme zcela u vytržení, jak si Ropa dobře poradila, zároveň jsme po příjezdu z chaty vybalovali věci a umísťovali do boxů nová morčátka, pro která jsme se cestou stavovali (viz kapitola Novinky - doplníme), no a po chvíli k nám přijela i domluvená návštěva s jejich morčátky. Samozřejmě, že jsme se chlubili, jaká krásná miminka má Ropa, ale teprve po chvíli paní Hanka prohlásila . "A tamhle je také miminko" - no a já si teprve v tu chvíli všimla, že Fatima porodila ve stejný den jako její maminka Ropa. Jedináček, černá holčička, se za ní dokonale skryla, ani při krmení jsem si jí nevšimla. Bylo to snad ještě větší překvapení než u Ropy, protože Fatima, tím, že čekala potomka jen jednoho, ještě ani moc březí nevypadala.
7. 7. 2010 Napadlo mě, že když byla Ropa s Fatimou ještě před dvěma dny pohromadě (oddělila jsem je na porod) a jsou na sebe zvyklé, a když miminek není tolik, že je zase vrátím k sobě. A podařilo se! Naprosto bez problému! Holčička od Fatimy se přidala k ostatním miminkům, maminky spolu odpočívají pod přístřeškem a dětičky kolem nich poskakují. Opravdu hezký pohled po tom, co máme za sebou v posledních vrzích. Takhle mě ten chov baví, kéž by to tak bylo vždycky!

 
Fatima má miminko! Foto 6. 7. 2010 bleskem


Uhájit cecík je někdy opravdu dřina - ale povedlo se!
Foto 6. 7. 2010


WERA - holčička, foto 8. 7. 2010
Trochu stáčí jednu přední nožičku - ještě dva dny po porodu, neopírá se o chodidlo, ale spíše o hřbet nohy. Zatím jí to nijak nevadí v hrátkách s ostatními miminky - spolu s maminkou Fatimou se odstěhovala do velkého boxu k Ropě.


WERA 1. 9. 2010 Nožička zůstala stočená. V pohybu ji to nijak neomezuje. Krásně černá holčička.

14. 7. 2010 Po šokujícím úmrtí maminky Ropy zůstává Fatima se svou holčičkou a třemi sirotky. Je teď na ní, zda je přijme a postará se o ně. Jsou to zdravá, tlusťoučká miminka, Ropa měla spoustu mléka a do poslední chvíle normálně kojila. Černého chlapečka jsem již viděla, že zkouší od Fatimy sát - a ona ho nechává, holčičky jsou zatím vyplašené a postrádají maminku.

Večer 14. 7. 2010
FATIMA SE JICH UJALA A ONI TO PŘIJALI!! Ne vždy se to takto povede. Ještě to nechci zakřiknout, ale je to na nejlepší cestě! Alespoň trocha naděje po tom dnešním šoku.

 
 
Fatima, dcera Ropy, kojí své osiřelé mladší sourozence z vrhu V4.
Foto 14. 7. 2010


Z Fatimy je zajímavá samička, trochu Ropu připomíná.


Tady možná ještě víc - Fatima, dcera Ropy, 22. 7. 2010 (váha 877 g - kojí své mládě a tři žravé sirotky, vyhublá ale není. Je stejně skvělá, jako byla její maminka Ropa.


FATIMA 1. 9. 2010 (872 g)




 
6. 7. 2010  VRH V4  ROPA RENY DESTINY + EBONIT SKINNY VELVET

Když jsme se v úterý vrátili z jednodenního výletu, již první pohled k Ropě do boxu signalizoval radostnou zprávu - něco se tam "mihlo". Trochu jsem Ropu odstrčila a po boxu se úprkem rozběhla tři miminka. Opravdoví divoši. Sotva jsem je "ulovila". Tak ti mě tedy opravdu k ničemu nepotřebovali. Ropa zůstala pěkně tlusťoučká, klidná, vše očištěno, miminka buď od ní pijí, nebo běhají po boxu a okusují seno - paráda! Jsou to dvě holčičky - černá a tříbarevná - a černý bratříček.

Fota a podrobnosti později. Všechna miminka jsou již rezervovaná, nebo zůstávají doma. Konečné rozhodnutí (výběr), až budou větší. Očekáváme ještě další vrhy, prosíme o trpělivost a pochopení.


6. 7. 2010 Ropa s miminky - pohled do boxu, foto bleskem


VICTORIA, tříbarevná holčička, první "portrét", 8. 7. 2010


VICTORIA 22. 7. 2010 (váha 193 g)


A takhle krásná je VICTORIA 1. 9. 2010


VITTO, černý sameček, foto 8. 7. 2010


VITTO 22. 7. 2010 (váha 195 g) - jak netopýr :)


VITTO 1. 9. 2010 (526g), již rozumný sameček


VILLA, černá samička, foto 8. 7. 2010


VILLA 22. 7. 2010 (váha 200 g)


A ještě VILLA, 1. 9. 2010 (500 g, z miminka je slečna)


Ropa a Fatima - matka a dcera s miminky, naprosto v pohodě. Obě po porodu zůstaly pěkně tlusťoučké, obě kojí. Foto 8. 7. 2010

14. 7. 2010 15:50 SMUTNÁ ZPRÁVA
Člověk by snad ani neměl říkat, že se něco daří. Před chvílí jsem zažila opravdový šok a stále tomu nemohu uvěřit. V boxu jsem našla mrtvou Ropu. Moji krásnou, velkou, zdravou a velmi oblíbenou samičku!!! Nebyl nejmenší náznak toho, že by jí něco bylo. Dopoledne, když jsem rozdávala zeleninu, ještě normálně přiběhla a s velkou chutí se do ní pustila. Byla to veliká, silná, mladá samička, kojila svá tři miminka. Ta teď nechápavě běhají po boxu - všechna jsou zdravá, hladová - a já jen doufám, že se jich ujme starší sestra Fatima, která je s nimi v boxu a miminko má jen jedno. Chodila jsem se na ně dívat, protože to, jak se měli všichni k světu, byla opravdu paráda. A Ropa rostla dále do krásy, byla tak samostatná, bezproblémová. Mně opravdu ani ve snu nemohlo napadnout, že by jí něco bylo. V posledních dnech dostávali opět trávu, těm kojícím jsem obzvlášť přilepšovala, mrkev, okurku, papriku, rajčata.. Jestli se nějak přejedla, opravdu nevím.. Nebo něco bylo v té trávě? Ale všichni ostatní jsou v pohodě.  Našla jsem ji již ztuhlou, muselo se vše stát asi právě brzy poté, co dopoledne dostali zeleninu. Samozřejmě, že v úvahu v těchto extrémně horkých dnech přichází i přehřátí, ale dopoledne to ještě tak zlé nebylo, odpoledne pak pouštím klimatiaci, sice nerada, ale bez ní by to vůbec nešlo. Nezdálo se mi, že by některé z morčátek trpělo horkem, ovšem Ropa měla miminka, sedávala v rohu a kojila, mohla se přehřát, když se k sobě tak tiskli... To už teď nikdo nezjistí, jen si teď vyčítám, zda jsem něco nezanedbala, ale opravdu mě nic nenapadá.
Jedinou útěchou jsou ta miminka. Zdá se, že černý chlapeček bude Ropě podobný.. Jsou tu po ní tři dcery. Ropa ale byla jedinečná, její odchod je pro mě naprosto nepochopitelný a její ztráta je nenahraditelná. Často člověk piplá morčátko, které vypadá naprosto beznadějně, třeba týdny - a ono se vzpamatuje, mám morčátka po operacích, nad kterými jsem již lámala hůl a říkala si, že by byl zázrak, kdyby přežila - no a potom najednou odejde některé naráz, v plné síle.... Už se nedá nic dělat, ale je mi to opravdu nesmírně líto.

15. 7. 2010 TROCHA RADOSTI
Péči o malé sirotky plně a naprosto samozřejmě převzala Fatima. Miminka pookřála, chovají se zas již zcela normálně. Ropa je vše již naučila, jsou to silná, zdravá mláďata, kromě mateřského mléka se již živí vším, na co přijdou. Mají apetýt po mamince :) Byla to skvělá samička. moc mi pohled na ni chybí.
 
 1. 7. 2009 PRůBĚŽNÁ INFORMACE

Letní vrhy bohužel nezačaly tak, jak jsme doufali. I když tři krásné holčičky, které se narodily Electře, se mají čile k světu - a to je dobrá zpráva. Smutnou Naomi, která předčasně porodila mrtvá mláďata, jsme k nim přidali do boxu. Ještě stále na tom po porodu není úplně nejlépe, ale viditelně pookřála. Electra ji přijala - a malé holčičky se k ní tulí, jako by byly její. Naomi má stále ještě problémy s příjmem potravy, hubne, ale do sena a trávy se již pouští docela statečně, vodu s vitamíny pije ze stříkačky, vcelku úspěšně léčíme otlak na nožičce, který se jí udělal, když byla březí, přesto, že měla pelíšek a veškeré pohodlí v prostorném boxu. Těžko říct, proč se přes veškerou péči někdy nedaří...

Ale máme také dobré zprávy. Nyní je již jasné, že zabřezlo několik samiček! Mladí samečci nezklamali! S černým Ebonitem je březí černá Ropa a černá Fatima.

S mladým Fanfanem (otec černý Orlando Reny Destiny, matka černá Ropa) zabřezly Nancy a Nutella.

Vypadá to, že se kulatí i samičky, které jsou v boxu s Odíkem of Golden Cave (např. Afrodyta).

No a největším překvapením pro nás je, že domněle neplodný Lorenc (aguti zlatá, nar. 2007) nakryl samičku Elsu.

A i jinde v boxech to vypadá, že se něco chystá...

Tak teď jen nevíme, zda se z toho radovat, nebo mít naopak obavy. Vzhledem k vzniklé situaci o prázdninách plánujeme pouze péči o morčátka.
Držte palce, ať to se samičkami i my ve zdraví přečkáme.

Všem našim příznivcům přejeme hezkou dovolenou či prázdniny!!! Vaše CHS SKINNY VELVET
 
9. 6. 2010 VRH T4 ELECTRA SKINNY VELVET + ODO OF GOLDEN CAVE

Electra porodila svá první miminka dnes brzy ráno. Po smutku, který stále ještě přetrvává po odchodu Fergie, mi v prvním momentě při pohledu na Electru tentokrát blesklo hlavou :"Hlavně že je v pořádku samička." V té změti hoblin a morčátek jsem viděla i nějaký pohyb, ale i bezvládná tělíčka. Bilance je následující: Miminek bylo celkem pět, ale Electra "vybalila" pouze tři holčičky. Dva kluci (snad černý tan, 96 g a zlatá aguti, 90 g) zůstali částečně v obalech. Již jsem si všimla, že samičky rodí dvěma způsoby : ROZVÁŇĚ, to porodí jedno mládě, ještě než ho vytlačí, prokousnou obal, aby mohlo dýchat, potom ho sundají z obalu, očistí, no a teprve potom rodí další..
PŘEKOTNĚ, to se mláďata rodí rychle za sebou a samička chce stihnout vše naráz, což při větším počtu mláďat samozřejmě nejde. V tom případě je dobré být nablízku a sundat rychle mláděti z čumáčku obal, aby se mohlo nadechnout.. To jsem dnes bohužel o chvilku nestihla. Je to škoda, byla to velká, pěkně vyvinutá, okatá mláďata.
Ale není to takto nic neobvyklého a dalo by se to pokládat za úspěšný vrh, kdyby na mě nečekalo další překvapení - jedna z holčiček (černá s bílou, 84 g) má vývojovou vadu, nemá vyvinuté oči, má místo nich jen dvě "čárky". I přesto je ale moc roztomilá, vypadá jako krteček. Nevím, zda se zařadí mezi zbylé dvě sestřičky, jak moc velký je to pro ni handicap. To se teprve uvidí.
Další holčička váží 106 g, barva se teprve ukáže - zpočátku se mi jevila jako černá tan, ale už jsem objevila i bílé chloupky a strakaté bříško. Jinak je moc pěkná, váha 106 g.
No a třetí holčička, 87 g, černá tan, je hezoučká, jen jí maminka po porodu vykousla malou vlnku na uchu, doufám, že jen náhodou, v zápalu očišťování.
Ale celkově je to opravdu radost. A na Electru je vskutku zábavný pohled - holčičky mají přímo vojenský výcvik. Stále jsou organizovány a postrkovány směr cecíky. A holčička - krteček se nedá odbýt, je skvělá. Vždycky těm nedokonalým držím palce. Ale ona se nezdá být nějak neduživá - prostě jen nemá oči. Cecík ale bezpečně našla.
Fota zveřejním později. Dnes je ještě pro jedno z našich morčátek, Cyrila, náročný den. Čeká ho operace v narkóze, naděje na přežití tak 50 %. Bez ní ale prakticky žádná... (Zpráva o jejím průběhu bude v kapitole Chovní samci - Cyril).

Poznámka z 10. 6. 2010  1:00 Fota jsou dělaná hned po porodu, ráno, 9. 6. 2010 Naštěstí to vypadá, že vše funguje, jak má. Kvůli starostem s ostatními morčátky jen občas nahlédnu do boxu. Ale abych to nezakřikla... Jen se mi zdá, že Electra jen málo jí. Tak jsem jí alespoň dala napít ze stříkačky vodu s vitamíny. Neměla ale stání, hned se drala zpátky za miminky. A mléko už má, jen ji musí holčičky "rozkojit".


9. 6. 2010 VRH T4 - první pohled


Holčička T4 -1, je na světě chvilku - 9. 6. 2010


T4 -1 TIFFANY, černá tan s bílou, foto 1. 9. 2010 (607 g)



Holčička T4 -2, ještě celá pomačkaná - 9. 6. 2010


T4 -2 TRACY, černá tan, foto 1. 9. 2010 (480 g)


Holčička T4 -3, krteček - 9. 6. 2010


Holčička - krteček i z druhé strany, 9. 6. 2010


THERESA - holčička "Krteček", černá s bílou 1. 9. 2010 Handicap jí nikterak nevadí, vesele skotačí s ostatními. Fakt nevím, jak to dělá, že do ničeho nenarazí!

25. 6. 2010 Všechny samičky se mají čile k světu, holčička bez očí v ničem nezaostává, je úžasná! Nevím, jak to dělá, ale normálně běhá po boxu s ostatními a do ničeho nenaráží! Já jsem zpočátku stále ještě doufala, že se oči nějak "rozlepí", nebo se ještě "dotvoří", opravdu ale má jen úzké štěrbinky bez očí.
Samičky zatím k odběru nenabízíme, protože chceme doplnit naše chovné řady o několik holčiček, vyčkáváme, co přinesou další vrhy, potom se teprve definitivně rozhodneme, které u nás zůstanou a pro které budeme hledat nový domov.
 
3. 6. 2010 VRH S4 FERGIE SKINNY VELVET + AKYNTOS HAPPY CAVIA

Absolutně není důvod k radosti (viz předchozí text - Fergie se mi nelíbí). Zhasla i poslední jiskřička naděje. Dnes v noci mezi 2:00 a 4:15 Fergie porodila dvě mláďata. Našla jsem je mrtvá, v obalech. Zázrak, který jsem považovala za poslední možnost její záchrany - že pokud by přece jen rodila, vyšlo by z těla i mrtvé mládě (neboť moje nepotvrzená domněnka, že v ní jedno mládě odumřelo, se jeví jako nejpravděpodobnější příčina jejích obtíží) - se nekonal. Fergie je na tom opravdu špatně. Je slyšet na celou místnost, jak dýchá, leží, je chladná. Dvě menší černá mláďata (60 g a 65 g) ležela za ní, neměla sílu se o ně postarat. Placentu jsem viděla pouze jednu, další má zřejmě v sobě. A třetí mládě, které bylo vidět na ultrazvuku, také. Samička nijak netlačí, nesnaží se ho vypudit. Šance na její záchranu jsou mizivé. Přesto samozřejmě hned vyjedeme na veterinu, i když se obávám toho, co nám zcela jistě navrhnou - abychom její trápení déle neprodlužovali.

9:00 Fergie již není...
Vyjeli jsme tak, abychom stihli začátek ordinace. I tak jsou minuty, kdy člověk (i zvíře) čeká na pomoc, nekonečné.
Fergie mi odcházela před očima. Paní doktorka mě ale spíš potěšila, protože jí to beznadějné nepřipadalo. Prý tam včera mrtvé mládě nebylo, děloha nebyla porušená a nebyly nahromaděné plyny, které by se vytvářely kolem odumřelého plodu. A že když samička zvládla vytlačit dvě miminka, s podpůrnými injekcemi zvládne i to třetí, případně se udělá císařský řez, mám zavolat za dvě hodiny, jak to po injekcích vypadá. Fergie dostala glukózu, thyamin, něco na posílení děložního svalstva a oxytocin.
Cítila jsem, jak je ráda, že je doma. Začala se drát z přenosky. Nohy ji nenesly, rozjížděly se. Zabalenou v ručníku, aby to bylo co nejšetrnější, jsem ji přemístila do boxu. Rozplácla se zcela vyčerpaná na zem, sotva se doplazila pár centimetrů do svého rohu. Ale byla přece jen teplejší než ráno. Mám věřit na zázrak - nebo spíš tomu, co mi říká Fergie? Když člověk tak snadno podlehne iluzi. Ne, tento příběh jednoho morčecího života nemá happy end. Jen jsem si šla umýt ruce a odložit pár věcí, hned jsem se k Fergie vrátila. Právě ve chvíli, kdy se prudce vzepjala, natáhla nohy dozadu, snad tlačila, celým tělem, nebo jen dostala obrovskou křeč, nevím. Potom padla, ještě jsem doufala, že jen vyčerpaně odpočívá, ale ona již nebyla...


Statečná Fergie na poslední fotografii v noci 3. 6. 2010

3. 6. 2010  20:30 Moc děkuji za sebe i Fergie za všechno pěkné, co jste napsali, za to, že jste tolik drželi palce, aby vše dobře dopadlo, za slova útěchy. Nemám dnes sílu odpovídat jednotlivě na všechny e-maily, jen jsem chtěla napsat, že si vážím toho, že existuje taková soudržnost, lidské pochopení, soucit nad zmařeným morčecím životem. Opravdu to pomáhá, ten pocit, že někdo chápe...
Chovatelství mě opravdu hodně obohacuje - je i o poznávání se s báječnými lidmi, připravenými pomoci, třeba jen dobrým slovem, ale to má někdy cenu zlata. Dívám se na poslední fotografii Fergie, v očích již má náznak blížícího se odchodu - a ještě jednou jí chci poděkovat. Za to, že mě do poslední chvíle tolik věřila, že mě nechala nahlédnout do svého zvířecího světa a že dokázala i ten zázrak, že nemalá skupinka lidí se v naší uspěchané době plné starostí dokázala zastavit a číst tyto stránky. A že mě tak vlastně nepřímo přesvědčila, že má cenu pokračovat, překonávat překážky, i když se právě nedaří. Moc všem děkuji za sebe i za celou CHS Skinny Velvet.
 
 

2. 6. 2010 1:38  Bdíme, FERGIE SE MI NELÍBÍ.

Fergie již od pondělka večer moc nežere, jen okusuje seno, trochu ďobne do zeleného. Někdy to samičky dělají před porodem, nechci se ještě znepokojovat, ale nějak se mi Fergie nelíbí. Již rodila dvakrát, teď je to jiné. Nedá se říct, že je úplně apatická, oči má jasné, přesto mám pocit, že není vše tak, jak by mělo být, bojím se, aby v ní mláďata nezůstala. Vůbec nepije. Trochu má náběh na průjem. Dala jsem jí ve vodě rozpuštěný Bio - Lapis. Moc nechtěla, ale přece jen se napila ze stříkačky. Snad jí to nemůže ublížit. Nechci stále zasahovat a rušit ji. Kéž by to byl jen předporodní stav! Již jednou jsme loni v létě zažili, že to samička nezvládla. Bohužel nepomohl ani oxytocin a následný císařský řez... Vidím, že dnešní noc bude dlouhá a výsledek nejistý. Fergie je moc hezká, velká samička, dosud byla v plné kondici. Jsem opravdu dost znepokojená...
              
             2:20 Fergie sedí stále na jednom místě, hlavu má sklopenou, oblíbená paprika leží netknutá vedle ní. Hladím ji, cítím, že jí to není příjemné, ale neutíká. Mláďata jsou sestouplá, ale v porodních cestách nic necítím, otevřená ještě není. Na ruce mi ulpívá jen mazlavý, měkký trus.. Na levé straně necítím pohyby, chvíli se domnívám, že snad ano, ale je to jen tlukot jejího srdce a zrychlený dech. Vpravo se po chvíli zdá, že se břicho vlní - přesně nevidím, v místnosti je přítmí. Lampičku nechávám i nadále svítit a odcházím si lehnout. Fergii ty mé kontroly nejsou příjemné. Vidím na ní, že je zmožená, ale chce být sama. Tak to budu respektovat, abych jí přílišnou péčí ještě víc neuškodila. Moc bych si přála, aby mláďata vyšla ven, ať už to dopadne jakkoli. V pořádku to ale rozhodně není..

              13:30 Tak mi to nedalo a bděla jsem s Fergií až do pěti hodin do rána. Potom mě již uspal zpěv ptáků a vzbudila jsem se až po osmá hodině ranní. Fergie seděla beze změny na stejném místě.  Nejedla ani nepila. Neviděla jsem žádné pohyby. Opatrně jsem ji vyndala, prohmatala. Dala jsem jí napít vodu s vitamíny a glukopurem. Stále žádné pohyby, samička dost apatická, ale ne zas úplně beznadějně. Fergie je i normálně dost klidná samička, důvěřuje mi, nechá si všechno líbit. Ale porod určitě ještě nezačal, rozhodně netlačila jako loni ta samice, se kterou jsme jeli na císařský řez. No a co teď? Když té chudince samičce loni píchli oxytocin, zesílilo akorát tlačení a byla na tom ještě hůř. Jedno mládě z ní sice vytáhli, ale dále to již nešlo - a velice rychle jsme se museli rozhodnout pro císařský řez. Nechci ale nic zanedbat, sháním odvoz na veterinu. Před polednem vyjíždíme...


Smutná Fergie 2. 6. 2010

               16:30 Na veterinární klinice jsme hned šli na ultrazvuk. Fergie byla zvědavá, přece jen to byl pro ni rozruch, takže trochu ožila a působila dojmem, že je zcela v pořádku a že jen já dělám zmatky. Dokonce i miminka se opět začala hýbat - bylo to sice patrné pouze na jedné straně, ale viděla jsem to též, i na ultrazvuku. Na obrazovce jsem se sice nedokázala úplně orientovat, obraz dost kmital, ale říkali, že miminka jsou snad tři, z toho dvě viditelně živá, vše v pořádku. A spíše se přikláněli k názoru, že by ještě měla dostat šanci k normálnímu porodu. To jsem si samozřejmě ze všeho nejvíc přála také. Fergie dostala pouze podpůrné injekce pod kůži - glukózu a pod. s tím, že se uvidí, že kdyžtak máme přijít zase  zítra. Tak jsem plna nové naděje  vezla Fergie domů, ta mi seděla na klíně v přenosce a vcelku v pohodě okusovala seno. Při příchodu do "morčecího pokoje" dokonce začala pískat a vítala se tak s ostatními. Vyndala jsem ji z přenosky do jejího boxu. Doslova se vrhla do svého koutku, přikrčila se. hlavu dala do rohu - a nekomunikuje. Když jí nesu nějakou lahůdku, ani se neotočí, zrychleně dýchá.
Dnes je to 69. den od nakrytí. Byla bych samozřejmě moc ráda, kdyby se vše vyřešilo normálním porodem, ale již zase se mé obavy zvětšují...


2. 6. 2010 odpoledne: Tak takhle stále sedí. Mláďata již sestoupila dolů, zároveň se ale ukazují propadlé boky a vystouplé kosti. Fergie nemá o nic zájem. 

                       1:30 Tak bohužel se potvrzuje, že mě instinkt nezklamal. Natolik již znám svá morčátka, že poznám, kdy něco není v pořádku. Fergie se dnes ovšem podařilo ošálit i doktory, na ultrazvuku se sešli všichni, kdo byli v ordinaci. I já jsem se ráda nechala přesvědčit, že vše se zdá být v pořádku.. 
Fergie je moudrá samička, rozumím tomu, co mi říká. Oči má ještě jasné, nechá se hladit, tiskne mi hlavu do dlaně. Loučení moc bolí, ona je v tuto chvíli statečnější než já. Hladím její chladnoucí boky, cítím na jedné straně tvrdou bouli. Neumím pomoci - a ona to ani nechce. Již se rozhodla, zůstane se svými miminky. Je mi líto, že ve chvíli, kdy se jí snad ještě dalo pomoci, se toho nepodniklo víc, ale v mysli mám i samičku Uršulu, která se loni ještě sedmnáct dní trápila po císařském řezu. Fergie mi připadá klidná, smířená. Ještě trošku pije ze stříkačky. To já se cítím hrozně, že se to ani nedá popsat. Opravdu mám chuť skoncovat s chovatelstvím.

Pokračování textu viz výše - VRH S4 FERGIE SKINNY VELVET + AKYNTOS HAPPY CAVIA 

 
16. 5. 2010 NOVINKA
ELECTRA ZABŘEZLA S ODEM!!
Tak přece jen naše mladá samička Electra zabřezla. A to hned první minutu po připuštění k Odíkovi 3. 4. 2010 Ani jsme na ni nechtěli tolik spěchat, mysleli jsme, že se nějakou dobu ještě budou seznamovat, ale moc odkládat už jsme to též nechtěli, protože vážila již přes 850 g. Je to téměř neskutečné, když si vzpomenu, jak jsem je před několika měsíci s bratříčkem Ebonitem zachraňovala. Z toho má pak člověk radost, když se to povede a nijak nezaostávají za ostatními.
Tak teď jen abych to nezakřikla! Miminka by měla přijít na svět někdy kolem 10. 6. 2010. Držte palce!


2. 6. 2010 Electra je namíchnutá, oddělili jsme ji od Oda - a teď ho má její sokyně Naomi jen sama pro sebe. Je to ale nespravedlnost!


Březí Electra 2. 6. 2010 Sice se hrozně nudí, ale jíst jí zatím naštěstí chutná!
 
9. 5. 2010 NOVINKA!
FERGIE ZABŘEZLA S AKYNTOSEM!
Ono to pouze vypadalo, že se nic neděje. V pátek a v sobotu jsem všechna morčátka opravdu pečlivě zkontrolovala. Tedy nejenom, že se čistily boxy, napáječky, misky, ale velkou očistou prošla i morčátka. Koupání, vážení, stříhání drápků, radost pohledět. Jen škoda, že ta nádhera nevydrží vždycky o chvíli déle. Také bylo velké stěhování a přeskupování v boxech, to je vždycky poněkud riskantní záležitost. Ale všichni jsme byli tak unavení, že jsme spali a spali.. Tedy dokonce morčátka spala déle než my, což je co říct... Když jsem k nim přišla, teprve se začala protahovat, zívat a hlásit se o svá práva.
No ale proč to vše píšu!
Fergie je pomalu širší než delší, váha 1401 g! Opravdu zřejmě zabřezla hned po připuštění, viděla jsem, že ji Akyntos nakrývá 25. 3. Takže ta pauza bez miminek přece jen nebude tak dlouhá!



9. 5. 2010 Akyntos střeží květináč, ve kterém "přebývá" březí Fergie. 



Tak ho trochu odklopíme a a na Fergie s Lívií si posvítíme!
 

7. 5. 2010 V NOVÉM DOMOVĚ
V mezičase jsme se rozhodli udělat trochu pořádek v našich restech. Jedná se zvláště o kapitolu V novém domově, kterou jsme již delší dobu nedoplňovali. Nyní se to snažíme napravit - některá fota jsme již dohledali, některá snad ještě dohledáme. A pokud by ti z vás, kteří od nás mají morčátko a toto si přečtou, nám chtěli udělat radost a zaslali by jeho aktuální fotografii, rádi ji zveřejníme.

 
5. 5. 2010 Zatím se nic neděje.

V naší CHS je klid. Tedy relativní. Stále ještě několik samiček kojí a stále pokračuje péče o dva malé dalmatinky. Jeden z nich teď trochu stávkoval a potřeboval zvýšenou péči, aby mu zase začalo chutnat. Ale snad je již zas vše v pořádku.
Několik samiček je připuštěných - a až teď budeme čistit boxy a budu morčátka, jak je u nás zvykem, i vážit, možná, že už někde bude jasné, zda je některá březí. Asi ve dvou případech jsem viděla samečkovu snahu, kterou samička neodmítala - měla říji, tak uvidíme, zda se vše povedlo tak, jak mělo.
No a nastanou opět "velké manévry". Samičky, které odchovaly miminka, se budou vracet do velkého společného boxu, některé čekají na své první připuštění, jehož dobu nechceme uspěchat, ale ani promeškat. Takže v boxech nastává velký rozruch - akce "kulový blesk", pečlivé vybírání a sestavování spolubydlících či připouštěných dvojic se blíží.
Aby nebylo čekání na nové naděje v naší CHS tak dlouhé, budeme průběžně zařazovat fota jednotlivých dvojic a sledovat jejich počínání.
 
 
PRůBĚŽNÁ INFORMACE Z 29. 4. 2010

Konečně jsem se dostala k tomu, že jsem zas udělala několik fotografií miminek z jarních vrhů. Snad je dnes či spíše zítra budu mít příležitost umístit na stránky - abyste hlavně vy, kteří je máte rezervované, viděli, jak krásně rostou. Bohužel se mi dvě z nich nepodařilo zachránit - holčičku z vrhu Q4 (u té bylo od začátku jasné, že by to byl zázrak) a jejího bratříčka, který měl mnohem větší šanci na přežití, i samice o něj pečovala, přesto i u něj je to marný boj. Všechna ostatní mláďata jsou naopak úžasně životaschopná a dělají nám radost. A obrovskou radost máme ze dvou malých osiřelých dalmatinků z CHS Rugantino, kteří krásně prospívají, a doufáme, že již mají vyhráno. Neodolala jsem a několik fotografií zařadila k vrhu M4. Vždyť už jsou skoro rodina! 
 

JARNÍ VRHY 2010 - ZHODNOCENÍ

Momentálně všechny samičky, které zabřezly v zimě, odrodily. Všechny to zvládly dobře, bez zdravotních následků, zůstaly v kondici. Jen Vanesa má otlačenou nohu, ale snad to brzy zvládneme.
Z osmi vrhů se narodilo 18 miminek živých a 3 mrtvá.
Absolutní převahu měli kluci - je jich 15, jeden se ale dobře nevyvíjí. Holčičky byly 3, jedna (Krabička) dnes zemřela.
Pro velký zájem jsme připustili další samičky, některé dvojice z našich mladých odchovů jsou spolu poprvé. Pokud samičky zabřeznou, budeme vás průběžně informovat.
 

 
22. 4. 2010 VRH R4 BABY SKINNY VELVET + NIGGER SKINNY VELVET

Tak to jsme tedy zírali. Baby mě nejprve předevčírem v noci tolik děsila, když se zdálo, že nemůže miminko vytlačit, boky se jí vzdouvaly jak vlnobití, dnes zas to vypadalo, že rodit zdaleka ještě nebude - a najednou vedle ní seděl obrovský skinny kluk a překvapeně pozoroval svět. Překvapení jsme tedy byli všichni. Tady není co dodat -posuďte sami, to je prostě RAMBO!

 
22. 4. 2010 Baby skrývá miminko.


Beze slov :)

23. 4. 2010 Tak tady nemám žádnou práci, tady jde všechno samo! Baby si s miminkem naprosto vystačí. Dnes jsem při rozdávání zeleniny kus okurky podávala i Rambíkovi - nějak člověk zapomíná, že je mu sotva den. Ale Baby to snědla i za něj, potom rajče, lupení z pampelišky... Dožadovala se dalšího, v rámci kojení se snažím "vyhovět", ovšem nad mrkví a celerem ohrnula nos.. To jsou tedy rozmary..


Rambo 29. 4. 2010 ( 213 g) rezervace
 
20. 4. 2010 VRH Q4 XARA SKINNY VELVET + HUBERT SKINNY VELVET

Xara dlouho (měsíce) nemohla zabřeznout. Jak se ale ukázalo, nebyla to její vina. Po výměně samečka (Cyrila) za jiného (Huberta) zabřezla téměř okamžitě. Miminka se narodila prakticky na její třetí narozeniny - ty měsíce s Cyrilem se protáhly a já si s hrůzou uvědomila, jestli již není na mateřství moc stará. Byla ale tak krásná, bílá, úplně bez pigmentu, v plné v kondici, moc jsem si přála, aby to vyšlo, aby právě po téhle samičce ještě jednou potomci byli. A nejenom my všichni v naší CHS, ale i další Xařini příznivci čekali, dlouho a trpělivě, zda se to podaří...
Xaru jsem hodně hlídala, nechtěla jsem její chvíli zmeškat, viděla jsem, že je již několik dní nervózní, stále na mě pískala, když jsem šla okolo, což normálně nedělá, stále vyžadovala nějaké pozornosti k snědku - dnes jsem nosila okurku, rajče, trávu... Jen mrkev zůstala ležet.. A právě tu chvíli, kdy jsem šla na zahradu vybírat tu nejšťavnatější travičku a lupení z pampelišek a chvíli se zdržela, využila Xara k porodu čtyř miminek.
První pohled do boxu byl trochu "krvavý" - Xara ještě nestihla očistit sebe ani miminka. Potom trochu zděšení - zdálo se mi, že dvě se nehýbají. Jedno je určitě moc malé....

Momentálně situace vypadá takto: Xara porodila čtyři bílá (zatím) miminka, tři kluky (108 g, 86 g, 79 g) a jednu maličkou holčičku (55 g). Zatím všichni žijí, ale holčička je asi příliš malá na to, abych ji byla schopná zachránit. Trochu již ztrácela tělesnou teplotu, v dlani zase ožila a sála mi prst, zkusila jsem trochu teplé vody s glukopurem, snažila se pít.. Přesto si myslím, že se to nepovede.. I jeden z chlapečků je zatím takový "pomalejší", leží na zádech, nohy nahoru, ale teplý je pěkně, tak snad se na tom světě zorientuje...

Prognóza je ještě trochu nejistá, ale Xara vypadá dobře, o miminka se stará, vše ostatní se dá pouze předpokládat.
.
Upozorňuji, že první fotografie jsou opravdu "syrové".


Xara po vítězné "bitvě" 20. 4. 2010 odpoledne.


Žijí?

  
Zatím žijí všichni, ale holčička je příliš maličká... Krajní chlapečkové jsou v pořádku, druhý zleva je "líný".

Další zprávy až se situace vyjasní.
 
(Na všechna miminka je záznam, jsou dlouho dopředu rezervovaná. Děkujeme za pochopení.)

21. 4. 2010 1:08 Holčička leží na boku, trochu stranou od ostatních, má dopředu natažené nožičky, zavřené oči, zrychleně dýchá.. Již je jasné, že svůj čas na tomto světě má vyměřen jen krátce. Myslím, že nijak netrpí. Vždy je mi to ale moc líto.
Ani ten pomalejší chlapeček se mi mic nezdá. je slabý, zadní nohy jakoby tahá za sebou. Přesto se dere pod maminku. dala jsem mu trochu vody s glukopurem, jen pár kapek na posilnění..

Vedle v boxu začal "povrkávat" Niggřík a trochu honil Baby. Raději jsem ho dala zvlášť do připraveného boxu - již jednou jsem ho tam přemístila, ale oba dávali najevo takovou nelibost, že jsem je zas dala k sobě. Baby ještě nevypadala, že by to mělo být tak brzy..
Teď ale najednou sedí v rohu boxu, ošívá se, je nervózní,  boky se jí mohutně vzdouvají. Myslím, že budeme mít další porod. Noc bude dlouhá... Ale to již bude jiná kapitola.
(Probděla jsem noc - ráno Baby přestala tlačit, ožila, běhá po boxu, miminka se hýbají.. Že by i morčecí samička měla "poslíčky?" Ta morčecí říše mně tedy dává zabrat....)

21. 4. 2010 12:07
Opět mám zprávu, že zatím všechna miminka z vrhu Q4 žijí, ale stále si myslím, že by to byl zázrak, kdyby přežila i holčička (momentálně 52 g). Držím ji při životě tak, že jí každé dvě hodiny dám několik kapek glukopuru, teď jsem zkusila nechat ji olíznout "Borisovku". Ona se moc snaží, ovšem s těmi třemi dravými kluky nemá šanci dostat se k cecíkům. Hlavně ale ztrácí tělesnou teplotu.
Kluci ožili všichni, jeden je trochu slabší, již ale nepadá a leze pod maminku. Xara je v pořádku, stará se o ně. Až budou ještě více očištěni a "zcivilizováni", udělám nové fotografie. Já vím, že ty ze včerejška byly trochu drsné, ale chci Vám ukazovat chovatelství takové, jaké skutečně je, bez příkras, se všemi jeho radostmi i strastmi. Takže ty "ukázkové fotografie" teprve (doufám) přijdou, myslím, že kluci budou moc pěkní :)

21. 4. 2010 22:30
Především bych vám všem moc chtěla poděkovat za slova podpory, za to, jak malé holčičce přejete, aby i ona přežila. Snad i proto se stal zázrak - to téměř mrtvé mládě, již chladné a ležící na boku, se snaží pít, pravidelně dýchá, srovnalo tělesnou teplotu, prostě zatím žije. Ne sice s ostatními v boxu, tam ležela opuštěná, chladná, ale v krabičce na dětské plence, zakrytá ručníkem, u mě v posteli.. Jestli přežije noc, to ovšem nevím. Stále myslím, že jsem jí pouze prodloužila život o několik hodin, i tak je to ale zajímavý souboj se smrtí, když pozoruji, co dokáže pár kapek tekutiny, ten návrat tepla a života... 
Omlouvám se těm, kterým jsem dnes neodpověděla na e-maily. Přikládám několik nových fotografií,
snad vás potěší.


21. 4. 2010 odpoledne: "Zatím jsme všichni!"


21. 4. 2010 večer: "Opravdu se snažím!"


"V 'inkubátoru' mi snad bude dobře."


"Takhle v tom novém pelíšku spinkám."  


21. 4. 2010 večer: Kluci již pijí od maminky a prozkoumávají okolí.

Zpráva z 22. 4. 8:30 Všichni zatím žijí - já již méně. Dokrmila jsem a usnula ve 3 hod. V 6 hod. se mi za hlavou v krabičce ozvalo slabé popiskování. No jasně, zaspala jsem, holčička se hlásí o svá práva! To je opravdu dobré znamení. Pila, měla hlad! Ale je tak slaboučká, stále ještě padá na bok - před napitím měla 51 g, po napití 54 g. Také hodně zhubl jeden z chlapečků: Že by se nedostal k cecíkům? Zkusila jsem ho přikrmit - hladově se na to vrhl. No to již bych ale s dalmíčky krmila čtyři (viz VRH M4)!

23. 4. 2010 (ještě v noci) Já vím, že všichni čekáte na nové zprávy! Zatím jsou příznivé, i když stále stejné. Holčička žije ve své krabičce, vždy po jídle ji pustím na chvíli k ostatním. Volá na ně, ale nohy ji ještě neudrží. Dokrmuji i chlapečka - prostě se k cecíkům nedostane. Právě jdu na to - a potom
konečně trochu spát!

23. 4. 2010 21:45 I dnešní den proběhl beze změn. Ráno jsem ale zaspala, prostě jsem šla spát ve tři a probudila se až v půl osmé. S hrůzou jsem se šla podívat, co holčička, jestli to přežila. Z krabičky se ozývalo pískání, které zesilovalo. Žije a čeká na mě! Moc se mi ulevilo, že neumřela kvůli tomu, že jsem udělala v krmení dlouhou pauzu. Zhubla ale na strašných 47 g. Byla však zřejmě tolik dehydrovaná, najedla se a hodně pila vodu s glukopurem, váhu hned vytáhla na 52 g a do večera se dostala opět na 54 g.
Abyste to chápali - ona není jako normálně vyvinuté mládě bez maminky, tam stačí v určitých intervalech krmit, pokud se mládě "chytne", bývá vyhráno, péče nemusí být takto úzkostná, mládě přibývá, sílí. Tato holčička je ale opravdu chudinka, zřejmě nedonošená, maličká, strašně hubená, neudrží se na nohách. "Myslí" jí to ale velmi dobře, reaguje na okolí, píská na mě, když jdu kolem - má hlad a chce jíst. Je to všechno zřejmě marná snaha, ale dojímá mě ten její boj, jak se o ten svůj život snaží, není to tak, že bych prodlužovala utrpení nemocnému zvířeti za každou cenu. Ona je sice chudinka, ale "nebere to tak". Zabydlela se ve své krabičce, vypadá tam spokojeně, je to její svět.
Pije již o něco víc, intervaly půjdou trochu prodloužit. Tak snad to ještě chvíli vydržím. Každopádně mi bude moc líto, až krabička jednou přestane pískat...

Dokrmuji ještě dva dalmíčky ( to už jsou krásní kluci - nechci to ale zakřiknout) a jednoho z chlapečků z vrhu Q4 . Všechna ostatní mláďata přibývají a mají se k světu! Já jen ted mám méně času, či spíše síly, na další fotografie atd.. Do všeho probíhá ještě velké čistění boxů a vypravuji několik miminek do světa k novým majitelům. Jak to zvládnu, nová fota doplním.

24. 4. 2010 Všichni jsme přežili noc. Krabička ráno pískala ze všech sil a vypila dvě stříkačky. Stejně ale má stále nožičky jak párátka a neudrží se na nich. Ale chuť do života má stále větší.
                    23:10 Den se chýlí ke konci, situace je stejná. Bohužel úplně. Holčička žije, píská na mě, je hladová, ale i přes veškerou péči se nevyvíjí, zůstává slaboučká. I nejmenší chlapeček zůstává na váze - o toho ale samice pečuje, kdežto od holčičky utíkala, nechávala ji ležet. Asi již ví dříve než já, že je všechna snaha marná...  Tak hlavně, že se alespoň dalmíčkům vede výborně.. I všechna ostatní miminka jsou živá a zdravá. Těm, kteří nám píší, děkujeme za přízeň a podporu. Nestačím
odpovídat :), tak alespoň takto.


Kluci Q4 24. 4. 2010

25. 4. 2010 23:00
Holčička byla již celá upatlaná - inu nejsem maminka, abych ji stále olizovala, a vatičkou jsem zaschlé mléko nechtěla třít, vždyť je celá průsvitná. Tak jsem napustila teplou vodu do umyvadla a trochu ji "odmočila". Moc se jí to líbilo. Je to ubožátko, nepřibývá, neudrží se na nožičkách.. Ale teď večer na mě pískala, bezpečně mě pozná, ví již, co přijde. Vypila tři stříkačky...
Všichni ostatní jsou na tom jako včera, dalmíčci krásně rostou. Všechna starší miminka prospívají a rostou do krásy, to jen já nestíhám fotografovat atd..

26. 4. 2010 9:30
I když holčička ještě žije, jde to bohužel k horšímu. Je úplně vyhublá, po nakrmení jí pouze naroste bříško, svalová hmota spíš ubývá. Dnes je již trochu promodralá, i když teplotu stále drží. Zprvu jsem myslela, že se na nohou neudrží, protože je slabá, ale nekoordinovaných pohybů přibývá. Stáčí hlavu, nepřirozeně natahuje nohy. Ale je zajímavé, že jídlo si bere, těší se na něj. Měla i velkou žízeň, pila vodu s glukopurem. Musím naopak dávat pozor, aby se nepřepila a nezahltla. Přesto opět zhubla - včera 56 g, dnes začínáme s 50 g. Tady opravdu něco nefunguje, samice to zřejmě poznala hned, o ostatní mláďata se stará, od této holčičky od začátku utíkala. Pereme se s nepřízní osudu již šestý den, zatím zcela bez výsledku. Situace se zhoršila..

                  16:00 Dnes přišla opravdu krize. Jestli stále byla jiskra naděje kvůli té úžasné vůli k životu, tak dnes přišel již opravdu zlom. Holčička ještě dýchá, leží ale na boku a má zavřené oči. Je podložená plenkou a přikrytá. Schoulí se mi v dlani, když ji beru. Ještě trochu pije, ale jakoby ze spánku. Doufám, že nijak netrpí.

                    22:30 Holčičku jsem ještě odpoledne našla promodralou a lapající po vzduchu. Vzala jsem ji do dlaně. Přitiskla se a její stav se zlepšil. Napustila jsem do umyvadla poměrně teplou vodu a zahřívala jsem ji. Ožívala. Vrátila se jí normální barva, dýchání se stabilizovalo. Napila se a usnula zabalená do plenky. Připomíná mi malého, ještě nevyvinutého klokánka, vyndaného z vaku. Tento souboj s přírodou nelze vyhrát. A i když teď spokojeně spinká, občas zatřepe ouškem, nebo si ze spaní dumlá nohu, není to výhra. Je to jen malý zázrak, který jí přidal několik hodin života. Asi byste chtěli vidět nějakou fotografii - tak tedy, tady jsou. Možná Vás napadne, proč vlastně tolik snahy pro tohle ubožátko - ale ta její vůle k životu byla skutečně nakažlivá. I po tom dnešním koupání se slastně protahovala a dumlala mi prst - měla hlad. Přesto má problém udržet tělesnou teplotu, její stav je špatný.


V teplé vodě se stabilizovala - odpoledne 26. 4.


Opravdu je to chudinka - odpoledne 26. 4.


Takhle teď spí v plence - večer 26. 4.

27. 4. 2010 22:45 Situace se nezměnila. Holčička  stále jen spí a občas pije. Dnes jsme si jako pomůcku vypůjčili vyhřívací polštářek, určený na tyto účely. Budeme zkoušet, zda by nepomohl.

28. 4. 2010 8:00 Večer byla holčička stále slabší. Při krmení špatně polykala, nešlo to. Nebyla to již veselá "Pískající krabička", ale jen ubohý tvoreček, pro kterého není naděje. Hřála jsem ji, ale věděla jsem, že je to marné. V 1:30 vypila již jen pár kapek. Kolem třetí hodiny nás vzbudil zvonek u dveří - je na baterii, na bezdrátovové ovládání, a z neznámých příčin se občas "splaší" a zvoní, i když za dveřmi nikdo není. Šla jsem se podívat za holčičkou. Její příběh definitivně skončil. Všem, kteří jste její úsilí sledovali, děkuji za podporu. Ani nevím, jak je možné, že ten naprosto nedokonalý, neduživý tvoreček, dokázal vzbudit tolik citu a soucitu - ve mně i ve vás. Její radost ze života a přízeň, kterou mi dávala najevo prvních pět dní, byly naprosto odzbrojující. Ty dva poslední dny, kdy "Krabička" nepískala, byly již smutné a beznadějné.
I jeden z jejích bratříčků, který nepije od maminky, se mi nelíbí. Měl sice šanci na přežití mnohonásobně vyšší než holčička, přesto se nevyvíjí, zaostává za ostatními a vypadá již též neduživě. Miminka v tomto vrhu to měla nerovnoměrně rozdělena od samého počátku. Tak ještěže alespoň dva dalmatinečci mi dělají takovou radost - jsou již víc než dvojnásobní, skáčou vrtulky. Dnes očekávají návštěvu - svou paničku z CHS Rugantino. Tak doufám, že ti to již opravdu zvládnou.

    
Q4 - 1, sameček, foto 29. 4. 2010 (143 g), rezervace


Q4 -2, sameček, foto 29. 4. 2010 (151 g), rezervace

V noci 30. 4. nejslabší ze samečků následoval svou sestřičku "Krabičku". Něco s nimi nebylo v pořádku - nedalo se tomu zabránit. Zbylá dvě miminka jsou v plné síle, sají a dobře prospívají. I dva malí dalmatinci snad již mají vyhráno - ale to je již jiný příběh, více o nich (+ nové fotografie) u vrhu M4.

6. 5. 2010 se kluci znovu fotografovali. Jsou moc hezcí.


6. 5. 2010


6. 5. 2010


Albínek, foto 10. 4. 2010 "Jsem vzácný."


"A co já? Netmavnou mi uši?"


"Uši mi opravdu trochu tmavnou, prý kvůli tomu zůstanu doma, tak jsem rád."
Foto z 18. 5. 2010


"A prý se budu jmenovat QUELLE." Foto 18. 5. 2010


Albínek QUO VADIS se již brzy bude loučit. Vydává se na dalekou cestu do Olomouce a odtud do Polska. Foto z 18. 5. 2010


Tak se měj hezky v novém domově a hodně krásných potomků!


QUO VADIS - poslední foto z 20. 5. 2O10



 

18. 4. 2010 - průběžná informace
Jelikož Xara s porodem opravdu otálí (i když ona asi ví, co dělá, to jen my nevíme, kdy
zabřezla), posílá zájemcům o miminka alespoň dnešní fotografii, aby prý to čekání
nebylo
tak
dlouhé.

 

XARA ZDRAVÍ VŠECHNY SVÉ PŘÍZNIVCE
Foto z neděle 18. 4. 2010


Na fotografii z 18. 4. 2010 je samička BABY. Zdá se, že zabřezla s tmavým samečkem Niggerem, tak jsme zvědavi, co z toho bude...

 
13. 4. 2010 VRH P4 IFIGENIE SKINNY VELVET + ODO OF GOLDEN CAVE

Hned při prvním pohledu k Ifigenii do boxu mi dnes ráno bylo jasné, že tentokrát to moc dobře nedopadlo. Zároveň se ale pod zkroušenou samičkou i něco pohnulo, takže jsem pocítila i trochu úlevu... Bohužel jsem se nemýlila - tedy v tom, že třem miminkům již opravdu pomoci nebylo. Nepřežily dvě krásné černé holčičky a černobílý kluk. Bylo mi líto nejen těch zmařených morčecích životů, smutné Ifigenie, ale i všech těch, kteří již tak dlouho čekají právě na takováto miminka - opravdu to mohl být výjimečně vydařený vrh.
Naštěstí tu ale zůstal nádherný chlapeček (86 g), černý s bílou lysinkou, a vehementně se hlásil o svá práva tím, že dost neurvale tahal maminku za cecík. Ta byla nejprve apatická, ležely kolem ní všechny placenty, okurka od večera... , ale po chvíli si to najednou rozmyslela,  trochu ožila, začala čistit mládě, vše kolem sebe, pustila se do petrželky....
Těžko říct, co se stalo, zřejmě na tom máme trochu vinu i my, což mě moc mrzí. Večer jsme jí totiž vyčistili box, a zřejmě tak vše urychlili. Ifigenie totiž v poslední době ležela stále pod napáječkou, která zřejmě tím, jak se jí neustále dotýkala, zvýšeně tekla. Nechtěla jsem, aby ležela v mokru, jedla vlhké seno.. I pelíšek již byl trochu mokrý.. Snad jsme to tak měli raději nechat. Nevím, kdy zabřezla, mrtvá miminka jsou trochu menší - 74 g, 67 g, 64 g. Ještě do včerejška bylo vše úplně v pořádku, Ifigenie měla obrovskou chuť k jídlu a stále se něčeho dožadovala. To, že si večer po čištění nevzala okurku, znamená, že se jí asi něco stalo, že i to šetrné vyzvednutí z boxu jí možná nějak uškodilo..
Snad jí teď odměnou za dlouhé čekání na miminka bude alespoň její krásný chlapeček. Snad budou oba v pořádku, Ifigenie se mi stejně stále nějak nezdá....


Smutný pohled do boxu - Ifigenie s mrtvými miminky...


 P4 13. 4. 2010 - chovatelský i morčecí smutek....


A přece jen i trocha radosti a naděje...


Krásný chlapeček P4 - Prince (na fotografii brzy po porodu) - držte jemu i mamince palce, zůstali spolu sami a Ifigenie je zatím moc smutná.

Pozn. z 13. 4. 2010 večer : Přes den zalezla Ifigenie i s miminkem pod pelíšek. Odpočinula si a několikrát vyšla do přední části boxu se najíst. Za ní, jak za magnetem, cupital maličký chlapeček, kterému říkáme PRINCE.

 
Prince 29. 4. 2010 (262 g)


Prince je pěkný, foto 14. 5. 2010
 
11. 4. 2010 Průběžná informace 
Všechna dosud narozená miminka jsou v pořádku a mají se čile k světu. Dosud nezadaní jsou čtyři kluci, dva z vrhu K4 (tříbarevní) a dva z vrhu O4 (černí s bílou). Březí samičky - Ifigenie, Xara a Baby - si zatím dávají načas, ale též jsou v pořádku, spokojené, žravé :). Tak snad to tak i nadále zůstane a vše zvládnou stejně dobře jako samičky před nimi. Moc bychom si to přáli!
 
4. 4. 2010 VRH O4 ZINA SKINNY VELVET + ODO OF GOLDEN CAVE 

Úplně čerstvá zpráva: Tak jako ostatně i v loňském roce, nezůstala Zina za svou maminkou Vanesou v ničem pozadu a pouze o necelý den později porodila též dva kluky a holčičku. Myslela jsem v první chvíli, že jsou všichni celí černí, ale černá bude pravděpodobně jen holčička (teprve podrobně prohlédnu), u kluků (119 g a 122 g) je již jisté, že mají přidělenu (byť nepatrně) i barvu bílou. Zatím se zdají být všichni v pořádku, jen ještě trochu líně koukají na svět. Jejich maminka na ně má svůj systém, ještě je dosvlékává z obalů - každého chvíli, a upravuje jim pupíčky. V tak bohulibé činnosti ji opravdu nebudu rušit :)


Zina to zvládla skvěle.


Vrh O4 4. 4. 2010, holčička je rezervovaná.


ORNELLA, rezervovaná holčička, foto 6. 4. 2010


Ornella 29. 4. 2010 (275 g)
Miloučká Ornellka se s námi 4. 5. rozloučila a nyní je ve svém novém domově v jižních Čechách.


ORSON, REZERVACE: "Buďte shovívaví, jsou mi teprve dva dny!"


Orson 29. 4. 2010


Orson větší - 10. 5. 2010


Orson na poslední fotografii před odjezdem do Polska, 20. 5. 2010


ORION, rezervovaný sameček: "Vraťte mě zpátky pod maminku!"



"To se opravdu musím fotografovat ještě z téhle strany?"


ORION o něco "starší" - foto ze 16. 4. 2010 (12 dní)


Orion se loučí - 27. 4. 2010 odjel do nového domova v Praze 10


Společná fotografie z 18. 4. 2004
 
3. 4. 2010 VRH N4 VANESA SKINNY ELEGANS + ODO OF GOLDEN CAVE

Je tu další vrh! A opět všichni živí a zdraví! A to jsem tentokrát měla obavu, jak to Vanesa zvládne, přes veškerou předporodní péči (prostorný box jen pro ni, pelíšek, kvalitní hobliny) jí otekla, zřejmě vlivem otlaku, noha. Dopoledne jsme čistili boxy a Vanesku jsem opatrně přemísťovala do náhradního boxíku - snad i ty samičky před porodem vědí, že musí být opatrné - ani se nehnula, když jsem ji i s trsem sena opatrně podebrala. Asi by se samičkám tak těsně před porodem box čistit neměl, ale Vanesa se tvářila již týden, že by to mohlo být každou chvíli, netušili jsme, že porodí ihned po vpuštění do čistých hoblin. A protože je čištění naší velké CHS opravdu docela dřina, šla jsem si odpoledne trochu odpočinout - sotva ale skončila v Tv pohádka, chtěla jsem pokračovat v úklidu. Vyčištěné boxy vždycky vypadají velké a prázdné - tři Vanesčini "válečci" tam leželi jak na holé pláni, jejich tmavá tělíčka kontrastovala se světlým podkladem. Moc hezký pohled! A konečně je řada "jarních kluků" přerušena alespoň jednou holčičkou. Povedli se následně: kluk černý s bílou (104 g), kluk černo - červeno - bílý (85 g) a holčička černá s bílou (111 g). Tak snad jsme Vanesce ten porod nějak tím přenášením neurychlili, ale všichni vypadají čilí, zdraví, spokojení - i maminka.



Vanesa po porodu 3. 3. 2010


Takhle tam leželi - vlevo holčička (již rezervovaná), vpravo dva kluci (oba též rezervovaní).


Pokus vyfotografovat je i zepředu :)

 
Pokus vyfotografovat je jednotlivě vůbec nevyšel. Tak zatím pouze foto tohoto chlapečka (již rezervovaného) z 5. 4. 2010
Snad se příště budou tvářit lépe  - dvoudenním miminkům se totiž na světle a bez maminky vůbec nelíbilo!


NEMO se nechtěl fotografovat ani 18. 4. 2010


Nemo 29. 4. 2010 (357 g)


Nemo 10. 5. 2010


Nemo - poslední foto před odjezdem do Polska, 20. 5. 2010


NEW BEE: "Moc se mi chce spinkat!"(6. 4. 2010)
Holčička je rezervovaná!


Z NEW BEE roste krásná slečna - foto z 18. 4. 2010


New Bee 29. 4. 2010 (332 g) - 2. května odcestovala do nového domova v Chebu (viz kapitola V novém domově).


"Jsem opravdu velikonoční miminko - jako malovaný!"
I tento chlapeček - NUGGET - je již rezervován! (6. 4. 2010)


NUGGET povyrostl - foto z 18. 4. 2010



23. 4. 2010 Loučíme se s Nuggetem.
Odjíždí směr Česká Lípa.



V bezpečí u maminky 18. 4. 2010: "Fotografování nás tedy opravdu zmohlo!"


A po probuzení: "No to snad ne, zas ten fotoaparát!"
Tak zas někdy příště.....
 
1. 4. 2010 VRH M4 FRÍDA SKINNY VELVET + ODO OF GOLDEN CAVE

Až jsem se musela smát, když na mě dnes ráno zpod Frídy vykukoval obrovský skinny kluk. Tomu se snad ani nedá říkat miminko, takový obr. Váha 144 g. Tlustá Frída poklidně sežrala svou zeleninovou směs - odměnu, kterou každá samička po porodu dostane (myslím tím navíc, zeleninu jinak mají všichni dvakrát denně), aby brzy nabrala sílu. Pro jistotu jsem prohlédla celý box - odhrnula jsem pelíšek, seno, ale bylo mi jasné, že Frída tam žádné další miminko nemá, když sama vypadá, jako by ještě nerodila :) Prostě byla na potomky trochu skoupá - a jen neporušila to jarní nadělení skinny samečků (Quilla: 3 kluci, Orsolya: 2 kluci, Frída: 1 kluk).
Ale sameček se jí povedl parádní. Doufám, že se v barvách nemýlím - zatím to vypadá, že se vyvedl v "provedení" zlatá aguti s bílou (krásná bílá lysinka), ještě se uvidí.


Frída se svým jedináčkem (144 g) ráno po porodu - 1. 4. 2010



A takhle jsem se povedl zepředu - M4, foto 1. 4. 2010


Mám jednu nohu dlouhou...:) Foto z 2. 4. 2010 - je mi jeden den.
Poznámka z 3. 4. 2010 Sameček M4 je již rezervován!


Tak tohle náš odchov samozřejmě není - jen ti chudáčci opuštění potřebují trochu mléka a tepla - a obojího má naše Frída dost. Proto jsme spřátelené CHS nabídli výpomoc. Jsou to dva kluci, měli ještě černou sestřičku - pro tu již bohužel pomoc přišla pozdě - držte palce, ať to zvládnou alespoň bráškové!
Foto z 18. 4. 2010

 
Pomůže náhradní maminka Frída? Mysticovi by se líbilo mít kamarády!
Foto z 18. 4. 2010


21. 4. 2010 Ačkoli nevlastní maminka i bratříček jsou na to chlupaté nadělení v boxu opravdu moc hodní, dalmíčci pod samici nejdou, krmení opět zůstalo na mě. Sameček s lysinkou záhy pochopil, k čemu je stříkačka s "Borisovkou" a pije přímo pod tlakem, černohlávek potřeboval důraznější domluvu - prostě jsme se spolu trochu poprali - než pochopil, že na světě je krásně. Teď již dohání bratříčka, a dokonce jsem ho již několikrát přistihla, jak okukuje cecík. Bylo by opravdu načase, také bych se již potřebovala trochu vyspat, někdy mám obavu, že se jednou probudím jako morče :) Ale je to radost, když prospívají, ten s lysinkou se dokonce již trochu mazlí a tulí se...


Jsou nádherní a krásně rostou. Frída je moc hodná.
Foto z 22. 4. 2010

23. 4. 2010 Já to nechci zakřiknout, kluci jsou moc hodní, na náhradní maminku i nevlastního bratříčka si zvykli, tulí se k nim. Jen pít od samičky nechtějí, zbývá to na mně. Vypijí již hodně, intervaly krmení nemusí být tak časté, mezitím okusují seno, travičku, Frída je učí co a jak... Jejich majitelka Věrka psala, že přes veškerou dostupnou péči se jejich maminku nepodařilo zachránit, tak snad už to kluci zvládnou, aby smrt jejich maminky nebyla zbytečná, aby převzali štafetu v téhle nádherné dalmatinní linii.

24. 4. 2010 Situace se obrátila - Černoušek předstihl Lysinku. Váhově velice přibral. A již je i jasné proč. Pije od Frídy! Konečně alespoň jeden z nich pochopil, co je pro něj nejlepší!



24. 4. Černohlávek na to konečně přišel!!!

28. 4. 2010 Tak dnes tu kluci měli na návštěvě svou paničku z CHS Rugantino. Myslím, že byla spokojená. Zvláště Černohlávek se překonává - pije od Frídy i ode mě ze stříkačky. Lysinka zůstává věrný pouzr mě. Mám z nich radost - a Mystic je moc rád, že má kamarády. Ono být morčecím jedináčkem je tak trochu nuda.

30. 4. 2010
Tak už tu zítra budou dalmíčci čtrnáct dní. V boxu s Frídou a Mysticem se pěkně sžili. Všichni tři samečkové mají mírnou povahu, Mystic je veselý, že není sám. Frída sice trochu pohubla, visí jí lalok, kluci totiž sají a sají. Mystic se pod ni již téměř nevejde. Jen Lysinka stále čeká, až přijdu - již mě vyhlíží vepředu v boxu, mírně popiskuje, těší se. Spořádaně si mně sedne do ruky, vzorně pije, rozhlíží se. Opravdu jsou moc milí, hodní, já doufám, že se jim již nic zlého nestane, to by byla opravdu velká škoda.
A když se to vezme z chovatelského hlediska, jsou už to i pěkní šlechtici! Je v nich propojeno mezinárodní chovatelské úsilí, snaha německých, holandských i českých chovatelů. Takže jsou tu teď dva "VON", kterým bych měla pomalu vykat - a já jim říkám BOBEČKOVÉ!

Tak teď ještě pro radost několik fotografií VON BOBEČKů z CHS RUGANTINO. Prostě jsem neodolala a zpestřuji těmito drahokamy naše stránky - ať svět vidí tu krásu :)


Dalmatinní von bobečkové 30. 4. 2010


Černohlávek zleva, 30. 4. 2010


Černohlávek zprava, 30. 4. 2010


Lysinka zprava, 30. 4. 2010


Lysinka zleva, 30. 4. 2010


Kluci zdraví svou paničku Věrku - CHS RUGANTINO - a slibují, že teď už to určitě přežijí!




A takhle krásně mezitím vyrostl Mystic, ten opravdu žádnou pomoc nepotřeboval! Na nevlastní bratříčky byl moc hodný. Brzy již bude odcházet do nového domova. Foto 14. 5. 2010


 
16. 3. 2010 VRH K4 QUILLA + XANADU

Ještě v půl třetí ráno jsem Quillu kontrolovala - a nic se nedělo. V půl sedmé ráno proti mně v boxu něco prudce vyrazilo, vše bylo jasné. Honem jsem si na miminka v ranním šeru posvítila. Byla tři - jedno běhalo vyplašeně po boxu a bálo se mě, další dvě se tulila k mamince. Ta seděla přihrbená v koutečku a moc se mi nelíbila. Zřejmě ji porod tří tříbarevných kluků - obříků (111 g, 113 g a 115 g) hodně vyčerpal. Miminka jsou barevně i typově krásná po tatínkovi (všichni se mu podobají, všichni mají lysinku), ale zdá se, že dva mají více zarostlou hlavu (zřejmě po mamince) - rodiče viz foto níže. Jsou čilí a radostní, derou se pod maminku k cecíkům - no ale ta mi dělá velké starosti. Zatím je "matná", ztrácí tělesnou teplotu, je celá zubožená. Ani nesnědla placenty. Z nabízené zeleniny (okurka, paprika, mrkev) trochu okusuje okurku, ale vůbec to není ta Quilla, která by mi ještě včera pomalu ukousla ruku, když jsem jí něco nesla. Vyndavám ji tedy z boxu, prohmatávám. Je dost hubená, mládě v ní určitě nezůstalo, starost mi dělá, že je chladná, to je špatné znamení. Balím ji do ručníku, zahřívám, ze stříkačky pije glukopur s vitamíny. Úplně apatická není. Snad tím nabrala trochu energie, je teplejší. Vracím ji do boxu k miminkům, tulí se k ní. Ještě jí dávám kousek salátu a petrželovou nať, zájem má, ale jen pomalu vše uždibuje.
Tak teď mám zase spíš starost než radost. Fotografie udělám až později a zveřejním je večer, teď hlavně aby to vše dobře dopadlo, aby ti tři krásní cvalíci nezůstali bez maminky...

16. 3.  14 hod. Jsem moc ráda, že se v průběhu dopoledne Quilla stabilizovala. Přestala se třást, vrátila se jí tělesná teplota, pomalu začala žrát. Snad ji zahřála i miminka, která se k ní tisknou. Teď už je pustí i pod sebe, kluci se derou k cecíkům, zdá se, že je vše v pořádku.

Barevně jsou všichni aguti zlatá - červeno - bílí , mají krásné hlavičky, oči, uši, ale bohužel bude osrstění na hlavě asi  větší, než by mělo být. Pro případné zájemce ještě doplňuji, že ani jeden z rodičů zatím nebyl u registrace, ale předpokládám, že alespoň Xanadu s tím nebude mít problém, takže vrh bude dodatečně "legalizován". (Pozn. z 16. 4. 2010 - vše jsme již napravili, oba rodiče jsou registrováni.)


První foto po porodu - samičce je špatně, mláďata nejsou pořádně očištěná, ale mají se k
světu.


VRH K4 16. 3. 2010 večer

Pozn. ze 17. 3.  Sameček vlevo se bude jmenovat Kryšpín a je již rezervovaný.
Rezervován je i Kubík, sameček uprostřed. Vpravo Kašpar (i ten je zadaný).

 

Tak ještě jednou pro představu - uvidíme, co z nich vyroste. Jsou nesmírně životaschopní -
pobíhají po boxu a okusují seno!


 
17. 3. 2010 Samička se již úplně vzpamatovala, opět je žravá a "akční". Všechna mláďata si přestěhovala do pelíšku. Vypadají moc spokojeně.

20. 3. 2010 Vše je v pořádku, miminka se mají k světu, dohánějí poporodní hubnutí. Jsou moc hezcí, zatím ne moc fotogeničtí. Quilla kojí, ale sama přestala pít, nevím proč, takže má obrovskou spotřebu okurek, papriky a pod., odkud bere vláhu. A mláďata s ní již zeleninu statečně okusují, ačkoliv se s nimi maminka ještě moc dělit nechce. Kluci se ale jen tak odbýt nedají.


Kluci 2. 4. 2010 Veselé Velikonoce!


K4 - rezervovaný sameček Kryšpín, foto z 22. 3.


K4 - Kryšpín, foto z 26. 3.


Kryšpín 6. 4. 2010 - "Už jsem velký!"


S Kryšpínem se brzy budeme loučit. 24. 4. odjíždí do svého nového domova - do Brna. Vyrostl z něj opravdu hezký sameček.


K4 - Kubík, foto z 19. 3. 2010, rezervace


K4 -Kubík, 2. 4. 2010 - rostu do krásy


Kubík odjel 23. 4. 2010 směrem na Českou Lípu


K4 - Kašpar, foto z 20. 3. 2010


K4-Kašpar, foto z 6. 4. 2010 Za "tohle" mu říkáme Kašpar.


K4 - Kašpar, je již moc hezký, foto ze 16. 4., rezervace


Kašpárek se s námi rozloučil 27. 4. Bude mít krásný domov a vzornou péči. (Viz foto V novém domově)



2. 4. 2010 K4 -Kubík (rezervace) a Kašpar (rezervace)


 
JARNÍ VRHY 2010

První "jarní" vrh se již nezadržitelně blíží. Sameček Xanadu nakrýval Quillu 5. 1., takže jestli ten den opravdu zabřezla, dá se vrh očekávat možná již v neděli 14. 3., i když spíš tipuji až pondělí. Samečka jsme včas od samičky oddělili, i když se to ani jednomu z nich nelíbilo. Tak teď jen aby všechno dobře dopadlo!


XAVER + QUILLA

15. 3. 2010 odpoledne
Quilla nás velice napíná - zatím stále nic (69. den od nakrytí). Mláďata se jí vzdouvají v bříšku, je to úplné vlnobití. Přesto si stoupá na zadní nohy, když se blížím, v domnění, že nesu něco dobrého. A protože ji nechci zklamat, tak vždycky něco dobrého nesu :)


QUILLA

I ostatní březí samičky se pěkně kulatí - aby měly vše pohodlné, vytvořili jsme jim další bydlení, které nazýváme MORČATOV. Tak snad se nám za to odmění pěknými miminky. Brzy zveřejníme nové fotografie (v kapitolách
BYDLENí, CHOVNÍ SAMCI, CHOVNÉ SAMICE).

 
"Hroší" siesta (foto bleskem) - Odíkovy nevěsty


Orsolya a Akyntos (foto bleskem)

 
Prosíme, nerušit!


Dobré jitro!


Odík se samičkám líbí, 25. 3. 2010
 
2. 3. 2010 - JE TADY BŘEZEN

Venku to po dlouhé zimě začíná vypadat jarně, i když asi jen na pár dní. Milovaná tráva ještě nějakou dobu bude morčátkům chybět, ale mláďata z jarních vrhů už se jí snad dočkají.
Brzy se uvidí, které samičky zabřezly. Již je jasné, že zatím nezabřezly všechny, které jsem připustila, ale myslím, že alespoň ve dvou případech je to spíše vinou samečka. Samičky předtím zabřezávaly bez problémů. Uvidíme, všechno chce svůj čas.
Kdo to napoprvé zvládl dokonale, je dvojice QUILLA + XANADU. V první minutě po připuštění sameček zjistil, že samička má říji - a povedlo se. Quilla je již viditelně březí a se vší pravděpodobností právě ona zahájí jarní vrhy v naší CHS.
 
ZIMNÍ VRHY 2010 - ZHODNOCENÍ ZE 6. 2. 2010

Zimní vrhy jsou pravděpodobně u konce, další přírůstky očekáváme již spíše začátkem jara. Bylo to zajímavé období, plné očekávání, navazování nových kontaktů, a tak bych za naši CHS chtěla ještě jednou poděkovat všem těm, kteří s námi sledovali, jak všechno dopadne a drželi našim samičkám (a i sobě) palce. V průběhu jednotlivých porodů již bylo jasné, že černých morčátek bude menšina a že naše CHS zdaleka zatím není schopná vyhovět zájemcům o ně, i když bychom to velice rádi udělali. Doufáme, že na nás proto nezanevřete - vytvoření kvalitní černé linie je opravdu běh na dlouhou trať, zatím třídíme a sestavujeme to nejlepší z toho, co máme. A tak jako to u nás bylo vždycky - cílem jsou kvalitní, zdravá zvířátka. Z mého pohledu chovatele (a též starostlivého pečovatele) si ale myslím, že celkově vše proběhlo velice bezproblémově a celé toto období lze hodnotit jako úspěšné. Zimní vrhy nemám úplně v oblibě - většinou jsem samičky přes zimu nechávala odpočívat a plánovala jsem vrhy až na období, kdy již bylo hezky, rostla tráva, prostě na jaro. Tak jsem z těch zimních vrhů měla strach, aby to všechno dobře dopadlo. Samičky to ale zvládly perfektně - když to vezmu od začátku roku, událo se šest porodů (Ropa, Naomi, Nutella, Nancy, Zlata, Afrodyta), na světě je osmnáct krásných, zdravých, typově pěkných mláďat (další čtyři nepřežila porod), všechny samice jsou zdravé, v plné kondici, kojí...
Já vím, že jste asi zklamaní kvůli černouškům - je jich opravdu málo. Snad příště, pokud budete mít trpělivost a chuť čekat. Ze čtyř vrhů po Odovi (s Naomi, Nutellou, Nancy a Afrodytou) se narodilo třináct mláďat, z toho ani jeden úplně černý kluk (je tu 1x černý tan - bílé drápky na zadní noze a jeden černý tan s bílou, dále pěkný černý sameček opět s příměsí bílé na drápkách a snad i na čumáčku). Všechna mláďata postupně vyfotografuji a zveřejním. Škoda, že není více černých samiček, že nepřežila ta z vrhu H4. Radost nám udělaly tříbarevné samičky, které jsme neočekávali, asi zůstanou dva černo - bílí kluci, mají totiž nádherně sytě černou barvu.
    
 
4. 2. 2010 VRH J4 AFRODYTA HAPPY CAVIA + ODO OF GOLDEN CAVE

Snad nejočekávanější ze zimních vrhů je tedy "na světě"! Afrodytka porodila zcela sama, bez mé asistence a bez problémů svá tři miminka. Přišla jsem k hotovému, zpod maminky na mě vykukovaly tři čumáčky, dva tmavé a jeden s bílou lysinkou. Při bližším ohledání jsem zjistila, že černý s bílou lysinkou je kluk (88 g), další kluk je černý s bílými drápky na zadní nožičce a něco světlého mu též začíná prokvétat na čumáčku (108 g) a to třetí je vytoužená černá holčička (109 g).
Faktem je, že tady jsem doufala, že bude více těch černých - no ale dopadlo to takhle, samička je zcela v pořádku, kojí, miminka dva dny po porodu běhají po boxu a radují se ze života.








J4 - JEZABELL Jediná vytoužená černá holčička z tohoto vrhu.
Foto 6. 2. 2010


JEZABELL 23. 2. 2010

 
J4 - JUMBO I tento černo - bílý sameček zatím zůstává. Má krásně sytou černou barvu. Jsme v období, kdy třídíme, vybíráme, rozhodujeme se. Někdy se teprve po několika týdnech (měsících) ukáže, jak morčátko bude vypadat, takže teprve potom uděláme konečný výběr. Zdá se, že má víc chlupů na hlavě, může se stát, že z něj bude i krásná
"drátěnka" - uvidíme.
Foto 6. 2. 2010

JUMBO 23. 2. 2010 Oči prostě otvírat nechce. Tato fotografie je asi z dvaceti jediná, kterou lze uveřejnit. Ve skutečnosti je moc hezký a žádná "drátěnka" z něj určitě nebude.

  
J4 - JUPITER Tenhle chlapeček je hezky černý, bohužel drápky a špičky prstů na zadní nožičce jsou bílé a též na čumáčku a mezi očima lze vidět světlejší barvu. Ouška má zatím velice zmačkaná, uvidíme za pár dní.
Foto 6. 2. 2010
Pozn.: Sameček je předběžně rezervovaný.


JUPITER na fotografii z 23. 2. 2010


Foto ze 6. 2. 2004 Afrodyta a vrh J4
 
3. 2. 2010 VRH I4 ZLATA SKINNY VELVET + HUBERT SKINNY VELVET

Zlatuška již jednou rodila a byla moc šikovná, tak jsem spoléhala, že to zvládne i tentokrát bez potíží. Nezklamala mě - a moc mě mrzí, že jsem průběh porodu nezachytila na kameru, bylo to zajímavé. Samice byla do poslední chvíle pohyblivá, žravá, "akční". Ale že se schyluje k porodu jsem již poznala, mám pocit, že i chvíli přenášela. Přišla jsem k ní v momentě, kdy jsem viděla, že se v boxu něco mrská. První mládě již bylo téměř očistěné, obřík, bílá holčička, porodní váha 124 g. Zlatušlka ji pečlivě opatřila, snědla obaly, placentu, vyčistila vše okolo a potom se ROZHODLA, že porodí další mládě. Zatlačila, předklonila se a ve chvíli, kdy sotva vykukovala hlavička, bleskurychle prokousla obal, aby se mládě mohlo hned nadechnout. Teprve potom ho vytlačila ven celé a opakoval se postup jako u prvního. Druhá holčička (strakatá) vážila dokonce 128 g, ale Zlatušce to nedělalo sebemenší problém, celý porod si skutečně vychutnávala. S rozvahou přišlo na svět i třetí mládě, bílý kluk - proti holkám mrňous, "pouhých" 88 g. A teprve tady samice trochu znervózněla. Myslela jsem, že se narodí ještě další mládě, začala se totiž otáčet, šlapala přes miminka, ta pištěla, proto udělala obrovský oblouk, hlavu strčila pod břicho, ale ztratila rovnováhu a předvedla parádní kotrmelec - ale jaký! Nohy jí vylétly vzhůru, byl to úplný přemet. To, co jí uvnitř tolik vadilo, nebylo mládě, ale pouze placenta. Ta z ní při tom přemetu vylétla také - a krásně uklizené "hnízdo" s miminky bylo rázem celé od krve. To zas bylo práce, než je všechny očistila. Další mládě se již nenarodilo, to jen Zlatuška mátla vizáží - v době březosti se pořádně spravila, je jí pořádný kus. A mléka má na rozdávání, kondici obrovskou, je to radost.


3. 2. 2010 chvilku po porodu


Tady jsou miminkům dva dny.



No a tady jich už má Zlatuška dost. Neuvěřitelně řádí a nechtějí poslouchat.
Foto ze 17. 2. 2010


Tato mohutná holčička má zajímavou barvu: aguti šedá - krémová s bílou, a předpoklad, že jednou bude rodit stejně bezproblémově jako její maminka. Je již zadaná - a já ráda plním slib a posílám samičce Quintě kamarádku, protože již vím, že se v novém domově bude mít dobře.
Foto je ze 17. 2. 2010


Holčička z předchozí fotografie bude moc hezká. Od nových majitelů již dostala jméno - ILIA. Krásně sklopila ouška a neuvěřitelně roste. Dnes (24. 2.) jsou jí tři týdny a váží 306 g.
Foto je z 24. 2.2010. 


Další holčičku z vrhu, jmenuje se INA, si necháváme a máme z ní velkou radost. Je velká, silná - a zatím úplně bílá, bez pigmentu. Foto je z 23. 2: 2010, váha 24. 2. je 309 g.
 
 
Jediný chlapeček vrhu I4, sameček ICEMAN, asi zklamal čekatele na "albínka", protože se začal vybarvovat po tatínkovi, a to doslova. Chtěl by se stát himalájcem, ale myslím, že se mu to úplně nepovede. Přesto myslím, že z něj bude zdatný, typově pěkný sameček. Foto je z 23. 2. 2010, dnes (24. 2.) jsou mu tři týdny a váží 241 g.
Pozn. z 15. 3. 2010: Iceman je rezervován, v brzké době se bude stěhovat do Hodonína.



Tak ještě poslední foto (17. 3. 2010) před zítřejším Icemanovým odjezdem. Šťastnou cestu, krasavečku - a pěkně se dobarvi!                                                
 
30. 1. 2010 VRH CH4 NANCY SKINNY VELVET + ODO OF GOLDEN CAVE

Tak další vrh po Odíkovi je na světě - a to komplet, všichni živí! Nancy dnes překvapila. Ráno nic, tvářila se normálně, ale po snídani jsme přišli k hotovému. Pelíšek odstaven v jednom rohu boxu nastojato (asi aby nepřekážel :)) - a v druhém rohu se doslova válela tři obrovská mláďata, kluci jak buci. Říkám tomu "líný vrh", mláďata se doslova jen převalují, zívají, koukají obrovskýma očima na svět, vypadají, že jim je již čtrnáct dní a ne sotva pár minut. Nádherná, kvalitní zvířátka - velké klopené uši, velká hlava, výrazné oči, robustní tělo, tři "Goliášové". No a jelikož je Nancy černo - červená, jsou dva kluci po mamince (barvy ještě upřesním) a jeden černý tan po babičce. Opravdu radost pohledět! (Kvůli čekatelům na černé se cítím za své samičky trochu provinile - je jich zatím jak šafránu. Po Akyntosovi se rodili černí, nebo černí tan všichni, i když samičky černé nebyly, černá linie tam byla výrazná, Odík má bílou skvrnku na dolním rtu, a tudíž má s mými samičkami sklon "vyrábět" mláďata strakatá.). Čekání na skutečně černou linii ještě bude dlouhé i pro naši CHS - zatím vybíráme, třídíme, sestavujeme vhodné nepříbuzné páry pro kvalitní budoucí chov. Ale jsou připuštěné další samičky s Odíkem a připustila jsem Orsolyi s Akyntosem. Na to jsem sama zvědavá..
Foto v průběhu dne doplníme. Zatím moc zdravíme všechny naše příznivce.


Krátce po porodu 30. 1. 2010 - jsou neskuteční!!!
(Chlapeček uprostřed je již rezervovaný, jeho budoucí majitelka se na něj 2. 2. přijela podívat - no a moc se jí líbil. Až nebude potřebovat maminku, pocestuje na Moravu, kde na něj již teď čeká moc pěkná skinny samička.)
Pozn. z 20. 2. 2010 Všichni samečci z tohoto vrhu jsou již zadaní!


CH4 - 1 Tento chlapeček - černý tan s bílými drápky na zadní nožičce je již rezervován. Bude to kvalitní, typově vydařený velký sameček. Foto je z 6. 2. 2010, váha 7. 2. je 150 g. Novým majitelům se moc líbil - a oni nám též. Moc nás potěšilo, že předchozí morčátko, které měli, se u nich dožilo 11 let!!! Dali jsme možnost volby jména, tak teď zvědavě čekáme, jak to dopadne. Bude to CHURCHILL!
 

CHURCHILL na fotografii z 23. 2. 2010. Opravdu moc pěkný sameček!
26. 2. 2010 jsme se s Churchillem rozloučili, odjel do svého nového domova. Budeme se těšit na zprávy, jak se zabydlel. A držíme palce, aby k němu časem přibyla pěkná samička!


CH4 - 2 Tento sameček s krásnýma ušima se opravdu povedl. Barevně je zřejmě červeno - černý (je tu ale i možnost, že by mohl být černý tan -červený.) Je již rezervovaný.
Foto je ze 6. 2. 2010 a váha 7. 2. je 153 g.


A ještě jednou již rezervovaný sameček CH4 -2 Již má jméno, ChIP. Foto je ze 14. 2. 2010. Nemohu se vynadívat na ty krásné "sloní" uši. V tomto vrhu se obzvlášť vydařily.
Pozn. ze 7. 5. 2010 Chip již před časem odcestoval k nové majitelce - paní Šárce - do Frídku - Místku. A jsme moc rádi, že jí dělá radost. Dokonce má i výstavní kvality! Získal pěkné třetí místo na výstavě a kartičku čekatele šampiona!


CH4 - 3 Třetí chlapeček z vrhu, zřejmě černo -červený, je také typově moc pěkný. Bude to obřík.
Foto je ze 6. 2. 2010, váha ze 7. 2. je 156 g.


Další foto samečka CH4 - 3 (CHAMPION) ze 14. 2. 2010. Je to nádhera, tento vrh je jedinečný, ty uši jsou neskutečné. Velké, silné, zdravé mládě. Váha již 246 g! Mně se všichni kluci z tohoto vrhu typově moc líbí a asi neodolám a tohoto si ponechám - nějak se nemohu nabažit těch uší. A nějak už je spolu vidím se stejně ušatou Dashou:)


Foto z 11. 2. 2010 Obříci rostou a pro Nancy se kojení stává téměř akrobatickým výkonem. Je to ale vzorná, obětavá samička.


Obříci rostou neuvěřitelně, v malém boxu se již začali pošťuchovat a troufat si na maminku. Ve velkém boxu jsou přece jen ještě trošku "ztracení", chodí za Nancy v řadě - většinou jde první CHIP, za ním CHAMPION a třetí tmavý CHURCHILL. No a cílem není samozřejmě nic jiného než miska se žrádlem. Foto je z 23. 2. 2010
 

25. 1. 2010 VRH H4 NUTELLA SKINNY VELVET + ODO OF GOLDEN CAVE
Zpráva z 27. 1. 2010

Nutella poslední dny březosti snášela velice špatně. Nežrala již vůbec, dávala jsem jí pít ze stříkačky vodu s glukopurem a vitamíny. V pondělí již bylo jasné, že se schyluje k porodu, dopoledne začala po chvílích tlačit, ale stále se nic nedělo. Již v létě jsem se samičkou zažila císařský řez, po kterém se trápila ještě dlouhých sedmnáct dní, tak jsem vyčkávala a doufala a přála si, aby se to neopakovalo.. Vpodvečer se narodilo první mládě, k mé velké radosti živé!!! Nutella si ale nevšímala dalšího mláděte, které leželo pod ní. Rychle jsem protrhla obal, párkrát zalapalo po dechu - a ožilo. Dále to ale již tak jednoduché nebylo. Mláďata se rodila dlouze - a z dalších tří se dvě přidusila již v porodních cestách natolik, že se mi je přes okamžitou pomoc nepodařilo zachránit. Nepřežil černý tan chlapeček a černá holčička. U té mi to bylo obzvlášť líto, dvakrát se mi podařilo přivést ji k životu, již to bylo nadějné, ale nakonec se to nepovedlo, žila asi jen půl hodiny.
Pro všechny ty, kteří čekají na černého skiníka, to asi není příliš dobrá zpráva - dva kluci, co přežili, nejsou černí (viz foto: uprostřed sameček černý tan s červenou, vpravo sameček černý tan s bílou), pěkné je třetí mládě, silná černá tan holčička (vlevo -již rezervovaná).
Já jsem ovšem moc ráda, že to dopadlo takhle - Nutella okamžitě ožila a začala se starat o mláďata. Zatím zveřejňuji jen nepříliš zdařilé fotografie (foceno bleskem), udělané krátce po porodu. Mrtvého chlapečka zveřejňovat nebudu, jen tu černou holčičku, na fotografii, kdy ještě žila.


Černá tan holčička(vlevo) a dva kluci (Všichni jsou již zadaní.)

 
Foto 15. 2. 2010 Větší z obou samečků (HAPPY) roste do krásy.
7. 3. jsme se s ním rozloučili a Happy odcestoval do nového domova kdesi u Klatov. Čeká tam na něj parta morčecích kamarádů.


HAPPY ještě jednou na fotografii z 23. 2. 2010


Tak konečně se i druhý z bratříčků HIPPY nechal vyfotografovat. Bude z něj moc hezký sameček. 24. 2. váží 172 g. Foto je z 23. 2. 2010
Pozn.: Od 4. 3. je Hippy rezervován! Je již samostatný, váží 220 g a moc mu chutná.
11. 3. Hippy byl v boxu chvíli sám, pěkně jedl a krásně přibýval. Takže do nového domova (za Quintou a Iliou) dnes odjížděl v plné kondici. 


Tahle holčička bohužel nepřežila.


Černá tan holčička Hannah (rezervace).

Hannah 7. 2. 2010 (U Hannah je rezervace již potvrzená, prosím nepište!)


Hannah s maminkou 7. 2. 2010


Foto z 15. 1. 2010 Hannah krásně roste, ouška již sklopila.
26. 2. 2010 jsme se s Hannah rozloučili. Vydala se na dlouhou zimní pouť - až na rakouské hranice. Naštěstí se oteplilo, zimní kalamita ustoupila a v autě je příjemně teplo. Štastnou cestu!

 
Nutella to zvládá skvěle!

 
22. 1. 2010 ZPRÁVA PRO VŠECHNY, KTEŘÍ ČEKAJÍ NA ČERNÉ MORČÁTKO
Víme, že čekání je dlouhé, tak jsem alespoň všem zájemcům chtěla dát zprávu, jak se věci mají, tedy respektive, že samičky se zatím ještě k ničemu nemají. Afrodyta a Nancy jsou v pořádku, jen Nutella mi dělá starost - málo žere, zelenina zůstává ležet, nepije. Včera už se mi zdálo, že bude rodit, ale byl to planý poplach. Nakonec jsem jí dala napít ze stříkačky (vodu s vitamíny), sice se se mnou trochu prala, ale pomohlo jí to, zase trochu nabrala energii a dokonce vylezla z pelíšku a trochu žrala (především nať z mrkve, ze ředkviček, z kedlubny. trochu okusuje okurku). Její březost bych ovšem každopádně označila za "rizikové těhotenství" a pevně doufám, že to nebude toxémie. Každopádně ale miminka se zatím vydatně hýbají, no nezbývá než čekat. Všechna ostatní morčátka, i již dříve narozená miminka, nově připuštěné samičky atd.. jsou v pořádku.

Každým dnem též očekává své potomky Zlatuška (s Hubertem), ti jsou ale ze světlé linie.
Pro zájemce o světlá morčátka přidávám informaci, že jsem některá též připustila. I když o ně není momentálně takový zájem jako o tmavá, nechceme rušit jejich chov, protože se nám též velice líbí a doufáme, že své obdivovatele též naleznou.

 
DALŠÍ BŘEZÍ SAMIČKY (vrhy očekáváme již každým dnem)

AFRODYTA HAPPY CAVIA (černý tan) + ODO OF GOLDEN CAVE
NUTELLA SKINNY VELVET (černý tan) + ODO OF GOLDEN CAVE
NANCY SKINNY VELVET (černá - červená) + ODO OF GOLDEN CAVE

ZLATA SKINNY VELVET (krémová - bílá) + HUBERT SKINNY VELVET (himalaya)
 
Vrhy po Odíkovi jsou velice očekávané pro možnost pěkných černých skiníků. Připustili jsme s ním naše čtyři nejtmavší samičky (Afrodytu a její tři dcery), úplně černé jsme ještě neměli. Všechny čtyři zabřezly a zájemců o černá miminka je tolik, že jsme připustili další samičky a doufáme, že časem snad uspokojíme všechny, kteří budou mít trpělivost čekat na miminko právě z naší CHS. Všem tímto též děkujeme za zájem, podporu, slova pochvaly atd.. Máme radost, že se vám naši skiníci líbí a moc rádi bychom vám všem udělali radost - ovšem jak dopadnou jednotlivé vrhy, to se opravdu moc plánovat nedá.
 
17. 1. 2010  VRH G4  NAOMI SKINNY VELVET + ODO OF GOLDEN CAVE

Jsme moc rádi, že to Naomi ve zdraví přežila, byla již opravdu širší než delší. A na to, že rodila poprvé (a v noci, potmě - i když nevím, zda to hraje nějakou roli), to vlastně dopadlo moc dobře. I když zájemci o černé morčátko budou asi zatím zklamaní... 
Ráno jsem v boxu našla Naomi se čtyřmi živými miminky. Bohužel další dvě - kluci (černý a černý s bílou) - ležela opodál mrtvá. 
Na fotografii ze 17. 1. 2010 je Naomi se svými třemi dcerami a černo - bílým synem. Zatím vyčkávám, zda všichni přežijí, dvě
holčičky jsou slabší, ale mají se čile k světu.

 

 
Naomi s rodinkou 30. 1. 2010


Naomi + 4  Je na ně krásný pohled! 9. 2. 2010

GHANA SKINNY VELVET
Narozena: 17. 1. 2010  Vrh: G4
Barva: černá
Matka: Naomi Skinny Velvet  Barva: černá s bílou
Otec: Odo of Golden Cave  Barva: černá (bílá skvrnka na spodním rtu)  Reg. č.: S 1023/08
Foto: po narození  Váha:  175 g (1. 2. 2010)
Poznámka: Zatím jedinou černou samičku z vrhů po Odíkovi si necháváme do dalšího chovu, abychom v budoucnu mohli sestavovat kvalitní nepříbuzné páry. Naomi dává moc pěknou černou barvu.




GHANA 23. 2. 2010

GRAND SKINNY VELVET
Narozen: 17. 1. 2010  Vrh: G4
Barva: černá - bílá
Matka: Naomi Skinny Velvet  Barva: černá s bílou
Otec: Odo of Golden Cave  Barva: černá (bílá skvrnka na spodním rtu)  Reg. č.: S 1023/08
Foto: těsně po porodu  Váha: 160 g (1. 2. 2010)
Poznámka: Tento sameček má zatím snad nejkvalitnější černou barvu ze všech, úplný kominíček, takže zůstává. To ještě bude práce, než se docílí toho, aby se rodili pouze černí skiníci a ještě černí jak uhel! (Chovatelé určitě vědí, o čem mluvím!




GRAND 23. 2. 2010 Naomi a Odo v tomto vrhu předvedli opravdu parádní mláďata!


GALAXIE SKINNY VELVET
Barva: černo - červeno - bílá
Narozena: 17. 1. 2010  Vrh: G4
Matka: Naomi Skinny Velvet  Barva: černá s bílou
Otec: Odo of Golden Cave  Barva: černá (bílá skvrnka na dolním rtu)  Reg. č.: S 102308
Foto: po porodu  Váha:140 g (1. 2. 2010)
Poznámka: Při čekání na vrhy po Odíkovi jsem se tak zaměřila na černé skinníky, na které čeká tolik zájemců, že jsem v první chvíli byla trochu zklamaná, že se Naomi postarala o strakáčky - a dva kluky, černého a černého tan, nechala v obalech. Teprve potom mi došlo, jaká je to krása a že na kvalitní tříbarevnou samičku naše CHS již dlouho čeká! Bude to krásná nevěsta pro některého z našich tříbarevných kluků.




GALAXIE je nádherná. Foto z 24. 1. 2010

GLADYS SKINNY VELVET
Narozena: 17. 1. 2010  Vrh: G4
Barva: černo - červeno - bílá
Matka: Naomi Skinny Velvet  Barva: černá s bílou
Otec: Odo of Golden Cave  Barva: černá (bílá skvrnka na dolním rtu)  Reg. č.: S 1023/08
Foto: po narození  Váha: 154 g (1. 2. 2010)
Poznámka: Další hezká tříbarevná samička - zatím se rozhodujeme, zda i ona zůstane u nás. Pokud ne, je již zamluvená.




GLADYS 23. 2. 2009


Tříbarevné sestřičky Galaxie a Gladys. Foto z 31. 1. 2010
 
OČEKÁVÁNÍ




 
ČEKÁNÍ NA MIMINKA - Odo je stále s Naomi
 

Fota ze dne 5. a 6. 1. 2010

 
 
FANFAN SKINNY VELVET 
Pohlaví: samec  Vrh: F4 
Narozen: 2. 1. 2010
Barva: černá s bílou
Matka: Ropa Reny Destiny  Barva: černá
Otec: Orlando Reny Destiny  Barva: černá
Foto ze dne: 2. 1. 2010 Váha: 116 g (2. 1. 2010)
Poznámka ze 3. 1. 2010: Případné zájemce o toto miminko musíme zklamat. Sameček je nepříbuzný s našimi samičkami, proto počítáme s tím, že v
budoucnu obohatí náš chov. A také se nám velice líbí!

  
 
FATIMA SKINNY VELVET 
Pohlaví: samice  Vrh: F4 
Narozena: 2. 1. 2010
Barva: černá
Matka: Ropa Reny Destiny  Barva: černá
Otec: Orlando Reny Destiny  Barva: černá
Foto ze dne: 2. 1. 2010 Váha: 94 g (2. 1. 2010)
Poznámka ze 3. 1. 2010: Případné zájemce o toto miminko musíme zklamat. Jedinou samičku z tohoto vrhu si ponecháváme do vlastního chovu. Mláďata, o která se s vámi podělíme (pokud vše dobře dopadne), očekáváme v dalších vrzích cca od poloviny ledna.
  
 
2. 1. 2010 VRH F4 ROPA RENY DESTINY + ORLANDO RENY DESTINY

2. 1. 2010 A je to tady!!! První novoroční vrh se zdařil! Ropa se ještě večer tvářila, že se nic neděje, i zakulacená byla jen decentně, a tak jsem
nevěřila svým očím, když za ní ráno běhala dvě velká, zdravá, krásná miminka!

 
2. 1. 2010       VRH F4       ROPA RENY DESTINY + ORLANDO RENY DESTINY 
 

Ropuška s dcerou Fatimou v březnu 2010
 
29. 12. 2009
Poznámka z 29. 12. 2009

Moc děkujeme všem zájemcům o morčátka z naší CHS. V poslední době je mimořádný zájem zvláště o morčátka černá, především o samičky. Někteří z Vás čekají již opravdu dlouho a drží palce, aby se to našim holkám povedlo a bylo z čeho vybírat. Přírůstky očekáváme tak od poloviny ledna - ale opravdu to nechci zakřiknout, ne vždy se vrhy povedou. Samozřejmě bychom Vám všem rádi vyhověli, ale teď už to opravdu záleží jen na našich samičkách :) 
 
1. 12. 2009 VRH E4

1. 12. 2009 VRH E4 LADA SKINNY VELVET + AKYNTOS HAPPY CAVIA

9. 12. 2009 Zatím poslední miminka se narodila 1. 12. 2009 (matka Lada Skinny Velvet, otec Akyntos Happy Cavia). I třetí samice nakrytá Akyntosem měla těžký porod. Ačkoliv jsem byla u toho, ze šesti mláďat (všechna buď černá nebo černá tan) se mi snad podařilo zachránit dvě. Samice si jich vůbec nevšímala, nevyndavala je z obalů, po porodu nežrala, nepila, výrazně zhubla, drobný otlak na přední noze začal otékat... Výrazně hubla i mláďata, zdálo se, že přijdeme o celý vrh i se samicí. Mláďata se sice měla docela k světu, ale samici se vůbec netvořilo mléko a kvůli bolavé noze ty malé chudinky ani nechtěla pouštět pod sebe a hřát je. A tak to tedy opět začalo - boj o život všech tří. Nejprve jen pár kapiček vody s glukopurem mláďatům, i samice vděčně pije ze stříkačky vodu s glukopurem a vitaminem C. Je tak slabá, že téměř nemůže polykat. Ale již to znám, není ještě pozdě - vaříme kaši - zeleninu s ovesnými vločkami, granulemi lisované vojtěšky, mixujeme - a samice se konečně rozhoduje, že to nevzdá a hladově se vrhá na stříkačku. Mláďatům vaříme "borisovku", nejprve se lačně chytá černý chlapeček, holčička černá tan hubne dál, je z ní kostřička - a ze mně již pomalu také. Již týden opět ponocuji, tolik se mi nechce vstávat, ale vím, že je to jenom na mně, ta holčička je tak slabá, že když usnu na delší dobu, nepřežije to. Teď je krize - každé dvě hodiny potřebuje alespoň pár kapek potravy... Už jsem tomu nevěřila, ta malá kostřička najednou popadla stříkačku s "borisovkou" a místo tří kapek ji vypila téměř na jeden zátah celou! Samici se začalo tvořit mléko a sameček se začal vehementně brát o svá práva u cecíku. Chudinka samice se začala stavět do oblouku, bolavou nožičku do výšky, vyčítavý pohled... Pomalu okusuje zeleninu, seno , ovesné vločky - ale stále nejvíce spoléhá na zeleninovou kaši ze stříkačky. Zato sameček mě včera již úplně odstavil a pít chce nadále již jen od maminky. Holčička mou péči ještě potřebuje, ale je to po týdenním úsilí pocit opravdového vítězství, když z boxu vyndavám místo dvou skomírajících kostřiček krásné teplé válečky! Jen ta oteklá noha u samice mi dělá starost - asi dnes pojedeme na veterinu, lokální léčba zatím nepomáhá. Tak to vidíte - místo aby se mi to tady všechno již vánočně blýskalo a vonělo cukrovím, patlám se v kašičkách, potácím se bytem jak mátoha a zářím štěstím, že dneska konečně miminka vyfotografuji a představím světu! Ale stejně ještě držte palce - úplně vyhráno není! (A kdyby si o mně někdo po přečtení těchto řádek myslel, že jsem cvok, tak ho ubezpečuji, že jsem :))
Poznámka z 19. 12. 2009 Na četné dotazy bych Vás chtěla informovat o dalším osudu černých miminek - obě přibývají, pijí od maminky, holčička dokonce váhově předstihla bratříčka!!! Jen Lada mi ještě dělá starosti, sice kojí, vzorně se stará, ale sama hubne a čeká, až ji nakrmím. Dostala antibiotika, pícháme injekce a zdá se, že otok nohy je již trochu lepší. Miminka se již částečně živí sama, chutná jim seno, ovesné vločky, okusují zeleninu. Ještě to ale chvíli potrvá, než budou samostatná, ještě maminku potřebují. Tak snad to Lada ještě chvíli zvládne. Už by potřebovala jen relaxovat... 
       
Foto z 9. 12. 2009


Electra 5. 1. 2010

   
ELECTRA 23. 2. 2010 Už je jí pořádný kus!

 
Ebonit 5. 1. 2010


EBONIT 23. 2. 2010 Kdo by to řekl, že z těch chudinek budou tak pěkná zvířátka. Mám opravdu radost, stálo to za to!

 


Nabízíme

Anketa

Kolika let se dožilo vaše skinny morčátko?
 

Počítadlo přístupů

mod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_counter
mod_vvisit_counterDnes217
mod_vvisit_counterVčera638
mod_vvisit_counterTento týden4615
mod_vvisit_counterMinulý týden53978
mod_vvisit_counterTento měsíc48929
mod_vvisit_counterMinulý měsíc434548
mod_vvisit_counterVše4593587

Online (20 minutes ago): 8
Vaše IP: 44.192.95.161
,
Dnes: Říj 09, 2024

Copyright 2009 by MaraXa