13. 3. 2011 VRH V5 FATIMA SKINNY VELVET + LAD SCRATCHY SKINNY VELVET
To byly na začátku bouřlivé námluvy. Lze si o tom přečíst v kapitole Novinky, v prosinci 2010, kdy k nám den po Štědrém dnu náš slavný Super Grand Šampion ČR přijel z CHS Vandulka na námluvy. Hrůzou jsem nespala, protože šampion nešampion - Fatima svého partneta vůbec nešetřila - a šrámů přibývalo. Takových ocenění a titulů - a on od nás přijede jak po zápase wrestlingu! Naštěstí se ale "vzmužil" a začal to Fatimě vracet. Do boxu jsem se raději ani nedívala. Ještě že skiníci mají tak úžasnou regenerační schopnost - po šrámech naštěstí nezbylo ani památky. A jak se říká, že co se škádlívá, rádo se mívá, tak to se tady po počátečních pranicích vyplnilo beze zbytku. Fatima i Scratchýsek spolu zažili krásné období. Jen jsem stále nevěděla, zda již Fatima zabřezla či nikoliv. No a protože Scratchy přece jen musel zřejmě dokazovat, kdo je v domku, který obývali, pánem, projevovalo se to tím, že Fatimě pokud možno všechno sežral. Jednou jsem nahlédla do boxu - a konečně jsem viděla, jak se z domečku rozprostírá kulatící se břicho. Sláva, Fatima je březí! A už jsem to chtěla běžet psát paní Písařové, majitelce Scratchýska. Jenže potom mi pohled sklouzl o něco níž - a bylo po radosti! "Březí" byl totiž vyžraný Scratchy. Jak ten se uměl rozvalovat! Naštěstí ale již brzy začala i Fatima decentně kulatit bříško, a tak mohl obrovský sameček odjet domů, kde podstupuje, zatím neúspěšně, dietní kúru. Je to opravdu nádherný samec a CHS Vandulka děkujeme ještě jednou za jeho zapůjčení.
A Fatima smutnila - ve větším boxu byla najednou sama, jakoby ztracená. Chybělo jí společné probíhání domečkem, čekání u misky "kdo dřív" i všechny další společné aktivity. Jak jí Scratchýsek nakonec chyběl! A i ten domek jsme jí nakonec sebrali, nevidím totiž domeček při porodu ráda, samičkám ho raději odebírám.
Vše má ale šťasný konec. Dnes ráno jsem přišla vlastně k hotovému. Fatima zřejmě zcela v pohodě porodila dva kluky, 108 g a 111 g, pěkná, tlusťoučká mláďata. Barvu zatím zcela určit nedovedu, pravděpodobně černí tan, možná lux po tatínkovi, to se teprve ukáže. Krásné hlavičky, ouška... Fatima ožila, je naprosto svěží, stará se. No nechci to zakřiknout, ale zdá se, že vše je v naprostém pořádku.
Fatima (vlevo) + Lad Scratchy Skinny Velvet, Morče Super Grand Šampoion ČR :)
A ještě jednou Scratchýsek, to aby bylo vidět, že jsme na tu jeho slávu náležitě pyšní. Je to ale i příjemný a důvěřivý sameček. Zdravíme do CHS Vandulka! Foto 3. 3. 2011
Fatima se svými kluky, ráno 13. 3. 2011
KLuci jsou teprve chvíli na světě - při fotografování usínali. Foto 13. 3. 2011
19. 3. 2011 Tak jedno z miminek má již za sebou špatnou životní zkušenost. Fatima se o kluky pečlivě starala, kluci krásně přibývali. A stejně tak Samantha o svého červeného jedináčka. No a protože se již i jiné samičky chystají k porodu a potřebují svůj samostatný prostor, probíhalo v boxech přeskupování. Vyšel mi volný velký box - a tak mě napadlo, dát Samanthu, Fatimu a jejich tři kluky dohromady. Dostali i domeček s velkými okny, další pelíšek.. Opatrně jsem to zkusila - a měla jsem obrovskou radost. Samice byly naprosto v klidu, kluci se proháněli po boxu, všichni se šli najíst z jedné velké misky, radost pohledět. Ani jsem nečekala, že vše projde v takovém klidu, že na sebe samice budou tak miloučké. Odpoledne jsem potom viděla, jak Samantha kojí svého chlapečka v domečku a Fatima své dva kluky na druhé straně boxu v pelíšku. Celý den, celý večer vše probíhalo v pohodě. I večerní krmení, krmná směs, zelenina.. Každý okusoval svůj kousek mrkve a okurku.. Seno dáváme na závěr, před spaním. A protože jsme něco sledovali v televizi, bylo to tentokrát dost pozdě - šel manžel. A najednou křičí: "Honem poběž, miminko, to je hrůza!" Vše se seběhlo v okamžiku, ve chvíli, kdy rozdával seno, a nedalo se tomu zabránit. Samantha z neznámého důvodu, naráz, bez předchozího varování, vyjela po jednom z černých chlapečků a způsobila mu obrovskou, hlubokou, rozšklebenou tržnou ránu na zádech. Něco tak strašného jsem za celou naši chovatelskou historii ještě neviděla. A ačkoli fotoaparát byl po ruce, fotografie tentokrát chybí. Byla jsem opravdu otřesená, že ten krásný, radostný, důvěřivý chlapeček je najednou takhle zrasovaný - to nebyly obvyklé škrábance, jen roztržená kůže, to bylo doslova maso venku, dlouze, široce od sebe vzdálená kůže. V kontrastu s tou černou kůží okolo to vypadalo strašně. Byla jsem ale nejspíš víc v šoku já než samotné morčátko. Přepadla mě strašná lítost - že jsem to tak špatně odhadla, že něco takového se stalo proto, že jsem je sloučila, že jsem měla víc dávat pozor. Ale spíš jsem hlídala samice - a ty byly v klidu, ještě nikdy jsem neviděla, že by jakákoliv samice takto zmasakrovala pětidenní miminko. Takový krásný, sametově černý chlapeček! Nikdo další se nepral, nikdo neměl ani škrábnutí. Co dál?! Mám na stole před sebou 140 g vážící miminko - a neumím mu pomoci. Stáhnout k sobě se to nikterak nedá. Rána naštěstí nekrvácí. Po několika marných pokusech, při kterých jsme téměř zlikvidovali autolékárničku, se nejvíce osvědčila široká náplast. Naštěstí lepila a chudákovi tu ránu přes celá záda zakryla. To statečné miminko žralo ve výběhu seno, ba i k cecíku se hrnulo, ale co dál? Takhle to nemůže zůstat, není to jen roztržená kůže, je to už i roztržená spodní vrstva tuku a masa, které se vyvalilo ven. Bojím se do takto hluboké rány něco lít, nejradši bych vzala jehlu a nit a začala šít - ale nemám sterilní výbavu. Brzy bude půlnoc - musíme na pohotovost. Volám tam, kde předpokládám, že nám pomohou, kde vím, že mají non stop provoz. Konečně se dovolávám na první číslo. Možná se mýlím, mám ale pocit, že jsem pana doktora vzbudila. "A krvácí to?" Ne? Tak přijďte ráno v osm, raději v deset, až tu bude paní doktorka." Volám jinam: "No paní doktorka tu sice je, ale budeme teď operovat pejska. To ta rána u skinny morčátka vypadá tak hrozivě, kdyby bylo chlupaté, nevypadalo by to tak. Vyplachujte Betadinou, to se zahojí. Kdyžtak si zítra dojděte někam na veterinu." Mám strach, že ty kusy masa, co lezou ven, oschnou, mám strach z nekrózy, ze zanedbání, vím ale, jak i regenerační schopnost u skinny morčátek je obrovská, vidím, jak je chlapeček spokojený u maminky.. Ráno moudřejší večera.. Nespím, jsem z toho vynervovaná, chodím se na něj dívat, dotýkám se ho. Je teploučký, jediné, co mu vadí, je náplast. V myšlenkách se mi vše vrací, celá ta dlouhá doba, jak přijel Scratchy na námluvy, jak se nakonec s Fatimou spřátelili, jak se Fatimě porod povedl, jak dosud vše parádně fungovalo. Je to nesmírná škoda, stále se obviňuji..
Přečkali jsme noc. Čekám, co najdu pod náplastí. Je to stejná hrůza jako předtím. Volám na denní pohotovost na naše známé pracoviště. Okamžitě vyjíždíme a první jdeme na řadu. Paní doktorka je velmi příjemná, ochotná pomoci i této nešťastné "myšce". "No tak tohle by se samo rozhodně nezahojilo", říká, když si připravuje instrumenty na šití. "Maso" snad ještě "oschlé" nebylo. Ránu vyčistila Betadinou s fyziologickým roztokem. Miminko se drželo naprosto statečně. No a potom začala velice zručně sešívat - vnitřní vrstvu masa a tuku, nakonec kůži. Dren takto maličkému zvířátku dát nemohla, tak alespoň nechala trochu mezerky mezi stehy, tudy budeme vyplachovat desinfekcí. No a na závěr ještě injekci ATB, musí to být! A už chlapeček skáče do přenosky (přivezli jsme samozřejmě i Fatimu s bratříčkem, aby měl rodinu s sebou) a rovnou pod maminku - a už hledá cecík. Neskutečné!!! Držte všichni tomuto statečnému morčátku palce, ba přímo pěsti!!! Aby se nepřidal zánět, aby se něco nepokazilo. Rána je to velká, hluboká, ATB v šesti dnech věku...
A poslední zpráva: Chlapeček přes všechny útrapy dnešního dne přibral!
20. 3. 2011 A přibývá dál a zdá se, že ani taková obrovská rána mu nijak nekazí radost ze života. Potvrzuje se, že i závažné věci, které se vyskytnou na povrchu těla, morčátka překonají snáze, než když mají něco vnitřního - to je může zabít velice rychle a zákeřně. Jen abscesy dovedou být hodně nepříjemné. Musíme doufat, že se nic špatného nepřidá a že se ten mrňousek bude takhle vesele prohánět po výběhu celý svůj dlouhý morčecí život.
Statečný chlapeček! Takhle sešité to již tak hrozivě nevypadá, stejně stehů je ještě uvnitř, pod kůží. Paní doktorka byla opravdu moc šikovná, že se jí vše podařilo dostat "na své místo". Foto 20. 3. 2011
Zajímá se o všechno - jen ta náplast je protivná!
Ale maminka Fatima kluky právě učí pít z napáječky a "Sešívánek" rozhodně nechce zůstat pozadu.
Chlapeček V5 -1, foto 21. 3. 2011, černý tan či lux, váha 164 g. "Po té přestálé hrůze je rozhodně jistější držet uši nahoru. Ale přes všechny útrapy jsem stejně moc krásný!"
Bohužel se v průběhu léčby naplnilo to, čeho jsme se obávali - rána začala hnisat stehy se potrhaly. Znovu jsme byli na veterině, Sešívánkovi se tam opět pěkně věnovali. Konečně se zdá, že se vytvořil normální strup - rána pěkně zasychá. Statečný chlapeček se po celou dobu choval velice statečně - chuť do života rozhodně neztratil, o chuti k jídlu ani nemluvě :)
Jen ta náplast kdyby nemusela být - jinak se ale rána zakrýt nedala. Sešívánek se nás teď kvůli tomu strašně bojí! Uši snad už ani víc vztyčit nemůže. Foto 26. 3. 2011
Sešívánek se uzdravil, jizva za chvíli ani nebude vidět. Váha 324 g, foto 7. 4. 2011
Máme velkou radost. Krásný, statečný "Sešívánek" - VILDA našel nový domov v Letech. Strašně se při odjezdu bál, ještě jsem neviděla morčátko tak vyvádět. Asi myslel, že jede znovu na veterinu.
Ale v novém domově na něj čeká kamarád, se kterým se bude postupně seznamovat. Moc držíme palce a těšíme se na zprávy!
13. 4. 2011 Příběh našeho Sešívánka pokračuje. 10. 4. odjel do nového domova. Jak jsem již psala, ještě nikdy jsem neviděla morče tak vyvádět. Domnívala jsem se, že je to proto, že si myslí, že opět jede k doktorovi. Dnes ráno došla zpráva, že musí chlapečka vrátit, že vyvádí dál. Skáče, hrabe, v kleci se podhrabává, je neklidný, píská, vadí mu stroupek na zádech, prostě úplně vyšiluje. Neklidný začal být i druhý chlapeček, kterému se Sešívánek moc nezamlouval. Prostě se to po všech stránkách nevydařilo.
Samozřejmě jsem souhlasila se Sešívánkovým návratem, aby byl v takovém stresu a vyváděl tak, že jeho noví majitelé v noci nespali, to rozhodně netěšilo ani mě. Byla jsem zvědavá, zda ho kluci do boxu přijmou, přece jen byl pár dnů pryč a má na sobě jiné pachy.
Sešívánek prý už u nás v domě začal dávat najevo radost. No a při vpuštění do boxu radostí poskakoval. Když jsem ho vyndala a dotkla se zad, sice trochu zanadával, ale hned zas běžel k mističce. Nesmím ovšem vyndat ani jeho bratříčka, Sešívánek hned začne řádit. Spolu s ním a "strýčkem Grandem se opět cítí v bezpečí. Všechny stesky pominuly, kluci jsou v naprosté pohodě.
No to je tedy situace! Po této zkušenosti to vypadá, že si Sešívánka budeme muset ponechat - případně hledat někoho, kdo by si vzal oba bratříčky současně, aby mohli zůstat spolu.
Z naší CHS se opravdu stává "samčí ráj".
Chlapeček V5 -2, foto 21. 3. 2011, černý tan či lux, váha 174 g. "Co pořád s tím bráškou vyvádějí? Pro jistotu dám uši též nahoru a zůstanu ostražitý!"
Sešívánkův bratříček se pro jistotu bojí také. Foto 26. 3. 2011
Bratříček 7. 4. 2011, váha 349 g - pravděpodobně bude VOLNÝ, ale Sešívánek bez něj nechce být.
V5 - 2, sameček, pravděpodobně lux černý, roste do krásy. Vždyť má tatínka Grand šampiona ČR (foto viz výše), bude po něm. Foto 442 g, foto 19. 4. 2011
V5 -2 je opravdu skvělý! Foto 19. 4. 2011
Poznámka ze 7. 6. 2011: Příběh obou bratříčků měl zajímavé pokračování. Nejprve jsme je nenabízeli nikomu, nechtěli jsme, aby Sešívánek zůstal sám. Ten si ale po čase zvykl na kluky z vrhu Z5, a tak jsem druhého samečka, Victora, nabídla jako velice kvalitního samečka do začínajícího chovu. Ještě jsem jí říkala, jak moc si ho cením, jaké je to ušlechtilé zvířátko. Vše dojednáno, domluveno. Trochu mi to bylo líto, Victor se mi moc líbil. No ale již jsem to slíbila, co se dá dělat.
Jenže paní se již nikdy neozvala, a já jsem po jejích důvodech nepátrala. A k Victorkově fotografii jsem připsala: "Zůstává doma." K sobě do boxu ho bez problému přijali dva velice hodní dospělí samci Prince a Rambo. Když vidím ta tři spokojená morčata, je mi jasné, že "osud tomu tak chtěl".
Čas ubíhal a my jsme se nestačili divit. Sešívánek získal mezi mladšími kluky vedoucí úlohu. Mohutněl a sílil, a tak, když o něj projevila zájem CHS, která se pyšní moc pěknými morčátky, zajásali jsme. Přece jen se ten krásný kluk uplatní v chovu! Je to úžasné, jak se tohle zvířátko dokázalo poprat se všemi nesnázemi, které ho potkaly. Vyrostl z něj moc pěkný sameček a jsme rádi, že se dostal tam, kde ho náležitě ocení.
"Sešívánku, moc ti držíme palce!!" Foto květen 2011
A tato fota přišla 8. 6. 2011 ze "Sešívánkova" - Vildova nového domova v CHS Chin Chin.
"Sešívánku, máme radost, že jsi šťastný!" |
|
12. 3. 2011 VRH CUY A1 QUINTAM + CUY - rex
O tom, jak se k nám Cuy samička Quintam- Bláznivka dostala, si můžete přečíst v kapitole Důchodci. Je to poněkud zavádějící, protože Bláznivka žádný důchodce není. Je to roční cuy samička, kterou naše babička přijala do svého hobby chovu ještě předtím, než se dozvěděla, že se jedná o samičku plemene cuy. Jenže Bláznivka nám rostla a rostla a posléze jsme o ní získali všechny potřebné údaje, na jejichž základě dokonce získala své registrační číslo. Je z ní opravdu velká, krásná cuy samice, i když stále poněkud potrhlá, jak už je plemeni cuy vlastní. Na přání původní majitelky jsme Bláznivku připustili. Ženichem se stal mladičký cuy - rex, sice též vystrašený, ale svou povinnost splnil hned první den po připuštění, dále se již jen "pásl" a v průběhu svého pobytu u nás zdvojnásobil svou tělesnou hmotnost. K vidění je ještě malý a vystrašený (viz též foto v kapitole Důchodci, tam, kde je i Quintam - Bláznivka), přesto je to moc pěkný sameček.
Trochu jsme se o Bláznivku báli, v lednu jí již byl rok. Svůj první vrh ale zvládla na jedničku, a když mě naše babička volala do sousedního bytu, že Bláznivka rodí, přiběhla jsem vlastně již k hotovému. Tři obrovská mokrá mláďata byla na světě. Nejsem na takovéhle veliké chlupáče zvyklá, ale u plemene cuy to tak asi má být, nejsem příliš velký znalec cuy morčátek. Bláznivka se ale tváří, že to tak je v pořádku, tak jí budu v tomto směru brát za zkušenější.
Narodila se tři mláďata - dva kluci a holčička. Pořádně je vyfotografuji, až oschnou. Vypadá to, že jeden kluk bude červený, druhý bílý tmavooký a holčička též bílá tmavooká.
Všichni se mají čile k světu, raději jsem ale odešla, protože Bláznivka se, když mě viděla, začala zahrabávat - a i když jsem na její bláznění zvyklá, nechtěla jsem ohrozit mláďata.
Takže tento vrh je zde uveden jako výjimečný.
Pro zájemce o skinny morčátka mám zprávu, že se několik skinny samiček již výrazně kulatí, tak jen aby to dopadlo stejně dobře jako u Bláznivky!
Všichni jsou živí - Bláznivka je sice porodila rovnou pod napáječku - kříšení ale nebylo nutné :). Foto 12. 3. 2011
Bláznivka + 3, foto 13. 3. 2011
Cuy A - 1, holčička rozeta bílá - není na prodej
Cuy A - 2, kluk rozeta červený - zatím nenabízíme
Cuy A - 3, kluk bílý - zatím nenabízíme
Fotografovat Bláznivku je opravdu "zážitek"! Foto 13. 3. 2011
|
7. 3. 2011 VRH U5 SAMANTHA SKINNY VELVET + AARON SKINNY VELVET
Samantha překvapivě zabřezla s Aaronem. Původně totiž byla připuštěna právě k němu. Poté, co se ale řadu měsíců nic nedělo, a Samantha byla na svůj první vrh již poměrně stará, dali jsme ji k bílému, hladkému Pedrovi, který ji nakryl hned první den. Ovšem první Samantin vrh (K5) se nevydařil - porod byl těžký, dlouhý, nádherné mládě 172 g nepřežilo a druhé krásné mládě žilo jen chvilku. Samantha měla spoustu mléka, cizí miminka ale nepřijala a jinou samici k sobě nesnesla. Samotku snášela opravdu špatně. Rozhodli jsme se tedy, že ji necháme odpočinout u zřejmě neplodného Aarona. Nějakou dobu sice opravdu odpočívali, po čase jsme si ale všimli, že se Samantha pěkně kulatí. Teď již plodného Aarona jsme včas oddělili. Samantha zaujala své místo v pelíšku a tvářila se důležitě.
Dnes jsem zcela náhodou přišla právě ve chvíli, kdy Samantha tlačila. Byla u toho dost nervózní. Jednou dokonce vyskočila, trochu vykvikla, i když morčecí samičky většinou trpí potichu. A najednou se stočila do klubíčka, tlamičkou k zadečku, viděla jsem, že mládě jde ven - jenže zadníma nožičkama. Mládě s nima třepalo, ale hlava uvnitř, v porodních cestách! Naštěstí Samantha znovu zatlačila, mládě vyšlo ven celé - a zatímco Samantha ho nadále čistila "odzadu", protrhla jsem obal u čumáčku. Chvíli lapalo po vzduchu a rychle dýchalo, za chvíli se ale postavilo na nožičky a dralo se pod maminku k cecíku! Samantha opět trochu zatlačila, vyšla placenta. Samantha ji sežrala, vše rozvážně poklidila. No tohle ale určitě ještě není konec porodu, na to měla Samantha břicho příliš veliké! Po chvíli se Samantě začal vzdouvat bok. Mládě uvnitř se začalo natahovat, vzdul se i druhý bok, jako kdyby Samantha měla v břiše malé pravítko napříč. To je jen jedno mládě, neskutečný obr! Bude se opět opakovat ta hrůza z minulého porodu?
Samantha začíná tlačit. Nejde to. Zkouší to znovu a znovu - a nic.. Radost z prvního zachráněného miminka střídá hrůza, strach o Samanthu. Je to silná, statečná samička, ale porod je těžký. Zřejmě zas tlačí nějakého neskutečného obra. Minuty utíkají.. A najednou u zadečku tmavý obal. Vrhám se unavené Samantě pomoci, abychom neztratily ani vteřinu. Obal u čumáčku se mi daří protrhnout okamžitě, ale žádný nádech... Je to marné, mládě se udusilo již v porodních cestách. Po dvou zatlačeních je venku celé, obrovské. V první chvíli úleva, že je venku, že to Samantha zvládla, zároveň ale i pocit zmaru - od chvíle, kdy se tolik napínalo Samantě v břiše, neuběhla ještě tak dlouhá doba - teď tu přede mnou leží obrovská černá tan holčička a Samantha ji ještě čistí, ale již vím, že to nemá smysl. Nezvyknu si na to nikdy - mládě je to nádherné, celý tatínek, jako živé. Krásně to spolu "naplánovali". Dvě děti - kluk červený po mamince (111 g) a holčička černá tan (148 g) po tatínkovi. Naštěstí je tu ten živoucí chlapeček. Snad se nadále bude vše vyvíjet tak, jak má.
První mládě je šťastně na světě, vše očištěno. Samantha vyčkává. A potom tlačí a tlačí... Foto 7. 3. 2011
MLádě "OBR" se udusilo v porodních cestách. Samantha vše opět vzorně čistí, prvorozený chlapeček již "bojuje" o své právo u cecíku.
A maminku má úplně pro sebe. Foto 8. 3. 2011
Chlapeček si to na světě opravdu užívá a Samantha má konečně své živé miminko. Alespoň jedno. Morčecí samičky, a obzvlášť skinny samičky, to vůbec nemají jednoduché.
Malý UBU se sloníma ušima. Porodní váha 111 g. Foto 8. 3. 2011
Samantha se lekla rány při čištění boxů. Takhle skočila ke svému miminku, aby ho ochránila! Foto 11. 3. 2004
UBU 21. 3. 2011
UBU 21. 3. 2011, 224 g, barva červená s bílou - viz prsty na levé zadní nožičce
REZERVACE
Náš miloučký Ubu odcestoval 21. 5. ke své nové majitelce do Polska. Čekalo tam na něj vřelé přijetí a hejno červených samiček.
|
ZIMNÍ VRHY 2010/11 - ZHODNOCENÍ (psáno 28. 2. 2011)
Do tzv. zimních vrhů započítáváme všechny porody samiček uskutečněné v prosinci, lednu a únoru. Oproti loňsku se moc nedařilo. Zabřezlo sice deset samiček (Samantha, Tracy, Tiffany, Baby, Ghana, Zlata, Nancy, Victoria a Nutella), vrhů se ale podařilo pouze pět. Tři samičky porodily předčasně, dvěma se naopak nepodařilo přivést na svět příliš velká mláďata. Jedna ze samiček, Nancy, dokonce zaplatila daň nejvyšší.
Celkem se radujeme z deseti krásných mláďat - tří holčiček (Olívia, genová Simonka, genová Sidonka) a sedmi kluků (Olympus, Pierre, Paul, Rudolf, René, genový Silvar, Taurus).
Samozřejmě jsme očekávali, že miminek bude víc, že uspokojíme i naše zájemce, kteří na to své, většinou nějak konkrétně zbarvené miminko již dlouho čekají. Příroda to však zařídila takto. Je nám samozřejmě moc líto, když se samičce vrh nepovede, ale pokud zůstane živá a zdravá, je to ta lepší varianta. Když ale samička bůhvíproč začne strádat a odejde nám brzo za svými miminky, jako naše krásná, miloučká Nancy, to potom bolí ze všeho nejvíc.
teď již u některých samiček vidím, že březí jsou, u některých to spíše jen tuším. Tak nezbývá, než si přát, jako ostatně vždycky, aby vrhy dopadly co nejlépe, aby nadcházející jarní období dodalo morčátkům hodně síly.
|
17. 2. 2011 VRH T5 NUTELLA SKINNY VELVET + FABIO Z DOBRÉ VODY
Dnes odpoledne porodila Nutella dva kluky - černé tan. Přišla jsem ve chvíli, kdy ležela pod pelíškem. Nějak se mi to nezdálo, pelíšek jsem odhrnula, jako již několikrát v posledních dnech, kdy Nutella dávala najevo, že jedinou její zábavou je přikrývat se pelíškem a pařit se pod ním. Protože jsem již porod čekala každou chvíli, kontrolovala jsem ji častěji - a přesto neuhlídala! Zahlédla jsem pod pelíškem pár hoblin zbarvených krví. Bylo to ve velkém boxu. Vzadu pod stříškou jsem něco zahlédla. Miminka! Proč není u nich? Krčila se u nich druhá samička, Aranka. To snad ne? Copak to zase dopadlo špatně? Nutella vystřelila zpod pelíšku, přeběhla po mláďatech, doslova po nich dupala. Viděla jsem, že jedno se snaží uhnout, druhé se opravdu moc nehýbalo a bylo chladné.
Sameček vlevo žil jen chvilku, byl přidušený. Foto 17. 2. 2011
Dlouho jsem se ho pokoušela oživit, dýchalo, lapalo po vzduchu. Zahřívala jsem ho, třela, chvíli to již vypadalo, že se "chytí", bohužel to tentokrát nevyšlo. Dlaň jsem měla celou od krve, samička totiž ukousla pupeční šňůru moc těsně u břicha. Ale už to bylo stejně jedno. Takový krásný kluk, 107 g! Nějak ten chov přináší víc stresu než radosti. Ta bezmoc, v ruce mládě, překrásné, ještě trochu živé, člověk si tolik přeje, aby vyskočilo a zůstalo na světě! Ten zmar opravdu bolí. A pochybnost: Neměla jsem samičku oddělit před porodem do malého boxu? Seděla by tam ale jak pecka, to není dobré.. S Arankou, svou dcerou, byla veselá, je v plné síle i po porodu, téměř na ní není vidět, že rodila. Prostě nějak zazmatkovala. Již zkušená matka a chová se, jako kdyby své děti vůbec nechtěla. Schová se před nimi pod pelíšek, skáče po nich, nejde k nim, jedno to zaplatilo životem. Nebo jí vadí druhá samička? Já nevím, snažila jsem se zachránit to umírající miminko, ale v ohrožení je i to druhé. Dopadlo to nakonec tak, že jsem jí mládě musela vzít, chovala se k němu hrozně. Takový krásný kluk, černý tan, 133 g. Dýchá zrychleně, je celý podupaný, vtlačila ho do podestýlky. Běhá po boxu jak splašená. Znám chovatele, kteří již něco podobného zažili, už několikrát jsem slyšela dotaz, zda může mít morčecí samice laktační psychózu. To opravdu nevím, Nutella se takto ještě nikdy nechovala. Vymýšlíme řešení, stěhujeme boxy, oddělujeme Aranku. Úleva, přijaly ji samičky v jiném boxu. Mohla tam jít již dřív, ale nechtěla jsem Nutellu nechat samotnou, byly spolu odjakživa. Po akci "kulový blesk" uvolňujeme menší boxík, místo pelíšku dáváme jen kobereček, nad něj stříšku. Zdá se, že je tam Nutella již trochu klidnější. Vracím jí opatrně mládě. Moc se k němu nemá, chudák kluk je takový opuštěný. Vypadá to ale, že už se Nutella zklidnila, tak doufám, že se ho nakonec ujme.
Sbližování - Nutella se synem 17. 2. 2011 večer
17. 2. 23:47 Tak snad mohu jít v klidu spát, chlapeček si maminku nakonec přece jen získal.
Poznámka z 19. 2. 2011 I když je odchov tohoto miminka stále trochu drsný, snad bude nakonec vše v pořádku. Již jsem ale několikrát zasahovala - Nutella stála plnou vahou na svém potomkovi, mládě pískalo... Jednou již zase byl malý TAURUS, jak mu říkáme, přidušený. Maminka mu stála za hlavou, na krku. Ztěžka a zrychleně potom dýchal. Velké pískání bylo, když mu přišlápla nohu. No to je tedy matka!
Taurus 4. 3., váha 249 g
Taurus, černý tan, 7. 3. , váha 430 g
Taurus, černý tan, 14. 4. 2011 - zůstává doma
Taurus 6. 6. 2011, váha 789 g. Bude z něj mohutný sameček.
|
|
|
SKINNY - odchovy 2011
