2. 6. 2012 VRH P8 IXA SKINNY VELVET + FABIO Z DOBRÉ VODY
Tak přesně jak jsem psala v minulém článku - poté, co se ve vrhu O8 narodila miminka miniaturní, v tomto vrhu se narodili úplní obři. Jedno morčátko bohužel mělo z obalu vyndaný jen zadeček - černému klukovi, 119 g již nebylo pomoci. Holčička, zřejmě aguti zlatá, 127 g má tak velké uši, že jsem snad takové plácačky ještě u skinny morčátka neviděla. A nejmenší mládě, holčička 89 g, je pěkně černá - ale trochu chlupatější.
Fota a další povídání doplním, až bude čas, momentálně čistíme :).
Tak už jsme dočistili, všechny boxy vymyli, uklidili - morčátka jsou z toho nesmírně zmožená. V pokoji je hrobové ticho, všichni spí. Stejně to nepochopím, jak si celé to naše společenství morčátek dokáže říci : "A teď jdeme všichni spát!" - a všichni to respektují!
Ale abych se vrátila k té dnešní události! Škoda toho obrovského chlapečka, byl to zdravý vrh, Ixa ani nepohubla, je plná síly. Domnívám se, že sameček šel možná zadečkem napřed. Samička instinktivně protrhla obal - ale bohužel na opačné straně! No odívejte se , jaké to bylo velké, buclaté mládě!
Vždycky je mi to líto - tak těsně před cílem - a nezdaří se! Takový velký, silný sameček si mohl krásně užívat života, škoda... Foto 2. 6. 2012
Naštěstí dvě další mláďata měla při porodu více štěstí:
Krásné miminko, zřejmě aguti zlatá, holčička, krátce po porodu. Foto 2. 6. 2012
Je to překrásné stvoření s obrovskýma ušima. Zůstane doma :).
S malou holčičkou z předchozího vrhu. Foto 2. 6. 2012
Menší z holčiček, černé - 89 g., se hrozně chtělo spát. Je také pěkně ušatá, zatím chlupatější. Foto 2. 6. 2012
No a ještě společná fotka vrhu P8 - s maminkou Ixou 2. 6. 2012
Priscilla 19. 6. 2012
Pantera 19. 6. 2012 - VOLNÁ |
1. 6. 2012 VRH O8 HELLADA SKINNY VELVET + WHITE SKINNY VELVET
Tak se nám nějak poslední dobou střídají vrhy s až příliš velkými mláďaty s těmi, kde jsou miminka miniaturní. O březí himalájku Helladu jsem měla již týden strach. Právě před týdnem jsem ji totiž přistihla poté, co snědla větší množství umělé vaty - prokousala pelíšek a pustila se do jeho obsahu. Seděla celá nahrbená a evidentně jí moc dobře nebylo. Vůbec se mi zdálo, že jí březost nesvědčí, byla čím dál víc kostnatější, ale další den opět ožila a znovu se s chutí pustila do jídla, tak mě to trochu uklidnilo. Stejně jsem si ale již přála, aby tato drobnější samička co nejdříve odrodila, moc se mi to nezdálo. Poslední dny bylo dusno, včera se celý den vše chystalo k dešti, v dálce hřmělo. Je to takové počasí, které březí samičky hodně vnímají. Když jsem v noci šla ještě rozdat březím a kojícím okurku na osvěžení, všimla jsem si, že je Hellada v tom horku zcela zalezlá pod pelíškem. Odklopila jsem ho - a viděla jsem ji, vyhublou, a nějaké hemžení kolem ní. Posvítila jsem si na to nadělení - bylo mi jasné, že to bylo předčasně. Zdálo se, že miminka jsou dvě, maličká, při bližším ohledání jsem ale v hoblinách našlazahrabaná ještě tři miminka - 42 g, 31 g a 26 g. Ty čerstvé hobliny nebyly právě ideální, ono by se březí samičkou nemělo moc hýbat, když ona ale ten box již vyčistit potřebovala. I ta dvě živá miminka byla hoblinami celá obalená. Jedno z nich již trochu lezlo, druhé se tak trochu plazilo, ale nešlo mu to. Mělo na sobě nesundaný zasychající obal a potřebovalo podvázat pupeční šňůru, která se plnila krví. V nočních hodinách to bylo dost obtížné, byla jsem na to sama, manžela jsem budit nechtěla.
Snažím se jednou rukou podvázat pupeční šňůru - v noci 1. 6. 2012
Samice byla "zdivočelá", zřejmě ještě nevyšla poslední placenta, a tak běhala trochu hystericky po boxu a mláďat si nevšímala. Nechala je pod pelíškem, na který si potom lehla, dupala po nich.
Stále jsem nevěděla, co je lepší - nechat pelíšek, sebrat pelíšek. Jedno z mláďat bylo asi přidušené, ztrácelo teplotu. V dlani se mi zase rozehřálo.. Seděla jsem nakonec u morčátek do půl páté ráno, potom jsem to již vzdala...
Ráno se zdálo být vše v pořádku - miminka, bílé holčičky 52 g a 55 g, docela hezky běhala. Obě se zdály životaschopné. Dala jsem jim napít vody s glukopurem, chutnalo jim to.
V průběhu dne se ale jedno mládě hodně zhošilo. Našla jsem Helladu, jak na něm plnou vahou stojí, bylo hodně přidušené. Od té doby se nekoordinovaně "válí". Je to škoda, je to moc hezká bílá holčička. No bohužel, tady se toho moc napravit nedá.
Musím být asi ráda, že to vůbec dopadlo takhle. Jedno z miminek je sice miniaturní, ale čiperné - no a Hellada se vzpamatovává. Chuť k jídlu má obrovskou.
2. 6. 2012 Tak jsem zase o něco chovatelsky chytřejší :). Včera vpodvečer se stav jedné z holčiček zhoršil natolik, že ležela opuštěná v boxu na boku. Již se mi zdálo, že je mrtvá, ale když jsem ji chtěla zvednout, začala se všelijak kroutit, škubala nožičkama a otvírala hubičku. Bylo smutné se na to dívat, byla celá jakoby v křeči. Opravdu to vypadalo, že dodělává. Druhé miminko běhalo za maminkou, ale zhublo na 47 g, i když se snažilo hledat cecík. Jenže Hellada asi ještě moc mléka neměla - a stále ještě nebyla zcela klidná a připravená na svou mateřskou roli. Rozhodla jsem se nečekat a přikrmit mládě "Borisovkou". No a on se stal zázrak! To miniaturní stvořeníčko se hned přisálo ke stříkačce a pěkně sálo. Prakticky 1 ml napoprvé, na jeden zátah. To jsem vůbec nečekala, chtěla jsem začít po kapičkách! Když jsem měla takový úspěch, zkusila jsem nakrmit i tu ležící chudinku. Jenže vyvracela hlavu, bylo těžké se jí vůbec trefit do hubičky. Nečekala jsem ani, že bude schopná polykat, byla již i chladnější a taková promodralá. K mému údivu začala sát také - a i v ní zmizela celá stříkačka "Borisovky"! Za chvíli jsem cítila, jak se tělíčko zahřívá. V duchu jsem si ale říkala, co to bude za život, když je takhle postižená, pokroucená, s chromýma nohama a přetočenou hlavičkou. Trochu jsem se ji snažila masírovat a vrátit hlavičku do normální polohy. Překvapilo mě, že to jde! A co víc, mládě se po chvíli začalo rovnat celé! Stálo na nožičkách, křeče zmizely! Miminko jsem dala zpět do boxu - a ono se rozběhlo za maminkou a sestřičkou!
Měla jsem pocit, že se událo něco neskutečného! Zřejmě to miniaturní miminko umíralo hlady - a záchrana ve formě "Borisovky" přišla skutečně v poslední chvíli. Když se narodí miminka velká, tak mají i více síly "rozdojit" maminku - a také déle vydrží, než se samičce mléko spustí. Všechna miminka většinou po porodu nejprve hubnou, ale u takovýchto miniaturních je takové hubnutí již osudné, jsou příliš slabá a hynou vlastně hlady.
Já nevím, jestli tato intervence malé holčičce zachránila život úplně, nevím, jak tento morčecí příběh bude pokračovat. Zatím lehce dokrmuji "Borisovkou" a čekám, až péči převezme Hellada. Trochu mléka již má. Jen mám obavu, zda teď ta malá holčička pochopí, že má pít od maminky, vyloženě očekává stříkačku. Doufám, že péče a noční vstávání nebude opět na mě. Každopádně mám samozřejmě velkou radost, že se ty dvě pidiholčičky zatím drží.
Maličké sestřičky - foto 2. 6. 2012
S Helladou 2. 6. 2012
Jen pro porovnání - holčička vpravo je o den mladší! Narodila se dnes ráno (viz vrh P8) s porodní váhou 127 g!
foto 2. 6. 2012 |
|
30. 5. 2012 VRH N8 XERMA SKINNY VELVET + VITTO SKINNY VELVET
Xerma svou březost poměrně skrývala, rozhodně to vypadalo, že ještě nijak akutně rodit nemusí. Jenže najednou vedle ní v boxu pobíhala dvě morčátka, černí (zřejmě) kluci, kteří vážili 90 g a 110 g. Žádnou pomoc nepotřebovali, jsou naprosto soběstační a v boxu již i sami ledacos okusují. Od začátku se mamince přisáli k cecíkům - postě vzorná rodinka. Ani o nich nevím.
Xerma s kluky, foto 30. 5. 2012
Nanuk, černý sameček, foto 19. 6. 2012 - VOLNÝ
Kdyby Nanuk měl uši dolů, byl by přímo výstavní. Foto 14. 12. 2012
Jenže Nanuk je vždy opět vrátí do své oblíbené polohy. Škoda. I tak je to pěkný sameček, krásně černý. Foto 14. 10. 2012
Nubian, černý sameček, foto 19. 6. 2012 REZERVACE |
21. 5. 2012 VRH M8 FATIMA SKINNY VELVET + EBONIT SKINNY VELVET
Poté, co jsem popsala dnešní dramatické dění kolem Fatimy, celý článek se někam ztratil - a stránky se musely opravovat. Ještěže máme v rodině odborníka - alespoň vím, že vše je zazálohováno a přišla jsem pouze o dnešní článek. Vše tedy doplním později.
22. 5. 2012
Tak se Fatima včera postarala o pořádný rozruch. Byla již dlouho připuštěná s Ebonitem, a i když jsem viděla, že ji nakrývá, nezabřezla. Myslela jsem, že budou rodit přibližně ve stejném termínu s Celine, ale stále jsem si vlastně nebyla jistá, zda Fatima je či není březí. V posledních dnech jsem o tom již nepochybovala, ale vůbec jsem netušila, kdy to bude. Naposledy jsem ji kontrolovala 21. 5. dopoledne, ale měla pouze zájem o to, co dostane k jídlu. Odpoledne potom jsme nebyli doma. Po návratu jsem se na ni zběžně podívala - a něco mě vrátilo zpátky. Fatima měla na boku obrovskou, nepřirozenou bouli, na pohmat zcela tvrdou. když jsem si ji chtěla víc osahat, začala přede mnou utíkat. no a po chvilce jsem viděla, že tlačí. Nevím, zda porod začal právě v tuto chvíli, nebo již tlačila před naším příchodem, každopádně to bylo velice dramatické. Fatima je již zkušená několikanásobná matka, silná, zdravá samička. Snažila se ze všech sil - nohy napínala dozadu, převalovala se na bok, jednu chvíli dokonce ležela na zádech a úporně se snažila srovnat mládě a dostat ho do porodních cest. Bylo vidět, že je zřejmě obrovské a že leží napříč.
Mládě leželo v břiše napříč, foto 21. 5. 2012
(Nezachytila jsem největší vyboulení, nefotografovala jsem již, protože jsem se Fatimě snažila pomoci).
Trvalo to všechno již dlouho.. Mládě bylo tvrdé, připadalo mi, že nežije. Pomalu jsem začala být zoufalá - největší hrozba chovatelů, císařský řez, byla nadosah. Fatima úporně tlačila a tlačila, šlo o čas. Snažila jsem se jí břicho masírovat a mládě vtlačit do porodních cest, ale nešlo to - a já jsem měla obavu, abych jí nějak neublížila.
Zvedla jsem tedy telefon a vytočila číslo na veterinární kliniku Na Hůrce. Vylíčila jsem situaci - no a bylo mi sděleno, že máme hned přijet, zaklepat, vezmou nás akutně, nejspíš bude nutné provést císařský řez. Ach jo, vím, co znamená císařský řez, velké procento samiček ho nezvládne.. A zrovna krásná Fatima, která nikdy neměla zdravotní problémy.. Chtělo se mi brečet. A Fatima znovu bezúspěšně tlačila.. Již i hůře dýchala...
Dala jsem ji do přepravky. Potom jsem si to ale rozmyslela, připadalo mi, že by tam byla moc stísněná, a přendala jsem ji do jednoho z boxíků, do kterých odkládáme morčátka při čištění.
Ještě jsem se vrátila a pokryla ji hrstí sena, aby měla větší pocit jistoty. Přidala jsem okurku, ale ničeho si nevšímala, opět úporně tlačila.
V autě to házelo, prosila jsem manžela, aby jel šetrněji, že Fatima v boxu "lítá" ze strany na stranu.
Dojeli jsme na kliniku. Zaklepala jsem na dveře a sestra ode mě převzala Fatimu i s boxíkem a zavřela dveře. Nastalo čekání. Minuty se vlekly. Tak už ji možná operují...
Z ordinace vyšel pejsek, paní si odnesla kočičku po operaci, další pes šel dovnitř..
No a potom se otevřely dveře a šla ke mně MVDr. Sekyrová - bez Fatimy. Asi je po operaci.. Paní doktorka ale říká, že mládě je již venku, že vyšlo samo, že nemusela operovat! Abych se šla podívat!
"Je asi mrtvé, že?" ptám se. "Není, zdá se, že je v pořádku." Vůbec se mi tomu nechce věřit! Ale to již vidím Fatimu, jak okusuje seno v našem boxíku - a za ní se "batolí" obrovské mládě. To je neskutečné. No a paní doktorka vypráví, že sice píchla Fatimě oxytocin a nějaké podpůrné injekce, ale že mládě vpodstatě vyšlo samo - ovšem zadečkem napřed. Paní doktorka vše obstarala a podvázala pupeční šňůru. Obě jsme se radovaly, že to takhle báječně dopadlo. Evidentně byla ráda, že nemusela operovat, protože císařský řez je vážný zákrok s nejistým výsledkem. Říkala, že Fatima by mládě doma určitě sama nevytlačila, že jí ale povzbudil ten "adrenalin", ta divoká jízda autem. Prostě to drncání pomohlo Fatimě mládě srovnat do porodních cest - a rychle ho porodit. Nebylo vůbec přidušené. Je to nádherný sameček, jedináček, váží 133 g!
Na fotografiích se můžete radovat spolu s námi:
Jedeme domů!! Miminko se narodilo ve veterinární ordinaci. Foto 21. 5. 2012
Fatima s chlapečkem (133 g). Foto 21. 5. 2012
Miminka si Fatima hledí. Foto 21. 5. 2012
Tak honem zpátky do boxu, potřebují si oba odpočinout a zvyknout si na sebe.
Tentokrát má vše dobrý konec.
Moonwalker, černý sameček, foto červen 2012 |
|
