Novinky

LISTOPAD 2018
Děkujeme Vám, že stále přispíváte do ankety KOLIKA LET SE DOŽILO VAŠE SKINNY MORČÁTKO. Pokud máte nějakého skinny rekordmana, který se dožil více než sedmi (osmi) let, napište, pošlete foto, rádi tuto skutečnost zveřejníme u nás na stránkách.
Momentálně jsem dopřála všem našim morčátkům i sobě trochu zaslouženého odpočinku. Pro velký zájem jsem ale připustila dvě skinny samičky a jednu baldwinku k samečkům, aby se dostalo i na ty z vás, kteří jste zatím neměli štěstí a na miminko z našeho chovu trpělivě čekáte. Dvě skinny samičky jsou již viditelně březí, baldwinka asi ještě nezabřezla.
Sledujte kapitoly Odchovy 2018 (Skinny, Baldwini), které doplňujeme nejvíce.

Domů Odchovy SKINNY 2015
ODCHOVY 2015
28. 9. 2015  VRH P12  GALLERY SKINNY VELVET + SOUL SKINNY VELVET

Gallery (samička vpravo u napáječky) v den porodu 28. 9. 2015


P1 - sameček oranžový, porodní váha 120 g NENÍ NA PRODEJ!

P1- samička oranžová s bílou, porodní váha 113 g  NENÍ NA PRODEJ
 
17. 9. 2015  VRH O12  VERONA SKINNY VELVET + SAMER SKINNY VELVET
Verona porodila v noci po vyčerpávajícím porodu Amy, o kterém jsem psala v předchozím textu (VRH N12). U porodu jsem bohužel nebyla, spala jsem po tom "hororu".
Verona je klidná samička, o mláďata se vždy starala vzorně. nevím tedy, co se u porodu dělo, ale nebyl to právě pěkný pohled, který se mi naskytl. Jedno z mláďat vypadalo takto:


Foto 17. 9. 2015, sameček byl naštěstí bez známek života

Druhé mládě se krčilo na druhé straně boxu. Od maminky nepije, krmím ho uměle.

O1 sameček, trikolor, u kterého jsem nevěděla, zda to zvládne. Svou váhu ale již zdvojnásobil.
Foto 28. 9. 2015

No a nakonec ještě největší záhada vrhu. Mládě, které se narodilo až po několika hodinách po těch prvních dvou! Nevěřila jsem svým očím, že je najednou v boxu ještě jedno. Pěkné, velké, samička čoko - oranž - bílá.
Nejprve jsem měla velkou radost. Poté ale jsem si všimla, že je něco špatně. Mládě mělo ukousané prsty u zadních nožiček, zbýl mu pouze jeden.
Paradoxem je, že o tu jedinou Verona vzorně pečuje. Holčičce se nožičky zahojily, zdá se, že jí to vůbec nevadí. Prospívá náramně. Co Veronu vedlo k takovémuto počínání, se zřejmě nikdy nedozvíme.

Samička O2 zleva i zprava. Na zadních nožičkách jí zůstal jediný drápek. Ale prospívá velice dobře. Foto 28. 9. 2015



Tady to s kojením ještě vypadalo nadějně. Verona ovšem záhy samečka (mládě vlevo) "odstavila". Na fotografii je vidět, že by sál.

Otcem vrhu je Samer. Foto srpen 2015
 
16. 9. 2015  VRH N12  AMY BRILIANTS SKINNY + SOUL SKINNY VELVET

Březí Amy (vlevo) s Gallery, srpen 2015

Předchozí tři letošní vrhy proběhly tak dokonale bez problémů, že by člověk myslel, že snad ani žádné nemohou být. Dlouhá chovatelská praxe mě ale naučila, že člověk nikdy nesmí takzvaně usnout na vavřínech. A kdo chová skinny morčátka delší dobu, ví zajisté, o čem mluvím. Prostě někdy je radost z úspěšného vrhu veliká, jindy zbydou chovateli pouze oči pro pláč a má chuť okamžitě s chovem skoncovat. Zvláště ve chvíli, kdy přijde nejen o miminka, ale i o milovanou samičku.
Když samička Amy zabřezla s pěkným oranžovo - bílým samečkem Soulem, měla jsem zároveň radost i obavu. Nebude se opakovat stejný scénář jako v loňském roce, kdy ze šesti miminek bylo pouze jedno živé a ostatní zůstala nevyndaná z obalů? Amy byla potom sice ubohoučká, ale svého jedináčka odkojila a poměrně rychle se ze všeho opět vzpamatovala. Tentokrát byla připuštěna s jiným samcem, doufala jsem, že počet mláďat bude nižší.
Ovšem marně...
Amy kynula a kynula...
Je to drobnější samička, měla jsem pocit, že snad již praskne. Na fotografii je téměř měsíc před porodem!! Již tehdy jsem myslela, že budou miminka co nevidět na světě! Ona mě ovšem nervovala a napínala až do 16. září!
Chodila jsem k ní tak často, jak jen jsem mohla. Tak tomu bylo i v den, kdy konečně začala rodit. Přišla jsem právě ve chvíli, kdy venku byla tři mláďata. Jedno čistila, zároveň vyndávala druhé z obalu, třetí leželo nevyndané z obalu opodál, nehýbalo se, nikdo si ho nevšímal. Nerada zasahuji do porodu, ale musela jsem. Popadla jsem to ležící, nerozbalené mládě a utíkala jsem s ním z morčecího domku ven, na vzduch. Blánu na čumáčku jsem protrhla ihned, již v boxu. Vypadalo to, že již nežije, že je to marná snaha, ale po oživovacích pokusech - uvolnění a zpřístupnění dýchacích cest a po masáči srdíčka - najednou zalapalo po vzduchu. Byl to krásný pocit, ale vyhráno ještě nebylo. Vypadalo to chvíli, že všechna snaha byla stejně marná. Potom jsem ale uslyšela slabě tlouci srdíčko. Miminko - holčičku jsem zahřívala v dlaních, držela jsem ji tak, aby měla co nejvíce kyslíku. A povedlo se!! Mládě se po chvíli zahřálo a úplně se vzpamatovalo.
Samozřejmě jsem se tímto dost zdržela, vrátila jsem se do domku ve chvíli, kdy Amy stále čistila první dvě mláďata, ale u zadečku měla napůl venku další, v pořadí čtvrté. Dělala ale, jako že vůbec nic, ani netlačila. Mládě mělo hlavu v obalu. Po protržení obalu jsem viděla, že evidentně nežije. Tak jsem Amy trochu postrčila (jemně), aby ho vytlačila. S tím žádný problém neměla. Já jsem ohledávala to podivné mrtvé miminko s velkou hlavou. Vážilo pouhých 50 g. Byl to sameček, albín, evidentně ještě ne zcela vyvinutý. To se někdy stane, obzvlášť u mnohočetných vrhů.
Amy se tvářila, že je porodu konec. Žebrala o něco k snědku. Vrhla se na hromádku zeleniny a byla naprosto v pohodě. Narozdíl ode mě, viděla jsem, že jsou v ní ještě další mláďata. Ani placenty nevyšly..
Nechala jsem jí pauzu, nerušila jsem ji, odešla jsem z domku. Doufala jsem, že si odpočine a porod bude normálně pokračovat.
Když jsem se po určité době vracela, doufala jsem, že vedle Amy budou již zbylá miminka. Ale bohužel. Viděla jsem, že Amy tlačí a tlačí, oči vytřeštěné, o miminka se nezajímá.. Tohle už jsem zažila, končilo to většinou císařským řezem. Veterinární klinika v místě, kde jsme byli, již měla zavřeno, bylo mi z toho do breku. Amy chvílemi tlačila, chvílemi byla apatická.
Dala jsem jí napít vody s glukopurem a přemýšlela jsem, co s tím dál. Dala jsem pryč všechno, co v boxu bylo, napáječku, misku i miminka, a začala jsem ji trochu honit po boxu. Počkala jsem na další stahy - a opět jsem ji honila. Byl to spíš takový zoufalý pokus, ale ono se to vyplatilo! Při další sérii stahů se objevily nožičky! Mládě šlo opačně a bylo hodně velké. To jsem již věděla, že je snad vyhráno. Amy ještě nebyla úplně ochablá a s mou pomocí se jí mládě podařilo vytlačit (musí se opatrně, neublížit!). Nejsem veterinář a již dávno jsem neměla se skinny samičkou takovouto potíž, a tak jsem ze všeho byla pěkně rozklepaná. Porod začal odpoledne, čtvrté mládě se "zaseklo" v půl sedmé, teď bylo půl deváté. Mládě bylo pochopitelně po dlouhém pobytu v porodních cestách mrtvé, Amy ale byla živá a spořádala další porci zeleniny.
Když se ale něco nedaří, tak se nedaří... Z Amy stále nevycházely placenty. A najednou se jí udělala obří boule za lopatkou. Pohmatem jsem zjistila, že v ní je ještě jedno mládě, úplně tuhé, uložené napříč. Amy již netlačila, prostě to vzdala. Běžela jsem manželovi sdělit, že musíme jet někam na kliniku (byli jsme na chatě), že bude nutný císařský řez. Manžel pomoc našim morčátkům nikdy neodmítne, ale byl značně skeptický. Já byla spíš zoufalá, také jsem si myslela, že to samička spíš nepřežije. Ale copak jsem ji takhle mohla nechat? Dívala se na mě, doufala , že jí pomohu. V hlavě mi proběhly všechny předchozí roky, kdy se porod nedařil. Vzpomněla jsem si, jak se mi kdysi podařilo ze samičky vytlačit mládě, které vážilo 172 g.
Bylo skoro 22 hod. Balila jsem vše potřebné, Amy se na mě dívala těma svýma velkýma očima. A já jsem čistý ručník místo do přepravky položila sobě na klín, vyndala jsem Amy z boxu, posadila ji na ručník...
Sebrala jsem všechnu odvahu, uchopila jsem mládě poměrně rozhodně a pomalým sunutím jsem ho začala převracet do správné polohy a sunout ho tam, kde jsem doufala, že jsou porodní cesty. Snažila jsem se udržet správný směr. Amy se vůbec nebránila, nechala si to líbit! Ani nesténala. Prostě se uvolnila a nechala mě, ať dělám, co chci! Bez ní bych to nedokázala! Já vlastně ani nevím, jak se mi to mohlo povést. Najednou prostě již miminko nebylo napříč, bylo v porodních cestách a Amy začala tlačit! Za další chvíli jsem šla do chaty za manželem, který tam již seděl připraven na cestu. V ruce jsem držela obrovské zakrvácené  mrtvé mládě (za ním šly totiž všechny placenty), po tvářích mi tekly slzy a prožívala jsem pocit obrovského vítězství v souboji s přírodou!
A od této chvíle již šlo všechno tak, jak má. Amy snědla všech šest placent a opět se začala starat o tři zbylé holčičky. Dvě kojí, třetí se nepřisála, o tu pečuji já, krmím ji uměle, též se jí daří dobře.
Abych toto vše sepsala, musela jsem si dát odstup, dnes je již 28. 9. Amy je opět zcela v kondici, ale myslím, že připouštět ji již nikdy nebudu.).
Vše tedy nakonec (až na ta tři miminka) dopadlo dobře. Vždycky píšete, že popisy porodů našich samiček, ať již úspěšné či neúspěšné, vám pomáhají se v chovu lépe orientovat, získat zkušenost, obzvláště v případě, že teprve s chovem začínáte.
A vy všichni zkušení si asi dovedete představit tu bezmocnost chovatele, když se porod "zasekne" a samička nemůže miminka vytlačit.

A abych končila ještě více zvesela. Kdysi jsme se samičkou, která nemohla vytlačit miminka, jeli v Praze na kliniku, kde nás již čekali . Vypadalo to tehdy též na císařský řez. Honila jsem manžela z práce, spěchali jsme. Vzal to zkratkou, prostě postranní, méně frekventovanou ulicí. Nějak si v šeru nevšiml, že na ulici je zbržďovací pruh (prý se tomu obecně říká "mrtvý policajt"). Auto vylétlo do výšky a dost natvrdo jsme dopadli zpět na silnici. Morče s přepravkou, kterou jsem držela na klíně, vylétlo do výše a dopadlo mi zpátky na klín. Já jsem ještě předtím manžela nabádala, aby jel pomalu, aby to s chudinkou samičkou moc neházelo:). A on ten náraz pomohl, samička začala tlačit, tentokrát úspěšně. A při příjezdu do ordinace k velké radosti a pobavení všech zúčastněných porodila obrovského černého kluka. Zpátky jsme jeli s veselou příhodou a krásným miminkem.

Tak chovu zdar vám všem!!


Jak se toto vše mohlo do drobné samičky vejít! Foto 16. 9. 2015

Amy odpočívá po dlouhém, těžkém porodu. Ani není moc pohublá.


N1 - nejmenší z mláďat, samička aguti oranžová s bílou, kterou krmím ručně. Od maminky nesaje. Ale je úžasně čilá a prospívá báječně.
Foto 28. 9. 2015

N2 - velikostí prostřední z mláďat, samička aguti oranžová - bílá
Foto 28. 9. 2015

N3, největší z mláďat, samička aguti oranžová - bílá, ta, kterou jsem oživovala. Prospívá báječně.
Foto 28. 9. 2015



 
11. 8. 2015   VRH M12  URIELA SKINNY VELVET + WHITE SPIDER VANDULKA

Březí Uriela v tropických srpnových dnech
Protože v červnu přišlo miminko Uriely a Spidera na svět neočekávaně, byl samec porodu přítomen, no a samozřejmě toho hned využil. Tentokrát již byla Urielka březí viditelně. A i když foto z parných letních dní vypadá hrozivě, samička vše zvládala naprosto skvěle. Byla neskutečně žravá, obávala jsem se, že miminek bude nejméně šest. V plánovaný den porodu jsem ji hlídala, ale stejně jsem nakonec přišla již k hotovému. Bez sebemenších potíží přivedla těsně před půlnocí na svět dvě holčičky (82 g a 110 g) a dva kluky (113 g a 115 g). S barvami si nejsem zcela jistá, musím počkat, až miminka trochu povyrostou a dobarví se. Ale vrh je to krásný, zdravý, mám opravdu velkou radost.

I svá miminka uložila Urielka v srpnových vedrech pod napáječku.
Jsem ráda, že všechno tak dobře dopadlo. Samička zůstala ve velmi dobré kondici, vůbec nepohubla. má spoustu mléka. Miminka krásně rostou, co víc si přát. Tak už ale raději přestanu s chválou, nebo něco zakřiknu. Každý chovatel mě ale určitě pochopí - když se takto povede vrh, je to radost. Navíc když došlo k neplánovanému nakrytí samičky podruhé v krátké době!
A teď již miminka jednotlivě:

Mignonka 21. 8 2015 Samička zřejmě v barvě slate blue-bílá

Mignonka 28. 9. 2015

Miranda 21. 8. 2015 Samička zřejmě v barvě zlatá - bílá

Miranda 28. 9. 2015

Morisson 21. 8. 2015 Sameček v barvě snad slate blue - bílá

Morisson 28. 9. 2015

Mystique 21. 8. 2015 Sameček v barvě snad zlatá - bílá se slate blue

Mystique 28. 9. 2015

A ještě hrdý otec vrhu White Spider Vandulka 21. 8. 2015. Tento sameček byl vždycky velký rváč, nikdy se s nikým nesnesl. Jednou mi dokonce ošklivě potrhal i samičku. Až došlo k tomu, že byl neplánovaně u předchozího porodu. Protože to již bylo jedno - Urielka byla znovu nakrytá, ponechala jsem rodinku pohromadě. Nikdy bych nečekala, co to se Spiderem udělá. Stal se z něj vzorný otec. Svého jedináčka bránil i přede mnou, kryl ho vlastním tělem. No a když nastal čas mládě-samečka Kamila oddělit od maminky, ponechala jsem ho s tatínkem Spiderem. Stále jsou spolu velice spokojení, no a 800 g vážící mládě se chová stále stejně. Když mě uvidí, skočí se schovat za Spidera. A on ho stále brání vlastním tělem. Tak jen si přeji, aby jim to takto vydrželo navždy.
 
21. 6. 2015  VRH K12  VERONA SKINNY VELVET + SAMER SKINNY VELVET
A opět překvapení! Další "utajený" vrh, další sameček jedináček, porodní váha 145 g! Veliké, čilé miminko. Samer se dlouho k ničemu neměl, již jsem ani nedoufala, že po něm bude nějaký potomek. Samer je krásný samec, černý- bílý. Verona je trikolorní samička. Očekávala jsem tedy jako potomka pěkného "strakáčka", ale mládě se zprvu jevilo jako celé červené. Ovšem při bližším "ohledání" vidím bílou na nožičkách, tak uvidíme. Asi se ještě dobarví, ještě byl špinavý, nevím proč i podrápaný. Hlavní ale je, že je to spokojené miminko a jeho maminka má pěkně nalité cecíky plné mléka..

Nečekané miminko, sameček, foto 21. 6. 2015, váha 145 g

Lešek 5. 7. 2015 Roste jako z vody, barva ještě neurčitá. Asi hodně světle červená s bílou, uši zatím trochu navrch hlavy :). Uvidíme.

A ještě jedno foto z 5. 7. Lešek je na světě vyloženě rád, pózuje, předvádí se. Je to úžasně komunikativní mládě.

Učiněný model. A ani netuší, že byl v opravdovém nebezpečí. Ve chvíli, kdy byla morčátka ve venkovním výběhu, aby se ve stínu trochu v těch vedrech ochladila, přilétli vpodvečer dva dravci a kroužili nad výběhem. Byli dost velcí, zatím nikdy jsem je v blízkosti neviděla. Myslím si, že kdybych v tu chvíli nebyla nablízku, nemuselo to právě pro mládě dopadnout nejlíp. Chvíli jsem měla i pocit, že jeden z ptáků zaútočí i v mé přítomnosti, snesl se opravdu hodně nízko a chystal se k útoku. Nakonec jen vydal nepříjemný zvuk a oba ptáci odlétli. Je zajímavé, že den předtím si nás tu vyhlédla i mnohem menší poštolka. Ta se nakonec spokojila s ptákem, kterého nerušeně pojídala u sousedů za komínem. No jsme tu prakticky v lese, musíme počítat i s takovou situací, ale trochu to bylo jako v Hitchcockovi :).

Poštolka, foto 3. 7. 2015 Vyfotografovat ty větší dravce se mi bohužel nepodařilo, vše se událo rychle a hlavně jsem musela chránit morčata v otevřeném výběhu. Bylo to zajímavé, ale i hrozivé. Dosud jsem si myslela, že musím trochu hlídat poštolky, ty ale zatím nikdy neútočily. Ovšem s útokem mnohem větších dravců jsem opravdu nepočítala. S těmi bych se tedy moc "prát" nechtěla ani já. Prozatím se sem  nevrátili. Snad to tedy byla jen náhoda. Ovšem ostražitost je opravdu namístě.

Samer, otec vrhu L12, foto srpen 2015


Celý článek...
 
5. 6. 2012  VRH K12  URIELA SKINNY VELVET + WHITE SPIDER VANDULKA
První letošní miminko, jedináček, sameček, zřejmě slate blue-bílý! Narodil se zcela nečekaně, bylo to velké překvapení. Dvě samičky, Urielu a Inéz, jsem ke Spiderovi připustila již v březnu. Vytvořili sice spokojenou skupinku, ale nezdálo se, že by některá zabřezla.
Vše se již schylovalo k našemu letnímu přesunu, který morčátka zvládla naprosto skvěle, bez stresu, v pohodě. Další den jsem je v jejich prázdninovém domku kontrolovala a radovala se, jak jsou všechna spokojená. Vždycky mi spadne kámen ze srdce, když je stěhování konečně za námi, je to přece jen velice náročné, i když již máme zkušenost a počet morčátek se oproti předchozím letům o něco snížil.
Právě jsem rozdávala ranní krmení, no a najednou nemohu uvěřit vlastním očím. V misce u Spidera, Uriely a Inéz sedí velké miminko a něco tam hledá! A dívá se na mě těma svýma rubínovýma očima. Těžko říct, kdo je v tu chvíli překvapen víc! A ten pyšný výraz, který má Spider. Trochu popoběhl, jakoby se snažil svého potomka přede mnou ochránit. Stále mi to ještě úplně nedošlo - kdo je tedy vlastně matka? Obří miminko se tulí ke Spiderovi, vypadá, jako kdyby mu z oka vypadlo. Žádná ze samiček nevypadá pohuble. Zvedat je teď nechci, abych se podívala, která z nich má mléko, však ono se to ukáže. Zatím si "půjčuji" miminko. Je to kluk a váží 134 g. Po porodu již v boxu není ani památky, Spider je naprosto klidný, všichni se tváří spokojeně. Vzdávám se a nechávám je pospolu, "přemluvili" mě. Matkou je Uriela, velká, silná samice, i kdyby byla v tuto chvíli již nakrytá znovu, určitě jí to neublíží. Tak ať si tentokrát to štěstí vychutná i tatínek.
No a já se nemohu vynadívat. Po roční pauze opět skinny miminko!! I když v mezičase se podařily tři vrhy baldwinů (viz kapitola Baldwini v našem chovu), skinny chlapeček je po dlouhé době jediný! Omlouvám se všem, kteří po mně chtěli miminko, zatím budu čekat, zda se povede ještě nějaký vrh, malý Kamil prozatím zůstane u nás a bude dělat společnost Spiderovi.


Kamil 15. 6. 2015, váha 240 g

Kamil 5. 7. 2015, v den, kdy byl oddělen od maminky. Jediný samec, který ho k sobě přijal, byl Whiite Spider, jeho otec. Tak kluci zůstanou spolu, vypadají spokojeně. Snad jim to vydrží. Chtěla jsem totiž Spidera nechat připuštěného s Inéz, která prozatím nezabřezla, ale nemohla jsem se na to vyplašené miminko dívat. Se Spiderem hned pookřál.

Kamil ještě zleva, foto 5. 7. 2015 Barva se teprve dotváří.

Kamil 21. 8. 2015


Uriela v den porodu 5. 6. 2015

White Spider Vandulka, otec vrhu, 15. 6. 2015

 


Na prodej

Anketa

Kolika let se dožilo vaše skinny morčátko?
 

Počítadlo přístupů

mod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_counter
mod_vvisit_counterDnes1943
mod_vvisit_counterVčera2770
mod_vvisit_counterTento týden17107
mod_vvisit_counterMinulý týden9202
mod_vvisit_counterTento měsíc28647
mod_vvisit_counterMinulý měsíc5513
mod_vvisit_counterVše529304

Online (20 minutes ago): 26
Vaše IP: 54.90.185.120
,
Dnes: Lis 18, 2018

Copyright 2009 by MaraXa