20. 11. 2017 VRH P13 NOBLESA SKINNY VELVET + FALCO SKINNY VELVET
Tak tohle je opravdu extrémní případ v chovu! Noblesa se měla stát matkou již potřetí. Zabřezla s tímto mladým samečkem.
Falco, otec vrhu O13 a P13
Noblesa byla viditelně březí již dlouho. Už začátkem prosince se zdálo, že bude rodit každou chvíli. Chovala se normálně, jedla, pila, miminka v břiše kopala, prostě vše bylo v naprostém pořádku. Jenže ona stále nerodila a nerodila. Byla tak široká, že jsem se obávala hodně početného vrhu. Potodila již i její dcera Bella, která takto velké břicho neměla (březí se stejným samcem). Ale břicho se divoce vlnilo, chuť k jídlu ji neopouštěla, oči jasné, nezbylo než trpělivě čekat.
V pondělí ráno byla stále ještě "celá". A asi v deset hodin dopoledne mě volal manžel, že UŽ!!!!!! Běžela jsem se podívat, v boxu se mrskalo krásně živé, velké miminko.
Noblesa s dcerou poté, co ji očistila. Miminko mělo Porodní váhu (PV) 128 g.
P samička, foto 20. 11. 2017
Až potud vše bylo v nejlepším pořádku. Samička vše pečlivě očistila, snědla obaly, prostě po sobě "uklidila", ale tvářila se, že je hotovo, že už dál rodit nebude. Tak jsem se vzdálila, abych ji nerušila, viděla jsem, že břicho je plné, čekala jsem tedy, že za chvíli přijdou další miminka. Za určitou dobu jsem se šla zase podívat: Miminko se úspěšně přisálo k cecíku, ale žádní sourozenci mu nepřibyli. Už to vážně začínalo být divné. Čas plynul a já jsem začala chápat, že to asi úplně v pořádku není.
Kdyby samice tlačila a nemohla mládě vytlačit, samozřejmě bych ji nenechala trápit. Už jsem ale měla špatnou zkušenost s tím, že samice takto porodila mládě a protože další nerodila, jela jsem s ní na veterinu, kde jí píchli oxytocin s tím, že za chvíli porodí. No a ona se po chvíli vzepjala, šíleně se napnula a padla. Byla na místě mrtvá.
A že císařský řez nepřežila miminka a dodatečně po třech týdnech trápení ani samička, to jsem již zažila také... A Noblesa je moje oblíbená samička, oči má jako laňka, navíc je stále docela svěží, žere, stará se o miminko... Znám případy, kdy samice dorodila až druhý den, tak snad i Noblesa to tak nějak bude mít....
Postupně jsem ztrácela nervy, snažila jsem se zjistit, jak na tom Noblesa je, zda ucítím pohyby... Zdálo se mi, že cítím mládě jen jedno, velké, které v břiše leží napříč. Snažila jsem se ho pootočit a dostat do porodních cest. Pohyby jsem cítila jen malé, ale žilo.
Večer jsem zavolala ke svým přátelům z našeho letního pobytu. Je to rodina veterináře. Známe se již dlouho, znají i naše morčátka, vím, že mohu volat kdykoli. Potřebuji se poradit, slyšet názor, vím, že je to na dálku těžké.... Pan veterinář ale ještě není doma, povídám si s paní veterinářovou, dlouho, přes hodinu, sedím naproti boxu se samicí, mám ji na očích. No a najednou vidím, že samice začíná konečně tlačit. Trochu neslušně rázem ukončuji hovor, vidím, že samičce to moc nejde. Snažím se jí pomoci mládě "srovnat", potvrzuje se, že je jen jedno.
Zápas to byl dlouhý, když mládě konečně "vykouklo" ven, neradovala jsem dlouho. Samičce totiž z těla vykukovaly zadní nohy a mládě se zaseklo. Snažila jsem se neublížit, ale musela jsem ho z ní tahat jak z krávy tele.
To, co ze samičky nakonec "vypadlo", mě naprosto šokovalo. Je zázrak, že to přežila, že něco takového vyšlo přirozenou cestou.
Mládě, bílá samička, dlouhý porod nepřežilo. Porodní váhu mělo nejvyšší, jakou jsem u skunny morčete viděla - 185 g!!!!
Zda samička tolik přenášela, že miminko vyrostlo do obřích rozměrů, to opravdu nevím. Každopádně jsem moc ráda, že Noblesa se svou holčičkou, která se narodila již ráno, jsou v naprostém pořádku. Alespoň v tomto směru to má dobrý konec.
P samička (PV 128 g) - REZERVACE
Noblesa s dcerou, foto 22. 11. 2017
|
18. 11. 2017 VRH O13 BELLA SKINNY VELVET + FALCO SKINNY VELVET
Tak to teď byly opravdu náročné dny. Měly rodit tři samičky, kupodivu nejprve rodila ta, u které jsem se domnívala, že má ještě dost času, po ní přišla na řadu Bella, její matka Noblesa, která se též k porodu chystala a již od začátku listopadu mi připadalo, že to bude každou chvíli, zůstávala stále jako nedobytný trezor.
Nejmladší z nastávajících matek mi trochu dělala starost. Bella totiž již dva dny před porodem začala slabě krvácet. Kdyby vzápětí porodila, bylo by to v pořádku, ale takhle jsem stále netušila, jestli je to všechno ještě v normě. Navíc se mi zdálo, že se miminka nehýbají. Ale již jsem jednou v chovu podobnou situaci zažila, tak jsem jen stále byla ve střehu připravena zasáhnout.
Když po dvou dnech napětí, právě ve chvíli, kdy probíhalo "generální čištění" celého chovu, začala Bella rodit. Vydechla jsem úlevou, když se miminko mrskalo jak divé :). S trochu delší pauzou se narodila i dvě další. Jen Bella se s nimi moc nemazlila. Čistila je víc než vehementně, navíc je tahala za uši, nadhazovala je. Moc cituplná matka to nebyla. Ale nakonec se zklidnila, přestala před svými potomky utíkat, začala kojit. Vše se zdá být v naprostém pořádku. Na světějsou dvě velké morčecí holčičky (119 g a 134 g) a bílý kluk (108 g).
První miminko, foto 18. 11. 2017
Další miminko je na světě, foto 18. 11. 2017
Bella s miminky, foto 18. 11. 2017
18. 11. 2017 Bella kojí
O samička bílá, PV 119 g
O samička aguti (barvu doplním) - bílá, PV 124 g
Stejná samička zprava
O samec bílý, PV 108 g
|
|
16. 11. 2017 VRH N13 AFFRA SKINNY VELVET + EMIL SKINNY VELVET
Tak dnes snad začnu opravdu věřit na zázraky! Alespoň v našem chovu se dnes jeden udál. O všem chci napsat - psala bych v každém případě, čekala jsem spíš, že to bude velký smutek, ale.... musím začít od začátku...
V létě na chatě jsem od sebe chtěla oddělit dva mladé samečky, kteří se spolu přestali snášet. Vymyslela jsem si nové přeskupení v boxech a změnu - spíše pokus o ni - jsem naplánovala na den, kdy jsme čistili, abych nově sestavené skupinky morčat dala do čistého. A ono mi to vyšlo na první pokus! Nikdo se nepral, nikdo nikoho nestresoval, naprostá idyla.
I jinak dost nesnášenlivý Emil se tulil ke starému skinny samečkovi, bylo to až dojemné, jak ho zahříval. A ten již poněkud vyhublý stařík vedle něj úplně pookřál, úplně omládl, spravil se. A Emil ho bránil vlastním tělem, olizoval mu čumáček, ouška. Málem jsem slzela dojetím.
Stařík se ale začal kulatit nějak moc - a mně to konečně došlo. Zaměnila jsem je!!! Při tom čištění a změnách v boxech jsem dala k Emilovi téměř pětiletou Affru a toho staříka samce do boxu k holkám! Oba jsou černí, vypadají podobně, nenapadlo mi je později nějak podrobněji prohlížet... A Affra je teď evidentně březí! Tak to je tedy průšvih, to přece nemůže přežít! Brzy jí bude pět let a nikdy nerodila, nikdy jsem ji nepřipustila.... Bylo mi z toho úplně nanic. Připadala jsem si jako vrah, a i když Affra se nadále tvářila velice spokojeně. Ve šťastný konec jsem nevěřila ani ve chvíli, kdy se již miminka viditelně mrskala Affře v břiše, protože jsem byla přesvěčená, že je nevytlačí, že porodní cesty nebudou pružné, nerozestoupí se jako u mladých samiček. Nevěděla jsem, kdy má Affra rodit, ale sledovala jsem ji s velkými obavami. Co se bude dít? Bude nutný císařský řez, donosí miminka, neuhynou jí v břiše?
Affra projevovala skutečně velký apetit, byla veselá, oči jasné. Ráda se nechala pohladit, byla taková přítulná. Jako by se na ta miminka vyloženě těšila. Ach jo, o to horší to potom bude, tohle si budu vyčítat... A jak se na porod u samiček vždycky těším, tak tady tomu bylo právě naopak. Určitě je nevytlačí...
Chovala se stále stejně, nevšimla jsem si, že se schyluje k porodu. Sice jsem ji kontrolovala mnohokrát za den, pokud možno i v noci, ale dnes ráno jsem si všimla, že za ní v boxu něco leží. Bylo to mrtvé miminko! Obrovský černý sameček, nevyndaný z obalu (čumáček jsem sice odkryla, ale bylo mi jasné, že to k ničemu nebude). Affra v pohodě snídala. A i když mě toho miminka bylo líto (bylo krásné), zaplavila mě i vlna úlevy. Ona ho vytlačila, to je zázrak! Takového klacka!
Já vím, že to není hezký pohled a že je toho miminka škoda, ale v tomto případě je opravdu ze všeho nejdůležitější, že se jí povedlo ho vytlačit.
Jenže problém byl v tom, že uvnitř evidentně bylo ještě jedno mládě a Affra se vůbec neměla k tomu, aby porod pokračoval. A mně se dokonce zdálo, že se již začíná uzavírat.....
Dala jsem jí pořádnou dávku zeleniny, vše snědla s velkou chutí. Toho mrtvého samečka jsem našla v ranních hodinách, teď již bylo téměř poledne.... Začala být taková trochu nahrbená - a mně se zase svět začal hroutit. Ale pořád mi nebylo jasné, proč by ven nemohlo jít další mládě, když jedno velké již vytlačila a nijak vyčerpaná mi nepřipadala. Tlačit jsem ji vůbec neviděla.
Prohmatala jsem jí břicho a cítila jsem, že miminko leží napříč. Pokoušela jsem se ho srovnat a dostat do porodních cest. Affra mi začala pomáhat, tlačila a zdálo se mi, že se na mě dívá celkem vděčně, dvěřovala mi. Bála jsem se, že jí ublížím. Necítila jsem žádné pohyby, obávala jsem se, že je mládě již mrtvé. Postupně pomalu, za spolupráce se samičkou, se podařilo miminko nasměrovat. Celé to trvalo asi dvě hodiny. A potom Affra zatlačila a najenou se jí u zadečku objevila část bílé hlavičky. Ale byla tak napnutá, že jsem v první chvíli spíše doufala, že je to hlavička a ne zadeček. Affra běhala po boxu s tou vykukující hlavičkou a ujídala další várku zeleniny. Bylo to již asi jedno, ale Affru jsem přidržela a protrhla jsem obal. Šlo to špatně, objevil se čumáček, ale mládě nedýchalo. Tak jsem to tak nechala, stejně se nedalo nic děla. Doufala jsem, že přijde další stah a Affra již mládě samovolně vytlačí.
Po chvíli jsem zaslechla takový mlaskavý zvuk. Vážně se mi to nezdálo, ta tlamička trčící Affře u zadečku se začala otvírat - mládě lapalo po vzduchu. A Affra stále nic. Popotáhla jsem za ni, ale nešlo to, měla jsem pocit, že mládě přetrhnu. Navíc začalo modrat, škrtilo se. Co teď, dokážu to, neublížím tomu miminku nebo Affře? Zatáhla jsem víc - a takovým pomalým, šroubovitým pohybem jsem mládě pozvolna vytáhla. Leželo za Affrou v hoblinách, ještě k ní připojené pupeční šňůrou - a zdálo se mrtvé. Moc mě to mrzelo, ale zároveň to byla úleva, že je venku.
Affra se vůbec k ničemu neměla. Opatrně jsem oba (tentokrát s pomocí manžela) podebrala a vyndala z boxu na čistý, vyvařený ručník. Mládě jsem masírovala a vytřela jsem mu všechny nečistoty z tlamičky. Opět slabě zalapalo po vzduchu. Stále ale promodrávalo a bylo dost chladné. Oddělila jsem pupeční šňůru a mládě jsem se pokoušela zahřát. Affra zatím v boxu pořádala svůj pozdní oběd (bylo již něco po druhé hodině). Miminko dýchalo nepravidelně, nejprve málo, potom zase velice zrychleně, ale postupně se stabilizovalo. Opravdu jsem zažívala pocit štěstí, když jsem ho Affře dala zpátky živé a zdravé.
Něco, v co jsem vůbec nedoufala. Affra se seznamuje se svým obříkem.Olizuje ho a po chvíli již miminko hledá cecík.
TÉMĚŘ PĚTILETÁ PRVORODIČKA (jak se to stalo, najdete v textu) PORODILA DVÉ MIMINKA. PRVNÍ (nevyndala z obalu) VÁŽILO 125 Kč, DRUHÉ, ŽIJÍCÍ, 144 g! Affra je pohublá, ale je naprosto v pořádku. ZÁZRAKY SE DĚJÍ!
Sameček N, PV 144 g, foto 16. 11. 2017
Neuvěřitelné! Tento malý zázrak není na prodej :).
|
5. 11. 2017 VRH M13 SLIDA SKINNY VELVET + UFFO SKINNY VELVET
Tak tohle opravdu nikdo nečekal! Někdy na jaře jsem připustila Uffa postupně s několika samičkami. Když jsem viděla, že je některá již viditelně březí, oddělila jsem ji do samostatného boxu, aby měla klid na porodd i péči o miminka. Jedna ze samiček, právě Slida, se ovšem březí ještě moc nezdála, a tak jsem byla překvapená, že jsem jednou koncem léta (31. 8.) našla v boxu tři drobnější miminka. Vše se zdálo být v klidu, Uffo se tvářil jak neviňátko, samičku neobtěžoval. Hned jsem ho oddělila a myslela jsem, že se ještě nic nepřihodilo. Slida normálně kojila, starala se o miminka, později jsem od ní oddělila kluky - syny a ponechala jí jen holčičku, ke které jsem přidala ještě malou baldwinku. Holky vytvořily spokojenou skupinku. Na přítomnost samce při porodu jsem úspěšně zapomněla, a tak jsem byla opravdu překvapená, když jsem zjistila, že se Slida kulatí nejen proto, že jí chutná. A poslední dva týdny se "kulatila" opravdu hodně.
Jelikož si o všem vedu evidenci, dalo se snadno spočítat, kdy by měla rodit. Termín porodu mi vycházel na 7. 11. (68. den od nakrytí, t. j. v tomto případě i od porodu a dne, kdy jsem od ní oddělila samce).
Byla jsem ráda, že ji to časné zabřeznutí nijak viditelně neoslabilo, normálně se samičky nechávají po porodu a kojení odpočinout, znovu se připustí až podle toho, v jaké jsou kondici. No a u nás bývají vzhledem k dostatečnému počtu jiných samiček pauzy opravdu dlouhé. Další vrh z tohoto spojení ani v plánu nebyl. Samička je slate, otec, jak se ukázalo, je lila, což není vhodná kombinace....
Ale stalo se, a tak jsem v posledních dnech samičku začala hlídat. Vše bylo v naprostém pořádku, ale včera mě vyplašila. Seděla nehnutě v rohu, nešla k misce. Vypadala jako socha, vůbec se nehýbala. Neviděla jsem ani pohyby miminek. O samičku jsem se začala bát, chovatelé toto jistě znají, apatická samička nevěstí nic dobrého. Jen se mi zdálo, že oči má jasné, nevypaala nějak smutně či nemocně, prostě jen "ztuhla".
Ráno jsem si přivstala a šla jsem s obavami k boxu, připravená na všechno. Tedy myslela jsem, že jsem připravená na všechno, na tohle nadělení jsem ale opravdu připravená nebyla. Naskytl se mi tento pohled:
Slida s miminky, šest živých, jedno porod nepřežilo
SEDMERČATA!!!!, foto 5. 11. 2017
Je to neskutečně šikovná samička, vše zvládla zcela bez pomoci (jen u jednoho miminka jsem pomáhala s obalem a pupeční šňůrou). Narodily se čtyři holčičky a tři kluci, nejmenší holčičku jsem našla již bez života. Vypadá to na barvy slate (4x) a lila (2x). Porodní váha všech dohromady je 493 g + obaly, placenty... A drobnější samička Slida ani není nějak moc pohublá.
Vrh M13, foto 5. 11. 2017
Slida se již chystá kojit, ale zřejmě budu muset pomáhat. Nevím, zda miminka spojenými silami vypipláme všechna, je to prostě nadělení.
Tak držte palce. Foto 5. 11. 2017
Siesta kolem misky.
|
|
